Nenechat se ovlivnit?

Opět jeden z těch dnů, kdy jsem se měla pořádně učit. Od rána do večera.

Což znamená jeden z těch dnů, kdy dělám všechno možné, jen abych ještě o chviličku odložila učení.

A když jsem se ze sedačky zvedala už po třetí, abych si zašla do spíže pro třetí čokoládový bonbon, napadla mě jedna taková úvaha pro dnešní článek.

Takže dnes to bude jen takový, možná lehce zmatený, tok myšlenek. (zatím jen myšlenek, ale možná za chvíli poteče i něco jiného, v ledničce se na mě smála nějaká lahvinka :D).

Tím, že sama píšu blog, kde se (někdy více, někdy méně) věnuji i sportu a zdravé stravě, mám docela přehled i o ostatních blozích s podobnými tématy a celou řadu jich sleduji pravidelně.

Některé proto, že se mi prostě líbí a články mě baví. 

Některé proto, že k nim mám neutrální postoj, ale ráda jsem v obraze,

Některé proto, že se mi vyloženě nelíbí. No co, jsem prostě typická ženská a ráda si v duchu zanadávám.

A některé čistě jen proto, abych oddálila čas těch nepříjemných povinností.zdroj

A jak asi víte, sport je nedílnou součástí mého života, dělá mi to velkou radost, každý měsíc dám za permanentky nehezké peníze, strašně mě to baví a bez pohybu si neumím život představit, a ani nechápu, jak se někdo nemůže donutit ke sportu. Já mám spíš problém, abych se donutila k odpočinku a alespoň jednou nebo dvakrát týdně necvičila.

A stejně tak je to i se stravou. Zdravá jídla mi moc chutnají, ráda zkouším nové zdravé recepty, bez ovesných vloček, tofu nebo luštěnin a zeleniny (no dobře, cukety :D) si neumím svůj jídelníček představit, a když bych si měla vybrat, jestli si dát k obědu tofu s pohankou nebo řízek s bramborovým salátem, měla bych hned jasno a běžela do první vegetariánské restaurace.

A dělám to tak, jak mi to vyhovuje a jsem spokojená.

ALE....

Ať jsem většinu času spokojená sebevíc, jsem jenom člověk a občas začnu pochybovat i já. 

O sobě, o tom co a jak dělám...

A jsem si jistá, že nejsem sama, kdo něčemu pod tlakem okolí občas podlehne. 

V tomhle případě pod tlakem všech těch fitness blogů a té novodobé fitness mánie, kde se touha po tom, být co nejhubenější se vzhlížením se v modelkách, proměnila v touhu být co nejvyrýsovanější s největším sixpackem, a vzhlížet se k bikinkám a body fitnesskám.

Takže jak jsem psala, ačkoliv jsem většinu spokojená s tím, co dělám, čas od času mi v mé blonďaté hlavě vyskočí nějaké ty pochyby.

- Každé ráno si MUSÍM osladit kostkou (dvěma, třemi...) čokolády do ovesné kaše a dělá mi to radost.

 "Sakra ale vždyť jsem snad jediná, kdo nebere čokoládu jako zlo. Vždyť všechny ty "fitness bloggerky" by to do pusy nedaly a vyhýbají se tomu jak čert kříži. Neměla bych náhodou taky...?"

- Jsem holka z Moravy a Pálavu i Tramín řadím na žebříček nejlepších vynálezů světa. A cider je tam taky. No a za lahvičku Frisca bych teď taky dala cokoliv. A nic nevyřeší starosti lépe, než se z nich vypovídat s kamarádkou nad koktejlem. 

"Sakra ale vždyť jsem zase snad jediná, nikdo z těch "fitness bloggerek" si alkoholu ani nelokne a všude se říká, že kdo chce žít zdravě, nesmí nikdy pít. Neměla bych náhodou taky....?"

- Nikdy jsem nepočítala kalorie, makra a ani nic podobného, a ani to nemám v plánu. "Ale všechny ty "fitness bloggerky" přeci počítají, mají o všem přehled. Co když jím úplně špatně a budu kvůli tomu hnusná a tlustá? Neměla bych náhodou taky...?"

- "Dřu jako kůň, denně cvičím skoro až do vyčerpání, nejím vyloženě prasárny, ale buchty na břiše by se u mě počítat nedaly. Ale prý teď všichni drží sacharidové vlny, po kterých ty schované svaly vyskočí a tuk zmizí. Neměla bych náhodou taky...?"

A tak dále, a tak dále...

Ačkoliv to mám v hlavě docela srovnané a jsem tak nějak vyrovnaná, tenhle čertík se na mém rameni občas objeví, ať chci nebo ne.

ALE naštěstí se v zápětí objeví i andílek, který mi hned připomene, proč to všechno dělám. 

A jakou radost mi to všechno působí. Připomene mi, že jedna věc je jíst zdravě a milovat sport, ale věc druhá je být otrokem toho všeho. Nemoct si jen tak zajít večer někam sednout s kamarádkou, osladit si ráno nebo si dát oběd v restauraci, a ne ten "zdravý životní styl" mít jako železnou kouli na kotníku.

A taky mi připomene, že bych se vůbec neměla starat o to, co dělají ostatní, protože já mám dělat všechno jen a jen pro sebe. 

Že ostatní nejí čokoládu a je to pro ně zlo?

No a co, proč bych si ráno nedala, když mi to udělá radost, a navíc z toho netloustnu?

Že ostatní sedí doma nad proteinem, ale já mám náladu jít s kamarádkou do města na vínko?

No a co, proč si občas neužít večer, když mi to udělá radost a ani v nejmenším se na mě ty dvě-tři skleničky nijak neprojeví?

     A navíc, když pro jednou odhodím jakoukoliv skromnost, malé sebevědomí a svou pochybovačnou povahu, zcela objektivně můžu říct, že podle fotek rozhodně nevypadám nijak hůře, než hromada těch #eatclean slečen. (opět sem nepletu fitness soutěže)

Nemám pneumatiku kolem pasu a ani se mi nerozkládají vnitřnosti jen proto, že si sladím kaši nebo jednou za čas usrknu burčáku a zajím to pečivem. (i bílým!)

A to je věc, kterou by si měli všichni uvědomit. 

Já, vy, i slečny, které mi občas píší maily s prosbou o pomoc.

S nikým se nesrovnávat, a vždycky si uvědomit, jestli něco děláte proto, že opravdu chcete, nebo jen proto, že se to tak dělá.

Tak!

A já jdu pro tu čtvrtou čokoládku.