Pohankové palačinky

Palačinky. Jedno z mých nejoblíbenějších jídel.

Milovala jsem je už od malička, kdy jsem je ještě úplně horké brala mamce přímo z talíře, kam je odkládala z pánve. Popálila si prsty i pusu, ale vždycky to stálo za to.

A ty, co jsem nesnědla hned a dostaly se dokonce až na stůl jsem si pak dávala s jogurtem. Hezky poctivým Choceňským. A posypat cukrem nebo kakaem. A nebo obojím!

A právě palačinky jsou úplně první jídlo, které jsem si uměla sama uvařit. Napřed to bylo tak, že mi mamka nachystala těsto a já jsem si pak připadala jako velká kuchařka, když jsem ho soustředěně lila na pánev. A pak už jsem ten složitý mouka-mléko-vejce postup zvládala i sama.

A od té doby.......

Od té doby je mám mám na talíři pořád!

Jak na slano, tak i na sladko.

V posledních letech hlavně mouky celozrnné, špaldové, z mletých ovesných vloček a nebo právě pohankové, které mám nejradši.  (ale těmi "pravými" od maminky bych taky nepohrdla!)

Palačinky jsou pro mě jídlo, které se mi nikdy neomrzí. Jedla jsem je ve Vídni na koleji, kde jsem měla omezené podmínky v kuchyni a ještě omezenější rozpočet. Nosím si je s sebou jako krabičkový oběd, když nechci večer trávit přípravou více než 5 minut. Nebo když celý den někde pobíhám a naobědvat se musím během pár minut. A dělám si je i ve dny, kdy bych klidně mohla vyvařovat hodiny a hodiny. 

Takže vlastně pořád.

A právě ty pohankové se krásně mohou řadit mezi zdravé, rychlé a chutné obědy, obzvlášť v mé nejoblíbenější kombinaci na slano - se šunkou, sýrem nebo mozarellou.  

Ale co jsem vlastně tímhle dlouhým předlouhým úvodem chtěla říct?

No....,.jen jsem si potřebovala obhájit, proč sem dávám něco tak obyčejného a jednoduchého, a říkám tomu recept. 

Jednoduše proto, že palačinky už tu byly tolikrát (a tolikrát mě zachránily před jistou smrtí hladem!:D), že si svých 5 minut slávy zaslouží.

Tak.

Pohanková mouka mi nesmí doma nikdy chybět, jelikož je pohanka opravdu zdravá a je to potravina, která by v našem jídelníčku měla mít své místo, ale samotná mi až tak nejede a hlavně mě nebaví její příprava (protože jak se něco vaří déle jak 3 minuty, nemám na to trpělivost:D). Ale sáhnout po mouce a mléku a za 5 minut mít talíř plný palačinek, to jde.

Prodává se ve více verzích, z pohanky neloupané a nebo z loupané, která je chuťově mnohem jemnější, úplně světlá a chuťově se příliš neliší od klasické pšeničné.

Ta z neloupané je samozřejmě pro tělo více přínosná, protože právě v té slupce je spoustu prospěšných látek, ale má výraznější chuť i barvu a palačinky jsou z ní pak škaredé našedlé.

Palačinky na fotce jsou zrovna z mouky z pohanky loupané, žluté i voňavé díky koření kurkuma. A do těsta jsem přimíchala i pár sušených rajčat (proto ty ošklivé hrbolky :D).

Běžně dělám těsto jen od oka, ale pro tentokrát jsem to zvážila.

Na 4 tenké menší palačinky je to:

50g pohankové mouky (pokud budete používat mouku z neloupané pohanky, je lepší vyměnit alespoň lžíci za hladkou mouku)
150ml mléka (a na sladko jsou výborné z kokosového!)
1 vejce
(případně sůl a koření, a pokud na sladko tak třeba koření perníkové nebo skořice)
Pak už stačí všechno pořádně promíchat a opékat na pánvi jemně potřené olejem.

A tyto jsou pro změnu z celozrnné pšeničné mouky...

A tyto ošklivé z tmavé pohankové mouky, spolu s mini jáhelníky a opečenými fazolemi jako jídlo do práce...

A ráda mám i (ano, opět nevzhledné :D) z jemně mletých ovesných vloček napůl s moukou...

P.S Tolik slov jen o blbých palačinkách? To jako vážně Markéto?!
P.S 2 Jaké jídlo děláte nejčastěji vy a ještě se vám neomrzelo? A co jste uměli uvařit jako první?