(poslední domácí) Střípky z kuchyně

Krásný den i večer!

Jak už možná víte (měli byste, jsem s tím pěkně otravná:D), od zítřka po dobu 5 měsíců se stane mým domovem krásná Vídeň, kde budu navštěvovat místní univerzitu (i když ne zrovna obor, který by mě lákal :D), jak jinak než díky programu Erasmus. 

Vídeň jsem si zamilovala už před mnoha a mnoha lety, kdy jsem tam, ještě jako malé kuře byla poprvé na Vánočních trzích - okouzlila mě jak ta atmosféra, tak i celkově celé město - od krásných historických budov přes ty moderní až po útulné kavárny a srandovně vypadající staré tramvaje. A v té době jsem taky milovala Komisaře Rexe i všechny jeho páníčky, znala nazpaměť každý díl a chtěla být vyšetřovatelkou (s pistolí u pasu a k obědu jíst housky:D), takže to byl další bod pro Vídeň. A od té doby tam jezdím každý rok minimálně jednou, nejčastěji právě na ty kouzelné Vánoce (mmm ten jejich punč!), ale párkrát jsem tam byla i jindy, vždycky však jen na jeden den a pokaždé mi bylo líto, že se nezdržím déle. A pokaždé jsem si taky říkala, jak asi musí být krásné, žít tam. A teď se mi to splní - sice nebudu bydlet v nějakém starém domě s vysokými stropy v centru města, ale ve studentském kampusu na okraji, ale i tak...

A teď bych se podle všeho asi měla pořádně těšit (tak jako jsem byla natěšená poslední půlrok) a odpočítávat hodiny do odjezdu, ale prožívám pravý opak - vůbec se mi nechce, bojím se všeho od cestování až po vyřizování na úřadech, neumím si představit že tam budu najednou úplně na všechno sama (a to opravdu nejsem nějaký maminčin mazánek co si ani neuvaří oběd) a balení pasuji na jednu z nejhorších činností - obzvlášť pro někoho, kdo je tak nerozhodný jako já (jak mám sakra teď vědět, jaké tričko budu chtít nosit ve čtvrtek?:D). Nehledě na to, že se balím prakticky jen na týden, protože o víkendu za mnou přijedou rodiče s další hromadou věcí - asi bych nemohla jet někam, kde bych byla odkázána jen na hmotnost kufru. A asi by pro mě nebyl ideální ani ten Berlín, který byl původně v plánu - no profesionální balič kufrů ze mě asi nebude :D

Jedu sice jen do Vídně, která je k Brnu mnohem blíž i než třeba taková Praha a domů mám v plánu jezdit alespoň jednou za měsíc, ale už teď se mi začíná stýskat(jsem to ale citlivé děvče :D). Je tady zkrátka hodně lidí, věcí i psů (no dobře, pes jen jeden :D) co mi budou chybět. A musím se sama sobě smát - pořád jsem se jen těšila, ale teď bych nejradši nejela nikam...i když věřím, že zítra zase názor změním a budu ráda:)

Se změnami mého pobytu přijdou samozřejmě i změny na blogu - pravděpodobně se stane méně jídelním (i vzhledem ke společné kuchyňce na kolejích - tam by mi ten bordel, co při vaření zvládnu nadělat, asi neprošel :D) a více osobním - tedy ne ve smyslu, že bych si tady vylívala srdíčko a sdělovala vám všechny problémy a osobní věci, ale bude to víc z běžného rakouského života. (a třeba budu i méně psát na témata, která některým rýpalům vždycky tak hnou žlučí :D). Vůbec netuším, jak často budu přispívat, ale nějaký ten čas (a hlavně nálada) určitě bude.

Abych ale nemlela jen hlouposti o mém odjezdu (už mi to stejně nemyslí a v hlavě se mi honí jen pas-mobil-oblečení-nabíječky-pas), mám tady pro vás ještě poslední várku fotek z kuchyně - protože přidávat je až z Rakouska by už bylo trošku jako s křížkem po funuse.

Jeden z obědů - takové jednoduché kombinace mám nejradši - celozrnné těstoviny, opečená cuketa (oooo jak nečekané!), mozarella light a koření bruschetta (z Brna od Sindibada). A samozřejmě i oblíbená sušená rajčata.

Teď pro změnu něco od mé sestry (prý bych tady měla založit "Terezčino okénko" kam bych dávala jen její výtvory, aby mohla sklízet chválu :D), celozrnné lívanečky s borůvkami.

A tady je tedy ještě něco z Terezčina okénka, jednoduché ale moc dobré těstoviny s kombinací, která nikdy nezklame - špenát, smetana, parmezán.

A něco ze svačinkového soudku - domácí jogurt ve skle, který jsem si koupila v obchode Sklizeno. Ale nebyl až tak dobrý, jak jsem si myslela, docela řídký a trošku do kysela - taková Hollandia mi chutná víc. Možná je to ale tím, že už jsem zvyklá na tu chuť ne tak poctivých a domácích produktů. (a nebo třeba vůbec nebyl dobrý a poctivý a moje chuťové buňky jsou naprosto v pořádku :D)

A tohle je má nejoblíbenější svačinová kombinace. Jen ten balík ořechů zmizel tak rychle, až jsem se skoro zastyděla....:D

A ano, ani teď si neodpustím sem nacpat kuskus s cuketou. Omlouvá mě jen to, že jsem tam pro změnu hodila i cizrnu (oooooo to je inovace! :D), aby se to trošku ozvláštnilo.

Konečně jsem ochutnala i tyhle sýry od Gervais - ten v modrém balení byl dobrý, ale ne až tak že bych z něj padla na zadek - trošku na způsob hermelínu, a taky pořádně smrděl (to já ale ráda, i takové tvarůžky můžu :D). Ale ten menší, s černým pepřem byl ještě lepší, konzistencí víc připomíná klasické gervais, jen méně mazlavý (trochu jako Almette), hodně chuťově výrazný. Prostě ho můžu doporučit - já i moje upatlaná pusa!

A tady už jsou sýry v akci :D I přesto že byl ten pepřový tak výrazný, stejně jsem na něj hodila ještě pršut (a tím tu chuť skoro přebila, jsem to ale buran :D)

Samozřejmě nesmí chybět ani nějaká ta snídaně, tady například domácí houstičky (ano, pekla je Terka:D) s máslíčkem, banánem a k tomu ovesná sušenka.

Na Fragolino a Lambrusco chodíme a vracíme se velice veselé s kamarádkou dost často a moc jsem si tyhle bublinky oblíbila, a tak se mi rozzářily oči, když jsem úplně stejnou lahev náhodou viděla i u nás v maličké vinárničce, navíc za cenu mnohem menší, než bych si čekala (pod 70 korun). 
A tak můj odjezd dobře posloužil jako záminka, proč si nalít sklenku (v množném čísle, znáte to..)

Sestra se vrátila z výletování po Německu, a jakým jiným suvenýrem by mohla svou nenažranou sestru potěšit víc, než tímto.. :D

A nebo třeba mini croissantama z mléčného těsta...

A domácí celozrnné loupáčky (ano, už zase :D), jsou ideální recept na to, jak si ráno zlepšit o 200%.

Rozehřáté na pánvičce a potřené trochou másla nemají chybu. A čaj z nejmilejšího ikeáckého hrníčku už je klasika.

Po dlouhé době jsem měla i oběd od maminky - to nejlepší pečené kuře s rýží. A k tomu maličko batátových hranolek, které jsem tam přihodila - doma mi zbýval jeden poslední batát, a tak bylo potřeba ho dojíst než odjedu, protože nikdo jiný by takové věci u nás nejedl :D

Jen ta porce rýže je jen tak na oko - napřed jsem si elegantně naložila jen menší kopeček, ale za pár minut už jsem běžela zpátky do kuchyně a nahrnula si tam dvojnásobné dřevorubecké množství :D

Střípky z kuchyně bez cizrnových lívanečků? Ale no tak! :D

A moc jsem si oblíbila i kokosové mléko - trošku si s ním vylepšit ovesnou kaši, nebo třeba ozvláštnit dýňovou polévku (joooo, to mi bude chybět)

A co jiného dodá před pořádným cvičením více enregie, než pořádná porce domácího musli? (a opět vím, kam zase zmizely všechny oříšky z celého musli :D)

Tak to je pro dnešek krásně, a já už vám jen popřeji dobrou noc! :) (těm co to čtete až ráno, třeba u snídaně - dobrou chuť :D)
P.S. Omluvte případné chyby, překlepy a hlouposti, ale vzhledem k únavě i noční hodině už nemám sílu to po sobě číst :D
P.S.2 Jo, jsem trošku nerváček :D
P.S.3. Auf Wiedersehen!