Leden

Leden, první měsíc v roce. Pořádně studený, šedivý, a s trochou štěstí občas i bílý. 

Pro někoho oblíbený měsíc, protože v něm může začít "s čistým štítem", pro někoho nenáviděný, protože léto a teplo je ještě v nedohlednu.

A pro mě je to hlavně měsíc....

Měsíc černého svědomí.

Protože v lednu máme my vysokoškoláci zkouškové, což znamená, že je pořád plno povinností, které bych měla plnit - ať už dělání výpisků, cpaní informací do hlavy, a nebo třeba psaní esejí.

Ne že bych celý leden nedělala nic jiného, než se učila, ALE když se zrovna neučím, mám černé svědomí, že bych měla. Sedím na kafi s kamarákou, a mám černý svědomí, že se neučím. Koukám na Big Bang Theory, a mám černý svědomí, že radši nečtu něco k bakalářce. Píšu tenhle článek na blog a mám černý svědomí, že nepíšu esej do Herních studií. (sakra, copak já vím něco o počítačových hrách?!). 

Měla bych se polepšit - ne v tom, že udělám všechno okamžitě, zas tak naivní nebudu....ale v tom, že když už se flákat, tak alespoň s tím, že si to fakt užiju.

Měsíc, kdy mám pocit, že mě lidi štvou víc než obvykle.

Jestli je mi nějaká lidská vlastnost protivná (kromě toho, že nesnáším lidi celkově!:D) je to potřeba všechno strašně okecávat a ze všeho dělat obří událost. A přesně to se děje na přelomu prosince a ledna. Veliká změna životního stylu, největší zapálení do sportu, stop fastfoodům a sláva rýžovým chlebíčkům. Taková klasická novoroční komedie. 

Jasně, neříkám, že je něco špatnýho dát si místo hnusu z Mekáče kuskus a nebo si místo procházení obchodů zacvičit...ale šlo by to bez toho divadla okolo. Bez odhodlaných facebookových statusů každý dva dny a bez fotek salátů a knackerbrotů.

Podle mě by měl být sport a (více méně - někdy s radostí méně!) zdravé jídlo přirozenou součástí života, a ne něco, s čím se pořád končí a pak zase začíná. 

Měsíc "nic moc"

Ne, že bych byla celej leden nasraná, že už jsou Vánoce pryč (i když odzdobení stromečku a zmizení stánků se svařákem jsem málem oplakala!) a léto je ještě daleko, ale v lednu prostě nemám žádnou konkrétní oblíbenou událost. Samozřejmě jsou i takové ty každodenní radosti, kdy nezáleží na tom, co je za roční období, ale zkrátka vánoční atmosféra, letní výletování, srpnové narozeniny nebo jarní radost, když můžu jít ven poprvé v křiváku, to je prostě lepší. A hlavně bez zkoušek.

Měsíc červených cedulek

Jo, něco pozitivního se na tom lednu přeci jen najde! Když se mi v prosinci v obchodech něco líbí, nikdy si to nekoupím - zaprvé proto, že jsem kvůli nakupování dárků chudá, a za druhé samozřejmě proto, že jsem si jistá, že to po vánocích bude viset na stojanu s červenou cedulkou, a já bych si jinak nadávala, že jsem nepočkala.

I když letos jsem nějaká divná. Obchody jsem prošla už párkrát, ale jakmile jsem spatřila ty hromady poházených svetrů, padla na mě neskutečná lenost a nechtělo se mi ničím probírat. Vlastně teď ani nevím, co se mi líbí natolik, že bych to potřebovala (no..spíš "pořebovala"), a nejradši bych si jen nakoupila další oblečky na cvičení, což je něco, kde zrovna nestrádám. 

Takže jediný, co jsem si v lednu koupila, byl svetr a halenka ze sekáče (aaaaa ale ta radost, dohromady za 90!)

"Období nikoho"

Víte co je strašně divný? Když přijdete po Vánocích do obchodu, normálního supermarketu, a nikdo a nic vás nenutí, ať si něco koupíte pro konkrétní příležitost.

Žádný "Kup ty čokoládový Mikuláše! Bez vánočních koulí Lindt nebudou Vánoce! A ještě tyhle ozdoby na cukroví!" a do klasického "Jedině tímhle kýčovitým srdcem můžeš vyznat lásku! Kdo miluje, kupuje sladkosti v nevkusných srdíčkových obalech!" zbývá ještě týden nebo dva, a od "k Velikonocům patří zajíčci a beránci" nás taky ještě chvilka dělí. 

Měsíc, kdy čekám na sníh

Což vlastně dělám celou zimu, od toho dne, kdy má přijet Martin na bílém koni až do konce února. A nic. Až na pár ušmudlaných dnů, kdy je zem s přimhouřenýma očima bílá.

Měsíc, kdy jsem smířená

Na začátku zimy jsem celá nesvá z toho, že už nejsem vůbec opálená, že blednu a blednu a že mi vlasy mění barvu a hnusně se krepatí. Ale leden je měsíc, kdy už tenhle můj žalostný stav trvá natolik dlouho, že jsem se s tím musela smířit. A nebo je to možná tím, že jsem už úplně zapomněla, jaký to je být sexy snědá žena z kalifornie.

Měsíc odměn

Ale abych nebyla jen negativní, i v lednu je něco, co mám moc ráda. Odměny za zkoušky! 

Od Markétky pro Markétku!

Bez motivace bych neměla sílu se učit (no, motivace v podobě toho, že mě nevyhodí ze školy očividně nestačí:D), a tak je potřeba si vždycky slíbit něco za odměnu. Ať už nějakou maličkost, sladkost nebo dobrotu, nebo třeba něco na sebe. 

Já jsem klasik a většinou zůstávám u toho jídla, třeba si slibuju moje oblíbený proteinový tyčinky, který miluju, ale kvůli ceně to nemůžu jíst tak často, jak bych chtěla (což bych chtěla 5x denně!).

Takže....jestli se mi to zítra povede, bude Deluxe tyčinka. Příchuť skořicový šnek! 

(jo, jsem tragéd.)

Tak se mějte krásně, a doufám, že jste nový rok nastartovali tím správným směrem!

P.S. A protože leden není až tak supiš sám od sebe, je potřeba si ho o to víc zpříjemňovat. Jo, kupte si k snídani třeba ten dortík, co vás tak láká!