Ovesné makovo-datlové muffiny

Někdy mám pocit, že můj mozek funguje velmi jednoduchým způsobem.

Na cukr a kafe.

Třeba jako v pondělí - byla jsem v knihovně a snažila se zase trochu pohnout s bakalářkou. Ale byla jsem neskutečně unavená a měla jsem pocit, že nejsem schopná přečíst ani svůj vlastní nadpis. A tak jsem střídala koukání do blba s aktualizováním facebooku. Než jsem si řekla "dost" a odběhla si do kantýny pro latté a kokosovo-maracujovou slaďoučkou tyčinku.

Tradáááá, a najednou bylo hotových hned několik stran!

Nebo včera - když jsem na stáži seděla za pracovním stolem a měla napsat jednu tiskovou zprávu. Jednoduchou, žádnou složitost, a měla jsem k tomu spoustu srozumitelných podkladů, které stačilo jen přečíst a dát dohromady.

Ale nešlo to. Nemohla jsem s tím vůbec pohnout. Ne a ne. Seděla jsem, všemožně se kroutila na židli a tupě zírala do prázdné stránky ve Wordu a sledovala blikající kurzor myši.

Po té tupé půlhodině jsem se na to vykašlala, zmáčkla tlačítko na kávovaru, ulomila 2 kostky čokolády...

A najednou to šlo jako po másle! Prsty mi lítaly (no dobře, píšu dvěma :D) po klávesnici rychlostí blesku a za chviličku bylo hotovo. I s pochvalou.

A dneska?

To jsem si dala tyhle muffiny hned po tréninku - ještě před prací, preventivně. 

Takže jo, sladký já mám prostě ráda.

A M-U-S-Í-M ho mít denně. Kafe bez kostky čokolády skoro nepiju, a bez ovesné kaše k snídani bych odmítala vylézt z postele.

Ale zase mě nemějte za dvojníka Augusta Gdouleho, co se topil v Továrně na čokoládu v čokoládové řece nebo pojídače koblih Homera Simpsona. Tabulku čokolády nesním na posezení (ale ne že by mě to nelákalo!:D). Ani na tři posezení. A ty koblihy taky běžně nesvačím. Ale když už si mám vybrat svačinu, vždycky je to něco sladkého (nebo "sladkého"). Třeba tvaroh s rozinkami nebo agáve sirupem, ovesný dezert co si tak ráda kupuju ve zdravé výživě, strouhané jablko s tvarohem, proteinové tyčinky, kukuřičné chlebíčky pocákané hořkou čokoládou, teď nově objevený puding z tapioka perel.......a nebo právě nějaká taková zdravější pečená dobrota, jako banánový chlebíček nebo právě tyhle muffiny.

Jsou v nich samé zdravé věci, takže je to opět spíš taková svačinka než vyloženě dezert, na ten si zajděte radši jednou za čas do nějaké milé kavárny. Ale i tak chutnají dobře a kupodivu ani nijak chudě, na to že v nich není máslo ani hora cukru.

Na přibližně 10 menších muffinů:

50g pomletých vloček

60g celozrnné mouky

velká lžíce medu

lžíce chia semínek

2 lžíce máku

datle 

cca 50ml mléka

jedno vejce 

prášek do pečiva

Chia semínka namočte do 2 lžic teplé vody a nechte je pár minut nabobtnat (a pokud nemáte, nevadí, jdeto i bez nich). Vločky pomelte na jemno, smíchejte s moukou a kypřícím práškem a mákem. 

Použila jsem nemletý, ale samozřejmě to jde i z mletého, což bude možná i lepší (ale na to jsem byla líná:D). Vejce rozmíchejte s mlékem, rozpuštěným medem a chia semínky a přidejte k suchým ingrediencím. A na závěr už přidejte jen kousky datlí nebo třeba rozinky.

Pečte na 200 stupňů, cca 20 minut.