Sobotní sloupek : Jeden úsměv s mlékem bez cukru, prosím!

Jelikož jsem stále děvče studující, mnohokrát jsem se už ocitla v situaci, kdy jsem si musela shánět brigádu. A jedna z to-bych-dělala-docela-ráda možností bývala vždy práce v nějaké kavárně.

Když procházím městem nebo nákupním centrem, sem tam zahlédnu na skle inzerát "přijmeme servírku", to samé na různých webech s inzeráty či na facebooku jednodlivých podníků.

Pokaždé tam je však jedno ALE.

Praxe.

Bezpodmínečně a jedině. V každém případě.

Podle toho by se tedy mohlo zdát, že všechny servírky i číšníci jsou vždy vyškolení a naprosto profesionální. Nejlépe přímo s hotelovou školou. A bohatou praxí.

Ale pak se stane, že přijdete do kavárny, chcete si odpočinout, užít si odpoledne a dát si něco dobrého....a najednou tam na vás obsluha čumí jako byste měli na hlavě hovno.

A když si chcete objednat, zasloužíte si opovržlivý pohled jako byste právě zavraždili deset štěňátek.

A pak vám teda někdo mrskne na stůl tu kávu, samozřejmě beze slov.

A voda z kohoutku? Trhněte si nohou, v nabídce je předražená Bonaqua za 30!

Vysolte bohaté dýško a zmizte, tak!

Odkud že mám tyhle nemilé zkušenosti?

To je právě ono. Ani nevím. Kdybych měla vyjmenovat všechny podniky, kde se obsluha tváří, že jste obtížný hmyz, musela bych vypsat polovinu brněnských adres.

Ale kdybych měla vyjmenovat kde na mě byli tak milí, že mi to zlepšilo den, věděla bych hned. Dost smutné, že si musíme vážit toho, že jsou na nás někde příjemní, ale nad tím, kde jsou arogantní už ani nemá cenu se pozastavovat, protože je to tak běžné, jako zácpy na D1. (Nebo jako prázdná sklenice od máslíčka u nás doma. Nebo....no dobře, dost trapných přirovnání.)

U nás máme hodně takových podniků, kde si, alespoň podle cen, hrají na něco extra, ale aby byla i extra milá obsluha, to ne. Na černou listinu musím napsat například Tripoli, kde jsem byla asi 4x, vždy na přání kamarádek (protože asi bývalo cool tam chodit), ale pokaždé platila rovnice jak drahý kafe, tak protivná obsluha. A korunu tomu nasadil večer, kdy jsme si šly s kamarádkou

sednout na skleničku.
"Jednou lambrusco, prosím"

"Hmmmm pfff"

...a za několik dlouhých minut mi na stole přistála celá lahev.

Chápu, asi vypadám, že si spíš dám víc než míň, ale aby mi rovnou přistála na stole flaška? To je jako objednat si hovězí tatarák a dostat celou mrtvou krávu.

Samozřejmě že jsem byla ta nejhorší na světě, když jsem si dovolila říct, že jsem vážně nechtěla rovnou celou lahev, protože pan číšník mi ji už milostivě otevřel, a co jako teď bude dělat s otevřenou flaškou?!

Takže když to shrnu, je mi úplně, ale úplně jedno, kdo má vystudovanou hotelovou školu (naopak, to že mě obsluhuje někdo kdo studuje vysokou mě nijak nepohoršuje :D) a léta praxe, je mi úplně ukradený, jestli mi příbor přistane z prava nebo z leva a jestli dostanu ubrousek správně složenej. Jediný, co mě zajímá je jestli je ten člověk milej, což se očividně na hotelových školách neučí.

Nečekám, že když si objednám kafe za 50 korun tak že mi za to musí leštit boty a pod nohy pokládat červenej koberec, ale úsměv a slova jako "hezký den" ještě nikoho nezabily.

Samozřejmě chápu, že každý den není posvícení, každý má právo být unavený, smutný, bez nálady a myslet na své vlastní problémy, ale je rozdíl mezi tím vypadat unaveně a netvářit se jako sluníčko a mezi tím, čumět jak na zdechlinu.

Sama moc dobře vím, co to je práce s lidmi (otrava!), jaké to je, když vám není dobře, jste unavení, ale musíte s někým komunikovat a lidi vás serou. Často v takové dny vypadám dost sklesle (včera i dneska jsem byla dokonce tak zmrzlá, až mi z toho zfialověly rty i prsty), nechce se mi s níkým mluvit, ale nikdy by mě nenapadlo být na někoho protivná a tvářit se jak kyselá prdel.

A ono se to vyplácí, s milým přístupem utíká i ta sebehorší práce mnohem lépe.

A přitom stačí tak sakra málo!

P.S. A kdyby někdo chtěl použít oblíbený argument "no jo, protivní Češi", můžu vás uklidnit že pomalu vynadáno za objednávku jsem dostala i ve Vídni nebo Londýně:D

P.S. 2. Běžte do Melounového cukru nebo ke Třem ocáskům!

P.S. 3. Stejně jsme pak šly do Tesca, koupily si flašku lambrusca za 60 a vypily ji na kašně.