Co mám na Vídni ráda?

Ve Vídni už jsem přes dva měsíce, což ze mě sice ještě nedělá nějakého vševěda, ale......
konečně už nebloudím v metru, vím jak se kam dostanu, vím kudy a kam pěšky v centru, nemám deprese z návštěvy banky, pozdrav Grüss Gott říkám s přízvukem echt rakouským (ehm...ale věřit mi to můžete:D), ráno si v tramvaji a metru čtu noviny a tvářím se že všemu rozumím, radím zmateným turistům, kteří mě považují za Vídeňačku (ale z omylu je vyvedu ihned jak vyslovím první hlásku), vím ve kterých pekárnách mají nejlepší croissanty, kam pro levnou zeleninu a kam naopak pro sladkosti, kam pro levné sushi a kam na Sturm, vím kde koupit nejlepší falafel a taky to, že hummus z Billy je lepší než ze Sparu, znám nazpaměť hlášení z tramvají (a musím se ovládat, abych si to zároveň neříkala nahlas :D), vím jak si půjčit kolo i že do Billy na Pratersternu je kvůli všem pobudům a bezdomovcům lepší nechodit, 
ale hlavně....
znám kódy na záchody ve Starbucksech i Mekáčích, takže čurám zadarmo! (a to jste chtěli vědět)
A tak se s vámi dneska podělím o to, co mám na tomhle dunajském království ráda.

- Centrum - Ani ne tak Kärtner Strasse, která je sice taky fajn, ale na kouzlo přilehlých uliček nemá nemá. Nejradši mám ty, které vedou kolmo od Hofburgu, plné malých butiků i luxusních obchodů. A taky ulici Graben, a celkově celé okolí mezi Schottentorem, Hofburgem a Stephansplatzem, kde se pohybuji přes týden nejčastěji.

Často, když mám mezi přednáškami čas, jdu se sem jen tak projít, na chvíli si sednout na lavičku a pozorovat domy i lidi okolo, co mají na sobě a tak (jsem hroznej čumil :D). A právě tady se to často hemží luxusními kabelkami, Burberry trenčkoty, šátky s tím známým monogramem a sem tam se mihne i nějaká ta červená podrážka.

- Dunaj - o tom, jak parádní cyklostezky po celé Vídni jsou, zejména ty podél vody, už jsem básnila stokrát, to se prostě nikdy neomrzí. A díky tomu, že je řeka rozdělena do několika ramen, je voda hned v řadě městských částí.

- Parky. Parky a zeleň. Úplně všude. Na Vídni je skvělé to, že ačkoliv je to rušené hlavní město, je tady zeleně jako nikde jinde. A obzvlášť na podzim je to krása, když se listy zbarví do oranžova. To mi potom ani nevadí, že je šedivo a nevlídno, protože ty barevné listy k tomu dělají zajímavý kontrast. V tom se ráda procházím, nohama šoupu po těch barevných listech a přemýšlím o všem možném i nemožném. A kolikrát mě i napadne tak geniální myšlenka a říkám si, že to musím napsat na blog....Ale neskutečně geniální!

Samozřejmě to ale vždycky zapomenu dřív, než to stihnu zaznamenat, a tak se tu zatím nic geniálního neobjevilo. Jak jste si asi všimli . (ale tak jako tak...jak říká Sheldon Cooper..."I love my mind" :D)

- Parky. Tentokrát nemám na mysli stromy, ale ty bundy což je neskutečně trapná slovní hříčka. Všechny Vídeňačky totiž nosí parky, a to se mi hrozně líbí. Obzvlášť ty s koženými rukávy. Jen já jsem bohužel v khaki barvě dost vyblitá (za což barva asi nemůže :D) a tak tu svou, šťastně ulovenou v sekáči, moc neunosím.

- Pekárny - na každé stanici metra a doslova na každém rohu jsou pekárny, vonící čerstvým pečivem. Ať jste kdekoliv, můžete si být jisti, že na nějaký malý obchůdek, odkud budou preclíky volat "sněz mě" narazíte okamžitě. (ale to, že nejlevnější kus pečiva je tak za 70 centů je už věc jiná..)

- Výběr v obchodech - pokaždé když jsem někde v zahraničí, hrozně ráda ochutnávám nové potraviny, co neznám. A to si užívám i tady, pokaždé zkusím něco nového, ať už se jedná o musli, celozrnné sušenky, sýry a nebo klidně jen obyčejný jogurt :D 

Ale musím říct, že to rozhodně není tak, že by tu byl výběr několikanásobně větší než u nás, jak si hodně lidí myslí. Jasně, je tady třeba o pár druhů čokolád víc, ale zase tu nemají řadu potravin, co jsem si tak oblíbila u nás. Malý rozdíl to je, ale ne až tak, že bych z toho padla na zadek. Co se týče výběru jídla, opravdu na tom u nás špatně, jak si pořád tolik lidí stěžuje. (ale o tom radši příště, stojí to za samostatný článek).

- Vánoční trhy a atmosféra - Adventní čas nás sice čeká až za chvíli, ale nemůžu se dočkat, až to přijde! Protože právě v tomhle období je Vídeň nejkouzelnější, miluju ty světýlka, výzdobu, vůni sladkostí...

První malé trhy tu ale už začaly, v MuseumQuartier, což mi ale přijde zbytečně brzo a je škoda takhle "plýtvat" tou jedinečnou atmosférou. Další začnou příští víkend a ty největší u Rathausu s prvním Adventním víkendem. 

Tu pravou vánoční náladu cítím a připouštím si až v prosinci, ale stejně neodolám a na první punč si zajdu už o víkendu. Atmosféra neatmosféa, jak jde o punč, musí jít všechno stranou! 

- Forever 21 - a teď jeden opravdu duchaplný bod :D Ne že bych nakupovala oblečení nějak často, momentálně si to ani dovolit nemůžu, ale tenhle obchod je láska na první pohled. 

A druhý v druhém patře. A třetí ve třetím! Nejradši bych si v těch žlutých taškách odnesla skoro všechno, co na těch regálech visí. A to i přesto, že jednadvacet mi už není.

- Starbucks - Ano, je to komerční. Ano, najde se mnoho míst kde je lepší káva. Ano, ve Vídni jsou stovky kaváren kde bych dostala kvalitní kávu, nezmršenou mlékem. Ale o tom, proč to tu mám ráda a jaký jsem znalec už jsem psala. No a před pár dny se už objevily vánoční speciály, do Gingerbread latté jsem se naprosto zamilovala a do Vánoc už nechci pít nic jiného! Je to přesně kombinace koření, jakou mám ráda, a nádherně voní a úplně se vidím, jak se s tím roztomilým kelímkem procházím po osvětlených večerních ulicích a nasávám tu atmosféru.

 A  jak jsem zmiňovala výše - jinak jsem naštvaná, že je všude vánoční výzdoba tab brzo, štvou mě čokoládoví Mikuláši co jsou v obchodech snad od konce září a přijde mi škoda že to všechno může zevšednět. Ale jak jde o kafe, nemůžu si pomoct (ale uznávám, že Sinatra by u toho teda ještě zpívat nemusel :D)

- Metro - co k tomu dodat, jako holka z Moravy, která jezdila 22 let jen šalinooooo mám cestování tímhle vláčkem prostě ráda, je to rychlé a konečně můžu i říct, že přehledně značené a jednoduché jak facka. 

- Poznávání nových míst i lidí - napsala jsem si seznam, kam všude se tu chci podívat, co poznat a dokonce i kam zajít na kafe nebo na jídlo (nic se nesmí podcenit :D), tak, abych svůj čas tady využila naplno a na konci pobytu mohla říct, že jsem město opravdu poznala. Ale někdy mi přijde, že toho, co bych chtěla vidět je tolik, že mi na to nemůže půl rok stačit a potřebovala bych spíš celý život.

- Město pro život - tím chci říct, že je to tady udělané tak, aby se tu lidem dobře žilo, ne jen přežívalo. Myslím ty parky, lavičky úplně všude, různá posezení, veřejné záchody, pítka na vodu, tisíce možností kde sportovat, kde grilovat i pořádat piknik, jezdit na kole, bavit se. Prostě na co si vzpomenete!

Není náhodou, že se podle jedné studie umístila Vídeň na prvním místě žebříčku měst, kde je nejlepší úroveň žití.

- Ekologie - ne že bych byla nějaká přírodní žena s nemytýma vlasama v kostkovaných kalhotech, ale myslím, že alespoň trošku by se měl o životní prostředí starat každý. A taková maličkost jako je třídění odpadu ještě nikoho nezabila.

A právě na to jsou tady Rakušáci hodně vysazení, dokonce i ve škole jsem viděla místo jednoho odpadkového koše rovnou tři, barevně rozdělené. I obaly některých jogurtů jsou dělané tak, aby se z toho dala etiketa oddělit a vyhodit zvlášť :D

A taky jsou tady všude podél chodníků odpadkové koše a se sáčky na....no víte co...když venčíte pejska. (jenom idiot to nechá na chodníku!)

- Být zmatenou turistkou - tedy, být zmatená a ztracená (což už se mi dlouho nestalo, ťuk ťuk na dřevo) se mi samozřejmě nelíbí, ale co se mi líbí je to, že lidé hned poradí. Stačí na zastávce zmateně koukat do jízdního řádu a hned se někdo zeptá, jestli nepotřebujete pomoct (pokud tam nejsou jen Arabi :D). 

A nebo když jsem jednou spadla z kola (ale fakt hodně trapně spadla, převrátila jsem se na bok jak shnilá hruška:D), hned ke mně přiběhly dvě paní, jestli jsem v pořádku. 

Ale na druhou stranu, někdy rakušáci chtějí pomáhat až moc. A proto pro vás mám jedno ponaučení - foťák velký jako kráva nikdy nenoste na krku, ale v tašce, jinak budete vypadat jako zmatené turistky (no dobře, uznávám, že mě možná prozradilo to, že jsem si fotila Billu:D) a Rakušáci vás budou chtít zachraňovat, ukazovat město a zvát na kafe. To tak!

(Pche, prý potkáme se u Opery, jestli teda vím kde je. Ne asi, du Dummkopf!)

V Brně se mi opravdu běžně nestává, že by mě někdo oslovil na ulici nebo v metru, ale tady se mi to stalo už několikrát. (hmmm. že by to bylo tím že metro nemáme?:D)

A nebude to tím, že bych svým příjezdem do Vídně nějakým kouzlem zkrásněla (kéž by!), ale asi to tady berou trošku jinak a mají větší odvahu než Češi. Nebo si o sobě víc myslí. A nebo jsou zvyklí, že jsou tady dámy povolnější a tak si víc troufají? No snad jsem nevypadala jako prostitutka z východního bloku!

Ne ne ne, radši se nebudu pouštět do žádných konspiračních teorií!

Stovky možností - muzea, bary, divadla, kluby, galerie, kavárny, nákupní centra....všechno je to pro mě nové a libí se mi, že mám pořád co poznávat a rozhodně nehrozí, že bych měla čas a nevěděla co s ním. To je na pobytu v cizím městě snad to nejlepší! 

Komisař Rex - o svém milovaném retro seriálu už jsem taky psala. Vždycky jsem nadšená, když vidím místo kde někoho zabili, kde ležela mrtvola nebo kde chytili vraha která znám z obrazovky. 

Kokosové müsli, sushi, usměvavý koláč, celozrnný croissant, jogurt se stévií....Ne počkat, dnes jsem vlastně nechtěla psát o jídle! Omlouvám se!

Škola - většina předmětů, až na výjimky, mi sice žádnou radost nepůsobí a jsem z toho maximálně tak otrávená....ale co se mi moc líbí je to, že některé hodiny mám ve staré historické budově Universität Wien, což budova je neskutečně působivá a už kvůli ní chodím na ty přednášky ráda. A jako bonus stojí přímo v centru města, hned vedle Starbucksu  Rathausu.

Když to nekonečné povídání které vás jistě unudilo k smrti shrnu, mám to tady opravdu moc ráda, a dokážu si představit že bych tu jednou bydlela.
 V nějakém starším domě s točitým schodištěm a vysokými stropy.
 Blízko pekárny, kam bych chodila ráno pro čerstvé pečivo.
A do práce bych jezdila na kole.
A s budločkem chodila na procházky do parků.
Ale tak jako tak, doma jsem v Brně a k tomu městu budu mít vždycky nejblíž a i kdyby se v budoucnu naskytla nějaká příležitost žít v zahraničí, na čas bych ji ráda přijala, ale domů se vždycky vrátím s radostí. Al hlavně - práce v odvětví v jakém bych v budoucnu ráda pracovala a jakým směrem se ubírala (mám trošku naivní sny) je pro mě představitelná spíše jen v rámci ČR s naší krásnou češtinou.

Ale teď už opravdu konec mých řečí, fotky toho stejně řeknou víc.
Tyto jsou foceny z učebny, kde mám v pondělí přednášku o Estetice všedního života, což k tomu padne jak prdel na hrnec krásně pasuje, protože kde jinde se učit o různých pojetích krásy, než právě na takovém místě - na jedné straně výhled na Albertinu, na druhé na Hofburg.

Odraz ve školním okně..

A jeden z mnoha pohledů na Kahlenberh..

A tady pohled z vrcholku na město..

 
Můj oblíbený Donauinsel za krásného počasí...

A podvečer v centru...

A i takhle vypadá podzim ve Vídni :)

Nádvoří nádherné historické budovy Univerzity, v tomhle pojetí mi ten šedý podzim ani nevadí :)

A moje nejoblíbenější místo v centu s pohledem na Hofburg (jo a je tam Tiffany :D)