neděle 30. března 2014

Mikulov

Eat run love?
Jsem si toho vědoma, název poněkud nešťastně zvolený a lehce debilní.
Jím sice neustále, miluji taktéž, ale že bych běhala nějak často se zrovna říct nedá. Místo tohoto utrpení dávám přednost jinému utrpení úplně jiným sportům, ale co si budeme povídat, eat-mlácení do boxovacího pytle-love nebo eat-věším se na lanech-love by znělo ještě hůř.
O poznání lépe by jistě sedělo eat-wine-love.
A nebo ještě lépe, wine-wine-wine, třeba jako teď.

neděle 23. března 2014

Střípky ze života

Únor a březen?
Užívala jsem si návrat z Vídně do pohodlí domova. Nastoupila na měsíční praxi do České televize. A na konci měsíce tam skončila. Byla to sice zkušenost k nezaplacení (doslova:D), ale teď je opět čas pracovat i za nějaké ty koruny a začít šetřit na léto a na oblečky. 
A tak jsem si hned našla brigádu.
A k tomu ještě jednu.
S návratem domů jsem se samozřejmě vrátila i do školy. A že mě to tam teď obzvlášť baví, bez jakékoliv ironie. Předměty jsem si zapsala více než zajímavé. A taky si vážím toho, že tam na mě mluví jen v češtině. 
Dvakrát jsem byla v Praze. Stokrát jsem pekla. A ještě víckrát jsem byla ve své oblíbené kavárně. A taky jsem objevila nejlepší a nejsladší Pálavu v celém Brně. Viděla jsem jednu výstavu v Domě umění (aneb špagety na stěně=umění), v kině Vlka z Wallstreet, po sto letech jako největší ostuda zase začala číst. A koupila si boty. A kalhoty. Už po šesté ty stejné (že by sklony k autismu?). A v obchodech si vyhlédla sukni a šaty co prostě MUSÍM mít. Při cvičení jsem vypotila litry potu, snědla celý záhon cuket a poprvé upatlala domácí croissanty. A už nikdy nechci jiný. Taky jsme s přítelem přemýšleli, kam pojedeme v létě na dovolenou. Nemohli jsme se rozhodnout, a tak jsme si pustili film Půlnoc v Paříži. A vsadili se o burger, jestli Hemingway spáchal sebevraždu nebo ne. 
Prohrála jsem.
Poprvé jsem byla tento rok běhat venku. V tričku running sucks. A konečně odložila kabát a vytáhla křivák. A balerínky. A sluneční brýle. 
A na kickboxu jsem dostala první ránu do hlavy. Což zní jako by to bylo v nějaké rvačce. Ve skutečnosti to bylo trochu míň bad ass drsný - blondýna zase stála jako solný sloup, když na ni letěl medicimbal.
A taky.....ne dobře, to už by stačilo. Dnes to budou prostě takové střípky ze života, fotky co pan Nikon sesbíral za poslední dobu.

neděle 16. března 2014

Cupcaková premiéra

Rozhodla jsem se z trůnu sesadit cupcakovou královnu a ovládnout tak království plné malých dortíků.
A nebo radši zatím ne, ale se svým prvním cupcakovým výtvorem se pochlubit prostě musím.
Co udělá normální člověk, když dojde v sobotu večer domů, utahaný po celém týdnu tak, že se pomalu nemůže ani pohnout?  
Velmi nečekaně si jde lehnout.
A co udělá ve stejné situaci blondýna?
 Nalije si víno a jde péct.

čtvrtek 6. března 2014

Špaldovo-ořechové halušky

Hezký den!
Dnes tu pro vás mám další recept (a pro mě oběd hohoo!). Rozhodla jsem se totiž začít zkoušet nové recepty a potraviny, co jsem ještě nikdy nejedla. Ne že by se mi snad přejedl kuskus, cuketa nebo cizrna, ale vyzkoušet něco nového nikdy neuškodí, a kdyby se to náhodou nedalo jíst, kuskus jako náhradu mám hotový za 3 minuty. A nebo tousty, opečené za půl minuty (což jsem nouzově musela jíst naposledy v neděli, kdy jsem vařila gnocchi :D).
Zkušenost s jáhelníkem podle receptu z Bioabecedáře Hanky Zemanové byla dobrá, a tak dnes padla volba na další recept ze stejné knížky - špaldové halušky!
Klasické halušky jsou podle mě jedno z nejlepších jídel na světě. A dokonce to bývalo nejoblíbenější jídlo malé Markétky. S pořádnou porcí bryndzy a kopou opečené slaniny. Mmmmmm!
Těm se samozřejmě tahle ozdravená verze nevyrovná. Těm se totiž nevyrovná nic.
Ale i tak jsou tyhle špaldové halušky dobré, moc! Jen to musíte brát jako úplně jiné jídlo, ne jako nějakou náhradu za ty klasické. Tyhle mají prostě jinou chuť, barvu i konzistenci, a dát si je můžete s čímkoliv.

neděle 2. března 2014

Víkendové pečení : Jáhelník

Hezký den!
Víkend pro mě znamená pečení.
Ale pečení pro mě neznamená jen víkend, jsem totiž schopná motat loupáčky klidně i v 10 večer, i když třeba dojdu domů až pozdě, utahaná jak kotě, jen aby byly ráno k snídani.
No ale k víkendu prostě nějaká ta dobrota padne jak prdel na hrnec, ať se děje cokoliv.
A včera, po dlouhém odhodlávání, padla volba na jáhelník.
Na jáhelník a jáhly celkově jsem se chystala už dlouho. Znala jsem sice jáhlové vločky a kaši, kterou jsem občas a ráda posnídala, ale u normálních jáhel jsem pořád měla obavy.
Víte jak to bývá, některé potraviny jsou sice zdravé (a když je sníte, budete okamžitě zdraví, štíhlí a nesmrtelní!), ale že byste se potom olizovali až za ušima se tak úplně říct nedá.
A nebo třeba takové to zdravé pečení.
Brownies z červené řepy. Brownies z fazolí. Ovesné sušenky, upečené pouze z vloček a rozmačkaného banánu, zdravé cukroví, které bylo tak zdravé, že ho nejedl ani náš westík a tak podobně.
Sníst se to všechno dá, žaludek se vám při tom asi neobrátí, s trochou představivosti můžete říkat, jaká je to dobrota....ale......upřímně, přidat bych si nemusela.
A jáhly jsem měla tak nějak měla zařazené do stejné kategorie.
Moje první zkušenost s jáhelníkem byla v Rebiu, když jsem tam chvíli pracovala.
To, co se neprodalo jsme si totiž večer mohli vzít domů (a tak jsem ve velkých krabicích zachraňovala všechno jídlo :D)
A jeden večer tam zůstal stát i opuštěný jáhelník. Hezky barevný, z několika vrstev, nahoře želé a nějaké zdobení...i když už lehce oschlý. 
A ten mi chutnal moc. 
Ale pak jsem na to zapomněla a dlouho se nemohla odhodlat k tomu, abych to sama vyzkoušela.
Až když jsem k Vánocům dostala knížku Bioabecedář Hanky Zemanové, bylo jasno a na stranu s tímhle krasavcem jsem si dala záložku.
Už při vaření jáhel a kaše z nich mi bylo jasné, že jsem se toho bát nemusela, protože mi dělalo docela problém nesníst všechno už v podobě kaše, ale vydržet a namačkat to do formy.
Recept od Hanky Zemanové jsem si ale trochu upravila protože nemám sušené švestky ani rýžový sirup, ale ničemu to nevadilo.
Protože jsem měla obavy že mi to třeba nebude chutnat (a doma mi připomínali, jak často dopadá moje "zdravé pečení":D), radši jsem si recept přepočítala jen na jednu třetinu, do malé zapékací misky 15x15 centimetrů, což byly dvě porce. 
Pokud ale budete chtít upéct celý jáhelník (a klidně to udělejte, protože chutná moc dobře!) do klasické kulaté formy, vynásobte všechno třemi.
Na malou formu budete potřebovat :
50g jáhel
2-3 lžíce medu
hrst rozinek
hrst ořechů
2 menší jablka nastrouhaná na hrubo
lžíci vanilkového pudingu
skořici
200ml mléka (a nebo jablečný mošt)
Jáhly spařte horkou vodou - dejte je do nějaké nádoby a přelijte vařící vodou. Po chvíli slijte a dejte vařit na kaši. Jáhly povařte ve 200ml mléka (a nebo moštu) do měkka.
Kaši nechte trochu vychladnout a poté přidejte med, ořechy a rozinky i skořici.
Do vymazané a vysypané formy namačkejte polovinu směsi z jáhel, a na to dejte nastrouhaná jablka spolu s lžící pudingového prášku. A navrch druhou polovinu jáhel.
A Hanka ve své knížce píše, že před pečením můžete jáhelník i pokapat smetanou. Tu jsem neměla, ale určitě by to bylo dobré.
A teď už zbývá jen dát do trouby, na 30-40 minut, 200 stupňů.
A recept si samozřejmě můžete udělat i ve veganské verzi, místo mléka použijte třeba sojové, rýžové nebo ovesné, a nebo jáhly uvařte v jablečném moštu, což je hezky osladí. A místo medu jakékoliv jiné sladidlo, třeba sirup z agáve.
Jáhelník je dost sladký a prošel i u mamky i sestry, takže ho vám teď můžu s klidným svědomím doporučit.
Dobrou chuť!