Podzimní Vídeň a střípky z víkendu

Hezký večer!

Po delší době vás opět zdravím z království nad Dunajem.

A podzim dorazil už i sem.

Podzim, to krásné roční období.

Tedy podzim je krásný možná jen v mých představách.

 A tam vypadá asi takto : Příroda v krásných barvách. Barevné listí všude kolem. Krásné západy slunce. Období burčáku (divím se, že jsem to nenapsala hned jako první :D). Období dýní, což znamená tu nejlepší polévku. Není ještě moc velký mráz, ale zároveň už je příjemné počasí na to, dát si horkou kávu, čaj nebo svařák. A taky je to ideální období na pečení typicky podzimních dobrot, jako je například štrůdl, apple pie a všechno vonící po skořici a jablkách. A taková ovesná kaše se skořicí sedne k podzimnímu ránu jako vy-víte-co-vy-víte-kam. A podzim je i nejlepší období z hlediska módy – křiváky, trenčkoty, parky, šály, svetry, vrstvení. Nemusíme chodit nabalení jako sněhuláci, ale zároveň už je pryč období, kdy se na nás v MHD lepili upocení spolucestující v tílkách (a naše vlastní vlasy se nám lepily k čelu :D).

A nabízí i ideální příležitosti pro sportování venku a dlouhé procházky po krásně zbarvených parcích pod paprsky pozdního slunce.

Ale podzimní realita je často jiná. Úplně jiná.

Žádné barvy, jen šedo, šedo a šedo, občas mlha. Pro zpestření i nějaký ten déšť. O dýňové polévce si v kuchyňce na kolejích můžu nechat jen zdát. A tento rok jsem to hezké období podzimní módy skoro přeskočila, křivák a třenčkot na sobě měla jen párkrát a u toho se klepala zimou, tak mi teď dělá společnost  zimní kabát. (ale to ještě neznamená, že Vídeň je jako Sibiř, to jen já jsem největší zmrzlina na světě :D). Běhání venku by bylo fajn, kdyby pořád nefoukal vítr - vítr, to nejhorší na celém podzimu, nejradši bych to zakázala! Není nic horšího, než když si jdete ven zaběhat (nebo spíš snažíte se běžet :D), ale proti vám fičí tak silný vítr, že i když pohybujete nohami jak šílení, jste stále na místě :D A o tom, jak vypadají moje, už tak dost blbě vypadající, vlasy při větrném počasí snad ani mluvit nemusím. 

A potom taky ta zima. Aneb vítej, každoroční nachlazení. Vítejte, nudle u nosu. Vítej, chraplavý hlase! 

A můj močák má tohle období taky obzvlášť rád (aneb podzim doporučuje 11 z 10 urologů).

Další nemilý bonus přicházejícího podzimu a s ním spojený úbytek slunečních paprsků je i můj vyblitý bledý vzhled. Před dvěma týdny jsem si všimla, že můj oblíbený BB cream s označením „normální / tmavý“ mi dělá efekt jako bych si na bílý krk nasadila hnědou hlavu, a tak jsem ho musela s těžkým srdcem odložit a schovat na lepší, tmavší časy. Tím tedy moje pleť oficiálně přestává být „normální“ a vhodné jsou pro mě již jen výrobky s označením „světlý“, čili v překladu vyblitý, bílý jako smrt, v barvě týden staré mrtvoly vytažené z brněnské přehrady.  

A s nedostatkem sluníčka chytají i mé vlasy nehezký žlutý tón a nos i tváře se mi při každém pobytu venku při chladnějším počasí zbarví do ruda, jako bych do sebe kopla lahvinku vodky. 

Juhuuu, třikrát sláva pro královnu krásy Markétu!

Ale abych nebyla jen negativní…..ten burčák tu máme pořád! :D

Ale i přes tento dlouhý ukecaný úvod musím uznat, že někdy se podzimní dny podobají i těm v mých představách. A v tyto dny je Vídeň obzvlášť krásná, a tak se teď se mnou, alespoň pomocí fotek (některé z nich bych klidně mohla vydávat za fotky vyfocené někdy za parného léta :D) můžete po podzimní Vídni projít. Jsou z posledních pár dní a většina hlavně z víkendu, kdy jsem tu měla mého blonďatého prince. Počasí nám sice moc nepřálo (to ten zlý, zlý, zlý vítr!) a celá neděle dokonce propršela, ale i tak nám bylo dobře – nic, co by dobrá společnost, kýbl kafe, burčák a hromada jídla nespravily :D

Takhle hezky (občas :D) vypadá podzim hned u mých kolejí, na cyklostezce podél Dunajského kanálu. Ze stejných míst je i první fotka s teplárnou.

 Krásná budova univerzity. Je jen pár metrů od Rathausu, takže se nemůžu dočkat, až budu po škole chodit očumovat na Vánoční trhy, které jsou právě tam největší a nejkouzelnější.

 Už jen necelé dva měsíce, a budou tu kýčovitá světýlka, ozdoby na stromech a desítky stánků plné punčů a dobrot, které budou vonět až ke škole!

 Připomíná mi to trošku nějaký zámek z pohádky....nebo že by Disneyland? :D

A po cestě do centra často míjím i nádhernou budovu Parlamentu, kterou teď zdobí růžová stužka jako symbol boje proti rakovině prsu.

 A tady už všem jistě dobře známý Stephansdom..

A svoje kouzlo má město i v noci, obzvlášť když stojíte pod Obřím kolem a mrznou vám prsty.

A tady na této umělecké koláži můžete posoudit, že jsem asi opravdu velká zmrzlina a nic nevydržím - každý holt zimu snáší jinak. Někomu stačí dva svetry na sobě (mimochodem tenhle je můj nejmilejší, z Forever 21) a péřový kabát s kožíškem, někdo si to vykračuje jen v mikině :D

První večer, kdy mi drahá návštěva přijela, jsme strávili jen "doma" v mé psí boudě, ve společnosti výborných sýrů a samozřejmě Sturmu neboli burčáku. Je srandovní, jak ho tady prodávají běžně v každém supermarketu, v regále mezi mléčnými výrobky, po litrů a půl.

 Ale radši si ani nechci představit jak by to vypadalo, kdyby nějakého jokera napadl milý žertík a v obchodě všechna víčka na lahvích utáhl :D

Další větrný den jsme si prošli centrum a musela jsem přítele zavést i na můj oblíbený Naschmarkt, a odtud poté na Mariahilferstrasse.

 Po cestě jsme přistihli líbající se soudruhy..

...a posilnili se (a hlavně schovali před větrem) u pořádného kýblu kafe. Opět jsem si dala svoje oblíbené Pumpkin spice latté, které je tak podzimní, jak to jen jde. Pokud jste ho ještě neměli, tak ho můžu jen doporučit - tedy pokud máte rádi skořici. Nějaké dýňové chuti se nebojte, to tam vůbec není :D Ale dávám si ho bez šlehačky a jen se dvěma "pumpičkami" sirupu, i tak je to sladké až až :)

Chtěli jsme se jít ještě hezky projít po městě a někam na oběd, ale vítr byl natolik protivný, že padla volba na oběd "zum-mitnehmen", který jsme si vzali na koleje. A byla jsem v ráji, tolik sushi jen pro mě! :D
A pro pána nudle s kuřecím masem a závitky - 6 jsme koupili, ale dostali 10, ohohoo. A další den při nákupu dalšího jídla jsme zjistili, že 2 závitky ke každému jídlu jsou vždy jako pozornost podniku (ehm teda stánku :D). Takže kdybych měla žebříček nejoblíbenějších asiatů, vyhráli by to tihle dva z Heiligenstadtu - protože jak mi někdo dá závitky, hned si mě získá! :D (ale kdyby dávali sushi, bylo by to ještě lepší!)
A sushi je jedno z mých nejoblíbenějších jídel, nejradši bych to jedla denně. A tady ho navíc mají levné (tedy na poměry obědu ve Vídni a na poměry sushi). Všechny tyto kousky stály dohromady 6 euro, což je stejně, jako tady stojí jídlo v menze.
Odpoledne jsme se zajeli podívat na Kahlenberg, odkud je nejhezčí výhled na celé město, na skleničku Sturmu do jedné příjemné hospůdky v Grinzigu (o tom bude samostatný článek, zaslouží si to:D) a na večer si samozřejmě vzali i jednu elegantní plastovou lahev s sebou :D

A další den byl ranní program jasný - pořádná dávka cukru a nejlepší snídaně ve Starbucks!
Poprvé jsem ochutnala starbucksové scones (vanilkový a oříškový s javorovým sirupem) a trochu jsem přecenila svoje síly, když jsem si objednala dva. Bylo to historicky poprvé, co jsem byla plná a přeslazená až tak, že jsem ani nedojedla svou snídani (většinou si spíš všechno ještě přidám a stejně mám hlad že bych sežrala půlku prasete), což překvapilo jak mě, tak přítele, protože mě zná jako největšího dřevorubce :D A tak na mě druhý fešák scone čekal na dnešní ráno, které bylo díky němu hned hezčí a sladší.
Pak už následovala jen malá procházka v dešti, nákup Mozart Kugeln do Brna..........a....další sushi! :D

A touto růžovo-oranžovou rybí fotkou se s vámi pro dnešek rozloučím :)

Mějte se krásně, pokud to půjde tak si užívejte podzim....a já se pokusím psát častěji, než doposud. Fotek i námětů na články mám hromadu, jen mi občas chybí ta trojice čas-chuť-síla.