Co mě baví na internetech?

Víte, jak se to říká o ohni - dobrý sluha, ale zlý pán. (Proboha, kam já na ty retro přirovnání z doby kamenné chodím?:D). A to stejné platí i o internetu. V dnešní době je díky němu všechno o tolik snadnější - od okamžitého nalezení dopravního spojení přes komunikaci s někým, kdo je na druhém konci světa až po nakupování nebo hledání zdrojů k různým školním pracím.
Ale na druhou stranu, nebýt internetu, všichni bychom pravděpodobně využívali volný čas mnohem prospěšněji a ani prokrastinace by nebyla tak oblíbeným termínem (možná i proto, že by si nikdo nevygoogloval, co to znamená).
Doba by se měla rozdělovat na tu před internetem a po internetu, a já už pomalu ani nemůžu uvěřit, že jsem zažila to první.
Dobu, kdy jsem si jízdní řády opisovala na ušmudlanej papírek.
Dobu, kdy jsem na film buď šla do kina, vyprosila si u kamarádky kazetu, a nebo ho prostě neviděla.
Dobu, kdy jsme si s kamarádkou na druhém konci republiky psaly dopisy.
Dobu, kdy jsem si pamatovala čísla na pevnou linku nejlepších přátel.
Dobu, kdy neplatilo, že dnešní noviny jsou už dávno starý.

No ale když už teď ty internety prostě máme a paní Věra nám je nezakázala, mám tady pár tipů, jak se na nich často flákám já a co tam sleduju. Tentokrát vynecháme blogy, protože to by bylo na samostatnou kapitolu (to třeba příště!) i zpravodajské weby, kterými bych vám ukázala, že se jako zajímám o to, co se děje a nejsem blbá blondýna, co čte jen titulky Blesku.
Prostě jen to, co mě baví.

1000 things to do in Vienna
Určitě víte, jak moc mám Vídeň ráda. Nejradši bych tam jezdila pořád, a nejlépe opět i na nějaký čas bydlela. To teď tak úplně nejde, a tak se alespoň kochám fotkami.
Původně tahle stránka sloužila k tomu, co říká i název - nabízela tipy, co ve Vídni dělat. Kam na kávu, kam na výlet ve slunný den nebo něco, co dělají echt vídeňáci. V posledí době už od tipů upustili, což je docela škoda, ale každý den takhle alespoň vidím krásné fotky svých oblíbených míst.
No a úplně největší radost to je, když zveřejní nějakou moji fotku, kterou jsem jim poslala.
A když jsem ukazovala mamce (která stále tak úplně neví, jak přesně facebook funguje - roztomilý!), že moje fotka má už 800 "fanoušků", musela jsem i vysvětlovat, jak se ty palce-nahoru dávají. A potom jsem musela skoro všem fotkám udělovat lajky, protože "vždyť je to hezký, dej to tam" a "tohle se mi taky líbí, označ to!". No a pak se dožadovala i tlačítka nelíbí se mi, ale myslím že je dobře, že tuhle možnost Mark prozatím zavrhl.

Opuštěná místa
Opuštěná místa jsou na facebooku poměrně dost známá. Jde o nádherné fotky opuštěných objektů, které nejsou z různých důvodů už nějakou dobu využívány - od hotelů přes rodinné vily až po nemocnice nebo sanatoria - a ty jsou nejstrašidelnější! Všechny mají magickou atmosféru, a musím říct, že já bych tam nikdy nevlezla (nehledě na to, že bych asi ani nezvládla nikam vyšplhat:D), když jsem posera, co se bojí sám i do sklepa.
Je to asi trošku na hranici zákona a autorka (autoři?) nikdy neuvádějí, kde přesně se daný objekt nachází. A fotky jsou to vždycky perfektní.

Grammar nazis
Už jsem říkala, že jsem pořádně škodolibá? A že mě neskutečně rozčiluje lidská hloupost a buranství? A že mám asi nějaké zvláštní sklony k sebetrýznění, že si v tom rozčilování libuju?
A už jsem říkala, že ačkoliv jsem v tomhle strašnej rýpal, občas se mi vypne mozek a moje prsty vyťukají na klávesnici třeba takovou odpornost, jako je ríže, fylozofie nebo třeba výkend? To pak nemůžu uvěřit sama vlastním očím, nemůžu pochopit, jak se to stalo, a nejradši bych okamžitě běžela na gympl vrátit tu jedničku z české maturity.
(jo, já vím, zrovna blog není po jazykové stránce něco, nad čím by si Komenský s Jungmanem chrochtali blahem:D).

Teď to bude vypadat, že já se na ty internety vlastně chodím pořád jen dobrovolně rozčilovat.
Ale 1000 věcí co mě serou si prostě nemůžu odpustit!
Jsem sice miloučká hodňoučká růžovoučká blondýnečka, ale zase nejsem taková ta úplně sluníčková, co by vedle sebe 24 hodin denně šířila úsměvy, duhu a hvězdičky, něco jako Dan Nekonečný v dámském provedení.
Kdepak!
Pořádně si od srdce zanadávat? Někoho pomluvit? Nad něčím se rozčílit a udělat si z toho srandu?
Jo, můj charakter je asi dost pokřivený, ale sem s tím!
A 1000 věcí je přesně podle mého gusta. Často mě sice serou i samotní autoři, protože ne vždycky s se vším souhlasím, ale to k tomu nasrání patří. Ale třeba namátkou hejty na cákání na lidi, co lezou do vody, dvojjazyčný posty na facebooku, kakání a papání, chození v noci na záchod, balená voda......dokázala bych se rozčilovat do nekonečna!

Asi nejhezčí projekt, co na internetu je.
Humans of Prague, vycházející z konceptu Humans of New York, a v různých podobách to funguje v řadě měst. Já mám ale nejblíže k tomu Pražskému, tím, že jsou to všechno Češi, a ne až tak výstřední, jako bývají mnohdy vyfocení Američané.
Fotograf vždycky na ulici někoho odchytí, vyfotí si ho, a zeptá se na něco z jeho života.
Fotky to jsou vždycky nádherný, krásný portréty, a v očích těch lidí toho je vždycky vidět tolik!
Z některých textů mám pomalu až husí kůži, někdy skoro až slzy.
A často si na to vzpomenu třeba v MHD nebo v obchoďáku, kde je více důchodců. Jinak bych si možná nehezky řekla "no jo, duchny, zase jedou někam koupit levný jogurty" a byla bych naštvaná, že musím jakožto slušně vychovaná někoho pustit sednout, ale takhle se často zamyslím nad tím, kolik si toho asi prožili, jaký asi mají životní příběh...

A teď zase z úplně jiného soudku.
Jak říká mistr Toscani, reklama je navoněná zdechlina. A to mě baví!
Jednou bych se těm zdechlinám ráda věnovala profesně, ale zatím se o to zajímám i jen tak sama (a v pondělí nastupuju na stáž do jedné úspěšné PR agentury, juhuu!), mimo knížky hlavně i na internetu.
Jako taková oddychová četba mě baví markething.cz, což je web studentů Marketingové komunikace a PR na UK, kde je vždycky plno zajímavých článků že světa reklamy a médií. A na podobné vlně je i odbornější MediaGuru.cz nebo sem tam tyinternety.cz.
Myslím, že v době, kdy je reklama úplně VŠUDE a všichni jsme on-line neuškodí být alespoň trochu v obraze.

Moje mopsí úchylka je vám všem jistě velmi dobře známá. Ale ze všech mopsích internetů mám stejně nejradši Ernesta a jeho instagram, stejně jako přes 30 000 dalších lidí. A u některých fotek málem čurám smíchy, třeba když byl Ernest dýně!
A když už jsme u toho, jaký kraviny mi přijdou vtipný a asi jsem tak trošku padlá na hlavu, strašně dlouho jsem se musela smát i když jsem narazila na tohle, to označení je nejlepší! Nadšeně jsem to běžela ukázat Terce, a ta mi řekla, že je to přeci úplně běžný, že to každej zná. Achjo!
.....A myslím, že už jsem o svém zvráceném vkusu prozradila dost, tak to radši ukončíme.
Mějte se krásně, a házejte sem tipy na to, co baví vás.
Beru všechno! Instagramy, blogy, cokoliv!
P.S.  A za hodinu si nalaďte Letem blogosvětem na Radiu R! :)
P.S. 2 A až tady v tomhle článku najdete odporný chyby, vmeťte mi to za ty Grammar nazis do ksichtu!