Listopad

Každý měsíc je něčím typický, a to platí i pro ty podzimní.

V září si asi ještě nikdo nechce úplně připustit, že nás léto opouští, a je potřeba si užít teplé sluneční paprsky, dokud to jen jde. Jediná chvíle, kdy se na příchod chladného počasí začínám opravdu těšit je moment, kdy vstoupím do některého z obchodů, které jsou už od poloviny srpna plné zimních svetrů, kabátů a parek. To se ze mě okamžitě stane ta nejprostší oběť marketingu a hlavou mi běží jen "to chci! to potřebuju! to si musím koupit!". 

Říjen znamená klasický podzim se vším všudy. 

V lepším případě krásně barevné listy ve všech odstínech od zářivě žluté až po fialovo-rudou. 

V horším, a o to častějším případě to znamená spíše šedivou oblohu, déšť, nejprotivnější vítr a vlezlou zimu.

A listopad? To je přesně ten měsíc, kdy začínám mít pocit, že mám málo svetrů (vždyť jsem si jich tohle léto přitáhla ze sekáčů jen osm! :D). 

Že nutně potřebuju další a další. Třeba ten černý hladící z HMka, jemnější než to nejjemnější mopsí ňuňu štěňátko. 

- Je to přesně ten měsíc, kdy potraviny i nápoje automaticky dostávají přídavek "na zahřátí". 

Dýňová polévka? Sem s ní, na zahřátí se hodí!

Horká ovesná kaše? Na zahřátí ideální, sem s ní! (a teď budeme předstírat, že jsem ji na stole neměla i celé léto.)

- Je to přesně ten měsíc, kdy si musím zvykat na tmu. Za ty dlouhé světlé měsíce jsem už úplně zapomněla, jaké je to odcházet z domu za tmy a za tmy se i vracet. Jaké je to připravovat si snídani pod tou neskutečně silnou a oči pálící zářivkou. A jaké to je zvykat si na to, že tma automaticky neznamená černou noc, ale klidně i 5 odpoledne, což je doba, kdy bych ještě měla něco dělat, a ne jen odpočívat "protože je večer".

- Je to přesně ten měsíc, kdy mám chuť do všeho začít cpát skořici, muškátový oříšek a perníkové koření v ještě větší míře, než běžně.

- Je to měsíc dýní. I když těm vlastně patří celý podzim, ale holt se mi to hodilo. A jestli mi večer bude už úplně dobře, pustím se do dalšího dýňopečení.

A se skrořicí! A muškátovým oříškem!

- Je to přesně ten měsíc, kdy jsem nucena si znovu připomenout, že existuje i něco jako pleťový krém, balzám na rty a nebo krém na ruce. Protože v tomhle období se měním v jednu velkou loupající se sušenku, a tak je nejvyšší čas vytáhnout ten nejvoňavější perníčkový krém. A nebo ten s vůní banánu v čokoládě.

- Je to přesně ten měsíc, kdy se moje pleť definitivně vzdává snahy o to, mít nějakou barvu a chytá odstín "šest dní stará mrtvola, vytažená z hlubin Orlické přehrady". 

Potupně lovím z šuplíku světlejší make-up, na který se tam (naštěstí!) dlouho prášilo, a opět jsem postavena před rozpor mých zásad - "nezdravost, rakovina kůže, naštvaná maminka a prázdnější peněženka" versus "sexy snědá žena z Californie".

- Je to přesně ten měsíc, kdy tu hnusobarvu nechytá jen moje kůže, ale týká se to i vlasů. Odrosty jsou vidět 3x rychleji, a to co je obarvené se z hezké blond mění na krepatou pochcanou slámu. A tak musím častěji chodit pro barvu, stříbrný šampon na sebe lít jako o život, a po večerech přemýšlet, jestli zrovna tohle není ta ideální doba, kdy konečně zkusit něco trošku tmavšího. (ne, není :D)

- Je to přesně ten měsíc, kdy už začíná být normální koukat (bez brýlí) po probuzení z okna a přemýšlet, jestli vážně jen špatně vidíte, nebo jestli to je opravdu první sníh.

- Je to přesně ten měsíc, kdy si říkám, že bych opravdu nemohla být fashion bloggerkou. Chodit s holýma nohama, lehoučkým rozepnutým kabátkem a do foťáku se tvářit jako že je mi fakt teplo? Můj krk i močový měchýř říkají NE.

- Je to přesně ten měsíc, kdy dámské magazíny nemají žádný konkrétní hubnoucí důvod. Plavky jsou už dávno ve skříni, podzimní detox taky proběhl, ale do "jak nepřibrat o Vánocích" a "jak shodit vánoční kila" zbývá ještě jedno číslo.

-  Je to přesně ten měsíc, kdy mě všudypřítomná Vánoční výzdoba přestává doslova srát rozčilovat, a začíná mě lákat, ačkoliv si to ještě nechci připustit. Ale zrovna minulý týden jsem se přistihla v Globusu, když jsem málem naložila do vozíku sněhuláčka z bílé čokolády (ale ten byl!), stříbrný sobí balicí papír  a adventní kalendář s Homerem.

- Je to přesně ten měsíc, u kterého si říkám "ať už skončí!". A to kvůli mému vánočnímu pravidlu. Mám tradici, že nakupovat dárky a chystat výzdobu můžu VŽDYCKY až v prosinci. Je to moje oblíbená činnost a strašně se na to těším, miluju vymýšlení toho, co komu dát, procházení obchodů a hledání hezkých dárečků. A nakupování krásných papírů!

Takže ano, ať už je prosím listopad pryč.......abych si mohla koupit sněhuláčka z bílé čokolády, stříbrný sobí balicí papír  a adventní kalendář s Homerem!

- Je to přesně ten měsíc, kdy si po dlouhých měsících připomínám, jaké je to být nemocná. Jak chutná paralen, jaké to je potit se v pyžamu a jak pálí zázvor.

- Je to přesně ten měsíc, kdy mám chuť vykoupit všechny čaje i svíčky světa. I když tady ale zase narážím na to vánoční pravidlo, které mi nedovoluje provonět byt svíčkou s vůní perníčků.

- Je to přesně ten měsíc, kdy můžu oficiálně nosit čepice a tvářit se tak, že ji mám na hlavě protože je prostě podzim, a ne proto, že mám zrovna fakt příšerný zplihlý vlasy.

-  Je to přesně ten měsíc, kdy bych měla opravdu začít něco dělat do školy, vzhledem k blížícímu se zkouškovému, ale....

- Je to přesně ten měsíc, kdy se všemi podzimními radostmi přichází i jeden velký smutek. 

Burčák je pryč!

- Je to přesně ten měsíc, kdy se můj slovník až nehezky podobá slovníku dlaždiče. Ale jestli něco opravdu nesnáším, je to vítr!

- Je to přesně ten měsíc, kdy bychom měli být všichni vlastenci. Ale jaksi se to nedaří.

- Je to přesně ten měsíc, kdy se stávám trošku šetřivější, protože.....no....zase ty Vánoce.

- Je to přesně ten měsíc, kdy si říkám, že všem chlapům knír fakt nesluší.

Takže jak vidíte, listopad mám ráda vlastně proto, že po něm následuje prosinec. 

Jsem totiž strašně vánoční člověk a toho vánočního období se nemůžu dočkat.

Jak to máte vy? Máte rádi podzim? A čím je pro vás listopad typický?

P.S A jedno přiznání na závěr.

Zhřešila jsem!

Nemohla jsem odolat a už před týdnem jsem koupila nejroztomilejší talíř s perníčkem na cukroví.

VÁNOČNÍ TALÍŘ NA CUKROVÍ!

Ale nemohla jsem dopustit, že by ho třeba v prosinci už neměli!

I když sestře jsem málem vynadala, když si na něj chtěla dát rohlík. ROHLÍK SE ŠUNKOU NA VÁNOČNÍ TALÍŘ S PERNÍČKEM!