Neděle, Warhol, Basquiat a Vídeň z ptačí perspektivy

Dnes je přesně ten den, který jsem chtěla věnovat učení. 

Ten den, kdy nikam nejdete, nic neděláte, s nikým se nepotkáte a nic si nemůžete naplánovat, protože se přeci budete jen učit.

Ten den, kdy večer zjistíte, že kdybyste někam šli a nebyli celý den jen zavření "u učení", v závěru byste toho do školy udělali úplně stejně, jako když jste jen doma - čili nic.

Ten den, kdy jsem na sebe a svou lenost neskutečně naštvaná, ale ne až tak, aby mě to donutilo s tím něco dělat.

Ten den, kdy množství vypité kávy a zkonzumovaného jídla stoupá neskutečnou rychlostí. (kéž by tak rychle stoupalo i množství výpisků).

Ten den, kdy se můj žaludek mění v žaludek Otesánka. Pořád mám jen hlad (což je ve skutečnosti asi spíš záminka pro to abych se každou chvíli zvedla od stolu s učením) a sním toho 4x více než obvykle.

Problém ale nastane, když vyjím všechno ze své bídně zásobené ledničky....a přejídání se zdravým jídlem je stejně nuda a žádný vzrůšo (ale ani to mě neodradí :D).

A další obrovský problém této smutné učící neděle nastává také když dostanu neskutečnou chuť na čokoládu, ale poslední dvě kostičky padly za vlast už ráno. (a musím říct, že vyjídání mini kousků bílé čokolády z krabice s musli už je projev čistého zoufalství :D). 

Jsem holt hrozná a abych se do učení opřela pořádně, potřebuju, aby mi hořelo u prdele, jinak je to se mnou špatné. (a musím zaťukat na dřevo, ale s tímhle přístupem se mi daří proplouvat školní docházkou již mnoho let :D) 

Počítač a všechny tyhle internety jsou zlo, obzvlášť pro nás, majitele vůle slaboučké jako pavučina.

Je to začarovaný kruh - abych si mohla dělat výpisky, potřebuji k tomu prezentace z přednášek. A protože jsou ty prezentace v jazycích, kterými nehovořím až tak dokonale, potřebuji k tomu i překladač pro nějaká ta nezbedná slovíčka. A protože nemám slovník papírový, potřebuji k tomu slovník na Seznamu. No a k tomu potřebuji právě ten internet. 

Chvíli se mi daří pracovat spořádaně, ale pak si řeknu "jenom se na minutku kouknu na facebook/ blog/ mail". No a rázem jsou dvě hodiny pryč a já bohatší o důležité informace jako co měl kdo k obědu, kdo se kde ožral, že česká politika je stále stejná komedie, a že v HMku mají nové svetry.

Sakra Markéto!

Jak se k tomu pořádně donutit, když vím, že to můžu udělat zítra? A nebo o víkendu? A nebo na začátku prosince? A nebo po Vánocích? Hmmmm a co třeba až v lednu před zkouškou?

A tak tady teď sedím - u počítače, který jsem původně otevřela kvůli školním prezentacím, s plným břichem, předávkovaná kofeinem, a vedle mě smutně leží růžový sešit, ve kterém jsem zaplnila sotva pár stránek. 

A proto bude lepší to definitivně vzdát a podělit se alespoň s vámi o to, co zajímavého tu v té krásné Vídni máme. 

Co se týče umění, nejsem zrovna znalec (tatínek by řekl spíš že ignorant :D), ale jednou za čas si na nějakou výstavu nebo do muzea zajdu tak jako tak moc ráda. Tento víkend jsem se za můj dvouměsíční pobyt ve Vídni dostala do muzea poprvé, za což se trochu stydím, ale mám v plánu to všechno napravit - chtěla bych zajít do dvou židovských muzeí, do Albertiny, do muzea moderního umění, a možná i do Kunsthistorisches muzea, kde jsem byla kdysi dávno ještě jako malé kuře....

Tvorba Andyho Warhola se mi ale líbí moc, a tak byla výstava Warhol-Basquiat v Kunstforu jasná volba.

Pánové Warhol a Basquiat byli dvě naprosto odlišné osobnosti (jak je dost patrně znát i na jejich obrazech:D).

A abych si mohla hrát na chytrou a poučovat, dáme si teď malé vzdělávací umělecké okénko.

(a 98% čtenářů právě kliká na křížek v pravém horním rohu)

Andyho Warhola znáte....alespoň ty jeho plechovky!

A Jean - Michel Basquiat byl mladý černoch, Američan s haitskými kořeny. 

Mladý proto, že starý nikdy nebyl - mladý i zemřel na předávkování, prostě forever young.

Svou uměleckou kariéru započal nejprve s graffiti, kterými zdobil newyorské ulice, a později založil kapelu Gray. V roce 1980 již začal vystavovat své obrazy, těšil se velikým úspěchům a stal se zástupcem neo-expresionismu. No a všiml si ho i Andy, a tím začala jejich spolupráce. 

Jo a taky chodil s Madonnou!

A zpívá o něm Jay-Z!

Jeho obrazy byly některými kritiky označovány dokonce i jako primitivní, názor si ostatně můžete vytvořit sami :D

Jak jsem psala, žádný znalec umění nejsem a ani si na to nehraju a mé laické oko často neví, co si o některých obrazech a dílech myslet. Obzvlášť když jde o moderní neumění. 

A jinak tomu nebylo ani tady, kolikrát jsem se u těch obrazů musela prostě nahlas smát. Když to popíšu jak buran, bylo to tak, že Warhol vždycky něco namaloval, něco jednoduchého, s čistými liniemi. A Basquiat to počmáral. Vším možným, od fixů až po voskovky, různými, často úplně nesouvisejícími malůvkami a nápisy (a někdy to působilo až roztomile :D).

Kromě obrazů, na kterých oba umělci spolupracovali tu najdete i díla, která vytvořil každý sám, plus pár černobílých fotek.

A čas na to máte až do druhého února. Pro studenty za 6 euro. V Kunstforu v centru, Freyung 8. Tak!

A tohle je prosím pěkně banán Andy, Basquiatovo dílo, jenž má znázorňovat jeho spolupracovníka :D

(fotku jsem pirátsky pořídila svým maličkým a nenápadným fotoaparátem dříve než mi bylo řečeno, že se to nesmí. Som rebel!)

A ještě něco k tomu Warholovi - vždycky jsem si, nevím kvůli čemu, myslela že vypadá jako Woody Allen. Ani nevím proč, nějak mi to k němu sedělo. 

A stejně - kdyby Woody maloval, beztak by to bylo něco takového!

A další místo, kam byste si rozhodně měli zajít je věž Donauturm.

Mám ji na milionu fotek, při cestách po městě ji skoro každý den alespoň zahlédnu, panorama Vídně si lze bez ní jen těžko představit, nachází se na krásném Donauinselu, o kterém jsem básnila nedáno......a tak jsem se teď konečně podívala i nahoru, a Vídeň tak viděla zase z jiného pohledu. Doslova.

Do výšky 150 metrů nás vyvezl rychlý výtah, který měl prosklený strop, a tak jsme se mohly dívat nahoru, jak rychle to jede. Pocit to byl zvláštní a byla jsem jedině ráda, že prosklená není i podlaha, to už by nebyl hezký pohled.

A z toho rychlého stoupání pořádně zaléhají uši. (jako když se potápíte, a neuděláte takovýto "frk frk" do nosu)

V jedné části je restaurace a kavárna a zasklená terasa, odkud se můžete kochat pohledem, což ale přes ta upatlaná okénka není nic moc, a proto je lepší sejít o pár schodů níže, kde je terasa venkovní a výhled je tak čistý.

A ano, jsem si plně vědoma toho, že fotky tentokrát stojí za vy-víte-co, ale už se stmívalo a pan Nikon z toho měl podzimní deprese. 

A podzimní únavu.

 A já to samý.

Pohled na moderní část města s budovami UNO City, kde sídlí rada OSN.

Kdyby tak nefoukalo a nebyla by mi zima, byla bych schopná se na to koukat hodiny.

 (Pokud by mě tedy někdo zásoboval pravidelnými dodávkami jídla. A pití. Nejlépe cideru, prosím!)

K věži je dokonce připevněna plošina na Bungee Jumping, ze které se ti největší blázni mohou vrhnout dolů.

Děsivá představa, tam by mě nikdo nedostal ani za stálo francouzských buldočků!

Původně jsme si myslely, že se bude skákat, a tak jsme pod věží čekaly několik minut, abychom viděly, jak se ten blázen rozmlátí o věž bude řítit dolů, ale to bychom se nedočkaly. Visící pánové nebyli žádní skokani, ale pouze tam cosi dávali do pořádku. (a ani se netvářili, že by nějak spěchali a že by jim to bylo nepříjemné :D)

Studenti z peněženky vyhrabou 6 Euro, dospělí o jedno víc.....a to za ten výhled rozhodně stojí!
P.S. Jsem poučena a na příští neděli si udělám čokoládové zásoby.
P.S.2 Když už jsem zmínila toho Woodyho, byla bych ráda za doporučení nějakého jeho staršího filmu, ty nové jsem viděla a ráda bych se koukla na něco dalšího, protože teď mám úplně Woody-náladu.
P.S.3 "Všechno, co jste kdy chtěli vědět o sexu" jsem viděla.
P.S.4 A teď jdu zpátky k tomu učení, fakt!
P.S.5 Mějte se krásně!