HOU HOU HOU aneb naše Vánoce

Jak vypadaly moje Vánoce?

Ve zkratce asi takhle : vánočka. cukroví. cukroví. kapr. bolest břicha. cukroví.

A v nezkrácené verzi?

Nějak takhle...

Moje Vánoce totiž začaly už 22. prosince, kdy jsme si udělali takový malý vánoční den s přítelem.
Napřed jsme si znovu prošli vánoční trhy, kde byl i jeden jasný cíl - ten nejlepší svařák!

Svařák s příchutí? Svařák s příchutí perníku?
Ne ne, nic lepšího není!
Musela jsem si ho ještě před Vánocemi dát, poslední šance. Ten den jsem sice byla u doktorky na očkování a bylo mi řečeno "dneska už žádnej sport a radši né moc alkohol". No, odcvičeno jsem měla, a bylo mi blbý se ptát, co to znamená "né moc alkohol", abych nevypadala jako nějaká alkoholička, to je jasný. A tak jsem mlčela a kývala hlavou.
A usoudila, že jeden nevinnej perníčkovej svařák neznamená "moc alkohol".
Samozřejmě že jsem z toho pak byla dost slabá a unavená a cítila se jako bych těch svařáků měla asi 5....ale....stálo to za to!

(Lukáš se bude zase zlobit, že na každé fotce je jen jeho mlsná ruka :D)

Na Svoboďáku jsem si ještě zazvonila na zvoneček (čemuž předcházelo stání v nekonečné frontě, kde jsem byla nejstarší) a potom jsme šli přes krásně nazdobené Brno směrem k Vaňkovce.

U Vaňkovky jsou totiž letost poprvé trhy.
Dříve bývaly v Brně na Svoboďáku, Moraváku a Zelňáku, ale ten se letos opravuje a bohužel se to nestihlo dokončit, a tak jsme o ty nejhezčí trhy přišli. Bývala tam nejhezčí atmosféra.
Ale místo toho se objevily nové...

Neměla jsem od toho žádné očekávání a říkala si, jak by asi mohly vypadat trhy u obchoďáku a byla k tomu dost skeptická. Ale kupodivu mě to dost překvapilo - až tak, že letos se mi nejvíce líbilo právě tady. Ty cihlové domy vypadají skvěle, bylo tam málo lidí, všude voněly trdelníky a klobásy, a celkově tam byla krásná atmosféra.

A vypadá to tak anglicky!

A tady jsme si taky dali letošní první, a zároveň poslední (smutek!) trdelník, vanilkový.

A potom už jsme jeli oslavit ty vánoce a předat si dárečky.

Připravili jsme si horký cider (no jo, snad se to paní doktorka nedozví!) a k tomu jednohubky s uzeným lososem (protože to je nejlepší jídlo na světě!), výborné španělské krekry z MyFoodu a hromadu sýrů, a k tomu koukali na Lásku nebeskou.

Zkrátka ideální večer.

A dostala jsem ty nejlepší dárky!

Nejkrásnější Adidas legíny na cvičení (asi abych nenosila pořád ty jedny dokola :D), dárkovou poukázku do HM (juhuuu, to bude ještě radosti!), protože ten obchod mám nejradši, krásnou čokoládu........a tu největší kravinu a zároveň nejlepší věc na světě! :D

A potom už jsem musela jet zpátky domů, do Brna. 

Zašla jsem si na vražednou hodinu crossfitu a večer už se věnovala té nejlepší vánoční činnosti - pečení vánočky. Dělala jsem ji podle tohoto receptu, tentokrát však z mouky bílé a ne celozrnné. Přeci jen....tradice a Vánoce.

A pak už to přišlo!
Ráno mě probudilo slunce. Slunce mi svítilo přes okno do očí, a mně chvíli trvalo, než mi došlo, že je opravdu prosinec, a navíc Štědrý den.
To počasí mě letost opravdu naštvalo - kdyby bylo alespoň hnusně, zataženo, klidně i déšť, když už ne sníh, ale ne něco takhle letního! Kurvadoprdelenasraloměto!
Zdá se mi, že je to rok od roku horší. Když jsem byla malá, nebyly jiné Vánoce než na sněhu. Stavěli jsme sněhuláky, jezdili na sáňkách, a na Štědrý den chodili navštívit dědečka...
Pokaždé tou stejnou cestou, a pokaždé nám pod nohami křupal sníh, a já jsem pozorovala padající vločky, které zářily díky světlům z pouličních lamp....
A teď nic.
Jsem sice velice vánoční člověk a natěšená jsem byla snad dva měsíce, ale naladit se na vánoční vlnu v tak slunečný den dalo trošku zabrat.
No, ale nic, co by pořádná porce vánočky s máslem nezpravila. Obzvlášť, když jsem si mohla vyloupnout poslední a největší čokoládku! (ano ano, 23 let....:D)

Stromeček se u nás zdobí vždycky až na Štědrý den. 

Ozdoby máme starší a tradiční, dřevěné, ze včelího vosku a nebo slaměné, různě posbírané a darované. Není to sice až tak působivé jako nějaké zlaté a stříbrné baňky, ale mám to ráda, protože to takhle máme pokaždé a ke starým ozdobám mám větší vztah, než k baňkám z Tesca.

Ale úplně nejradši mám tohohle malého andělíčka, kterého jsem dostala ve školce.

Většinu dárků jsem měla zabalených, ale poslední dva mi ještě zbývaly, tak jsem to dodělala. A balení dárků mě moc baví, je to taková správná vánoční činnost, ke které si pouštím vánoční písničky.....jen kdyby tomu pak odpovídal výsledek a nebylo to opět jako z chráněné dílničky...

A bez čeho by byly Vánoce poloviční?
Cukroví a perníčky zkrátka musí být! I když se teď divím, že se na tu fotku dokážu podívat, aniž by se mi zase udělalo špatně...

Tolik cukroví a jídla celkově, co jsem do sebe nacpala, by nesnědlo snad ani 5 chlapů dohromady. Nepřeháním. I taťka se divil, jak je možný, co všechno se do mě vejde.
No, blondýnky ve třpytivých šatičkách občas dokážou překvapit...

A jestli mi z toho přežírání bylo zle?
Neskutečně!
A jestli to stálo za to?
Rozhodně!
Každé Vánoce jsem jak utržená ze řetězu a jím od rána do večera, přesto že vím, že mě bude bolet břicho. Ale říkám si "vždyť do za chvíli nebude a budu muset rok čekat" a cpu se vesele dál.

A aby nebyla Adélka zarostlá jako Ezop, proběhlo i vánoční stříhání...

A když už byla potom hezoučká, využila jsem toho a pořád ji otravovala s foťákem...

Ale věřte mi, to zvíře mě má jindy docela rádo!

....i když potom, co jsem jí dala na hlavu ten největší kýč a chtěla po mamce, ať ji přidrží, si tím nejsem tak úplně jistá.

...ale pohled na perníček ji uklidnil.

Kromě otravování zvěře jsem den trávila nefalšovaným nicneděláním a lenošením, přesně tak jak se na Vánoce sluší a patří.
A k tomu se perfektně hodil i horký svařený cider (tedy CYDR, co Terka dovezla jako suvenýr z Posla).

A potom už se konečně blížilo to, na co jsem se těšila celý rok...
Na sebe jsem si vzala ty nejkrásnější šaty, co mám...
Do uší baňky....
A každé dvě minuty otravovala mamku, jestli už je ten kapr hotovej.
A kdy bude? A už můžu nachystat stůl? A už bude? Už můžu nakládat salát?
A pak jsem se konečně dočkala! (jako malá, fakt...)
Na stole se objevil náš sváteční ubrus, který je po prababičce. A na to o nějaké to desetiletí novější sobí prostírání.
Já vím, zrovna dvakrát to neladí a není to vrchol moderního designu, ale ten ubrus je zkrátka památka a tradice, a soby jsme zase mít museli!
Ať jím celý rok jakékoliv množství všech cuket, pohanek, cizrn, šmakounů, tofu a tvarohů, nebudu předstírat že mi smažené jídlo nechutná.
A nikdy nechutná něco takového TAK dobře, jako právě o Vánocích, kdy se tomu nejmastnějšímu kaprovi se salátem NIC nevyrovná (promiň pohanko, ale...).
Jako malá jsem bývala strašně nedočkavá, kapr mi ani moc nechutnal a hlavně mě vůbec nezajímal, protože mě to zdržovalo od dárků. A strašně mě rozčilovalo, když si taťka přidával kapra a všechno se tak ještě víc oddálilo.
No ale v poslední době si přidávám kapra i já...
Co se týče dárků, i to máme u nás doma dost tradičním způsobem, a jsem za to moc ráda.
Píšeme dopisy Ježíškovi (ne, nebudu opakovat kolik mi je :D) a vždycky je překvapení, co se pod stromečkem nakonec objeví.
Vím, že v hodně rodinách je to tak, že si dárky koupí každý sám, i když za peníze někoho jiného, aby měl jistotu, že je to přesně to, co chtěl. A nebo hodně lidí přesně ví, co tam bude, protože si to do puntíku nadiktovali. Já nevím, ale mně to přijde jako docela šaškárna, abych pod stromečkem s nadšeným výrazem rozbalovala něco, co už jsem předtím viděla nebo dokonce koupila (trošku mi to připomíná jeden díl Mr. Beana, kde sám sobě psal pohledy :D).
Jasně, je to bezesporu praktické, ale já mám mnohem radši to překvapení, i očekávání, co kdo řekne na to, co jsem mu dala já, jak se budou dárky líbit...A to i za cenu, že nedostanu všechno, co bych si vybrala sama. Jo, jsem asi fakt tradiční a vánoční.

A i když to samozřejmě o těch dárcích není (hohoooo), dostala jsem samé krásné a milé věci, ze kterých mám opravdu radost.
Třeba tahle krásná sluchátka s ladícím šejkrem, co se mnou už dneska byli v posilovně. (a kupodivu se mi cvičilo dobře, asi ta energie z cukroví :D).
A tahle fotka je i focená novým Panem Nikonem, kterého nám Ježíšek nadělil jako pořádné překvapení. Máme teď doma dva, mlaďocha a starouška, a ten nový dokonce točí i videa, což nejspíš brzo využiju. Ne tak, že bych si sedla na ustlanou postel, poklidila bordel za sebou a začala vám něco vykládat na kameru, ale spíše budou třeba videa z výletů.

A za odměnu, že jsem šla i dneska cvičit. jsem si musela koupit nejlepší tyčinku.
Protože jsou Vánoce, a o Vánocích se musí dělat radost....i sobě.
(proboha, vážně píšu ve vánočním článku o proteinové tyčince?!)
A z popisovacího hrníčku od přítele budu nadšená taky asi ještě dlouho!

A to je pro dnešek radši všechno.

Doufám, že se máte krásně, užíváte si vánoční pohodu (já vám zrovna píšu oblečená v tom nejměkčím oblečku s obrázkama perníčků a mlíček a čekám, až mi Terka udělá vánoční kafe se lžičkou čokoládového likéru :D) a jste hezky se svou rodinou.

Ale taková Adéla je už asi docela ráda, že to "hlavní" je za náma, jak tak koukám na tu fotku....