neděle 19. dubna 2015

Malé velké každodenní radosti

Každý den nezískáváme práci snů a neplníme si ty největší přání. Denně taky úspěšně neskládáme těžké zkoušky, maturity a státnice. A několikrát do týdne ani nekupujeme letenky na drahé luxusní dovolené, auta nebo byty. 
Každý den zkrátka není takový, aby se stalo něco velkého. Nějaká opravdu významná, velká převeliká událost, ze které bychom se měli radovat.
Ale to vůbec neznamená, že bychom radost nemohli mít každý den. Pořádně velkou radost.
Původně jsem článek chtěla nazvat jenom "Malé každodenní radosti", ale potom jsem si uvědomila, že se vlastně nedá rozdělit, co je malá a co velká radost, protože i z úplné maličkosti může být radost velká.
A obzvlášť já umím mít radost i z úplných maličkostí, až blbostí. Stačí, abych si uvařila kafe, a den je hned o 100% lepší. A když si k tomu ulomím i kostku čokolády, den je lepší o 200%. Fakt. 
Jsou totiž lidi, co jsou věčně nasraní jen z principu.
Proto, že je pondělí. Proto, že je neděle a zítra bude pondělí. Proto, že zrovna nesvítí slunce. Proto, že zrovna nemají ten nejnovější iPhone. Proto, že musí ráno vstát a jít do práce. Proto, že v té práci musí pracovat. Proto, že se nudí, když zrovna v práci nejsou. Proto....prostě kvůli nim samotným, důvod si najdou vždycky, a to i v případech, že třeba  mají relativně všechno - jsou zdraví, k jídlu si můžou koupit na co mají chuť, mají práci nebo školu.
A pak jsou tady lidi, co se mají ve skutečnosti úplně stejně, jako ta první skupina, a mnohdy i hůře, ale umí si na všem najít něco hezkého, i na úplných maličkostech, kterých by si ti nasraní nikdy ani nevšimli.
Tak to prostě je. Někdo se dokáže litovat a nadávat na celej svět, protože mu zrovna teče z nosu, někdo má rakovinu, bojuje a dokáže být šťastnej i z toho, že venku rozkvetly stromy.
O stránce krásné Humans of Prague už jsem psala několikrát - nedávno mě tam ale zaujala slova téhle babičky, v tom je to řečeno všechno - "Lidé chtějí pořád nějaké zážitky, nějaké radosti. Jenomže kolik opravdu velkých radostí za život máte? Spočítejte si to. Ale všedních radostí je spoustu, stačí si jich všímat. Třeba, že je hezky, že čtete hezkou knížku, nebo že se jednou za měsíc vždy sejdeme s tou Jarkou, že jdeme na oběd a že nám ještě chutná!" 
Na jednu stranu to může znít srandovně - radovat se z oběda s další babkou. Ve skutečnosti je to ale to nejdůležitější, najít si vždycky nějakou radost.

úterý 7. dubna 2015

Puding z tapioca perel

Je jen málo věcí, za které bych s klidným svědomím a s radostí vyhodila hodně peněz.
Ale obchody se zdravou výživou jsou přesně to, kam bych nejradši vběhla, vysypala celou výplatu, a z regálů si to všechno nahrnula do košíku. Teda košíků.
Chodím tam několikrát týdně, ale stejně jsem pokaždé jako Alenka v říši Divů. Je tam tolik různých zajímavých a zvláštních věcí, co bych tak ráda ochutnala. A přiznávám se, některé bych si ráda koupila i jen kvůli nějaké iluzi zdravosti, když je to přeci ze zdravé výživy, i když to jsou třeba klasické čokolády a tyčinky, kterým by množství cukru mohla závidět i fialová Milka.
Všechny ty jako-že-místo-masa věci - od tofu přes tempeh až po robi. A těstoviny, celozrnné, kukuřičné nebo rýžové. Různé druhy vloček a semínek. Oříšky, raw tyčinky, musli a celozrnné sušenky. Tofu paštiky, čokolády zvláštních příchutí nebo oříšková másla.
To všechno mě tam pokaždé láká, a často si něco z toho kupuji - přesto ale vždycky narazím na tolik potravin, které jsem ještě nikdy neměla. Což se snažím napravit (jooo, je to dřina!:D) a zkoušet něco nového.
A jednou z těch, pro mě nových, dobrot je puding z tapioka perel.
Napřed jsem si ho koupila už hotový, v malém kelímku za 24 korun. Na první lžičku se mi to zdálo divný a hlavou mi okamžitě projelo něco jako "proboha, co jsem to zase koupila, je to jak nějaký žabí vajíčka!", ale s každou další lžičkou už mi to chutnalo mnohem víc. Sladký to je tak akorát, a oproti klasickým pudingům ze sáčku dobrá změna.

sobota 4. dubna 2015

Střípky z kuchyně + Z nákupního košíku

EAT RUN LOVE?
V poslední době spíš EAT EAT EAT. Nebo CROSSFIT CROSSFIT CROSSFIT. EAT CROSSFIT LOVE.
A ani dneska tomu nebude jinak. Žádný RUN se zase konat nebude, a opět je tu příspěvek do kategorie EAT.

čtvrtek 2. dubna 2015

Ovesné makovo-datlové muffiny

Někdy mám pocit, že můj mozek funguje velmi jednoduchým způsobem.
Na cukr a kafe.
Třeba jako v pondělí - byla jsem v knihovně a snažila se zase trochu pohnout s bakalářkou. Ale byla jsem neskutečně unavená a měla jsem pocit, že nejsem schopná přečíst ani svůj vlastní nadpis. A tak jsem střídala koukání do blba s aktualizováním facebooku. Než jsem si řekla "dost" a odběhla si do kantýny pro latté a kokosovo-maracujovou slaďoučkou tyčinku.
Tradáááá, a najednou bylo hotových hned několik stran!
Nebo včera - když jsem na stáži seděla za pracovním stolem a měla napsat jednu tiskovou zprávu. Jednoduchou, žádnou složitost, a měla jsem k tomu spoustu srozumitelných podkladů, které stačilo jen přečíst a dát dohromady.
Ale nešlo to. Nemohla jsem s tím vůbec pohnout. Ne a ne. Seděla jsem, všemožně se kroutila na židli a tupě zírala do prázdné stránky ve Wordu a sledovala blikající kurzor myši.
Po té tupé půlhodině jsem se na to vykašlala, zmáčkla tlačítko na kávovaru, ulomila 2 kostky čokolády...
A najednou to šlo jako po másle! Prsty mi lítaly (no dobře, píšu dvěma :D) po klávesnici rychlostí blesku a za chviličku bylo hotovo. I s pochvalou.
A dneska?
To jsem si dala tyhle muffiny hned po tréninku - ještě před prací, preventivně. 

středa 1. dubna 2015

Sladká neděle aneb jak jsem válčila s cupcaky

Cukr, cukr a cukr. Košíčky a ozdobičky. Krém až za ušima. Kavárna Atlas. 
Markéta versus cupcaky : 18:0. 
Aneb CUPCAKE CUP Brno 2015. 
V neděli pořádala cupcaková královna Veronika z ghetta už druhý ročník soutěže o nejchutnější, nejhezčí a prostě nejlepší cucpake. Minulý rok mi to bohužel uteklo, ale letos jsem si to už utéct nenechala - okamžitě, jak na mě vyskočila na facebooku událost, psala jsem registrační mail. A dobře jsem udělala, všechna místa - jak pro pekaře, tak pro ochutnávače byla pryč snad během první hodiny.
Samozřejmě jsem si byla moc dobře vědoma svého pekařského (ne)umění, a po shlédnutí fotek z minulého roku jsem propadla mírné panice (a to jsem ještě netušila, že letos budou všechny soutěžní vzorky ještě o level výš!), a samozřejmě jsem si nemyslela, že by z mých cupcaků všichni padli na zadek a já bych odcházela domů ověšená cenami a diplomy, ale chtěla jsem si to vyzkoušet. 
No....a samozřejmě jsem taky chtěla ochutnat všechny ty dobroty.