Holandsko, část 2. - 7 hodin v AMSTERDAMU

Amsterdam. Město, do kterého jsem se chtěla podívat už tak dlouho, a konečně se mi to splnilo.

Přesvědčila jsem se, že ve skutečnosti je to ještě hezčí město, než jsem si myslela. A taky už vím, že je pravda to, co se říká. Trávu tam opravdu ucítíte na každém rohu.

A o tom, co se dá stihnout za 7 hodin v tak krásném městě a o tom, jaký byl můj druhý den s Kájou v Holandsku bude právě dnešní článek.

Ráno jsme začaly kaší.

různé druhy vloček+sojové mléko+burákové máslo+marshmallow čokoláda+banán+kokos=mňam.

Ne že by mě snad urazil nějaký ten dortík nebo croissant v kavárně, když kaše jím skoro celý rok doma, ale v sobotu v Holandsku kavárny neotevírají zrovna v 7. A kaše je dobrá volba vždycky. 

A co se týče kavárenského povalování, ani tam jsme nestrádaly a všechno během dne pořádně dohnaly. I do zásoby.

A taková cestovatelská rána jsou úplně nejlepší. Když vstanete a víte, že vás celý den čekají jen samé dobré věci. Dobrá snídaně, poznávání nových míst.....a ano, hlavně i dobré jídlo a káva.

Po snídani jsme vyrazily na vlak. Ne však přímo do Amsterdamu, předtím jsme si totiž udělaly ještě menší zastávku ve městě ’s-Hertogenbosch, zkráceně Den Bosch, abych z Holandska viděla co nejvíc.

A opět jsem byla nadšená. Stejně jako Eindhoven nebo Tilburg je i Den Bosch další krásné město, kde jsou všechny domy jako z nějaké pohlednice, opět ty krásné cihlové stavby s bíle lemovanými okny. 

A byl tam neskutečný klid a ticho, a v ulicích bylo kromě pár Holanďanů na kolech (jak jinak:D) úplně prázdno.

Ale na náměstí už bylo živo o trochu víc, byl tam totiž trh s různými stánky, od těch s pečivem (kde jsem chtěla úplně všechno!) přes sladkosti a vafle až po sýry a květiny. Prostě pastva pro oči.

Roztomilouš pejsek ve "vozíku na děti" jako další holandská divnost. I když asi docela praktická, tím jak pořád jezdí na kole, používají tohle místo kočárku.
Ale vypadalo to srandovně - kolo, vozík a v něm dítě, zamotaný do deky jak larva :D

A další holandská divnost číslo už-ani-nevím-kolik.

V minulém článku jsem vám ukazovala sochu pána, nesoucího si nádobu s močí, která se kdysi používala ve fabrikách ke zpracování bavlny. A tady je pro změnu (snad!) čurající chlapeček. A vedle bylo cosi s lžicí na hlavě.

A od čurajícího nemravy ke kostelu...

A byla jsem nadšená, že konečně vidím nějaký ten typický vodní kanál!

Centrum Den Bosch sice není nijak obrovské a tak jsme se procházkou zrovna nesedřely, ale jako záminka, že musíme doplnit energii se to hodino dokonale.

Šly jsme do kavárny Douwe Eghberts, protože to je holandský řetězec s pobočkami na každém kroku. Jen jsme tam trochu doplatily na holandštinu - nijak jsme nezkoumaly popis, a objednaly si "salted caramel" o čemž jsme předpokládaly, že to bude latté s příchutí slaného karamelu. Ve skutečnosti to ale bylo přeslazené kakao s mini pidi kapičkou kafe.

No, sice jsem chtěla doplnit hlavně kofein, ale trošku cukru do krve nakonec taky neuškodilo. Na energii.

A Kája si k tomu dala i nějakou, prý pro Holandsko typickou, koblihu plněnou šlehačkou.

Po doplnění energie a zklamání že nám chybí kofein jsme šly na vlak, tentokrát už do Amsterdamu, a zhruba po hodině jsme vystoupily na velikém nádraží.

A po cestě od nádraží jsme narazily na obchod s různými sladkostmi. Sice vůbec ne typicky holandskými, ale americkými, ale stejně jsem byla jako Alenka v říši Divů - na prasárničky jako peanut-butter Oreo já slyším! A opět jsem si nadávala, že jsem byla lakomá a nezaplatila si do letadla kufr.

A o kousek dál jsme se zašly kouknout do obchodu už typicky Holandského - sýry!

Pak jsme prošly ještě pár dalších obchodů - Forever 21, kde bych si nejradši nakoupila celý šatník (ale ten kufr, sakra!), Bijenkorf kde jsme potěšily oko a zamáčkly slzu nad luxusními kabelkami, a pak už se jen procházely.

A ano, opět jsem byla nadšená z té architektury. Co jsem ale netušila je to, že jsou tam domy NESKUTEČNĚ křivý. Na fotkách to tolik nevynikne, ale naklání se různě do stran, a některé vypadají, že každou chvíli přepadnou.

Asi je to tím, že je tam všude okolo voda a nemají moc hluboké základy, a taky tím jak jsou staré. Ale nevím, nejsem statik ani architekt, a už vůbec ne technický člověk.

A jak jasně říká Kájin výraz - několikrát jsme se i ztratily.

Ale opravdu nepochopím jak je možný, že jsme šly od budovy Opery, pořád rovně a rovně....a najednou se před náma objeví Opera!

#orientacnismysl

Viděla jsem hodně krásných fotek Amsterdamu, ale myslela jsem si, že všichni fotí jen pár hezkých fotogenických míst, jak to tak často bývá. Ale k mému překvapení takhle krásně vypadaly úplně všechny místa. A já jsem opět měla nutkání mačkat spoušť každou minutu, takže mám foťák plný stovek fotek těch stejných (a křivých) domů. Ale nemohla jsem si pomoct.

A teď přichází to nejlepší!
Cupcaky VAN NESS. Pokud pojedete do Amsterdamu, to tohohle mini obchůdku se prostě musíte stavit.
Vlastně by možná stálo jet do Amsterdamu jen kvůli tomu.
Kvůli tomu nejlepšímu cheesecake-peanut butter cupcaku.
Asi si to napíšu i do životopisu, nebo co.
2015. Snědla nejlepší cupcake na světě.

Je sice potřeba brát ohledy na to, že jsem byla strašně hladová, od snídaně už uběhlo spoustu hodin, čas oběda jsme promeškaly a já bych s radostí snědla i podrážku od bot....A taky je pravda, že moje úchylka na všechno, co připomíná cheesecake nezná mezí. A o lásce k burákovému máslu ani nemluvě...
Ale nehledě na to všechno, v tu chvíli to byl snad ten nejlepší dortík v životě! (a je jedno, že to říkám nad každým cheesecakem:D)

A jak výborný byl cupcake, o to horší bylo kafe v nedaleké kavárně. Hrozně hořký a nedobrý.
Ale i tak u toho Kája mohla naplánovat další cestu.
Toho jsem se totiž radši vůbec neúčastnila. Se svým orientačním smyslem bych stejně moc platná nebyla. (I když i Káje to párktát ujelo, nejen u té Opery:D)

Tenhle nenápadný trojúhelník je pomník gayům a lesbičkám, kteří byli oběti holocaustu. O tom se totiž nemluví zdaleka tolik, jako o židech, ale zemřelo jich opravdu dost...

A s touhle částí historie je Amsterdam dost spojený, mimo jiné je tu i dům Anne Frankové, kam se ale čekají hrozně dlouhé fronty. A má tu i svou sochu.
Což mi připomíná, že si tu knížku musím co nejdřív přečíst!

Tady je docela vidět, jak jsou ty domky křivé, i když ve skutečnosti je to znát mnohem víc.

V Amsterdamu je i spousta krásných kaváren, bister, palačinkáren, vaflárek a různých míst, kam zajít na něco dobrého. A v Holandsku taky docela frčí veganství a vegetariánství, takže tam najdete i řadu podniků s tímhle zaměřením.

My jsme šly okolo jednoho obzvlášť sympatického bistra, ale bohužel měli jen málo míst k sezení. Ale bylo to spojené i s obchůdkem zdravé výživy, kde bych nejradši vykoupila všechno. (zase - sakra, ten kufr!). A samozřejmě jsem se hned zasekla u ochutnávky (však jsem Češka, co je zadarmo, sem s tím!:D) veganské čokolády, co chutnala jako Milka.

A o kousek dál jsme zase utřely slinu nad makronkami.

A už bylo (opět!) potřeba doplnit energii na další chození, tak jsme zašly do jedné kavárny, co vypadala docela sympaticky. 

A tam jsme si daly fíkovo-ořechový chlém se sýrem a piniovými oříšky. Bylo toho sice maličko, obzvlášť na to, že jsme zaplatily přes 5 Euro, ale stálo to za to, opět mě to láká napsat to, co jsem tady už psala tolikrát, a to něco ve smyslu nejlepší sýr co jsem kdy jedla (ale možná ze mě zase mluvil hlad a únava:D)

A protože téhle sýrové dobroty nebylo zrovna na přežrání a my jsme v jídelním lístku zahlédly ještě scones s lemon curd, okamžitě jsme po tom zatoužily.

Servírky ale nebyly zrovna největší sympaťačky (což si ale v Holandsku nesmíte brát osobně:D) a na otázku, jestli si můžeme objednat scones nám bylo řečeno že scones nemají a budou zavírat (bylo myslím čtvrt na 6, zavírá se v 6:D). A tak jsme se vydaly na další procházku městem, ale myšlenku na scones nešlo vyhnat z hlavy.

A tak se procházka proměnila v pátrání po scones.

Po několika kilometrech a hromadě kaváren, kam jsme mlsně nakukovaly s tím, že tady už by to být mohlo, jsme konečně objevily tu pravou!

Zajímavý interiér, lákavý výběr dobrot.....ale to nám v tu chvíli bylo jedno, oči jsme měly jen pro scones. A taky pro židle, protože v nohách už byly ty nachozené kilometry dost cítit.

Jeden scones, šlehačka a lemon curd? 3,5 Euro.
Radost? K nezaplacení!

Už byl večer a setmělo se, tak jsem byla ráda, že můžu vidět Amsterdam i za tmy...

Zpátky k nádraží jsme to vzaly přes Red light district, hříšnou to ulici. 

Jsou tam veliká okna s červenými světly, se sametovým obložením a sedačkou nebo židlí, na kterých se nakrucují spíš neoblečené, než oblečené dámy.
A právě kvůli téhle části Amsterdamu sem jezdí hodně pánských turistů ze všech koutů Evropy.
A nebo taky kvůli coffee shopům, kde se legálně kouří marihuana a prodávají se různé výrobky z ní. Třeba veselé koláčky nebo lízátka.
Návštěva coffee shopu sice byla na pomyslném seznamu amsterdamských plánů, když je to něco tak typického. Coffee shopy jsou tam opravdu na každém kroku, takže v jejich hledání by problém nebyl, ale všechny vypadaly dost odpudivě, a ty typy lidí, co z nich vycházeli? Vypadali spíš jako pobudové od nás z podchodu u nádraží, ne jako někdo, vedle koho by bylo příjemné si sednout. My jsme si představovaly spíš něco víc uhlazeného - nějakou jakoby milou kavárničku, se zeleným cupcakem ve znaku. To se samozřejmě nekonalo, a tak jsme se toho s radostí vzdaly.
(zkusit se má všechno, ale sedmnáct už mi bylo, žejo :D)

Noční Amsterdam je prostě něco krásnýho!

Na nádraží jsme si daly ještě poslední kafe, a pak nastoupily na vlak směrem zpátky do Tilburgu.
Latté s javorovým sirupem, a snad poprvé jsem na kelímku měla (skoro:D) správné jméno.
Jasně, je to Starbucks, ale pro mě je to taková cestovatelská tradice. Když jsem někde v zahraničí, tenhle velikej kelímek se zeleným znakem si pro radost koupit musím.
Ale v Brně jsem tam nebyla ani jednou, tolik mně to neláká, protože to mám spojené právě s tím cestováním.
Což výlet do Olympie není.

Tak, a to už je vážně všechno.

Brzy bude na blogu poslední Holandský článek, o třetím dnu a výletu do Maastrichtu! :)