Mikulov

Eat run love?

Jsem si toho vědoma, název poněkud nešťastně zvolený a lehce debilní.

Jím sice neustále, miluji taktéž, ale že bych běhala nějak často se zrovna říct nedá. Místo tohoto utrpení dávám přednost jinému utrpení úplně jiným sportům, ale co si budeme povídat, eat-mlácení do boxovacího pytle-love nebo eat-věším se na lanech-love by znělo ještě hůř.

O poznání lépe by jistě sedělo eat-wine-love.

A nebo ještě lépe, wine-wine-wine, třeba jako teď.

S mým mužem na sebe nemáme přes týden zrovna moc času a volné víkendy jsou taky spíš zázrak, a tak když se objevila volná sobota, chtěli jsme si to spolu pořádně užít. Předpověď počasí byla velmi sympatická, což si přímo říkalo o nějaký výlet.

A kam na Moravě vyrazit? O tom jsme nemuseli přemýšlet skoro vůbec - samozřejmě, že do toho nejhezčího města - do Mikulova!

Už o půl deváté nám odjížděl vlak z Brna.
Bylo mi zakázáno snídat doma, že prý si koupíme něco dobrého do vlaku (což mi hned připomnělo díl Deníku Dity P. "Vlakem" :D). Dalo to hodně práce, ale poslechla jsem.
Před nádražím stál stánek Kofi Kofi, takže se mi hned rozzářily oči a běžela jsem pro latté, tentokrát byla denní specialita s příchutí kaštanů.

V pekárně jsme koupili pudingovou taštičku a croissanty.

Sice dobrý, ale jak jednou upečete croissanty domácí, z nějakých z nádražní pekárny asi nadšením skákat nebudete.

A tohle zátiší s názvem Tačtička a špinavé okno je vysoce umělecké dílo, aby bylo jasno. Myslím, že bych se tím měla živit a vystavovat třeba v Tate Modern nebo tak něco.

Psala jsem to už několikrát, ale opravdu nesnáším, když si někdo pořád jen stěžuje a nadává, jak je to v ČR hnusný, jak tu nic není, ale v zahraničí je všechno ze zlata a nerozbitný skleničky k tomu.

Možná by ale stačilo vylézt ze zaprděnýho paneláku, přestat být nasranej na celej svět a jet se podívat na nějaké z tak krásných míst, kterých u nás máme plno.

Kdyby se mě někdo zeptal (ale zatím to nikdo neudělal :D) jaké místo mám v naší zemi nejradši, vůbec bych nemusela přemýšlet - Pálava!

Tuhle část Jižní Moravy mám prostě nejradši, je tu tak krásně - ty kopce, vinohrady, Mušovská jezera....a Mikulov, město s krásným historickým středem, Svatým kopečkem odkud je krásný výhled, a hromadou vináren a sklípků.

No a kdo by neměl rád film Bobule a víno?!

A Kryštof!

Napřed jsme se zašli podívat na náměstí a potom na jsme vylezli na Svatý kopeček.

Nebyl to sice žádný horolezecký výkon, ale moje nohy, které den předtím trpěly na náročné hodině TRX docela nadávaly.A výhled rozhodně stál za to.

(předstírám, že mi svítí slunce do očí,ale ve skutečnosti jen vyhlížím víno :D)

A protože už byl čas oběda a pan žaludek začal nadávat že má hlad, vytáhla jsem svoji elegantní a dospěláckou krabičku a v ní slané palačinky. Na přání pro pána, že prý když si je dělám pořád pro sebe, mohla bych se někdy i podělit. 

Ale moje tradiční vločková verze by asi neprošla.

A potom jsme se zašli podívat na další vyhlídku, pro změnu na Kozí hrádek, odkud je celé město jako na dlani.
....a taky je vzadu vidět Pálava (ty kopce, ne víno! I když....), kam jsme se tentokrát projít nešli, protože jsme tu nemohli zůstat přes noc, ale v létě to napravíme. Byli jsme tu už předminulé léto a udělali si výlet - z Mikulova autobusem do Pavlova a pěšky přes kopce zpátky.

Po procházce jsme si chtěli zajít na vínko do vinárny Dobrý ročník přímo na náměstí, kterou nám minule doporučil majitel penzionu, kde jsme bydleli, že prý je nejlepší.

Znalec nejsem, víno odborně rozděluji na chutná/nechutná, sladké/suché, bílé/červené.

A tady ta pálava patřila do kategorie sakra-moc-chutná-chci-další-a-další!

Jenže Dobrý ročník si oblíbilo více lidí a všechny venkovní stolky byly plné, tak jsme museli se smutným pohledem odkráčet jinam.

Do kavárny, kterou jsem si také pamatovala od minula.
Jmenuje se sice Zdravá, ale co se nabídky týče, žádné zrní a netradiční dobroty tu nečekejte, je to jen klasika s kávou, limonádama, toustama a nějakým tím štrůdlem. (ale spojená je s obchůdkem zdravé výživy)
A NEJLEPŠÍM řeckým jogurtem s medem a ořechy!
Takhle dobrý řecký jogurt jsem vážně ještě nikdy nejedla, byl krásně hustý, až tak, že by se dal krájet nožem. Ne jako ty, co se prodávají v supermarketu, sice za nekřesťanské peníze, ale tekuté jsou stejně jako obyčejný a málo tučný jogurt. Nuda.

A výběr kavárny nebyl náhodný - ze zahrádky jsme totiž měli výhled na Dobrý ročník a mazaně tak sledovali, jestli se neuvolní nějaké místo.
Strategie jak prase.
A naštěstí uvolnilo.

A tak jsme se po 2 letech zase setkali s tím nejlepším vínkem.
Nejlepší bylo možná i tím místem, kde jinde by mělo chutnat víno tak dobře, než v samotném srdci vinařství? (ooo já jsem dneska zase poetická :D)
Ale nebudu kecat, víno mi chutná i doma v obýváku. Nebo ve městě na kašně. A v parku.

Potom jsme šli znovu na náměstí, udělat tradiční turistické fotky....

A pak se to stalo zase.....

Ze stánku na nás volalo vínko.

Za příjemný peníz. 

A navíc hezky ze skleničky - zaplatíte zálohu 50 korun a nemusíte pít z kelímku.

A dvě deci tramínu ještě nikoho nezabily, žejo.

A vím, že se budu zase opakovat - ale tohle byl ten nejlepší (a nejsladší!) tramín, co jsem kdy pila.

A pak už nás čekalo jen nádraží a vlak směr Brno.

A na závěr ještě nějaká ta moudra. To si zapamatujte do života, milé děti.

A tohle je přesně můj případ - když mi nechutná ovoce v původní podobě, nedá se nic dělat a vitamíny jsou potřeba...

P.S  A jestli vám nebylo 18, nic jsem neřekla!

P.S. 2 A kde se líbí nejvíc vám? Jaká část republiky je vaše nejmilejší? A byli jste na Pálavě?

P.S.3 Článek napsán po pouhé deci tramínu. Tatínek má narozeniny.

P.S.4 A to mě tak jako tak omlouvá!