Malé velké každodenní radosti

Každý den nezískáváme práci snů a neplníme si ty největší přání. Denně taky úspěšně neskládáme těžké zkoušky, maturity a státnice. A několikrát do týdne ani nekupujeme letenky na drahé luxusní dovolené, auta nebo byty. 

Každý den zkrátka není takový, aby se stalo něco velkého. Nějaká opravdu významná, velká převeliká událost, ze které bychom se měli radovat.

Ale to vůbec neznamená, že bychom radost nemohli mít každý den. Pořádně velkou radost.

Původně jsem článek chtěla nazvat jenom "Malé každodenní radosti", ale potom jsem si uvědomila, že se vlastně nedá rozdělit, co je malá a co velká radost, protože i z úplné maličkosti může být radost velká.

A obzvlášť já umím mít radost i z úplných maličkostí, až blbostí. Stačí, abych si uvařila kafe, a den je hned o 100% lepší. A když si k tomu ulomím i kostku čokolády, den je lepší o 200%. Fakt. 

Jsou totiž lidi, co jsou věčně nasraní jen z principu.

Proto, že je pondělí. Proto, že je neděle a zítra bude pondělí. Proto, že zrovna nesvítí slunce. Proto, že zrovna nemají ten nejnovější iPhone. Proto, že musí ráno vstát a jít do práce. Proto, že v té práci musí pracovat. Proto, že se nudí, když zrovna v práci nejsou. Proto....prostě kvůli nim samotným, důvod si najdou vždycky, a to i v případech, že třeba  mají relativně všechno - jsou zdraví, k jídlu si můžou koupit na co mají chuť, mají práci nebo školu.

A pak jsou tady lidi, co se mají ve skutečnosti úplně stejně, jako ta první skupina, a mnohdy i hůře, ale umí si na všem najít něco hezkého, i na úplných maličkostech, kterých by si ti nasraní nikdy ani nevšimli.

Tak to prostě je. Někdo se dokáže litovat a nadávat na celej svět, protože mu zrovna teče z nosu, někdo má rakovinu, bojuje a dokáže být šťastnej i z toho, že venku rozkvetly stromy.

O stránce krásné Humans of Prague už jsem psala několikrát - nedávno mě tam ale zaujala slova téhle babičky, v tom je to řečeno všechno - "Lidé chtějí pořád nějaké zážitky, nějaké radosti. Jenomže kolik opravdu velkých radostí za život máte? Spočítejte si to. Ale všedních radostí je spoustu, stačí si jich všímat. Třeba, že je hezky, že čtete hezkou knížku, nebo že se jednou za měsíc vždy sejdeme s tou Jarkou, že jdeme na oběd a že nám ještě chutná!" 

Na jednu stranu to může znít srandovně - radovat se z oběda s další babkou. Ve skutečnosti je to ale to nejdůležitější, najít si vždycky nějakou radost.

A co teda dělá radost mně? Skromnost level milion, hoho!

- teď budu znít opět jako největší Otesánek, ale když začnu hned od rána, je to JÍDLOOOOO!

Jasně, člověk by neměl žít jenom proto aby jedl (i když, burákovému máslu bych klidně celý život zasvětila!:D), ale ve skutečnosti je jídlo jeden z nejjednodušších a kolikrát i nejlevnějších způsobů, jak si udělat radost. Mně třeba stačí blbý obyčejný vločky a mlíko na kaši, abych si ji hned ráno uvařila a měla tak hned radost. Upřímnou radost. Jídlu bych nelhala. A den je hned hezčí, když ho začnete s něčím, co máte rádi (a pokud máte radši než kaši třeba rohlík s uherákem, proč ne!) a ne s tím, že je zase to hnusný ráno a vy chudáci musíte zase vstávat.

- něco hezkýho na sebe. Je jedno, jestli maličkej lak na nehty za 40 korun nebo šaty. Nic na sebe si rozhodně nekupuju nijak často (většinou proto, že karta a svědomí říkají NE, a občas proto, že nesnáším lidi. Moc lidí na jednom místě. Což obchody jsou.), ale když už si pak domů nesu nějakou tu igelitovou tašku s logem, mám strašnou radost. 

Třeba teď jsem byla pořádně nakupovat po víc jak půl roce, ale když už tak pořádně - bílý conversky, protože ty starý už si zaslouží věčný odpočinek. Růžová sukně na fotce, která je jako by ji chudáci děti v Bangladéši ušili přímo na mě. Náhrdelník, protože velký náhrdelníky jsou nejlepší. Béžovo-bílý pončo, protože....protože na mě prostě volalo a bylo ve slevě. Bílý sako a košile, abych vypadala trošku k světu. A k tomu ještě tohle krátký Woody-tričko, na který jsem si sama vybrala potisk na OF.cz. Protože Woodyho miluju, ačkoliv film Kouzlo měsíčního svitu byl docela průser.

- když se na mě "usměje štěstí". I v těch úplných kravinách.

Jo, slovní spojení o štěstí tady asi může působit hodně přehnaně, ale fakt mám radost i z takových kravin, jako že přijdu na zastávku, a zrovna mi jede tramvaj. Nebo když stihnu autobus na "naši" zastávku, ze které to mám asi o 200 metrů blíž než od jinýho autobusu. A když jsou v té tramvaji zrovna volný místa na sezení a nikde nikdo starší, koho bych jako slušně vychovaná mladá slečna musela pouštět. Nebo když najdu ve zdravé výživě oblíbenou dobrotu ve slevě. Nebo když děláme na crossfitu zrovna nějakej cvik, co mám ráda....ehm, nebo mi alespoň nevadí. Když večer zjistím, že mi odpadla ranní přednáška. Když ta přednáška neodpadne, ale zrovna mě baví. Když je v akci avokádo.....a....sakra, zase mě to táhne k tomu jídlu.

- ženy, víno, zpěv

A klidně i bez zpěvu. Stačí kamarádka nebo muž (ale to se mi zrovna nehodí do nadpisu:D) a ta nejlepší Pálava v Melounovém cukru, a veliká radost je na světě.

Případně možno vyměnit i za kafe. Ale...

- když vidím něco milýho/hezkýho

- Stačí, abych na ulici viděla mopse, buldočka nebo westíka a dokážu se nad tím rozplývat ještě hodinu. A beru i jakýkoliv štěně jiné rasy. A vlastně i klidně úplně ošklivýho podvraťáka, pro mě je ňuňuňu snad jakýkoliv zvíře. 

- klišé číslo 98. Západ slunce. Východ slunce. Kytky. Hezký domy. Ošklivý domy vypadající při západu slunce hezky. Cokoliv. 

- Nebo třeba když jsem včera šla po ulici, a viděla jsem stařičkýho pána a paní, přes 80 jim bylo určitě, a byli hezky oblečení a upravení - a drželi se za ruce! Nebo když vidím nějakou slečnu, co si nese kytku a usmívá se. Nebo když vidím, jak někdo dá bezdomovci do kelímku pár drobáků. Nebo když je tam dám já. Nebo když vidím, že někdo pomáhá slepci přes přechod. Prostě když vidím, že lidi jsou milí. 

- blogování je něco co mě moc baví, vždycky mám radost když mám čas, abych něco napsala, a ještě větší radost je, když si pak můžu číst milý komentáře, nebo když si dokonce někdo dá tu práci, aby mi napsal i mail nebo na facebook. Jasně, že nemám mailovou schránku narvanou obdivem jako Angelina Jolie a nikdo mě na kolenou neprosí o autogram, ale milý slova vždycky moc potěší.

- sport je to, co není jen malá nebo velká radost, ale přímo nutnost. Něco, na čem jsem závislá, a ta závislost mě moc těší. A hlavně si vážím toho, že to tak může být. Že mi všechno slouží, že mě kolena a ramena poslouchají (ťuk ťuk) i přes to, co jim dělám, a prostě že můžu dělat to, co mě svým způsobem naplňuje, protože ne každej má to štěstí. 

O to horší je, že je tolik lidí, co by to dělat taky mohli, ale místo toho mají milion výmluv proč "nemůžou", když je tolik lidí, co nemůže doopravdy.

- a nebo taky...

Když přijde výplata. 

Když nemám zrovna úplně blbý vlasy.

Když je čtvrtek. Ve čtvrtek je v MF Dnes Magazín. Mám ráda ten Magazín.

Když je novej díl Big Bang Theory.

Když dostanu v kavárně ke kafi sušenku.

Když je středa. Ve středu je Show Jana Krause. To já ráda.

Když si jednou za půl roku koupím nějakej dámskej časopis a užívám si jak jsem konzumní.

Když mám čerstvě povlečenou postel. (a ideálně, abych to nemusela dělat já:D)

Když mám uklizeno. Uklizenej pokoj je 100x hezčí než naopak. Je však ale další ALE...

Když si vezmu na sebe nejoblíbenější tričko.

Když poznám někoho novýho.V případě, že nespadá do kategorie #nesnasimlidi

Když objevím v obchodě novou příchuť čokolády. Oreo Schogetten? Cože?!!

Když výjimečně vstávám bez budíku.

Když vstávám s budíkem, protože ráno je oblíbená část dne tak jako tak.

Když přijdu domů a tam je náš westík. A vítá mě. Nebo alespoň líně leží a čeká až přijdu.

Když mamka upeče nejlepší koláč.

Když já upeču nejlepší koláč.

Když upeču cokoliv, co se dá jíst.

Když se s někým podělím a má radost.

Když se s nikým nedělím a víc zbude pro mě.

Když přijde jaro a já poprvé vyrazím ven v křiváku nebo trenčkotu.

Když přijde léto a poprvé vyvenčím šortky a sandálky.

Když někde jsem a tam zrovna hraje moje oblíbená písnička. To si říkám, že to musí být osud! Nebo to, že jsem si zase oblíbila nějakej komerční hit.

Když něco dostanu. Je jedno, jestli reklamní propisku nebo dárek k narozeninám. Mé materiální já jásá vždycky.

Když se objeví naděje na nějakou tu opravdu velkou radost a událost.

A když už jsme u té radosti, chtěla bych ji udělat i někomu z vás, alespoň maličkou, a to tímhle tričkem z OF.cz v letním krátkém crop střihu s nápisem, který na něj navrhla. 

Stačí, abyste dali lajk OF.cz na facebooku, ať mají radost, a mně napište, proč byste to tričko chtěli.

Protože máte rádi pilates? Protože máte rádi dortíky a kafe? Protože nemáte rádi pilates ale máte rádi dortíky? Protože máte rádi mě?

Já potom vyberu komentáře co mě zaujmou nejvíc a z nich jeden vylosuju. Jednoduchý jak facka.

P.S. Proboha, to je dneska tak pozitivní, že snad za chvíli budu po ulicích rozdávat bible a sušenky a šířit dobro, nebo co.

P.S.2 Nebojte, taky umím být někdy pěkně nasraná.

P.S.3 A nezapomeňte si taky udělat radost. Kupte si zmrzlinu, když bude hezky. Nebo ty boty, na který mají zrovna slevu a minule na vás volaly "kup mě!"