PARIS

Paříž, to jsou krásné domy, široké bulváry, nablýskaná Champs Elysées i malebné úzké uličky Montmartru. Památky na každém kroku. Makronky. Muzea nacpaná uměním z celého světa. Voňavé croissanty. Elegantní Eiffelovka i moderní La Défense. Výborné palačinky. Styloví Pařížané. Příjemné kavárny. Dobré víno nebo cidre. Kouzelná atmosféra. Luxusní obchody i malé stylové butiky. Monumentální Vítězný oblouk.
Ale taky špína. Pach moči. Povalující se odpadky. Povalující se bezdomovci. Potom také objekty, u kterých si nemůžete být jisti, zda jde o povalující se odpadky nebo povalujícího se bezdomovce. Žebráci. Posprejované fasády. Dotěrní prodavači suvenýrů, kteří vás doslova chytí a nepustí. Davy lidí. Špína, špína a smrad.

Říkám to nerada, ale Paříž je bohužel i nejšpinavější město, kde jsem kdy byla (zlatý Londýn, zlaté Brno!..a nejzlatější a nejčistší Vídeň!), a to jsem se opravdu nepohybovala po nějakých okrajových čtvrtích a odlehlých uličkách, ale mluvím i o nejužším okolí těch hlavních "turistických míst". Třeba když ráno stoupáte po schodech nahoru k bazilice Sacre Coeur, a cítíte, že ta "voda", která je na schodech od vrchu až dolů asi tak úplně vodou nebude. Nebo když jdete na metro a musíte minout několik desítek pytlů s odpadky a odmítnout několik žebráků. (no romantika jak prase:D)
Ale dost toho negativního, jen jsem měla potřebu vám to říct, protože tohle se v žádném průvodci nedočtete (a neřekne vám to dokonce ani Woody Allen ve svých filmech:D). Když by někdo jel do Paříže s očekáváním nablýskaného romantického města, asi by mohl snadno přijít o iluze, protože Paříž má dvě tváře, není to jen romantika a elegantní domy na každém kroku. Ale protože jsem tam nebyla poprvé (ani podruhé:D), tak už jsem víceméně věděla, co očekávat...
 Dneska vám ale ukážu tu Paříž, kterou jsem si tak zamilovala, nedám na ni dopustit a kdykoliv se tam znovu ráda vrátím. (a když už je to milovaná Paříž, vzala jsem tam i milovaného muže:D).

Protože přítel byl v Paříži poprvé, vzala jsem ho na ta nejznámější místa, která musí každý správný turista vidět :D Do žádného muzea jsme ale nešli - v Centre Pompidou jsem byla minule, Louvre je tak veliký, že bychom ho stejně projít nestihli (a upřímně...nejsme ani takoví znalci umění, aby nám to moc řeklo :D), a hlavně jsme chtěli čas v Paříži strávit jinak, než ve frontách. Fronty tam jsou totiž úplně na všechno - na Vítězný oblouk (tam jsem minule byla, a ten výhled je ÚŽASNÝ!), na Notre Dame, na vstup do Laduree, kde prodávají ty nejznámější makronky, a dokonce i na vstup do obchodu s oblečením Abrecrombie&Fitch.
Paradoxně nejmenší fronta byla na Eiffelovku, tedy na schody - na výtah bychom si počkali o nějakou tu hodinu déle. A protože nejsme žádný líný prdele a nohy nám slouží, vyběhli jsme si to tam hezky po schodech - ušetřili jsme hodně času, nějaká ta Eura, ale hlavně jsme měli ten výhled pořádně zasloužený a navíc jsme udělali i něco pro sebe - protože ty schody vydaly hned za několik návštěv posilovny :D
Smutné bylo, že mnohem více času než ve frontě na Eiffelovku jsme strávili ve frontě na záchody těsně pod ní :D

 Povinná turistická fotka..
 A parádní výhled...

Vyfotit jsme se samozřejmě museli i u Notre Dame, tentokrát jako dva námořníci :D (pruhovaná trička jsou samozřejmě náhoda..:D)

A zkoumali jsme, jestli jedna ze soch nepatří náhodou i našemu Karlovi.. :D

Tady jsem si zase vzpomněla na jednu scénu z mého oblíbeného filmu Půlnoc v Paříži :)

Kupodivu tam byl i klid od všech japonských turistů - očividně byli zaměstnáni stáním té nekonečné fronty :D

Také jsem nosila tyhle šaty (které mi moc nesluší :D), protože mi připadaly tak francouzské.. :D

Paříž, to také znamená davy a davy turistů, kteří se pokoušejí o opravdu originální fotky. (jsou to šašci :D)

 Taková obdoba našich paneláků, akorát s trochu lepším výhledem... Přímo na eiffelovu slečnu!

Nedat si v Paříži roztomilou makronku (i když bohužel ne z Laduree, ta fronta byla příšerná) by byl hřích!

A o hladu jsme samozřejmě taky nebyli...
Žádné jídlo jsem si z domu pochopitelně nevezla, to by bylo dost úchylné. Všechny kuskusy, polenty, bulgury, ovesné kaše a jáhly si s radostí nechám na zbytek roku :) Dávali jsme si samé dobroty, a stejně jsem ještě přijela o kilo lehčí - což je myslím jasný vzkaz pro bláznivé věčné dietářky, které si ani na dovolené nedají nic jiného než z domova dovezené suchary a salát Caesar bez zálivky :D Ostatně s tím, kolik jsme tam toho nachodili bych klidně mohla sežrat tři prasata, a ještě bych hubla :D

 Pro Francii jsou typické crépes neboli palačinky - na slano i na sladko. A ty já teda můžu! :D

A výborné poctivé smoothie jako rychlý zdroj energie, která byla dost potřeba...

A tohle smoothie jsem si oblíbila už v Berlíně - ananas, kokos a banán. Nejdokonalejší kombinace, nic víc není potřeba :) A u té kokosové vody jsem se pořád nemohla rozhodnout, jestli mi chutná nebo ne..:D (a povšimněte si hotelového retro potahu :D)

 Bydlet v Praze, tak bych si pečivo v Paulovi za ty nekřesťanské peníze asi nekupovala (možná jen kdybych chtěla zavzpomínat na Paříž se vším všudy:D). Přeci jen, pořád je to jen pekárna, kde mají sice dobré pečivo, ale dávat za obyčejnou samotnou neplněnou bagetu 70 korun? (to už mi přijde skoro tak snobské jako to, když si někdo v ČR kupuje vodu Evian, to fakt nepochopím :D V zahraničí kde stojí stejně jako jiné vody je to něco jiného. Ale je to prostě pořád VODA). Teď nemluvím o tom, když si tam někdo zajde na oběd nebo snídani a posedí tam, to se potom už neplatí jenom za ten produkt, ale i za ten zážitek, žejo. :D
Ale ve Francii, kde pečivo v Paulovi stojí stejně jako v supermarketu nebo jakékoliv jiné pekárně jsem si to tam kupovala moc ráda. Tady na fotce můžete vidět náš žebrácký oběd, který jsme si snědli na schodech v La Défense s výhledem na Paříž. Je to sice takové skromné, ale TAK dobré (a TAK francouzské:D) a hlavně nám to vyhovovalo mnohem více, než se zavřít do nějaké drahé restaurace. Jak říkal můj muž, byli jsme takoví typičtí čeští paštikáři, akorát o level lepší :D

A ano, mám malé tlusté prstíky jako Hobit (a stydím se za ně :D).

A nějaký ten kofein je taky potřeba...

 A mimochodem, tohle není žádný průvodce po alternativních bohémských kavárnách, ale jen malý článek o tom, co jsem v Paříži dělala já, takže bych poprosila milé rýpaly, aby si své poznámky o tom, jak jsem si mohla dovolit koupit kafe v komerčním Starbucksu nechali pro sebe :D

....třeba jedno ledové soy latté pro Bergueitu :D 

Za komolení jména se nezlobím, ale vždycky to alespoň začínalo na M... :D

... Makata už byla o trochu blíž :D

Fanoušek aspartamu Coly sice nejsem, ale tyhle lahvičky jsem mít musela! Z minulého roku mám i s Karlem Lagerfeldem, ty jsou ještě o chlup povedenější :) (a ano, opět ten retro potah..:D)

Tyhle přeslazené čaje-nečaje nejsou nic pro mě, ale kvůli lahvičce....nešlo jinak :D (že by nějaká nová úchylka?)

 moderní čtvrť La Défense - úplný opak historické Paříže, ale i to má něco do sebe..

Ale i tohle je Paříž.... :D

Možná se vám může zdát divné, jak je možné, že se tady neobjevila ani jedna fotka krásné Sacre Coeur nebo celého Montmartru, když jsem navíc největší fotič a fotím pořád a všechno :D Ale to má jeden jediný důvod, tohle krásné místo si zaslouží samostatný článek, a s tím budou spojené i snídaně (<3) a večerní posezení s ciderem :) Takže o tom zase příště, mějte se krásně! :)

P.S  Pokud se někdo chystáte do Paříže, přečtěte si Vítězný oblouk od Remarqua nebo Pohyblivý svátek od Hemingwaye, obě knížky jsou plné té pravé pařížské atmosféry a navíc se to moc hezky čte:) 

P.S. 2. No dobře, jsou to skoro jediné knížky, co jsem kdy četla, a konečně mám prostor to někam nacpat. :D

P.S.3 Tak jo, zas tak zlé to se mnou není, ale Svět podle Garpa mi leží vedle postele už skoro rok a ne a ne se k tomu dostat, takže velká čtenářka ze mě nebude :D

P.S.4 I přes to všechno, co jsem zmínila v úvodu - Paříž je nádherná, a obzvlášť když máte tu nejlepší společnost. A tu jsem já měla.