Víkendové pečení : Jáhelník

Hezký den!

Víkend pro mě znamená pečení.

Ale pečení pro mě neznamená jen víkend, jsem totiž schopná motat loupáčky klidně i v 10 večer, i když třeba dojdu domů až pozdě, utahaná jak kotě, jen aby byly ráno k snídani.

No ale k víkendu prostě nějaká ta dobrota padne jak prdel na hrnec, ať se děje cokoliv.

A včera, po dlouhém odhodlávání, padla volba na jáhelník.

Na jáhelník a jáhly celkově jsem se chystala už dlouho. Znala jsem sice jáhlové vločky a kaši, kterou jsem občas a ráda posnídala, ale u normálních jáhel jsem pořád měla obavy.
Víte jak to bývá, některé potraviny jsou sice zdravé (a když je sníte, budete okamžitě zdraví, štíhlí a nesmrtelní!), ale že byste se potom olizovali až za ušima se tak úplně říct nedá.
A nebo třeba takové to zdravé pečení.
Brownies z červené řepy. Brownies z fazolí. Ovesné sušenky, upečené pouze z vloček a rozmačkaného banánu, zdravé cukroví, které bylo tak zdravé, že ho nejedl ani náš westík a tak podobně.
Sníst se to všechno dá, žaludek se vám při tom asi neobrátí, s trochou představivosti můžete říkat, jaká je to dobrota....ale......upřímně, přidat bych si nemusela.
A jáhly jsem měla tak nějak měla zařazené do stejné kategorie.

Moje první zkušenost s jáhelníkem byla v Rebiu, když jsem tam chvíli pracovala.

To, co se neprodalo jsme si totiž večer mohli vzít domů (a tak jsem ve velkých krabicích zachraňovala všechno jídlo :D). 

A jeden večer tam zůstal stát i opuštěný jáhelník. Hezky barevný, z několika vrstev, nahoře želé a nějaké zdobení...i když už lehce oschlý. 

A ten mi chutnal moc. 

Ale pak jsem na to zapomněla a dlouho se nemohla odhodlat k tomu, abych to sama vyzkoušela.

Až když jsem k Vánocům dostala knížku Bioabecedář Hanky Zemanové, bylo jasno a na stranu s tímhle krasavcem jsem si dala záložku.

Už při vaření jáhel a kaše z nich mi bylo jasné, že jsem se toho bát nemusela, protože mi dělalo docela problém nesníst všechno už v podobě kaše, ale vydržet a namačkat to do formy.

Recept od Hanky Zemanové jsem si ale trochu upravila protože nemám sušené švestky ani rýžový sirup, ale ničemu to nevadilo.

Protože jsem měla obavy že mi to třeba nebude chutnat (a doma mi připomínali, jak často dopadá moje "zdravé pečení":D), radši jsem si recept přepočítala jen na jednu třetinu, do malé zapékací misky 15x15 centimetrů, což byly dvě porce. 

Pokud ale budete chtít upéct celý jáhelník (a klidně to udělejte, protože chutná moc dobře!) do klasické kulaté formy, vynásobte všechno třemi.

Na malou formu budete potřebovat :

50g jáhel

2-3 lžíce medu

hrst rozinek

hrst ořechů

2 menší jablka nastrouhaná na hrubo

lžíci vanilkového pudingu

skořici

200ml mléka (a nebo jablečný mošt)

Jáhly spařte horkou vodou - dejte je do nějaké nádoby a přelijte vařící vodou. Po chvíli slijte a dejte vařit na kaši. Jáhly povařte ve 200ml mléka (a nebo moštu) do měkka.

Kaši nechte trochu vychladnout a poté přidejte med, ořechy a rozinky i skořici.

Do vymazané a vysypané formy namačkejte polovinu směsi z jáhel, a na to dejte nastrouhaná jablka spolu s lžící pudingového prášku. A navrch druhou polovinu jáhel.

A Hanka ve své knížce píše, že před pečením můžete jáhelník i pokapat smetanou. Tu jsem neměla, ale určitě by to bylo dobré.

A teď už zbývá jen dát do trouby, na 30-40 minut, 200 stupňů.

A recept si samozřejmě můžete udělat i ve veganské verzi, místo mléka použijte třeba sojové, rýžové nebo ovesné, a nebo jáhly uvařte v jablečném moštu, což je hezky osladí. A místo medu jakékoliv jiné sladidlo, třeba sirup z agáve.

Jáhelník je dost sladký a prošel i u mamky i sestry, takže ho vám teď můžu s klidným svědomím doporučit.

Dobrou chuť!