Kavárenské Brno : Šestá větev a Spolek

Brno. Město, ve kterém jsem se před třiadvaceti lety v porodnici na Obilním trhu narodila (fialová a škaredá, tak jako minima bývají).  

A ráda to tu mám pořád, celých třiadvacet let.

Je to město, ve kterém se mi bydlí hezky. Máme tady všechno, co více, méně i vůbec (ne)potřebuji. Od vysokých škol přes velká nákupní centra, fitka a divadla až po parky, přehradu a dlouhou cyklostezku.

Památky, kostely i nefalšované ghetto. 

Kina stará a retro, ale i moderní multiplexy s předraženým popcornem.

Zahulené hospody i nablýskané bary které neexistují.

Rádoby mrakodrap a moderní kancelářská část plná lodiček i kravat.

Rozjezdy, které nás v noci vždycky rozvezou domů.

Nejodpornější podchod a bezdomovci, bez kterých by to nešlo.

Čur...ehm....orloj za 12 milionů i předražená, ale hezká, svítící fontána před divadlem.

Máme tu zkrátka všechno.

A velké je to tu tak akorát - ne moc malé, abychom tu měli jen jeden obchod a jednu základní školu, ale ne tak velké, aby nám nestačily šaliny a museli bychom jezdit metrem.

Ale jedna z věcí, která bude na Brně vždycky tím nejlepším, je to, že jde o město kavárenské. 

A pořádně. 

Je jich tu hrozně moc a rostou jako houby po dešti. Jsou různé - snobské, kam chodí dámičky s kabelkou lujvitonovou i takové, kde uvidíte spíš tašku plátěnou. Někde je prý káva výborná, jinde zase hnusná a picollo neexituje. Někde jsou kožené sedačky, jinde nábytek z palet. Někde je obsluha protivná jak prdel, jinde zase tak milá, že se budete rádi vracet znovu a znovu...

A jsou všude. V úplném centru, blízko toho ehm-orloje, pár zastávek šalinou od nádraží, a nebo třeba kolem toho Obilního trhu.

A když už tu těch kaváren máme tolik a já jsem zároveň i velkým kavárenským povalečem, je načase vám představit další z nich.

Nedávno jsem objevila Ameriku další z nich. Tedy objevila....no, Moravské náměstí není zrovna místo, kam byste se dostali jen s kompasem. Chodila jsem okolo několikrát týdně, ale až před pár dny jsem místo nakukování přes vitrínu šla konečně i dovnitř.

Kavárna se jmenuje Šestá větev, je na Moravském náměstí 12, a pokud budete někdy v centru města a popadne vás chuť na kávu nebo něco malého k jídlu, za zkoušku to stojí.

Co mě zaujalo jako první byla samozřejmě velká okna, ve kterých můžete sedět na pořádně retro křeslech a skrze skla koukat do ulice. A to já ráda.

Obzvlášť když je tma, prší, a já si můžu v klidu a v suchu vypít dobré capuccino.
Do retra laděný interiér trošku připomíná Tři ocásky, ale v takové uhlazenější variantě. Bez lahví místo lampy a bez hrnečků po babičce (ale ty tam mám stejně nejradši!)
A ve druhé místnosti je výdejna/zkušebna e-shopu Freshlabels.cz

V nápojovém lístku mi samozřejmě nejdřív spadly oči na řádek s nápisem Cider Pragomošt...

....ale nakonec jsem odolala a dala si kávu.
Dobrou, s hezkým obrázkem (to je samozřejmě děsně důležitý!)....ale hlavně s nejroztomilejším perníčkem.
Miluju sušenky ke kafi! (já vím, já vím, četli jste to asi stokrát...ale dejte mi sušenku a jsem vaše!)
A tahle mě obzvlášť pobavila.
Muže jsem otravovala s tím, ať mu ukáže, která z perníčkových větví je teda ta šestá, ale nějak moje nadšení nesdílel. Zvláštní.

A ke kávě a svařenému moštu jsme si dali napůl i sendvič - rozpečený pita chléb plněný rukolou, uzeným lososem, avokádem, okurkou a rajčaty.
A špatný to nebylo, ale za těch 90 korun bych tam toho lososa čekala opravdu víc, než tenoučkej mini plátek Půlku ryby, minimálně!

Kromě sendvičů tam mají jen pár dalších malých jídel, třeba nakládaný hermelín nebo paštiku s bagetkou, nějakou polévku a různé dortíky, které se mění.

Ale celkový dojem (až na málo lososa!) je dobrý, takže palec nahoru a perníček k tomu!

První zmiňovaná kavárna je brněnským nováčkem, ale druhá bude z úplně opačného soudku.
Spolek je tu už mnoho a mnoho let  (ve skutečnosti jsem nebyla schopná najít, jak dlouho) a je už takovou kultovní záležitostí, brněnskou klasikou.
Já jsem tu ale byla teprve podruhé. Poprvé mi to připadalo takový nemastný-neslaný, podruhé se mi to líbilo o poznání více. Určitě to ale není něco, co zaujme každého.
Údajně, podle různých recenzí, je to místo brněnských intelektuálů a prý se tu hodně schází i novináři a spisovatelé (takže až jednou budu psát tu knížku, vím kam sednout :D), ale bez obav si sem můžete zajít i pokud jste blondýna se zcela neintelektuálním vzhledem.

Má dvě patra, první nekuřácké a druhé, které bývalo dříve knihkupectvím, je nyní královstvím popelníků.

Jak jsem psala, pro každého to určitě není. Však ani samotný vstup z ulice Orlí 22 není něco, co by se zrovna blýskalo.

Jo, takhle to vypadá dost pochybně....
Ale já mám ráda různé druhy kaváren - jak stylové moderní Fratelli (kde je to n e j l e p š í chai latté!), tak i něco v úplně opačném stylu, kde to má své kouzlo právě tím, jak je to staré, ošoupané.

Interiér je opět retro. 

Ale ne to schválně-retro, hipser-retro. 

Tady je to vybavení prostě......jen starý. 

Trošku nádech první republiky, zelené sedačky a dřevěné stoly, na zemi parkety, které už mají něco za sebou, světlo díky velkým stropním oknům a typické dřevěné držáky na noviny.

A má to něco do sebe, je to zase úplně něco jiného, než ostatní kavárny, a to je vždycky plus.
Pak už záleží na každém, jestli se mu zrovna tento způsob zalíbí. Jestli vám budou ty sedačky roztomile připomínat třeba návštěvy babičky nebo vlakovou čekárnu, a nebo jestli se vám to celé bude zdát prostě jen nemoderní a nehezký.

 (To je alespoň aranžmá, kousek sestry a můj elegantně složený kabát s kabelkou. Říkejte tomu třeba umění.)

 (A povšimněte si duhových kšand mistra Hollana. Takhle my si tady žijeme to Brno.)

Ale teď to nedůležitější!

Spolek je sice primárně kavárna, ale pár teplých jídel tu taky dostanete. Denní menu i s polévkou, nebo třeba slaný špenátový štrůdl, palačinky s různými náplněmi.....a nebo těstoviny!

A musím říct, že tyhle radiatori s kuřecím masem na kari a parmezánem byly snad nejlepší těstoviny, co jsem v poslední době měla. Ale lákaly mě i ty s pestem ze sušených rajčat. 

A lákal mě i mrkvový dortík, co se na mě smál z vitríny. A nebo zimní nabídka svařáků - tomu z bílého vína asi brzo neodolám.

A taky vždycky ocením, když si někde místo předražené vody Bonaqua můžu dát tu kohoutkovou.

Znáte Spolek? 

Byli jste už počítat větve?

A kam rádi chodíte na kafe nebo něco dobrého vy?