středa 27. května 2015

Předstátnicové starosti (a trochu radostí)

Přesně 12 dní do státnic.
Počítala jsem to dneska několikrát. A počítám to každý den. A ještě častěji než dny do státnic počítám státnicové otázky. Jako by jich snad s každým počítáním mělo být méně, nebo co. A pak zase počítám dny, a pak přiřazuju jednotlivé otázky dnům. 
Toť má oblíbená činnost poslední doby.
A měla bych i přiznat, že tvorba mého učícího systému (aneb napřed si otázky vypisovat a zhruba se je učit - 3 denně, týden před si to vypsané nacpat do hlavy nazpaměť, a 2 nebo 3 dny si to všechno opakovat - a ano, potřebovali jste to vědět. A ano, těší mě, Hermiona jméno mé.) mi zabrala tolik času, že už jsem mohla být o několik otázek dál.
A kromě toho, že neustále počítám kolik dní mi zbývá a ujišťování se v tom, kolik se toho musím naučit, patří k mé oblíbené činnosti i vykládání všem okolo, jak to nemůžu zvládnout. Když mě uklidňují, že to zvládnu, pořád dokola opakuju že ne a ne. Jo, jsem asi hodně oblíbená! 
Aneb paniku je potřeba neustále udržovat! 
Ale nebojte, předsevzetí pro dnešní článek zní: vyhnout se nezvládnu-státnice-aaaa-panika větám. 
Protože i v těchto nezvládnu-státnice-aaaa-panika dnech je kromě starostí i pár radostí. A já vám dneska popíšu oboje.

pondělí 11. května 2015

Cuketový koláč


Poslední dva články byly o cvičení, a já naprosto chápu, že ne každého baví někde poskakovat, potit se a ještě se radovat z toho, jak to zase bolelo. 
Je to zvrácený.

A je mi jasný, že každého ani nebaví o tom číst.
Ale jíst musí všichni. (i když jsem nedávno četla o nějaké paní, která tvrdí že nejí a energii čerpá jen z běháni. Proboha! PROBOHA!) A kdybyste náhodou nevěděli co jíst zítra, pozítří nebo kdykoliv jindy, mám pro vás malý tip.
Původně jsem sem tenhle recept vůbec dávat nechtěla. Upekla jsem to, ukrojila si kousek, chutnalo mi to. Ale když jsem to chtěla vyfotit, hodně rychle jsem pochopila, že zdravý zelený cosi prostě zrovna lákavě vypadat nebude.
Ani kdybych to vyfotila se zátiším růžových a žlutých tulipánů.
Ani kdybych to naaranžovala na ten nejhezčí ubrus a nejvzácnější porcelán.
Ani kdybych to vzala na pláž. Zapadalo by slunce, červánky byly rudé, a na obzoru by skákali delfíni. Ale cuketovej koláč by byl pořád jen zeleným divným čímsi.
A tak jsem si říkala, že to nikam dávat nebudu. 
Jenže pak jsem si šla přidat podruhé. A potřetí. A kdyby už to potřetí nebylo trapný, šla bych i počtvrté. A tak jsem si řekla, že když chutná tolik mně, třeba bude chutnat i vám. 
Pokud máte rádi cuketu a sýr, tak určitě!

sobota 9. května 2015

Od country tanečků ke crossfitu - část druhá.

Pokračování článku o tom, co za sporty jsem si vyzkoušela mezi country tanečky někdy těsně po školce a crossfitem, ze kterého si nosím modřiny a namožené svaly teď.

pátek 8. května 2015

Od country tanečků až ke crossfitu

V názvu blogu jsou i tři velká písmena. R, U a taky N.
Teď se sice už dlouho žádné run nekonalo, ale bývaly časy, kdy jsem si běžecké boty obouvala denně. A nebo taky doby, kdy se mi ruce potily v neskutečně smradlavých boxerských rukavicích. A o mnoho let dříve jsem zase často smrděla jinak - od koňů.
Fotku v jarmilkách zrovna nemůžu dohledat, pardoon!:D

sobota 2. května 2015

Markéta versus marketing

Ve čtvrtek jsem si konečně pyšně donesla domů vytištěnou bakalářku. O reklamě.
Ve čtvrtek mi taky skončila stáž v PR agentuře.
Ve středu mi z knihkupectví Martinus přišla nová knížka. O reklamě, tedy hlavně o tom, proč nakupujeme tak, jak nakupujeme.
A když už si domů z knihovny nesu nějakou knížku (kterou pak vracím až na upomínku, ajajaj!), je to často z oblasti marketingu a reklamy.
Stránky jako MarkethingMediaguru nebo Marketing Journal si čtu večer před spaním místo večerníčku, a do knihovny na FSS si občas chodím číst Marketing & Media (protože jsem lakomá, abych si platila předplatný - ajajaj podruhé!)
A dokonce bych si přála, aby mě jednou právě něco z téhle oblasti mohlo živit.
Jasně, nejsem novej Ogilvy a nesežrala jsem všechnu moudrost celýho reklamního světa, ale troufám si říct, že základní principy znám, a ani nejsem tak mimo, abych si myslela, že se v časopisech píše zrovna o tomhle make-upu a téhle řasence jenom proto, že to redaktorkám vyhovuje. A že Jan Kraus pije pořád tu stejnou minerálku jenom proto, že má žízeň. Že James Bond pije protřepat-ale-nemíchat Martini kvůli tomu, že mu fakt chutná, že takhle a tamta celebrita nosí jen jednu značku oblečení, jen proto že jim to sluší, a že ve filmu Teorie všeho musela být celá umělá scéna o pracím prášku Tide prostě proto, že se jim to.........ne, prostě ne. Nehodilo. A samozřejmě vím moc dobře, že to, co se mi zobrazí na prvních místech ve vyhledávači tam není jen proto, že by to hledanému výrazu odpovídalo nejlépe.
A stejně tak je mi jasné, že to, že se mi na počítači vždycky zobrazují reklamy na to, co bych chtěla, co se mi líbí nebo po čem jsem se zrovna nedávno dívala není ani náhoda, ani osud (ačkoliv si tímhle slovíčkem hodně často nákupy omlouvám)
Na konci stáže jsem dostala lahev Bílého Medvěda (šampaňské a vodka). Prý když to vypiju sama a najednou, dostanu do sebe znalosti celé agentury a o PR budu vědět všechno. To zní jako plán!
A skvělá knížka Jak drahé je zdarma, hodně věcí sedí jak ta prdel na hrnec.