10 knih

Hezký den!

Na facebooku a instagramu jsem v poslední době zahlédla v něco, co se mi líbí o trochu víc, než polévání vodou nebo pití piva na ex - 10 knih, které vám určitým způsobem ovlivnily život. Kolovalo to tam tak, že napíšete seznam knih a k tomu nominujete několik přátel, aby v řetězci pokračovali. 

A článek na stejné téma jsem četla i v magazínu MF Dnes, kde se ptali známých osobností.

Jelikož mě ale na fejzbůčku nikdo nenominoval (a víc....ehm... "přátel" tam je stejně spíš na to polévání vodou) a z Mladé fronty mi taky nikdo nevolal (což je dost zvlášní...), rozhodla jsem se to nacpat alespoň sem (oooo jsem tak mazaná!) a zároveň se zamyslet, které knihy pro mě byly nějak významné, hodně mě bavily a nebo donutily k zamyšlení.

Ale abych pravdu řekla, nejsem zrovna největší čtenář, ačkoliv máme doma knih asi tolik, jako v menší okresní knihovně.

Přesněji řečeno čtu.....sakra málo! A radost ze sebe vůbec nemám, číst bych měla i chtěla mnohem víc a víc, ale bohužel často převládá lenost a tupé zírání do počítače. A taky jsem hodně vybíravá a nezaujme mě jen tak něco, stejně tak mě nebaví jen tak nějaké téma - třeba knížky, kde je moc nadpřirozeného mě nelákají radši mám ty více reálné.

A bez upírů, prosím!

1. Harry Potter (jako celá série, jinak by se sem totiž moc knížek nevešlo). 

Jedna z mála výjimek, kdy nadpřirozené věci a kouzla přímo miluju! S Harrym jsem vyrostla a díky paní Rowlingové jsem měla dětství přímo kouzelné.

S kamarádkami jsme běhaly po parku a hledaly ty nejlepší klacky na kouzelnické hůlky, které jsme pak nedaly z ruky. A koště bylo rázem nejoblíbenějším předmětem v domácnosti. Rozdělovaly jsme si, kdo je kdo (a na mě vždycky padla Ginny) a všechno to psaly do tajného deníčku. A hodně času jsme trávily i malováním Pobertova plánku nebo nadáváním na mudly.

Když jsem knížky začínala číst, byla jsem stejně stará jako Harry a vyrůstala tak s ním. A i když jsem teď už o hodně starší, jsem si jistá že by mě knížky bavily pořád stejně, a filmy stejně tak.

(a ne, opravdu nechápu, že někdo nemá Harryho rád, že Terezo!!!! Mdloby na tebe!! )zdroj

2. Lovci mamutů. Ta měla svůj význam úplně opačný, než milý pan Potter. Co si pamatuju, tak tohle byla první "dospělá" čili bez obrázků a s menšími písmeny knížka, kterou jsme dostali ve škole jako povinnou četbu.

A v tu chvíli jsem začala četbu i všechno, nesoucí přívlastek povinné přímo nesnášet. 

Tak, ale TAK STRAŠNĚ MOC mě to nudilo, že jsem měla pocit, že už nikdy nechci nic číst.

Rozčilovalo mě i samotné jméno Kopčem. 

A hlavně ten děj kde se nic nedělo.

3. Vítězný oblouk. O mnoho let později po mamutím období, kdy už jsem chodila na gympl, přišla další éra povinné četby. Ta už ale byla o dost záživnější - Hemingway, Remarque, Fitzgerald a podobná klasika. To mě bavilo. A knížky od Remarqua se mi zalíbily natolik, že jsem je pak ráda četla i mimo školní povinnosti. 

Moc se mi líbili Tři Kamarádi, ale ještě víc Vítězný oblouk, který jsem četla před druhou návštěvou Paříže a víc si tak všímala i popisu města a vnímala tu atmosféru (oooo já jsem dneska zase tak poetická :D). 

No a taky je to takový romantický a smutný, na to já jako děvče citlivé samozřejmě slyším!

4. Vyhnání Gerty Schnirch.

Asi jedna z nejlepších, co jsem kdy četla. 

Žítkovské bohyně jsou taky perfektní, ale tohle mě chytlo ještě víc. O tom, jak to bylo po druhé světové válce s Němci žijícími u nás, jak byli všichni hozeni do jednoho pytle, jako by mohli za to, co bylo napácháno na židech. A o osudu jedné mladé Němky, poskládané i z útržků skutečných událostí.

Neskutečně čtivé, napínavé a hlavně k zamyšlení.

A ještě víc mě to bavilo i proto, že jsem z Brna a přímo na Cejl, kde před "odsunem" bydleli právě Němci. A když vidím, v jakém stavu jsou ty původně krásné domy teď a kdo v nich bydlí (přezdívka brněnský bronx mluví za vše), je mi toho líto.

A dost mě mrzí, že když jsem byla zrovna na praxi v ČT, měla jsem jet za Kateřinou Tučkovou natočit kratičký mini rozhovor (aneb jedna z mála věcí, co mi tam svěřili :D), ale s kameramanem jsme se zrovna zasekli v zácpě a tak tam museli poslat někoho jiného.

5. Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou. 

Tu jsem četla až docela nedávno a možná i proto mi utkvěla v paměti, ale spíš bych ji brala jako příklad knížek z období holocaustu, které mě zajímá (nechci říkat baví, to by asi znělo dost nepatřičně) a myslím že by si knížky o tom měl přečíst každý - a hlavně si začít vážit toho, v jaké době žijeme a jak se máme dobře.

Stejně si ale nedovedu představit, jak je možné, že se něco takového mohlo stát před tak krátkou dobu, že to dopustila (poměrně) vyspělá společnost.

6. 1984.

Perfektně promyšlená knížka, mnohdy se mi zdála až dost složitá. A to, jak pan Orwell předpověděl, co se tady bude dít o mnoho a mnoho let později se soudruhy je prostě neskutečné.

7. Nákupologie a Vyluxusované mozky. 

Knížky o reklamě a marketingu, které jsou pořádně čtivé a moc mě bavily. A hlavně neuškodí vědět o reklamě trochu víc a při házení věcí do košíku nebo slintání nad reklamou v časopise se trochu zamyslet a nechovat se jak ovce. (říká někdo, kdo má na rtech balzám Baby Lips, miluje kafe ze Starbucks a každý týden běhá do Lidlu s novým letákem).

8. Bez Loga. Opět o reklamě a značkách, jen ve trochu tlustší a o něco odbornější formě. Mimo jiné i  tom, kdo šije ty tenisky Nike, ve kterých cvičíme. A o tom, jaká jídla a proč jedí děti na školách v Americe. A o tom, jakým způsobem se šíří různé řetězce. (a o tom, že se s tím vlastně nedá nic moc dělat a že boj proti konzumu je prakticky nereálný čtu teď zase jinou knížku - Kup si svou revoltu.)

9. Dan Brown a už-ani-nevím-co-všechno-napsal. Měla jsem období, kdy jsem knížky od Browna hrozně žrala. Milovana film Šifra mistra Leonarda, stejnojmennou knížku i ty další. Bylo to hodně napínavý a já jsem si připadala, že jsem společně s autorem odhalila největší tajemství světa a ostatní jsou ignoranti, protože nebí, že za všechno můžou Ilumináti!

No teď bych se na to nejspíš koukala už trochu jinak, ale líbilo se mi to moc, tak to svoje místo tady má. A místa v knihovně to zabírá taky dost.

10. Deník Dity P. Protože je to moje úplně první kuchařka. Protože mám hlad, jen když procházím okolo. Protože ty fotky jsou TAK krásné a texty TAK milé. A protože od chvíle, kdy jsem ji pod stromečkem dostala toužím po tom, vlastnit všechny kuchařky světa a mít jich plnou kuchyň. A jen a jen vařit a péct.

A protože chci cheesecake. Hned teď! 

Protože brýle ke knížkám patří. 

Tak!

(i když pro mě patří ke všemu, i slepýš vidí líp jak já)

P.S Budu moc ráda, když mi napíšete, jaké knihy mají nějaký význam pro vás, jaké se vám vybaví jako první.

P.S. 2 A budu i moc ráda za jakékoliv doporučení na to, co si rozhodně přečíst.