BARCELONA, část první - Z hotelu a pláže

Hola!

Jak možná víte, včera jsem se vrátila z krásné slunné Barcelony, která mě opravdu překvapila.

Nečekala jsem to, ale kdybych si měla vybrat, kam z těch všech míst, kde jsem kdy byla, pojedu znovu, odpověď by byla jasná.

Promiň Londýne i Paříži! A omlouvám se i krásné Vídni nebo Berlínu, ale Barcelona má prostě něco navíc.

Je tam totiž úplně všechno!

Všechno, co je pro mě představou ideální dovolené. 

Historická i moderní architektura. Kopce s nádherným výhledem. Široké bulváry i kouzelné úzké uličky v centru města. Plno zeleně a parků. Nákupní centra a ulice plné obchodů. Dlouhá písečná pláž a nekonečné moře. Výborné jídlo. Teplo. 

A sangria.

A co jsem se za těch pár dní o Barceloně naučila?

- pokud nemluvíte španělsky/katalánsky, nemluvte radši vůbec. O Francouzích se říká, že neradi mluví jinak než jejich jazykem, ale ve Francii jsem s tím kupodivu problém nikdy neměla. To, co se říká o Francouzích platí rozhodně pro Španěly. 

Po větě Sorry, I don´t speak spanish se dočkáte reakce asi takové, jako byste řekli, že máte lepru. Nebo že jste právě vyvraždili celou svou rodinu. I se psem.

- všechno se tam jmenuje Gaudí. Obchody se suvenýry. Bary. Kavárny. Pekárny. Restaurace. Všechno! Nedivila bych se ani kdyby se i všichni ti bezdomovci povalující se po zemi, jmenovali Gaudí.

- na Barcelonu jsem slyšela mnoho chvály, ale taky jsem byla varována, ať se nedivím, až mi někdo bude nabízet drogy přímo na hlavních ulicích, že je to tam prý takhle normální. Žádný děsivý scénář se ale nekonal, jen jednou jsme viděly dost pochybného mladíka, jak si pečlivě vysypával lajnu na kamenné dlažbě. 

Dělit se ale rozhodně nechtěl.

- na všechno tam mají všichni dost času. Například to, že je v supermarketu nekonečná fronta není pro prodavačku překážkou v tom, aby si vesele vykládala s kamarádkou, se založenýma rukama.

- a s tím souvisí i to, že je to snad jediné město, kde lidé na jezdících schodech v metru neběhají.

- očekávat, že ulice i nábřeží budou plné stánků s typickými španělskými dobrotami bylo hodně naivní. Stánků tam plno opravdu je, ale ve všech je ta stejná Algida (jen se tam jmenuje jinak) zmrzlina, párky v rohlíku a hnusně barevná ledová tříšť. Najít dobré churros a sangriu trvalo popravdě déle, než jsme čekaly.

- Španělé, a hlavně Španělky, jsou ještě MNOHEM hlasitější, než jsem čekala.

- Jak se říká o Francouzích, že odmítají mluvit anglicky, říká se o Italech, že nenechají žádnou sukni bez pískání a pokřikování. I tenhle zažitý stereotyp ale musím připsat spíše Španělům. 

- a v neposlední řadě jsem se i poučila, že nosit sluneční brýle týden v kuse, od rána do večera, nebyl nejlepší nápad.

A protože jsem z celé dovolené opravdu nadšená a plná dojmů a pan Nikon je naopak plný fotek, rozhodla jsem se to rozdělit do několika článků, hezky postupně.

Ten dnešní, první z nich bude o tom, kde jsme bydlely. A taky o pláži.

Ne že bych měla potřebu vám tady ukazovat labutě z ručníků který tam nebyly a fotit toaletní papíry v koupelně, ale věřím, že hodně z vás se tam třeba někdy bude chystat, a tipy na dobré ubytování se hodí vždy.

A abych rovnou předešla nejčastější otázce - zpáteční letenka z Vídně za 4 tisíce, ubytování na 6 nocí za 4,5 tisíc.

Tak jako vždy, i tentokrát jsme jely samy, bez cestovky, a samozřejmě i bez průvodce - protože chodit po městě v houfu a následovat nějakou ženskou s deštníkem/vlaječkou/cedulkou nad hlavou opravdu není to, co by mě lákalo.

Letenky jsem hledala přes skyscanner a hotel opět přes booking.com a volba nakonec padla na Melon District Marina, což bylo nejlepší rozhodnutí.

V Barceloně je, tak jako ve většině velkých měst, dost draho, a proto byl tento hotel jedním z těch levnějších (pokud nepočítám ty, co třeba neměly v pokoji okna:D). Poměr ceny a kvality byl ale naprosto perfektní a nebylo nic, na co bych si mohla stěžovat. Spíš naopak, ze všeho jsem byla nadšená.
Měly jsme dvojlůžkový pokoj s vlastní koupelnou. Pravda, byl sice hodně maličký, ale bohatě to stačilo, stejně jsme tam přes den nepobývaly nijak dlouho.

Celý hotel se skládá z 6 vysokých budov, a na 4 z nich byly terasy s nádherným výhledem. A hlavně bazénem!
Samozřejmě jsme nejely do Barcelony abychom jen ležely v hotelovém bazénu, ale jako odpočinek po chození po městě si nic lepšího představit neumím.
Většinou jsme hned ráno vyšly na snídani, půl dne chodily po městě, potom si na hodinku nebo dvě odpočinuly u bazénu a zase vyrazily.
A večer se tam vrátily....vypít si třeba cider, s pohledem na noční město.

Celkově byla poloha hotelu perfektní - k Sagrada Familia to bylo pěšky 15 minut, do krásného parku Ciutadella asi 10, a na pláží jsme byly do 20 minut.
A když jsme chtěly jet metrem, stanice byla jen pár metrů od hotelu.

Za 15 minut pěšky jsme to měly i k velkému nákupnímu centru (u kterého je i mrakodrap Torre Agbar od Jeana Nouvela, dost podobný londýnské...ehm..."okurce").
Obchody tam byly vesměs stejné jako u nás - HM, CA, Zara, Stradivarius a pod., a ani ceny se nijak výrazně nelišily.

Abych ale jen nevychvalovala, musím říct, že z okolí hotelu jsem byla lehce rozpačitá a i Barcelona má své kontrasty - moderní domy a nablýskané stavby, a jen pár metrů pod nimi je naopak ta největší chudoba.

A přímo vedle hotelu se taky konaly v sále pohřby. Jít na snídani a po cestě minout černé auto s rakví? Normálka! :D

A jako bonus i každodenní procházka kolem pěti výloh s......tímhle.

No, ještě že jsem se nikdy nevracela večer sama, bála bych se toho víc, než že mě přepadne někdo......živý.

(no jo, posera!)

Ale tak, co je pár rakviček oproti tak parádnímu výhledu, že.

A od okolí hotelu se přesuneme o kousek vedle, do městské části Barceloneta.

Na pláž!

Představa, že trávím dovolenou týdenním ležením na pláží je pro mě ale děsivá. (a dovolená v nějakém egyptském hotelovém komplexu by se snad dala nazvat i noční můrou!)

Jen tak ležet jak vyvrženej vorvaň , čekat až zhnědnu a případně si číst? To mě baví asi tak dvě hodiny, maximálně jedno odpoledne. 

Mnohem radši se procházím po okolí, poznávám nová místa...

Ale nějaký ten odpočinek je po chození po městě přímo žádoucí. Tak jako jsme se vždycky na chvíli rozplácly u bazénu na střeše a čerpaly síly, stejně tak dobrá byla pro odpočinek i pláž.

A tak jako tak, jen na málo co je tak krásný pohled, jako na vlny, písek a pláž. A obzvlášť při západu slunce!

A i když nejsem zrovna ten plážový, ležící typ, chodila jsem tam moc ráda.
Ať už se jen tak smočit ve vodě, projít se po pláži......a nebo si tam třeba k večeru vypít cider (ano, už zase:D), i když úplně nešpanělský, a kochat se tou krásou.
Promenáda podél pláže byla ideální na procházky, ale když jsem tak viděla ty stovky běžců, docela jsem litovala, že s sebou nemám svoje růžové adidasky. Lepší prostředí pro běhání si lze jen těžko představit!
(I když....neběhat a radši se procházet se s břichem plným zmrzliny taky nebylo zlý :D)

A moc se mi líbily i venkovní posilovny, kterých tam bylo hned několik.
Ale nejlepší byl prostě tenhle děda!

A procházet se bosýma nohama v písku, to byla taky paráda!
(a nechápu ten postoj....asi jsem zrovna vyhlížela Pobřežní hlídku, nebo co. :D)

Přímo u pláže jsou i dvě výškové budovy, za kterými je olympijská vesnice, postavená k příležitosti her v roce 1992.

A mezi nimi obrovská bronzová ryba od architekta Franka Gehryho. 

A taky nádherný hotel W, který je dominantou celého pobřeží.

A na pláži jsme první ráno i posnídaly. I když to nebyla taková idylka, jako jsem si představovala.

Do hotelu jsme se dostaly až ve 3 hodiny ráno ale probudily jsme se poměrně brzy, s hlasitým kručením v břiše.
Plán byl takový, že když už to máme k moři takový kousek, prostě se tam vydáme a po cestě se stavíme v jedné z pekáren (hahaha, jak naivní) a nakoupíme si plno dobrot, které si pak vychutnáme na pláži.
No, realita byla poněkud jiná.
Za celou cestu jsme nenarazily ani na jednu pekárnu. Uklidňovaly jsme se tím, že na pláži ale určitě nějaké budou. A nebo alespoň nějaké stánky, tak jako v Chorvatsku, kde to už od rána voní čerstvým pečivem.
Ne, ne, nic takového!
Barů tu bylo dostatek, ale po něčem k snídani ani památky.
A tak jsme se musely uchýlit k opravdu zoufalému rozhodnutí......

....čímž byl jeden ubohý gumový croissant z Mekáče. A místo objednaného capuccina navíc i kelímek plný rádoby kávy bez jediné kapky mléka.
Takže první ráno úplně podle představ nebylo, ale pohled na moře nám vynahradil i tu nepovedenou snídani.
A co se týče dobrot, i to jsme si vynahradily. A jak!
Ale o tom zase příště.