Vídeňský průvodce : Kahlenberg, Grinzing a nejlepší banánový chlebíček

Hezký večer!
Nejprve musím poděkovat všem dobrým vílám (a možná i vílákům), co mi poslaly hlasy do téhle blogové soutěže. A jak jsem psala na facebooku, potěšilo mě to o to víc, že jsem se o tom ani jednou nezmínila, nijak o to neusilovala, žádné odkazy nikde nesdílela a nikomu to necpala a nezaložila si desítky falešných mailů, abych si hlasy posílala sama, ale čtenáři si mě tam našli sami. Takže děkuju moc, moc, moc! Pořád nemůžu uvěřit tomu, že to co sesmolím na svém malém a ušmudlaném (doslova:D) počítači opravdu někoho zajímá. A když už jsem teda v tom finále, budu moc ráda, když mi pošlete svůj ctěný hlas i tam.
 Teď by asi měl následovat dojemný odstavec o tom, proč bych si zrovna já zasloužila vyhrát, kolik dá takový blog práce, jak vás určitě nezklamu a bla bla bla.
Skutečnost je ale taková, že bych chtěla vyhrát...respektive získat druhé nebo třetí místo jen kvůli tomu, abych získala několikatisícovou poukázku do Billy, za kterou bych si nakoupila hromady čokolád a alkoholu...............ehm tedy................chtěla jsem samozřejmě říct celozrnné mouky a suroviny na pečení!
A opravdu si nemyslím, že by byl můj blog nejlepší, a už vůbec ne v kategorii "food", kde jsou mi konkurencí tak šikovné kuchařky, že se při pohledu na jejich výtvory musím stydět - přeci jen, vyfotit cizrnu nebo po sto padesáté uplácat loupáčky žádné velké kulinářské umění není. Přijde mi, že v téhle kategorii jsem tak trošku omylem - a to neříkám z nějaké falešné skromnosti, ale objektivně by někdo, kdo spálí i rýži a v životě neuvařil nic složitějšího, než je kuskus s cuketou, neměl být nějakým "food guru".
Ale to nemění nic na tom, že bych nebyla ráda, když mě svými hlasy podpoříte - ale ne zase tak moc, abych to náhodou úplně nevyhrála! To bych se totiž pak mohla stát i slavnou (ehm....s hodně uvozovkami) a to bych opravdu nerada! Vždyť to se pak člověk nemůže ani ve městě pořádně opít....nebo chodit do obchodu v teplákách s mastnou hlavou!
Takže hlasujte, hlasujte, ale ne moc! :D
A slibuju, že žádné finišové loudění, jak říkal pan Franz před prezidenstskými volbami tady nebude a víc vám to cpát nebudu (ale sakra, ta poukázka!).
Takže dost o soutěži, dnes vám chci opět představit další krásy města.

Tentokrát zamíříme až na úplný konec Vídně, takže to asi nebude nic pro ty z vás, kteří se sem chystají jen na jeden den na Vánoční trhy (které jsou ale kouzelné a rozhodně si je nenechte ujít!), nehledě na to, že v prosinci bude asi taková kosa, že by ani vyhlídka, kde pořádně fouká, nebyla nic příjemného. V tomhle případě bude rozhodně zahřívání se punčem ta nejlepší možnost (ale to je nejlepší možnost vlastně vždy :D)

Ale pokud sem někdy zavítáte na více dnů, stojí za to vidět Vídeň zase z jiného pohledu - z vrchu, kde ji budete mít jako na dlani. 

Vrch Kahlenberg měří 484 metrů a je to jeden z mála vídeňských kopců - jinak je to tu placaté jak můj hrudník. Na vrcholu najdete luxusní hotel, kavárnu, kostel i stánky s občerstvením a vypravit se sem můžete buď pěšky po svých, a nebo pokud jste líný prdele jako já se vyvézt autobusem až nahoru. V pravidelných několikaminutových intervalech sem jezdí linka 48A, z konečné metra U4 Heiligenstadt, takže i z centra města je to dobře dostupné. 

Už před nějakou dobou jsem tu poprvé byla se svým kamarádem z německého kurzu, který pochází z Ománu (a mimo jiné jsem se dozvěděla, že v Ománu mohou mít muži až 4 ženy, ale ženský stojí hodně peněz, a tak má každej většinou jen jednu :D) a o pár dní později i s přítelem. To ale tak neskutečně foukalo, že jsme jenom vystoupili z autobusu, rychle se podívali na město, a hned jsme zase běželi zpátky na autobus, aby nás to neodfouklo a my si mohli dát hezky v teple burčák.

Ten výhled ale rozhodně stojí za to, uvidíte město v celé své kráse a uprostřed Dunaj, co se třpytí jako stříbrná stuha........Ne, dobře, nechám těch poetických přirovnání, stejně by mi to nešlo :D

A po cestě autobusem na Kahlenberg a nebo zpátky rozhodně nezapomeňte vystoupit i v půli cesty, v kouzelné "vesniče" Grinzing (zastávku nemůžete minout, jmenuje se jednoduše Grinzing :D), což je okrajová část města.

Hlavní ulice se jmenuje Himmelstrasse a může se stát, že jen co se na ní ocitnete, zapomenete že jste ve městě a ne někde na venkově. (do reality vás ale okamžitě vrátí projíždějící bavoráky)

 Kdyby mi někdo zavázal oči, strčil do auta, odvezl do Grinzingu a tam vysadil, nikdy bych nevěřila, že jsem v hlavním městě!
 Vypadá to tam opravdu spíš jako v nějaké vinařské vesničce (když přehlédneme, že sem jede i tramvaj :D), všude jen samé vinárny zvané Heuriger (a v nich často živá hudba a obsluha ve stylových "krojích"), kterými je tato část vyhlášená. A hned za domy se rozpínají vinohrady - no to je pro holku z Moravy prostě radost pohledět!

 A návštěva takového místa si samozřejmě žádá i nějakou tu ochutnávku - teď na podzim by byl hřích nedat si Sturm neboli burčák, a kdykoliv jindy zase nějaké dobré vínko. Zatím jsem tam byla večer posedět pouze dvakrát (ale číslo návštěv rozhodně bude stoupat :D), nejprve s Térou a jejím Filipem a potom i s mužem mým. V obou případech jsme byli v podniku jménem Grinzinger Bräu, kde jsem byla opravdu nadšená. (Téra poté, co ochutnala růžový burčák asi o trochu méně:D)

Vypadá to tam moc útulně, jako v nějaké horské chaloupce - dřevěný nábytek, oheň v krbu, milé i když trochu pomalé servírky v oblečcích jako na Rakouském venkově....

 Omluvte prosím vyblité ne moc povedené fotky, ale v tu dobu, kdy jsem to fotila bylo zrovna zataženo, a to pan Nikon nerad...

 A mám pro vás ještě jeden tip, kde opět vystoupit (to se v tom autobuse moc nepovozíte :D) při cestě autobusem 38A - směr Kahlenberg.
Pokud chcete ochutnat ten nejlepší banánový chlebíček (a to chcete!), čerstvé croissanty, které podávají i plněné (třeba s originální kombinací hummus a avokádo) a dobrou kávu, vyskočte na zastávce Grinzinger Strasse, čapněte ty dobroty "zu mitnehmen" a můžete pokračovat dál.

Kavárna That is a Serendipity je opravdu miniaturní. Přestavte si tu nejmenší kavárnu, co si vůbec dokážete představit, a odečtěte polovinu......Tak, a teď máte Serendipity.
Uvnitř je jen pult, za kterým vzniká ta výborná káva, vitrína s banánovým chlebíčkem a croissanty a dva stoly s pár místy k sezení. 
Žádný luxus, žádný design, žádný nápojový lístek na padesát stran, ale i v tom je to svým způsobem sympatické.

A právě sem jsem si včerejší deštivé ráno zašla na snídani, nalákána touhle (vlastně úplně obyčejnou) cedulí, kolem které jsem už tolikrát procházela. A musím říct, že to opravdu stálo za to,  hlavně kvůli tomu chlebíčku - byl tak krásně vláčný, voňavý a měkoučký....no byla jsem v banánovém nebi, kde jsou místo mráčků chlebíčky! 

A navíc za euro a půl, to je na Vídeň sakra sympatická cena, když tolik tady stojí pomalu obyčejnej kornspitz v pekárně.

Když jsem si objednala croissant, chlebíček a latté, pán za pultem se mě ptal, co z toho chci zabalit, nebo jestli to je jako všechno pro mě :D No co to je za otázky? Kdyby tak věděl, že bych si ještě ráda přidala....(Markéto, ty čuně!)
Tak, a tím jsem vám hezky naplánovala výlet (plác plác po zádech, ty jedna organizátorko!), který rozhodně stojí za to, jen se teď nemůžu rozhodnout, která jeho část je ta nejlepší.
Chlebíček? Burčák? Výhled? Vinice? Malebná vesnička? Burčák? Burčák? Chlebíček? Burčák?