O běhání

Poprvé to bylo, když mi bylo asi dvanáct.
V některý ze zimních měsíců, kdy byly i na stromech krystalky ledu a pára šla od pusy.
A moje maminka, která si nazouvá běžecké tenisky pokaždé, když má čas, a nejlépe v nějakou nekřesťanskou dobu, ideálně kolem víkendové 6. hodiny ranní, vzala jednou běhat i mě.
Tedy ne v tak nechutnou hodinu, ale hrůza to byla tak jako tak.
Běžely...nebo spíš "běžely" jsme jen pár minut.
Do kopečku. (chtěla jsem napsat do kopce, ale pod tím byste si taky mohli představit nějaký hory:D). A nahoře na poli už jsem nemohla dýchat.
Studený vzduch na plicích. Píchání v boku. Bolest zmrzlých uší. Foukal totiž vítr. A to je hnus sám o sobě.
Vrátily jsme se tedy hodně brzy, a já se zařekla, že nic tak strašnýho už nikdy dělat nebudu.
Nikdy!
A několik následujících let jsem vždycky nechápavě kroutila hlavou, když mamka vytahovala z botníku ty tenisky.
O mnoho let později přišel takový ten problematický věk.
Chodila jsem s centimetrovou vrstvou pudru na obličeji, v New Yorkeru nakupovala leopardí tílečka pod která jsem schovávala push upky s "neviditelnýma" silikonovýma ramínkama.
Pila Jelzina po litrech. A nemilosrdně si vytrhala obočí.
A chtěla být co nejhubenější.
A té hubené představě zdaleka neodpovídaly moje stehna. Porovnávala jsem váhu s kamarádkami o 15 centimetrů menšími a v žádném případě nechtěla vážit víc. Protože to bych byla přeci tlustá.
A tlustý holky nikdo nechce.
A tak jsem začala chodit běhat.
Protože kdo chce být hubenej, musí běhat. To dá rozum!
CVAK.
A teď se kouzlem přesuneme do časů o něco lepších.
Pravda a láska vítězí. Náš stát rozkvétá. Klid a mír. A tráva je zelenější a chleba levnější.
No dobře....
Už mi není 16 ale 22.
Obočí dorostlo. Leopardí tílečka nenosím. Jelzina jsem vyměnila za elegantnější Aperol Spritz.
A piju ho ze skleničky!
A hlavně už dávno vím, že vážit víc než 55 kilo automaticky neznamená být škaredá bečka.
Ale běhám stále.
Jen s trochu jiným přístupem.
A teď, po mnoha a mnoha letech snad i můžu (někdy...občas...asi...) říct, že ráda.
Protože běhání může být neskutečná otrava. Ale taky může být docela fajn, když se na to jde správně.
A o tom má výt dnešní článek.
A tohle měl být úvod. Ehm.
Tak nechutně dlouhej úvod nemá snad ani Homérova Odyssea. (Má vůbec nějakej úvod? Asi nemá cenu předstírat, že jsem to četla...)
A proto je tu......tradááááá.....běžecké desatero! 

1) Hudba. Hudba v uších je základ. Protože slyšet jenom to jak funíte a jak se otřásá zem pod každým došlápnutí je neskutečná otrava. Dobře zvolená hudba dokáže nakopnout a taky dobře odvést pozornost od toho, že to běhání je vlastně docela utrpení.

Já jsem dlouho běhala se svým růžovoučkým iPodem, ve kterém jsem byla líná aktualizovat playlist. A tak tam mám některé písničky třeba několik let. Říkám to sice nerada, ale i dobrá hudba se ohraje.
Mohla bych si sice stáhnout do iPodu hromadu nových songů, ale na to jsem zaprvé líná, a za druhé to chtělo větší změnu.
A tak teď běhám s mobilem ve kterém chytám rádiové signály. Výhoda je to, že tak neznám nazpaměť celý playlist. A mnohdy tak slyším i písničky, které bych jinak neznala (Nebo se styděla je stáhnout. Přiznávám to nerada, ale i na Nicki Minaj se běhá dobře:D) a je to prostě pestřejší.
I když pak taky často slýchám "...a pro mýho miláčka Davídka. A pro všechny fajn lidičky co poslouchají. A pro vás do rádia..." a nebo se rozčiluju nad debilitou rádiových reklam.
Ale to všechno odvádí pozornost od toho, že mě vlastně bolí nohy a že už jsem unavená.
2) Zadarmo a všude. Můžete se vymlouvat jak chcete, ale běhat může prostě každý, kdo nemá nějaké zdravotní problémy, bez ohledu na místo nebo finance.
Jasně, že třeba ve Vídni podél Dunaje nebo někde v parku se asi běhá lépe než na Petržalce mezi panelákama, ale když se chce, všechno jde. A všude.
Nejvtipnější jsou výmluvy typu "já bych tak chtěla běhat, ale nemám kde...".
No kde, venku asi.
"ale tam na mě bude každej koukat...."
Tak určitě. Všichni jsou zvědaví na váš zadek narvanej do legín. Na to jak funíte a jak se váš obličej barví do ruda...
To že se na vás někdo podívá je úplně jedno. Prostě se podívají a nijak to neřeší, a vy byste lidi na ulici taky řešit neměli.
Upřímně, každýmu jste tam stejně ukradení.
Pokud teda zrovna nejste neskutečně sexy kočka s malým, kulatým a vypracovaným zadkem, pevným jako skála.
Což očividně nejste, když se takhle vymlouváte.
3) Boty.
Jediné co potřebujete jsou dobré boty. Běžecké boty. (oooo to je nová informace!)
Protože nic není horší, než běhat v neběžeckých botách. Vyzkošeno. Třeba v tvrdých converskách je to PŘÍŠERNÝ.
Ale když si koupíte kvalitní, budou vám dobře a dlouho sloužit. Třeba moje Nike mi sloužily 3 roky, a to jsem s nimi jak běhala, tak jim dávala několikrát týdně zabrat ve fitku.
Vystřídaly je růžové Adidasky.
Opět za sebou mají stovky hodin ve fitku, kde s nimi různě poskakuju i kopu do totemů, venku běhám....a mám je dva roky a stále slouží. Ani bych se nezlobila, kdyby se už konečně rozpadly a já si mohla koupit nové. Hezčí. Růžovější.
Běžecké boty jsou prostě základ. I pokud neběháte každý den, ale jen občas, třeba jako já. Protože v běžeckých botách můžete bez problému chodit do fitka (a ano, potřebujete vynález jménem hadr), ale v sálových botách moc běhat nemůžete.
4)  Trasa.
Tak jako je opravdová nuda, když se vám ohraje oblíbená hudba, je nuda taky to, když znáte nazpaměť každý strom, každý kámen, přesně víte, kde se víc zadýcháte a kde bude ten otravný kopec.
Proto je nejlepší ty běhací trasy měnit. Tak, abyste si na to tolik nezvykli.
Já jsem dlouho běhala pořád to stejné kolečko, což byl taky jeden z důvodů, proč mě běhání tolik nebavilo. Teď se snažím běhat různými cestami, pokaždé to trochu ozvláštnit, abych měla změnu a tolik nemyslela (a ani nevěděla:D) na to, za jak dlouho už budu konečně doma.
Nejvíc jsem toho stejně uběhla, když jsem se ve Vídni při běhání ztratila :D
5) Počasí.
Jestli něco dokáže při běhání pěkně otrávit, je to počasí. Přesněji řečeno hlavně vítr.
Snažit se ze všech sil, ale díky větru se nepohnout ani o centimetr? Ne, díky.
A abych přes vítr neslyšela ani hudbu ze sluchátek? Ne, díky.
Když fouká, rozmazleně prostě řeknu NE a běhat nejdu. To si radši počkám na lepší podmínky, než abych byla celou dobu nasraná na počasí.

6) Chytrý telefon.
Jasně, běhat se dá dobře i bez toho (říkal Emil Zátopek), ale aplikace, která vám měří čas i kilometry je dobrou motivací. Já používám Runtastic, protože funguje i bez internetu v mobilu, a alespoň se pak můžu za každý další kilometr plácat po zádech.
7) Spojit příjemné s užitečným.
To je to oč tu běží. (běží doslova, hohohoooo!) 
Západ slunce. Červánky. Ani teplo, ani zima. Prostě radost pohledět.
Ano, přesně v takovou chvíli je škoda sedět doma.
A hýbat se je potřeba.
Takže z toho vychází běhání jako nejlepší možnost, jak to spojit. Užít si hezkého počasí venku a zároveň udělat něco pro sebe.
8) Jídlo.
Před běháním je potřeba doplnit energii. Po běhání je potřeba si dát pocvičící svačinku (jak by řekly rádoby modernější fitness blogerky - post workout snack).
O důvod víc, proč běhat!
9) Postava. 
Jasně, hezký počasí a západ slunce je super. Být venku je fajn. Zlepšování fyzičky je k nezaplacení.
Ale kdyby to nepřinášelo odměny poněkud více materiální (a tím materiálem myslím zadek a nožky), tolik lidí by to nedělalo.
10) Dobrá nálada.
Tady je to stejné jako u všech ostatních sportů.
Ať se děje co se děje, ať jsem naštvaná nebo smutná sebevíc, poté, co se vrátím celá rudá a mokrá domů je svět hned o 200% hezčí.
Jen je potřeba vždycky překonat ten začátek. Těch nejhorších prvních pár minut, kdy pomalu nemůžu dýchat, mám těžký nohy a říkám si, že to běhání je fakt hnus.

A jak začít?
Pokud jste už několikrát zkoušeli jít běhat, ale nijak vás to nechytlo, mám jednu prostoru radu.
Běžte běhat za následujících podmínek :
1) Když je venku ideální počasí i doba. Ani ne ráno před snídaní, kdy by se vám chtělo zvracet, ani pozdě večer za tmy, až budete unavení. Pro mě je to ideální kolem 7-8, kdy už není vedro, ale ještě ani tma, se západem slunce je všechno hezčí a hlavně se lépe dýchá.
A hlavně aby nefoukal ten vítr!
Prostě běžte, když bude večer fakt krásně, tak že to úplně láká k pobytu venku.
2) Nejděte běhat ani hladoví, ani přecpaní (úplně nejhorší důvod, proč jít běhat je potrestat se, že jste snědli něco "nezdravého/tučného/zakázaného"), pro mě jsou ideální nějaké rychlé cukry - třeba v podobě banánu a rýžového mléka jako smoothie.
3) Najděte si, pokud možno, nějaké hezké prostředí. A věřím, že to jde všude, asi nikdo nebydlí mezi dvěma pruhy dálnice bez kousku volného chodníku.
4) A do sluchátek nějakou rychlejší, oblíbenou, veselou hudbu.
.......a takhle to zkuste alespoň 3x. Pokud se ani jednou, ta takto ideálních podmínek nevrátíte s alespoň o trošku lepší náladou, ale naopak otrávení a nešťastní, nemá to cenu. Prostě jen asi nejste běhací typ a radši dělejte jakýkoliv jiný sport, který vám bude dělat radost.
Ať už je to třeba mlácení se na thai boxu nebo kroucení zadku při twerku.
Ale pokud vám to sice moc nejde, nejste žádní maratonci a rychle se unavíte, ALE vrátíte se domů alespoň s o trochu lepším pocitem, nevzdávejte to, postupně se budete zlepšovat.
Pro mě bylo dřív největším výkonem uběhnout čtyř kilometrové kolečko, a teď už bez menších problémů běhám klidně deset.