Z nákupního košíku

Z nákupního košíku? To jako vážně Markéto?!

Nadpisy a názvy článků mi nikdy nešly. A tento berte opět s rezervou.

Žádná z věcí které vám ukážu se totiž snad ani v žádném košíku nenesla. Já si totiž zásadně košíky ani vozíky na nákupech neberu. Přeci nebudu ztrácet čas tím, abych vtáhla peněženku, vyndala z ní pětikorunu a vzala si vozík a všechno si do něj pohodlně naskládala. To radši budu pobíhat po obchodě s plnýma rukama, všechno mi bude padat a já pak budu nenápadně krást krabice od banánů nebo jogurtů, abych v tom vůbec mohla dopravit svůj nákup k pokladně.

Pět bodů pro Nebelvír za logiku!

Kdysi dávno jsem často přidávala články Přihoďte do nákupního košíku s tipy na jídla, co jsem vyzkoušela a zaujaly mě. Teď už tady ale pěkně dlouho nic takového nebylo - holt se to dělá těžko, když má někdo takovou úchylku, že nakupuje pořád dokola to samé. (cizrna? hořká čokoláda z Lidlu? flap jacky? sem s tím!)

Pár nováčků se ale přeci jen v naší kuchyni objevilo. A tak rovnou začnu tím, z čeho jsem si doslova sedla na prdel.

Od té doby, co Terka dostala k Vánocům moka konvičku na přípravu kávy už rozpustnou nepijeme. Myslela jsem si, že takovej ignorant na kávu, co rozděluje jenom na hodně mléka=chutná, bez mléka =nechutná rozdíl mezi kávou nepozná, ale světe div se, dokonce ani já už teď rozpustnou nechci a radši si udělám v konvičce, což je jen o maliličko pracnější.

Zatím jsme měli jen obyčejnou kávu, ale jakmile jsem objevila praženou zrnkovou kávu s různými příchutěmi/vůněmi, věděla jsem že ji musím v konvičce co nejdřív mít! 

A tak jsem se dneska stavila na české do Neroli, kde mají veliký výběr čajů a i právě tady těch káv, a po dlouhém očichávání a vybírání mezi všemi lákavými příchutěmi (skořicoví šneci, baileys, belgické pralinky, havajský ořech, creme brulee...) odcházela se sáčkem s nápisem Kokosový dort.

Kávu mi namleli přímo na přípravu do konvičky a já jsem musela celou cestu v tramvaji nenápadně otevírat sáček a strkat do něj nos. Elegantní dáma.

Tolik radosti za 70 korun!

Pro všechno kokosové mám prostě slabost, od Malibu až po sprchové gely, a tak bylo jasné jaká vůně mě zaujme nejvíc. A na obalu jsem si potom přečetla, že je to s příchutí jamajského rumu s kokosovou notou. Hmmm, to bude možná taky ten důvod. 

Prostě to voní jako ráj. Ráj plný kokosů a pina colad! 

Tyhle knackerbroty už se tu objevily několikrát, akorát s jinou příchutí. Tuhle jarní zeleninu jsem objevila teprve nedávno, ale hned si ji zamilovala a teď jiné knackerbroty (ještě kromě oblíbených Cornies) ani nejím. Voní totiž jako brambůrky s příchutí jarní cibulky! :D
A dobré jsou i co se složení týče - rýže, kukuřičná trhanka, hrách, cibule, směs zeleniny, bramborové vločky a sůl.
Je to moje oblíbená večeře, pořádně natřít lučinou, bohatě obložit šunkou a sýrem, a jsem spokojená.
Kupuji je v Bille, stojí kolem 20 korun, ale myslím že je budou mít snad ve všech supermarketech.

Další člen máslíčkového království.
Od mého drahého muže, suvenýr z cesty do Německa. Je vidět, že mě zná docela dobře.
Jak je vidět, je koupené v Rossmannu, protože v Německu tam mají i jídlo (a víno!:D), ale u nás zatím ne.
Chuťově je docela málo výrazné, rozhodně ne tak jako moje nejoblíbenější z Tesca nebo Marks and Spencer, ale i tak bych se měla stydět za to, kolik od včerejška zmizelo :D

O mé oblibě Cornies s hořkou čokoládou už jsem psala, a nedávno jsem objevila ve zdravé výživě podobné kukuřičné chlebíčky, akorát od jiné značky a v praktickém balení po dvou (za 10 korun), což se jako mini-pidi-svačinka hodí. Protože ať je balení velké jakkoliv, sežeru všechno do posledního kousku, což je tady naprosto v pořádku. A ještě k tomu mi chutnají i více než Cornies, tyhle jsou více křupavé a je na tom o trošku víc čokolády.

Marks and Spencer a žluté cedulky?
Na to jak normálně, už i s čočkami, docela špatně vidím, v těchto případech mám zrak jako ostříž!
Normálně jsou potraviny v MS dost drahé (ale máslíčko ne, juhuu!), ale tentokrát jsem ve slevě ulovila třeba tohle musli, které normálně stojí myslím 80 korun.
Celkově mám mnohem radši zapékané než sypané (to je jedna velká nuda) a tak mi chutnalo i tohle, s kousky jablek, s lupínky a hlavně s lupínky v jogurtu, ty mám nejradši!
Ale abych byla upřímná, je to prostě dobré musli, ale ne až natolik dobré abych z toho padla na zadek a pravidelně vytahovala z peněženky 80 korun.

O ochucené syrovátce ze sýrárny Orrero kam chodíme hlavně pro sýry Gran Moravia jste tu už určitě četli, na tu brusinkovou pěji ódy více než často. A výborná je i vanilková. A teď konečně zase měli i čokoládovou, kterou jsem ochutnala poprvé, a rozhodně ne naposledy.
Stojí 27 korun za litr, sladká je podle mě tak akorát (3% cukru, což není žádné cukrovkové peklo) a mám ji ráda třeba jako součást pořádné královské snídaně.
A syrovátka je i velice zdravá.
Tak!

Buvolí mozarella z Lidlu, kde byla součástí nějakého luxusního týdne. Už dříve jsem měla buvolí mozarellu i ze zmiňované sýrárny, a musím říct že s tou z kravského mléka se to nedá vůbec srovnávat.
Chuť je jiná, mnohem výraznější a i konzistence je taková mazlavější. A prostě výborná.
Do mých klasických jídel jako je kuskus nebo těstoviny či cizrna mi bohatě stačí ta obyčejná, klidně i v light variantě, ale třeba večer k vínku ta buvolí rozhodně stojí za to.

Tyčinky Quest bar, poprvé jsem je viděla u Haňule a v poslední době se na mě smějou z každého druhého blogu i instagramu, všude jsou chvalozpěvy na tenhle zázrak. Ještě aby ne, mají nejlepší složení ze všech tyčinek - 20 gramů bílkovin a jen jeden gram cukru. Ale hlavně ta chuť a tolik příchutí, aaaaaa!
Ale jako všechno, i tohle má háček - sice jsou neskutečně chutné, tak že krásně nahradí jakoukoliv sladkost a se super složením, ale za nekřesťanské peníze.
A tak mi bohužel peněženka ani svědomí nedovolí denně kupovat tyčinky za 60 korun, ale jednou za čas je potřeba se odměnit. No ale kdybych měla doma pořádnou zásobu, vůbec bych nepotřebovala čokoládky ani nic sladkého, tohle by mi ke spokojenosti naprosto stačilo. A to je co říct! :D
A další nevýhoda je i to, že se neprodávají v kamenných obchodech ale jen na e-shopech, já jsem měla z Aktinu. Sice jsem si je vyzvedla v brněnské pobočce a neplatila poštovné, ale i tak je potřeba objednávat dopředu.
Po dlouhém přemýšlení jsem vybrala příchuť Peanut butter a Cinnamon roll, a překvapivě mi ta skořicová chutnala mnohem více.

A na závěr jedna černá ovce. Vyvrhel. Zloduch. Padouch. Neřád. A tak.

Neboli největší propadák ze všech tyčinek, co jsem kdy měla.

Říká se sice "nesuď knihu podle obalu", ale tady podle obalu klidně soudit můžete - jak hnusnej je obal, tak hnusná je i tyčinka.

Koupila jsem si ji u nás ve fitku, když jsem po cvičení musela na brigádu a věděla jsem, že obědová pauza bude až za dlouho a chtěla si dát něco dobrého, co mě zasytí. A tohle mě zasytilo. Což bylo tak jediný a kdybych nebyla tak hladová, mrskla bych to do kanálu.

Chutnalo to jako smradlavá gumová podrážka a příchuť banán by v tom neodhalil ani ten nejbystřejší účastník AZ Kvízu.

P.S Zase nestačím žasnout nad tím, kolik slov moje ruka vyťukala do klávesnice jen o jídle :D

P.S.2 A děkuji moc za tolik milých reakcí u posledního článku, moc mě to potěšilo. A to jsem dokonce přemýšlela, jestli něco takového vůbec zveřejnit, jako vždy :D