Jídelní deníček

Krásnou neděli přeji!

Posílám srdečné pozdravy z Ruska z Vídně, kam jsem se po brněnských Vánocích opět v pátek vrátila. Už mi však zbývá jen poslední měsíc, tak si to tady musím užít jak se sluší a patří. A můj seznam musím-navštívit míst ještě zdaleka není proškrtaný. 

Zatím to však na nějaké užívání nevypadalo - zdárně jsem dokončila písemnou práci (i přes jisté počáteční komplikace) a poslala ji německé kamarádce na zkontrolování a vyškrtání tisícovky chyb z toho gramatického pekla.

Což znamená, že už asi žádnou německou kamarádku nemám.

A další čas jsem věnovala dělání výpisků z prezentací a překladům. Jediné vzrůšo byly návštěvy kampusové posilovny a výlet do Lidlu pro cukety. 

Prostě dokonale zajímavý program!

Takže pro zítřejší den mé předsevzetí zní : Být méně svědomitá (to říká ta pravá), učení odložit a jít poznávat Vídeň. Přesněji řečeno tedy Mariahilferstrasse a Donau Zentrum, kam vezmu na procházku své vánoční obálky.

Protože se mi ale opět plní má složka s jídelními fotkami (no dobře, kecám...žádnou složku nemám a všechno ukládám na jedno místo kde pak mám největší bordel, ale znělo to líp...), je ten nejvyšší čas na další jídelní článek.

Protože co může být více fotogenické než jídlo? (kromě mě, samozřejmě..)

Jako první tady musí být takhle dobrota z kraje Choceňského, kterou mi až do dalekého Rakouska dovezla nejhodnější blonďatá Terka. (která chtěla tímto zajistit reklamu svému kraji :D)

Nabízí se samozřejmě přirovnání s Milka Philadelphiou, které se dost podobá, akorát Philadelphia je chutí více čokoládová a tohle je jemnější, více smetanové. 

A chutná to jako termix. Ale úplně! 

Až to svádí k tomu popadnout lžičku a kelímek pořádně vyčistit.

A kdyby vás zajímalo složení - 80% tvoří zakysaná smetana dohromady se smetanovým jogurtem. Takže vlastně kelímek plný bílkovin = kelímek plný zdraví, to je ono!

Ta nejdokonalejší kombinace je samozřejmě s opečeným toustem a banánem.

A tady je už chodeňské máslíčko jako hlavní hvězda mé snídaně.

Akorát to bylo zrovna v jedno nešťastné sobotní ráno, kdy mi dělalo problém dostat do sebe i takovou dobrotu.

Což mi připomíná, že jsem už dlouho chtěla sepsat další vídeňský článek, tentokrát s tipy, tam zajít na večer posedět nebo trošku hodit bokem.

Takže co nejdřív vám prozradím, kam na nějakou tu skleničku.

Co vám však neprozradím je množství, kolik si jich maximálně můžete dát, aniž byste ráno trpěli jak tři psi.

Sama totiž ono magické a záhadné číslo neznám.

Což by mohlo být mým novoročním předsevzetím - vyřešit tuto zapeklitou rovnici!

Vím jen, že číslo 12 to není. Vyzkoušeno.

A když už jsem zmínila Téru, musím se pochlubit i tím, jakou další dobrotu jsem od ní dostala - výborné domácí zázvorovo-mrkvové sušenky, ukryté v roztomilé krabičce.

Padly za vlast, to je jasná věc.

Další ze snídaní, ještě hezky doma v Brně.

Domácí celozrnná houska s burákovým máslem a banánem a vedle Fitness lupínky s jogurtem.

Ale musím říct, že tohle burákové máslo je nejhorší, co jsem kdy měla. I když máslo by si to asi ani říkat nemělo, spíš burákový cucek. Tuhý cosi. Konzistencí podobné betonu.

Bylo to sice strašně bio, strašně zdravý, bez všech zlých solí, cukrů a olejů.....a taky úplně k ničemu, ani namazat se to nedalo, spíš jsem si tu housku musela těmi kusy rádoby másla obložit :D

To už mi víc chutnalo i to Jori. A i moje domácí mělo tisíckrát máslovější konzistenci, než tohle zlo.

A tak nastal historický okamžik - sklenice mi vydržela dva týdny!

Koupeno ve zdravé výživě, značka zapomenuta.

A další recept podle mé oblíbené Dity P. a jeden z obědů, ještě doma.

Francouzské palačinky.

Jen jsem použila místo hladké mouky celozrnnou pšeničnou, kterou cpu úplně všude.

Naplnila jsem je tvarohem a banánem a polila domácím vaječným likérem. To sice v receptu nebylo, ale jsem si jistá, že by Dita nebyla proti.

A protože jsem se rozhodla vás dnes unudit, přidávám to, co jste tu viděli už milionkrát.

Celozrnný kuskus, cuketa a hromada sýra!

Nejlepší je, když si to vařím a pánev je úplně plná, jako by to bylo jídlo pro celou rodinu. 

Ale nic takového, jen má skromná porce!

A to stejné, akorát v mé videňské misce.

A i pod tou hromadou sýra a sušených rajčat se skrývá to samé.

Věřte nevěřte.

A tady pro změnu něco z jednoho prosincového večera, kdy jsem tu měla vzácnou návštěvu (=přítele).

Nějaké ty bublinky a hromada, veliká hromada sýrů! Jsem totiž sýrová královna.

Samozřejmě šlo o nízkotučný Eidam a ještě nízkotučnější Ementál, nějaké tučné, a nedejbože kozí sýry bych já do pusy nikdy nedala!

Tenhle čas po Vánocích je pro mě vždycky takový smutný. (skoro by se dalo říct prázdný :D)
Mám totiž strašně ráda to období před svátky, ta atmosféra, přípravy, nákupy dárků. pečení, těšení se....Výzdoba po celém městě, světýlka, dekorace, koledy, vůně všech možných sladkostí, krásná atmosféra, doplněná nějakým tím punčem...
A teď najednou nic.
Žádné těšení, žádná světýlka, žádný punč.
A tak se alespoň smutně můžeme podívat na jednu snídani z vánočního období.
Nejlepší vánočka, mnou upečená, máslem poté pomazaná a bleskurychle snědená.
(I když....ty povánoční slevy nejsou zas tak špatné...:D)

A tady už je můj dnešní oběd.

Cizrna a krevety, opečené na lžičce oleje a pořádně okořeněné.

To je tak, když jdu jako správná důchodkyně po slevách a mé zvědavé oko spatří krevety v akci. 

A včerejší oběd.

Velmi nečekaně cizrna, má láska. A společnost jí dělal samozřejmě sýr a paní okurka.

Má posedlost rýží s rybou stále nemizí...

A je jasné, jaký byl i můj oběd ihned po příjezdu do Vídně.

To je totiž jedna z mála výhod toho, bydlet ve městě, kde je draho jak prase. Můžete si kupovat sushi a omlouvat si to tím, že i obyčejný sendvič by tu stál stejně. A jídlo v menze ještě víc.

 Tak a to je pro dnešek vše, mějte se krásně, a já vás snad budu brzy opět otravovat svými řečmi. Článků mám vymyšlených spousty, jen se k tomu nějak dostat.

Tschüss!