Kyblík plný radosti a pytlík plný svalů (aneb zásilka od NU3TION)

Víte, koho mám ze všech nejradši?

Pošťáky a kurýry! 

Když zazvoní zvonek, náš westík začne vždycky střídavě štěkat a strašně kňučet. Asi abychom si jako všimli, že k nám někdo jde. (díky, Adélo, nevšimli bychom si!)

A když zazvoní zvonek, mám na rozdíl od westíka chuť jásat a tančit oslavné tanečky.

Protože takové cink cink mnohdy znamená příchod těch mých oblíbených lidí. 

Pošťáků a kurýrů.

Asi jim budu říkat spíš nosiči radosti.

A taková pořádná radost mi přišla v krabici i před pár dny.
Tentokrát šlo o objednávku z e-shopu nu3tion, což je e-shop s fitness výživou - od proteinů přes spalovače až po oříšková másla (a čím více jich sníte, tím více fitness budete - což stále zkouším na sobě :D).

Po dlouhém rozhodování jsem na tlačítko "vložit do košíku" klikla nakonec u syrovátkového proteinu s 80% bílkovin.
U tohoto e-shopu se mi líbí, že všechny produkty jsou bez příchuti - tu si poté vyberete sami, ochucují se totiž rozpustnými tabletkami, kterých si můžete nakoupit, kolik se vám zlíbí - jedno platíčko stojí 25 korun, což je super v případě, že vám třeba příchuť nesedne.
Mnohem lepší je koupit si pak radši jinou příchuť, která vám zachutná více, a nestane se, že byste měli doma třeba 2 kila proteinu v příchuti, ze které se vám zvedá žaludek. To je pak větší průser.
Mám 4 druhy -  cookies, vanilka, čokoláda a kokos.
Nejvíce mi chutná cookies, je to příjemně nasládlé a hezky voní. A chuť je, stejně jako u ostatních tabletek, dost jemná, není to tam nijak výrazné. I tak to však má jedno ALE.
Teď ovšem ještě pár slov k syrovátkovému proteinu, aneb opět plusy i mínusy, aby to bylo přehlednější.
A začneme rovnou těmi mínusy. (protože se říká, že to nejlepší má být na konec :D)

- tohle není ani tak mínus proteinu, jako těch zmiňovaných tabletek. Ty jsou totiž se sladidly, která tam jsou trochu cítit. Ne nijak přehnaně (rozhodně to není jak ten pekelný karamel:D), ale trochu to tam je znát. Tedy alespoň pro mě, jsem totiž úplně alergická na všechno, co má ten "light ocas", od limonád bez cukru až po stévii nasypanou do tvarohu. Takže můj rozmlsaný jazýček to tam trošku cítí, a tak si to někdy dávám radši i samotné. Ale někomu jinému to třeba bude chutnat moc.

Ale nejméně jsem to tam cítila u příchutě cookies.

+ je cenově dostupný. Za 400g dáte 250 korun, což není částka, která by peněženku až tak moc zabolela, a proto je to ideální i pro ty, kteří s proteiny začínají a nejsou si jisti tím, jak jim to sedne a jestli to vůbec využijí.

+ jak jsem psala, výhodou je že si příchutí můžete vybrat kolik chcete.

+ dobře chutná i neochucený, bez tabletky. Vlastně pro mě takhle chutná mnohem lépe. Má takovou mléčnou, nasládlou chuť, ale sám o sobě žádnou pachuť.

+ tím, že je to neochucené a nestojí to půl výplaty se hodí se i na pečení či například na proteinové palačinky

A teď druhá, ovšem o nic menší, část zásilky!
Tady ale nemá smysl psát nějaké plusy a mínusy, jelikož by v odstavci mínusy nebylo nic.
Nic, nic a nic. Prázdno a pusto.
I když.....něco mě přeci jen napadá.
Je to návykové! Jak tam padne lžička, těžko se vytahuje. Těžko se oddaluje od úst.
Což v případě tak velkého množství může zavánět pořádným prasáctvím. Jen tak si sednout a natlačit do sebe půl kila másla. Mmmm.....dalo by se.
Kešu másla je v kyblíku celé kilo. A pokud máte rádi máslo burákové a navíc milujete i kešu oříšky, tohle pro vás bude opravdu kyblík radosti, tak jako pro mě.
Po prvním ochutnání mi to připomínalo náplň z tyčinek Kinder Bueno (aaa kdo by je nemiloval?). Tím, jak je to nasládlé, z oříšků a podobné konzistence.
Ale chápu, že moje přirovnání v tom asi každý nenajde. Třeba moje sestra na to reagovala jen něčím ve stylu "seš blbá".
Je o dost tekutější, než máslo arašídové, co se prodává běžně v supermarketech. A jediné, co v tom je jsou kešu oříšky. Bez cukru, soli, oleje. I přesto je ale lehce nasládlé, tím že takové jsou i samotné kešu,
No a o tom, jak dokonale to chutná na ovesné kaši, v tvarohu, nebo jen tak na lžičce snad ani nemusím psát.
Cena je sice samozřejmě vyšší, ale zkuste mrknout na Ježíška, stojí to za to.

A omlouvám se za to, jak to vypadá - upatlané a olepené hnědou páskou, která měla při převozu zabránit vylití. Ani jsem ji pořádně neodlepila, jak rychle jsem se snažila dostat dovnitř a narvat tam lžíci.

S kešu máslem, které jsem si dělala doma se to srovnávat nedá - z mixéru se kouřilo, já jsem se vztekala, a stejně se mi nepodařilo dosáhnout tak hladké konzistence, jako u tohoto.

Ale radši už dost chvalozpěvů, jdu si pro lžičku!

P.S. Poloprázdný....nebo radši poloplný kyblík neznamená mou nenažranost (i když...:D), ale moji dobrou povahu - nevím, jak jsem to dokázala, ale i o tenhle poklad jsem se podělila :D