Markéta versus marketing

Ve čtvrtek jsem si konečně pyšně donesla domů vytištěnou bakalářku. O reklamě.

Ve čtvrtek mi taky skončila stáž v PR agentuře.

Ve středu mi z knihkupectví Martinus přišla nová knížka. O reklamě, tedy hlavně o tom, proč nakupujeme tak, jak nakupujeme.

A když už si domů z knihovny nesu nějakou knížku (kterou pak vracím až na upomínku, ajajaj!), je to často z oblasti marketingu a reklamy.

Stránky jako Markething, Mediaguru nebo Marketing Journal si čtu večer před spaním místo večerníčku, a do knihovny na FSS si občas chodím číst Marketing & Media (protože jsem lakomá, abych si platila předplatný - ajajaj podruhé!)

A dokonce bych si přála, aby mě jednou právě něco z téhle oblasti mohlo živit.

Jasně, nejsem novej Ogilvy a nesežrala jsem všechnu moudrost celýho reklamního světa, ale troufám si říct, že základní principy znám, a ani nejsem tak mimo, abych si myslela, že se v časopisech píše zrovna o tomhle make-upu a téhle řasence jenom proto, že to redaktorkám vyhovuje. A že Jan Kraus pije pořád tu stejnou minerálku jenom proto, že má žízeň. Že James Bond pije protřepat-ale-nemíchat Martini kvůli tomu, že mu fakt chutná, že takhle a tamta celebrita nosí jen jednu značku oblečení, jen proto že jim to sluší, a že ve filmu Teorie všeho musela být celá umělá scéna o pracím prášku Tide prostě proto, že se jim to.........ne, prostě ne. Nehodilo. A samozřejmě vím moc dobře, že to, co se mi zobrazí na prvních místech ve vyhledávači tam není jen proto, že by to hledanému výrazu odpovídalo nejlépe.

A stejně tak je mi jasné, že to, že se mi na počítači vždycky zobrazují reklamy na to, co bych chtěla, co se mi líbí nebo po čem jsem se zrovna nedávno dívala není ani náhoda, ani osud (ačkoliv si tímhle slovíčkem hodně často nákupy omlouvám)

Na konci stáže jsem dostala lahev Bílého Medvěda (šampaňské a vodka). Prý když to vypiju sama a najednou, dostanu do sebe znalosti celé agentury a o PR budu vědět všechno. To zní jako plán!
A skvělá knížka Jak drahé je zdarma, hodně věcí sedí jak ta prdel na hrnec.

Pár PR článků už jsem napsala, dost knížek přečetla, vyznám se v tajemných zkratkách jako je PPC, SEO, CRO a díky blogu taky moc dobře vím jak funguje Google AdSense nebo Affilate marketing.

Ale přesto je tady pořád jedno velký ALE.

A tím ALE je to, že přestože o hodně reklamních principech moc dobře vím, stejně se často nechám zlákat, jak tupá ovce.

Třeba když jsem si s velkým očekáváním pořídila za nekřesťanský peníze karamel bez kalorií a s velkým překvapením zjistila, že tohle se fakt jíst nedá. Jo, to byl můj masterpiece. 

A nebo něco, co bych nejradši zapomněla a nikdy nepřiznala - před pár lety jsem si koupila krém proti celulitidě. Fakt. No, psali to v časopisech, že to pomáhá (ale nepovídej? vážně?), a přiložili k tomu metr, abych si pak mohla ta útlá stehýnka měřit.

A o tom, že šamponů, na kterých bylo napsaný, jak mi zázračně napraví moje zničený vlasy, který mi pak budou vlát ve větru přesně tak jako těm veselým slečnám v reklamě, jsem si koupila už nespočet radši pomlčím.

Ale tím to samozřejmě nekončí.

Víte, co si nosím ze zdravé výživy? A to dokonce pravidelně?

Těstoviny, na kterých je velkým písmem napsaný FITNESS. Stojí dvakrát tolik, než normální nebo klasický celozrnný. Jasně, je tam napsáno, že mají 25% bílkovin, což se mi zdálo fajn, vzhledem k tomu že maso moc nejím a kolikrát mám problém ty bílkoviny někde nahnat. 

Jasně, sama sobě (i Terce, která se mi za to směje:D) se snažím namluvit že je kupuju proto, že mi chutnají víc než všechny jiný, a že bílkoviny prostě potřebuju. Ale není to náhodou spíš kvůli tomu nápisu FITNESS, kterej mi říká, že když je budu jíst, budu taky děsně fitness, štíhlá a svalnatá?

A nebo....kečup!

Koupila jsem si kečup slazenej stévií, jak je tam velkým písmem napsáno. Čili kečup, kterej mě taky udělá krásnou, štíhlou, a šťastnou že na tousty nedávám ten zlej cukr. Nebyl zrovna nejlevnější, ale říkala jsem si "Se stévií? No to musíš!", ale až pak doma jsem si přečetla, že stévie je tam přesně 0,02 %! (možná proto chutná dobře, protože jinak má stévie docela hnusnej ocas, ale jde o princip :D)

Včera mi došel make-up. Takže jsem potřebovala něco, co mi z mýho flekatýho obličeje s nějakým tím rudým kamarádem na bradě udělá hezkou tvářičku. Šla jsem do drogerie, kde jsem si na obličej zkoušela různý odstíny všeho možnýho, až jsem byla flekatá jako dalmatin. Po několika minutách jsem konečně šla s malou lahvičkou Maybelline k pokladně. Bylo to v akci, a měla jsem pocit, že už jsem to někde viděla.

A po cestě domů mi došlo kde. No jasně. na blozích! Několik bloggerek přesně tenhle make-up dostalo na vyzkoušení. Články o kosmetice sice moc nečtu, ale občas něco přelítnu očima (a kdo u počítače nikdy neodkládal učení, ať se nehlásí!), a když jsem pak stála nešťastně před regálem různých značek, lahviček a odstínů, kterých bylo tolik, že jsem se nedokázala rozhodnout, sáhla jsem po tom, co už jsem někde viděla. 

10 bodů pro marketing, ovce zasažena!

A teď ta zmiňovaná reklama na internetu. O tom, jak fungují cookies určitě víte - počítače si ukládají data o tom, které stránky navštěvujete, po čem koukáte a co na facebooku lajkujete, a na základě toho vám potom předkládá reklamu. Takže když jsem třeba já na Zootu koukala na krabičky na jídlo, tak se mi od té doby neustále zobrazují. Všude. Na facebooku, na blozích mezi články, na seznamu, všude! Nejlepší je však to, že tím, jak je vidím pořád, začínám dost vážně uvažovat o tom, že ty nehezký čtyři stovky za tu krabičku (boží krabičku!) vážně dám.

Plesk!

Nedávno jsem si byla v Reserved koupit náhrdelník. Moc tam nenakupuju, v průměru asi tak jednou ročně, protože jiný obchody mám radši. Ale když se mě prodavačka zeptala, jestli si nechci zřídit zákaznickou kartičku, už jsem vyplňovala formulář. Co na tom, že tam nechodím, mám kartičku čili desítky reklamních mailů a dopisů na několik následujících let!

A když jsem dostala chuť na grilovanej hermelín k obědu?

Šla jsem do Billy, hned k regálu s chlazeným zbožím. A přesně ten hermelín, co jsem chtěla, měli zrovna v akci. Když koupíte tři, jeden vyjde o pár korun levněji, než když vezmete jen jeden.

Tak to je jasný, že vezmu tři! Přeci ušetřím!

V závěru jsem samozřejmě místo 25 korun, kolik by stál jeden, zaplatila přes 60, a několik dnů po sobě musela jíst to stejný.

Klasika.

A nebo taky...

Boty Nike AirMax. Dřív se mi zdály strašně ošklivý. Jako kopyta. Ale vídala jsem je všude tak dlouho, že mám pocit, že bez nich nemůžu žít. Vezměte si moje peníze! Jen ať už je mám!

Když má něco hezkej obal, hned to letí do košíku. Třeba v Marks&Spencer mají šlehačku v tak roztomilým obalu, že bych si ji nejradši koupila, přestože šlehačku od malička nenávidím.
       Neříkám, že je reklama dobrá nebo špatná. Je to jako se vším, všechno se dá dělat dobře i špatně.
Do dnešní společnosti reklama zkrátka patří, často je otravná, ale hodně akcí nebo projektů by kvůli nedostatku peněz od sponzorů nikdy vzniknout nemohlo.
A když i špatná reklama naláká chytré lidi, asi tak špatná nebyla. Jak říkal David Ogilvy - "Spotřebitel není blbec. Je to třeba vaše manžeka."
Takže ačkoliv si myslím, že v hlavě nemám jen slámu, často se při nakupování zachovám tak, jako bych ji tam fakt měla. A často z toho mám ještě radost.
Ten make-up je docela fajn.
A co vy? Taky jste ovce? Co jste si naposledy koupili jen kvůli reklamě, nebo protože jste to někde viděli? Chcete si ovesný kaše zalívat mlíčkama Alpro, fotit to foťákem Olympus a na pusu si patlat rtěnky od Clinique, protože jsou toho plný instagramy?