Brněnsko-vídeňské střípky

Servus, Grüß Gott, Guten Abend, a tak....

Ano, pochopili jste to správně, už píšu opět z království Mozartových koulí, preclíků a šniclů.

Na tři dny jsem byla doma v Brně (a na jedné malé vesnici za Brnem), navštívit rodinku i přítele, nacpat se domácím jídlem, sejít se s kamarádkou....a samozřejmě se pomazlit s westíkem. (o tom, že hlavní důvod byl nedostatek čistých kalhotek pomlčíme..)

Jak se říká, všude dobře, doma nejlépe, a teď čím dál více chápu význam tohoto přísloví. Pryč jsem byla sice jen chvíli (a chvíli ještě budu), ale i tak si najednou všeho doma vážím mnohem více, a dokonce i ten mini pokojík, na který jsem vždycky nadávala mi najednou připadá tak útulný. A o ledničce plné všech možných dobrot snad ani psát nemusím! Připadala jsem si, jako bych se snad vrátila z vězení, pralesa, odtučňovacího tábora, nebo jakéhokoliv jiného místa, kde by byl omezený nebo žádný příjem jídla. Ne že bych ve Vídni neměla jídla dost, ale i tak jsem byla po příjezdu jak utržená ze řetězu a připomínala spíš hladového Otesánka, ne křehkou studentku-blondýnku která se vrátila domů z civilizovaného Rakouska :D

A taky bylo třeba řádně zjistit, zda burčák na Moravě stále chutná tak jak má. Tak jsme si s přítelem dali degustační litr (a ne, to nebylo dohromady :D) tohoto pokladu a k tomu výborné sýry, jak jinak než ze sýrárny Gran Moravia. A testování dopadlo úspěšně - burčák chutnal, hlava nebolela, žaludek nenadával. 

 No a když už jsme u toho burčáku - pokaždé když se řekne (a že se to říká sakra často :D) burčák nebo víno, vzpomenu si na film Bobule. A pokaždé, když jedu žlutým kočárem okolo Pálavských vrchů a Mušovských jezer, opět si vzpomenu na film Bobule. A pokaždé bych nejradši přímo v Mikulově vystoupila, dala si tam nějakou tu sklenku, a užívala si krás té naší Moravy. 

Jak to tak pozoruju, tak to v dnešní době asi není zrovna moderní - ale já jsem opravdu ráda za to, odkud pocházím a Česká Republika je podle mě krásná. Vždyť tady máme tolik krásných míst, co nikde jinde na světě - ať už ta Jižní Morava a celá Pálava, Mikulov nebo Lednice, nebo třeba Jižní Čechy, Krkonoše, Český Ráj, historické centrum Prahy, všechny ty hrady i zámky....No a taky přeci máme nejlepší pivo (které sice nepiju, ale budu věřit tomu, že dobré je), tisíckrát zmíněné víno, tvaroh, oplatky Mila (nebo to je bratrů zo Slovenska?) Olomoucké tvarůžky....a taky  film Pelíšky nebo Božského Káju! 

Jasně, ta typická čecháčkovská povaha není zrovna nic k chlubení, ale nemyslete si - kreténi, debilové a idioti jsou všude a ani za hranicemi se tím nic nemění. Ani tady lidé nevědí, že nejdříve se vystupuje a až potom nastupuje, i tady se všichni pořád tlačí a strkají, chlapi mají oplzlé narážky a bezdomovci v MHD smrdí stejně tak jako třeba na Smíchově nebo v Židenicích :) A jestli si myslíte, že jen Češi se oblékají nevkusně a je to tady učiněné Módní peklo, tak bych vám přála projet se ráno vídeňskou tramvají nebo si vystát frontu v supermarketu Hofer. Jo, ponožky v sandálech a igelitečky by byly ještě to nejmenší zlo!

 Zkrátka si myslím, že by si každý měl nejdřív zamést před svým prahem a odpustit si řeči typu "joooo debilní Česko, však já uteču a už mě tady nikdy nikdo neuvidí!", a jak tak vidím třeba na fejzbůčku, často jsou to spíš lidé, kteří nic nedokázali ani v té debilní české republice, a jen vedou silácké řeči. Ale o tom radši samostatně až někdy příště :)

A musím se i přiznat, že mi trošku chyběla...i...sakra, nevím jestli to vůbec můžu říct........no.....tak jo, televize! Ne že bych byla nějakej povaleč co se jen vyvaluje na sedačce s lahváčem a klobásou a čučí na bednu, ale měla jsem takový malý rituál, že jsem každé ráno u snídaně sledovala zprávy na Čt24 a střídavě přepínala mezi Dobrým ránem na Dvojce a Snídaní s Novou.

Počasí. Cvak. Doprava. Cvak. Vaření. Cvak. Rozhovor. Cvak. Další počasí. Cvak. Cvak.

Ale poté, co jsem měla tu čest po měsíci shlédnout pár nováckých reportáží mě všechno okamžitě přešlo :D

Zase jsem se, jak jinak než neplánovaně, trošku více rozepsala, ale teď už radši opravdu k pár obrázkům, které jsem pořídila za domácí pohody...

Kromě popíjení červeného i bílého burčáku proběhlo i domácí aperolování s maminkou, sestrou (která z toho až tak nadšená nebyla) a tatínkem (který z toho byl nadšený asi tak jako sestra).

Aperol Spritz je momentálně mým nejoblíbenějším koktejlem (když nepočítám burčák s burčákem), díky bohu že už odzvonilo mé lásce k nebezpečné a zrádné smetanové piňa coladě. 

Často jsme si ho i o prázdninách dávaly s kamarádkou a užívaly si teplé letní večery na brněnských zahrádkách, což se samozřejmě neobešlo i bez duchaplných rozhovorů plných mouder, která byla s každou další skleničkou více a více moudrá. Teď už sice počasí na vysedávání po zahrádkách není, ale taková sklenička oranžové dobroty neurazí nikdy. 2 panáky Aperolu- 3 panáky prosecca- dolít vodou-a-je-to.

Na poctivý český chleba nemá ani dvacet rakouských. 

No a když je navíc čerstvý, domácí a s láskou upečený (ehm no...pekla ho sestra, tak nevím...:D), tak nemůže být nic lepšího. Po příjezdu domů na mě v kuchyni čekal tento, skoro ještě teplý, krasavec, a tak se není co divit, že tady vedu ty řeči o tom, jak je doma dobře :D 

Je to podle tohoto receptu a myslím, že byste si to měli okamžitě zařadit do co-musím-hned-upéct záložek! Doma mu říkáme "kořenový", protože chutná jako jeden s takovým označením, co se prodává v obchodech nebo pekárnách, a je prostě výborný. Krásně měkký a uvnitř vláčný, s velkými dírami.

 A nebojte se použít celozrnnou mouku, Terka to napřed dělala napůl s bílou a mamka potom skoro jen z celozrnné, a dopadlo to na jedničku s hvězdičkou.

Samozřejmě jsem se ve Vídni stavila i pro typické dobroty, protože přijet z Vídně bez Mozartových koulí by byl hřích a nezasloužila bych si potom ani krajíc chleba!

A ještě nějaká ta Šokolate pro mamku a sestru, a jeden nice-to-sweet-you cheesecake pro kamarádku, která mi největší radost udělala tím, že s rozbalením nemohla počkat ani na doma a musela ochutnat už při cestě z kavárny na šalinu :D

A pro tu stejnou kamarádku i malé sáčky Chai Latté, protože stejně jako já ví co je dobré!
Zkrátka kamarádky si vybírám podle toho, jaký mají vkus - ať už na chlapy,oblečení. jídlo nebo pití. Takže jestli někdo nemáte rád burákové máslo, burčák nebo Chai latté a nelíbí se vám buldočci, kliďte se mi z cesty!

No a tuhle fotku, kterou jsem pořídila taktéž doma radši ponechám bez komentáře, nerada bych, aby se moje trapnost vyšplhala do nebeských výšin...

Když už jsem byla v Brně a snažila se vidět se s lidmi co mám ráda, navštívit místa co mám ráda, zacvičit si, tak jak to mám ráda, a dát si k jídlu i pití to co mám ráda, nemohlo se to obejít ani bez návštěvy tisíckrát vychvalované sýrárny, kde jsem tentokrát poprvé sáhla i po výborné Riccotě. Doporučovala mi ji kamarádka a chválila ji na blogu třeba i Pavla z Drobečků, a tak mi bylo jasné, že tohle nebude krok vedle. Chutná mi totiž i ta ze supermarketu, ale tahle "domácí" je prostě o dva stupně výše. Ale cena se od té supermarketové, narozdíl od chuti, příliš neliší - kelímek stál kolem 35 korun..Jak už jste mohli vidět na fejzbůčku - konečně tu nejsem sama, ale mám spolubydlící!

Z Brna se mnou totiž přicestovala slečna Brokolice, a hned jsou i ty rána veselejší.

A ne, nejely jsme autem, jak by se možná mohlo zdát, když s sebou tahám něco tak velkého

 a zbytečného, ale pěkně jsme spolu zažily fun and relax, ohohoooo!

A zítra tady budu mít jednu moc milou, blonďatou návštěvu, kterou můžete (teda spíš musíte!) znát i z blogového světa. A je to jedna z mála výjimek, které odpustím i to, že nemá ráda máslíčko, a naopak se jí líbí Chalupáři. (i když...tohle jí možná odpustím až po třetí skleničce burčáku)

Tak se mějte krásně, odpusťte mi že byl článek zase úplně zmatený, a příště vám ukážu pro změnu nějaké krásy města :)
P.S. Děcka, nekupujte alkohol. Staňte se slavnými a budou vám ho dávat zadarmo!
P.S.2 Držte palce mojí peněžence, ať zítřejší návštěvu Primarku přežije ve zdraví.