Dřepovací výzva? Tak rovnou 1000x !

Možná jste si všimli té 30 denní, rádoby výzvy, která okupuje facebooky, instagramy i blogy.
Jde o to, že se postupně každý den dřepuje. Začíná se 50 a postupně se za ten měsíc dostanete k 250. Ale samozřejmě se každé 4 dny odpočívá, abyste se náhodou z té dřiny neunavili, žejo.
Ne, ne. Tohle opravdu není nic pro mě.
A předpokládám že ani pro ty z vás, co pravidelně sportují. Normálně. Ne nějaký přihlouplý....ehm...výzvy. S rozpisem, co si někdo vycucal z prstu.
Protože pár desítek dřepů jako výzva? VÝZVA? To jako vážně?
Opravdu někdo věří, že udělá pár dřepů denně a s jeho zadkem zázraky?

Tyhle výzvy jsou často kritizovány proto, že údajně jde o přetížení jedné svalové partie, tím jak se dělá neustále stále dokola.
Podle mě ale o žádné přetížení nejde. To si představuji trošku jinak, v trochu jiné náročnosti, než věnovat denně tři minuty dřepům, napsat na fejzbůček I SQUAT nebo třeba WORKOUT DONE, vyfotit si selfíčko ve sportovním tričku a jít se válet.
Já to kritizuju jen proto, že mi to přijde.....prostě srandovní.
Proti dřepům jako takovým ale samozřejmě nic nemám. Naopak. Je to ten nejzákladnější, a přesto nejúčinnější cvik.
Dřív jsem je moc nemusela, ale teď už mám ty klasické moc ráda. Od té doby co vím, že klasický dřep je pohodička, že existují mnohem hnusnější cviky. (ano, zase myslím vás, angličáci!).
Na trénincích, převážně TRX, kam chodím pravidelně několikrát do týdne vždycky nějaká ta stovka dřepů padne. Nejen těch klasických, ale hlavně taky s výskokem, na jedné noze, na jedné noze s výskokem, fuj, na bosu s výskokem....a to už je horší.
A když jsem nedávno u uječené Cassey z Blogilates na facebooku zahlédla (no jo, mám olajkovaný úplně všechno...) jako výzvu 1000 dřepů, řekla jsem si, že tohle už by výzvou mohlo být doopravdy.
A pustila se do toho.
I když ne hned.
Napřed jsem se vyděsila, že tisícovka zní děsivě.
Pak jsem se ujistila, že dneska ne, že každý den v týdnu dostaly nohy zabrat až až.
A další den jsem se vyděsila znovu, že tisícovka zní děsivě.
A několik dlouhých hodin se ujišťovala, že přeci ani dneska bych cvičit nemusela. Že odpočinkový den je přeci tak důležitý.
.....a pak už konečně oblékla kraťasy, růžovou spotovní podprsenku a tílko, na youtube si nachystala dostatečně dlouhý playlist písniček, napustila vodu do sklenice, na papírek si vypsala, jaké že dřepy se to vůbec postupně budou dělat, a pustila se do toho.
Princip je takový, že se dělá 10 různých variant dřepů, každá po stovce.
Na jednu stranu je to jednodušší, než kdyby se dělaly jen ty klasické, protože při každé další sérii dostanou zabrat trochu jiné svalové partie, a ty, které dostaly zabrat předtím si odpočinou. Na chviličku.
Ale na druhou stranu je to zase náročnější v tom, že takhle se postupně procvičí úplně všechny svaly, od zadku přes otravné vnitřní strany stehen až po lýtka, takže zabrat dostanou celé nohy.
Ale hlavně je to takhle rozdělené mnohem pestřejší, dobře to utíká.
No a taky se to lépe počítá. Protože kdybych měla počítat do tisícovky, zhruba v první desetině bych zapomněla, u jakého čísla že to jsem.

Prvních 100 dřepů jsou ty úplně klasické.

Nohy od sebe, zadek do úrovně kolen, jako když si sedáte na židli. Hlavně pozor na to, ať se u toho nijak nehrbíte a ať vám kolena nejdou přes špičky, to by pak nadělalo více škody než užitku.

Druhá stovka jsou úzké dřepy, čili nohy těsně k sobě, a opět zadek dolů, jako na židli. Nebo na záchod, jak chcete.

 Ve třetí stovce vás budou čekat dřepy s kopem dozadu, střídavě na jednu a druhou nohu, čili na každou 50.
Tady pozor na to, abyste se u toho nijak neprohýbali, ať vás pak nebolí záda.
Čtvrtá série je trochu podobná, s tím, že noha jde vždy do strany.

 Dalších 100 dřepů budou dřepy široké, nohy od sebe, špičky lehce do stran.
A po nich následuje série, kde dostanou zabrat i lýtka. Po každém dřepu půjdete na špičky.

 Sedmá stovka a žabí dřepy. Paty k sobě, kolena od sebe, a dřep. Nečekaně.
A jako osmá série přichází ten největší hnus. Dřepy na jedné noze, s tím že tu druhou si tak krkolomně poskládáte do tvaru číslice 4. Na každou nohu padesát.

Juhuu, už se blížíme ke konci! Předposlední cvik jsou široké dřepy s rukama za hlavou.
A jako poslední.......něco, z čeho radost mít nebudete. Ani já jsem neměla.
Rolling squats, čili něco, co snad ani neumím nějak popsat, aby to neznělo úplně pitomě. Dřep s kutálením se na zemi? Dřep s polovičním kotoulem vzad? No, radši si pusťte to video, kde Cassey všechny cviky ukazuje.

A jaké to bylo? Kupodivu mnohem lepší, než jsem čekala!
Stačilo 45 minut, jedna sklenice vody, pár písniček, a bylo hotovo. Ale triko by se dalo ždímat.
Prvních 100 dřepů bylo jak procházka růžovým sadem, až se mi hlavou honily silácký řeči jako "to nic není, klidně bych si mohla vzít do rukou činky a pořád by to byla pohodička". Stejně dobře jsem se cítila i s druhou stovkou, ale tady už mi začalo více docházet, kolik toho mám ještě před sebou, což nebylo moc pozitivní.
A třetí série? Dřepy a kopy dozadu? Hned s tou se objevila menší krize, začala jsem cítit stehna a bála se, jak dokončím ten zbytek. Tentokrát mi hlavou běžela slova spíše zbabělá, něco jako "stačilo by vlastně udělat jen 500, v týdnu jsem stejně cvičila hodně, takže nemusím...". Ale s dalším cvikem už to bylo zase lepší a široké dřepy byly vyloženě jako odpočinek.
Ale pořád jsem měla smrt v očích při pomyšlení na to, kolik toho mám před sebou.
Horší to bylo potom, co dostaly zabrat lýtka a pálit, ale nestihla jsem se ani pořádně politovat a už jsem šla na další stovku.
Nejhorší byly ty krkolomné dřepy na jedné noze, holá mokrá noha klouzala jak leklá ryba a nedala se tam pomalu ani udržet, takže jsem si na místo, kde se nohy dotýkaly dala kapesník a zase to šlo. (ano, vskutku elegantní řešení!). V rámci možností šlo.
A to kutálení se na závěr? Nekonečné. NEKONEČNĚ DLOUHÉ. Tady čas vůbec neutíkal, ale věděla jsem, že jsem u konce, což bylo povzbudivé.
Nohy jsem sice cítila, mokrá jsem byla jak starej dělník, ale že by se dostavila nějaká nezvladatelná bolest, to vůbec ne. Nohy mám na zátěž hodně zvyklé a taky dost svalnaté (ale ty svaly si chráním tůčkem, aby mi je nikdo nevykoukal, to je jasný!), takže na úplné dno jsem si nesáhla (i když...můj mučednický výraz mluvil za vše), ale jako výzva a zkouška vůle i výdrže je to ideální.
Samozřejmě jde o jednorázovou záležitost, vyzkoušet si že to jde, pro dobrý pocit.
Poplácat se po zádech, zatančit oslavný taneček, a tak. Ale na pravidelné cvičení to pochopitelně není, to byste se z toho počítání za chvíli zbláznili.
Ale pokud nejste na cvičení moc zvyklí a nejste si stoprocentně jisti, že děláte dřepy technicky správně, vykašlete se na to, ať si nějak neublížíte. Ještě byste si třeba vymkli kotlík a mohla bych za to já, že jsem vás navedla! :D

Tak, kdo jde do toho?
Nebo už jste zkoušeli? Co na to vaše nohy? A co dřepy, máte je rádi?
P.S. Pokud s cvičením začínáte a dá vám zabrat i nějaká ta přihlouplá 30 denní výzva, nenechte se mnou vůbec urazit. Tak jako tak fandím všem, co se rozhodnou začít se sportem, i kdyby jen pomaličku, po pár dřepech. Lepší takhle, než zůstat navěky línou prdelí.
P.S. 2 Opravdu jsem napsala tolik slov o něčem tak obyčejném, jako jsou dřepy?
P.S. 3 A cvičte. Cvičte a dřepujte. Ale nezapomínejte si taky pořádně užívat léto!