neděle 31. ledna 2016

#dejtemutohooscara a dva filmy, dvě knížky

Dva filmy, dvě knížky, co mě v poslední době zaujaly.
Paradox je, že knížky, o kterých budu dneska psát jsou úplně miloučké, hezoučké na pohled i co se obsahu týče, a dost možná se budete při jejich čtení přiblble usmívat. Zkrátka ideální čtení třeba k odpolednímu kafíčku a dortíčku na růžovém talířku. Nebo ke čtení před spaním, ve voňavoučkém povlečení a růžovoučkém pyžámku.
Krev. Hnus. Mrtvola sem, mrtvola tam.Vnitřnosti. Kusy masa. Rozstřelenej mozek ve vlasech. Přespávání v koňské mrtvole.
Jo, ty filmy naopak úplně ke kafíčku a dortíčku nejsou, a pastva pro oči zrovna taky ne.
No co, rovnováha musí být.

Před nějakou dobou mi přítel říkal, že si dal předsevzetí nebo spíš slib, že si každý měsíc koupí alespoň jednu knížku. A to se mi moc líbilo.
Zatímco Lukáš si koupil Hobita a pak ještě cosi, já jsem se toho chytla taky a mám obavy, že u jedné knížky měsíčně to zdaleka nezůstane. Ani u dvou. A tohle jsou první z nich...

úterý 19. ledna 2016

Zápisky z tréninků

Už jsou to dva měsíce, co jsem vyměnila brněnský CrossFit New Park za CrossFit Destiny. 
Nové prostředí, noví trenéři a noví lidé, a tak mám pocit, že mě to jako takový nový začátek ještě víc nakoplo a zase o kousek posunulo. Dost možná je to i tím, že tam teď bývám na lekcích skoro nejslabší, není výjimkou, že jsem jako jediná holka mezi klukama (ale množství růžové na mých oblečcích vydá minimálně za tři :D), a předepsaná RX váha na jednotlivé WOD bývá kolikrát moje maximálka. Maximálka na jedno opakování. Ne třeba na 70!
Ale spousta věcí zůstává při starém, třeba jako dvě pravidla:
1) Pokud během tréninku nechceš končit s crossfitem, nebyl to dobrej trénink!
2) Pokud si po WOD nelehneš na zem, tak se to nepočítá!
A tak stále končím s crossfitem a válím se po zemi zaprášené křídou minimálně 5x týdně. 
Zničená, omlácená, s modřinama po celým těle a rukama horšíma než 5 dřevorubců dohromady, ale po tréninku vždycky nadšená a natěšená na další.
A v čem je crossfit nejlepší? Je pořád kam se posouvat, v čem se zlepšovat, a nikdy to nebude dost. 
I když někdo umí zdánlivě všechno, od gymnastiky přes vzpírání až po veslování v perfektním čase, stejně je stále co zlepšovat, zdokonalovat, posouvat váhy výš a výš. A co teprve když ani zdaleka neumíte všechno, je spoustu cviků, co neumíte udělat ani jednou, natož za slušný čas v mnoha opakováních, fyzička zdaleka není na jedničku, a váhy na vzpírání taky ne. A to je přesně můj případ. Zvládám toho sice opět víc než před půl rokem i před měsícem, ale zdaleka to nestačí. 
A protože "slow progress is better than no progress" a počítají se i mini krůčky dopředu, dneska to bude o tom, co se mi v poslední době povedlo a z čeho mám radost. 
Když se mi něco podaří, hned je svět krásnější a já mám chuť tančit oslavné tanečky. A je úplně jedno, jestli to bylo třeba to, že jsem si konečně přidala na nějaký cvik o mini pidi kotouč navíc, že se mi něco povedlo úplně poprvé, nebo že jsem ve WOD měla lepší skóre než pár dalších (ale jinak vůbec nejsem soutěživá, haha).
A když se mi naopak vůbec nic nedaří, jsem slabá jak mimino a prostě to nejde? To jsem pak na sebe strašně nas...štvaná, sprostá (myslím, že jen v duchu, ale nejsem si jistá..), a samozřejmě končím s crossfitem. Vždycky říkám, že je blbost se porovnávat s někým jiným, že by se každej měl soustředit na to, co je těžký pro něho samotnýho, bez ohledu na to, jaký to je pro ostatní. Porovnávat se jen sám se sebou, ne s někým jiným a radovat se z toho, co před nějakou dobou nešlo a teď už to jde.
To je teorie. V praxi mi to občas nevychází, a když mi něco nejde, samozřejmě se hned porovnávám s někým komu to jde jak nic, a ne s někým, pro koho je to, co umím já jak nic, těžký. Klasika.

pondělí 18. ledna 2016

Kokosovo-banánová pečená ovesná kaše

Když už něco peču, nejčastěji to je stylem "vytáhnout věci z ledničky, obrátit to do mísy, zamíchat vidličkou a nalít do formy". Ideálně, aby to nezabralo víc než 5 minut a nebyly potřeba víc, než dva kusy nádobí (o tom, že i při tomhle minimalistickém pečení zašpiním polovinu kuchyně radši nemluvím).
Už si ani nepamatuju, kdy jsem naposledy dělala kynuté těsto, a nebo pekla něco složitějšího. A nic složitějšího to nebylo ani tentokrát. 
Pečená ovesná kaše - snídaně, svačina, nebo prostě jen dobrota ke kávě, kterou jsem si teď moc oblíbila.
Jasně, není to zákusek, kterým okouzlíte vzácnou návštěvu, nadělíte někomu k narozeninám, a nebo budete podávat k slavnostnímu nedělnímu obědu, ale jako něco, co zasytí a zároveň je to zdravý a dobrý poslouží skvěle. Já si ji teď dávám nejradši jako druhou snídani/svačinu ráno po tréninku, a je to vždycky dobrá motivace, proč všechny ty thrustery, angličáky, snatche a podobný hnusy přežít!

neděle 17. ledna 2016

#bydlení

Celá moje rodina je dost technicky zaměřená. Oba rodiče mají před jménem Ing., Terka tam bude mít za dva roky Ing. arch., byt máme plný různých stavebních katalogů, papírů, pravítek, a každou chvíli se v pokoji objeví nový model nějaké stavby.
No a pak jsem tady já. Matematika mi kazila vysvědčení už od druhé nebo třetí třídy, a úplně jsem ji přestala chápat ve chvíli, kdy jako pomůcky na vysvětlení přestaly stačit jablka, hrušky a dílky pizzy. Kvůli matematice jsem málem na gymplu ani nešla k maturitě, a špatnou prostorovou představivost budu mít asi vždycky. Ať už to jsou logické úkoly, kde máte určit, co je na druhé straně kostky, nebo.....nebo třeba rozvržení nábytku v prostoru. 
A to druhé mě v blízké době čeká.
Jako ten nejméně praktický člověk na světě samozřejmě nejsem schopná rozhodnout, jestli je lepší umístit vodovodní baterii na vanu nebo do zdi, jestli dát v kuchyni zásuvky vedle sebe a nebo každou z jiné strany, na kterou stranu kuchyňské linky dát myčku, zda zvolit kachličky rozměrů 15x15 nebo 18x18, jak hluboký umyvadlo, nebo snad jestli je lepší parkety nalakovat či namořit. 
Místo toho mám ale naprosto přesnou představu o tom, jakou si pořídím formu na pečení, jaké hrníčky na kávu nutně potřebujeme, že vaflovač ve tvaru srdíček bude lepší než ten co dělá vafle hranatý, jak pověsím na zrcadlo světýlka, do jakých skleniček budu kamarádkám míchat koktejly (těšte se, kočičky!) nebo do které blízké pekárny budu z nového bytu chodit s mopsem ráno pro snídani.
Takže je vám asi jasný, že praktické informace o zařizování interiéru se ode mě nedozvíte (ale ten recept na wafle vám ráda dám!). Ale co se týče těch nepraktických, ráda se s vámi podělím o úplně první představy o tom, jak by mělo vypadat mé nové bydlení.
Teď probíhá rekonstrukce - nové bytové jádro, nová koupelna, elektroinstalace a takový-ty-věci-kterým-nerozumím, a zhruba do dvou měsíců se budu stěhovat - do nového, i s mým mužem. 
Nebude to nikde do podnájmu, ani do žádného náhodného bytu, a už vůbec ne nikam daleko. Jen o necelé dva kilometry dál, blíž k centru (blíž na Crossfit ojojoj!). Bude to do bytu po dědečkovi, který už bohužel tři roky není mezi námi, a tak je to byt, ke kterému mám moc hezký vztah. Ještě teď si úplně živě pamatuju, jak jsem tam na Štědrý den před dvaceti lety z okna kuchyně viděla Ježíška! Fakt!
Na jednu stranu se strašně moc těším, na druhou stranu z toho mám trošku strach - přeci jen, být oficiálně dospělá má i svůj háček v podobě složenek, účtů za elektřinu, volání opravářů a podobně božích věcí. 
A protože se teď budu zabývat i vším okolo bydlení, zařizování, vybírání ideální barvy na zeď nebo přemýšlení o tom, jak vypadá ideální knihovna, čas od času se i tady objeví nějaký ten článek s heštegem bydlení.
A co jsou moje první plány, které věci v novém bytě rozhodně musí být?
Všechny obrázky jsou z Pinterestu, vlastní nemám....zatím.

pátek 15. ledna 2016

#avástakysním

Ještě před pár lety jsem si myslela, že nikdy nebudu pít kafe. Vždyť je to hořký a nedobrý!
Taky jsem si kdysi myslela, že nejlepší herečky na světě jsou dvojčata Olsenovy.
A nejlepší cvičení že je zumba.
A stejně tak jsem byla naprosto přesvědčená o tom, že nikdy nebudu počítat žádný kalorie, makroživiny, nic takovýho, protožeprobohaproč.
......a teď mám v mobilu staženou aplikaci Kalorické tabulky a vážím si burákový máslo. Fakt.
Člověk míní, časy mění, nebo tak nějak. 
Ani teď to ale nechci nijak přehnaně hrotit a řešit víc, než je nutné, a rozhodně to pro mě neznamená nějakou dietu, omezení nebo vzdávání se oblíbených dobrot. Když pojedu někam na výlet, určitě to nebude s hromadou krabiček navážené rýže, a když půjdu s kamarádkou na vínko, nebudu tam pít vodu s citronem. Ale v běžné dny si to teď chci nějakou dobu počítat, protože jsem už delší dobu cítila, že je potřeba to nějak srovnat. Zaprvé jsem měla dost často hlad i přesto, že jsem si myslela jak jím dost, a tak jsem potom pořád chodila něco ujídat. Tady lžíce burákovýho másla přímo ze skleničky, támhle půl balení sýra, pak zase pro kousek čokolády....pořád něco, ale hlad ne a ne zahnat.
Za druhé mám pohybu opravdu hodně, chci lepší a lepší výkony, ale to bez správného jídla půjde těžko.
A za třetí? Nic nečekaného.....asi jako každá slečna/žena/paní/dáma jsem občas nespokojená se svojí postavou a vím, že když bych zhubla třeba dvě, tři kila tůčku bůčku, byla bych mnohem spokojenější. A lehčí na hrazdě! K tomu by mohlo bohatě stačit, že nebudu každou chvíli ujídat kraviny a na úkor toho šidit normální porce.

úterý 5. ledna 2016

Sportovní předsevzetí

Dávat si předsevzetí, jak si začnu na přednáškách dělat zápisky, pravidelně obnovovat playlist v iPodu a účet za telefon platit dřív, než mi přijde esemeska s napomenutím? Ehm...spíš ne.
Nakonec se totiž stejně vždycky ukáže, že se to dá očůrat i bez zápisků a všechno si stáhnout, ty ohraný písničky, co mám v iPodu už sto let mám stejně nejradši, a ta napomínající esemeska stejně nikdy není s pokutou.
Předsevzetí, do kterých se pouštím s velkým odhodláním není konec prokrastinace, velký úklid ani procvičování jazyků, bohužel. Jsou to ta sportovní. Jejich plnění mi totiž dělá největší radost - tedy svým způsobem. Zvráceným způsobem. Hned po té bolesti a pocitu že tohle a tamto nesnáším. 

Dát si předsevzetí, že zhubnete 2, 5 nebo třeba 15 kilo? Pokud vás to udělá šťastnými a nebo pokud jste tlustí a opravdu to potřebujete, proč ne. Ale dát si předsevzetí, kterým si splníte něco, co jste dřív nezvládali/neuměli/neudělali vám dá mnohem víc, opravdu!
A je jedno, jestli je to uběhnout maraton, nebo poprvé uběhnout míli bez zastavení.

neděle 3. ledna 2016

#2015

Někdy mám pocit, že je u mě pořád všechno tak nějak ve starých kolejích, žádné velké změny.
Pak se ale stačí otočit, podívat se, co všechno se událo a změnilo za pouhý jeden rok, a hned měním názor - děje se toho pořád dost, a o pořádné zážitky rozhodně nebyla nouze. Spousta cestování, ještě víc sportu, poznávání nových lidí, noví kamarádi....a nebo taky nové zkušenosti, nová práce, bakalářka a státnice. A tady je několik hlavních bodů...

sobota 2. ledna 2016

Silvestr v Mikulově

Rok 2015 se povedl, a tak si zasloužil i hezké rozloučení. A rok 2016 se taky povede (#somrozhodla), takže bylo potřeba hezké přivítání.
Vánoce hodně prožívám, jsem dost "vánoční člověk", ale Silvestr oproti tomu až tak moc neřeším. Úplně nevyhledávám takový to organizovaný opíjení se, když někam jedete už s tím, že vám bude 1. ledna neskutečně zle. To samozřejmě neznamená, že bych byla abstinent a nikdy si nějakou tu tekutou radost nedala - Naopak, třeba předvánoční svařáky a punče mám moc ráda. A stejně tak veledůležité debaty nad skleničkami vínka a nebo nejrůznější koktejly v baru, kam jdeme s kamarádkama v šatičkách jako princezny a během večera náš vybraný slovník, make-up i chování výrazně upadá. Jo, to mám moc ráda. Jednou za čas.....dlouhý čas
Na žádnou "chlastací chatu" ani velkou párty s nuceným veselím jsem letos jít nechtěla, a tak jsme se s přítelem domluvili, že zůstaneme v klidu doma (aneb jak poznáte, že stárnete:D) , dáme si vínko,  sýry a další dobroty, o půlnoci si připijeme Bohemkou, koukneme z balkonu na rachejtle, zapálíme prskavku, a konec.....a 1. ledna hezky začít dobrou snídaní, s čistou hlavou a dobrou náladou.
Na poslední chvíli jsem si to ale rozmyslela, a i když Silvestr nějak extra neprožívám, chtěla jsem, aby to bylo zajímavější, než být jen doma. A když jsem přemýšlela, kam by se dalo jet na výlet (z těch reálnějších možností, připíjet si o půlnoci s výhledem na Eiffelovku nebo vítat nový rok v teple v Dubai by mě taky neurazilo, ale...:D), jako první mě hned napadl Mikulov - jedno z nejoblíbenějších měst, u krásné Pálavy, s jistotou nejlepšího vínka, od Brna nedaleko....a je jedno, že jsme tam byli už petstotisíckrát. V zimě ještě ne! (a to jsem ještě ani netušila, že uvidím Mikulov poprvé i ve sněhu)