Kavárenské Brno : Tři ocásci

Hezký den!
Psát články o různých zajímavých místech (a hlavně o těch, kde se dá dobře najíst nebo napít, samozřejmě.) ve Vídni mě bavilo, a tak jsem si říkala, proč v tom nepokračovat i nadále.
Jen se změnou města.
Protože si stojím za tím, že i mé rodné Brno je obzvlášť krásné, mám to tu moc ráda, a zajímavých míst je tu více než dost.
No a tolik krásných kaváren, co tu máme, by nám mohli všichni pražáci jen závidět!
A tak vám dnes, jako velký kavárenský povaleč, představím jedno z mých oblíbených míst.
S nejlepším názvem - Tři ocásci!
Abych pravdu řekla, v některých ohledech jsem dost komerční člověk, a třeba takovou kávou v papírovém kelímku se zeleným znakem vůbec nepohrdnu. Spíš naopak. Ve Vídni jsem to do sebe klopila častěji, než by bylo slušné.
Ale na druhou stranu - jsou i kavárny, jejichž návštěva se mi dost příčí. Třeba takové ty předražené, které jsou vlastně úplně o ničem, interiér průměrný, obsluha protivná jak prdel otrávená a všude okolo lidé, co tam chodí, jen aby bylo vidět, že tam chodí.
A aby byli vidět jak dvě hodiny usrkávají předražený minikafe a k tomu vodu za osmdesát korun.
A někteří to povýší ještě o level výš, když se tam neustále označují na facebooku. (třeba takové ty "brněnské celebrity", co se někdy mihly v nějaké reality show a teď jim patří svět:D) 
A že takových v Brně máme dost!

Jak jde o kavárny, mám ráda místa, která mají své kouzlo.
A dokáží něčím zaujmout. (něčím=dortíkem)
A kde je obsluha příjemná.
A kde dávají vodu z kohoutku zdarma. (ne jako v jedné nejmenované kavárně, kde si za ni naúčtují klidně skoro stovku. A dobře, budu ji teda jmenovat, je to Liberty :D)
Ne že by mě zruinovalo si tu vodu koupit, možná by to ještě moje peněženka zvládla. Ale jde spíš o princip. A o to, že je úchylný si kupovat vodu dražší než pivo.

 A přesně takové to je u Tří ocásků. Na rohu ulice Gorkého a Úvoz.
I když je mi jasné, že tahle kavárna rozhodně nebude pro každého. A žádný luxus ani designový nábytek opravdu nečekejte.
I já jsem byla při první návštěvě docela v rozpacích....

O Ocáscích jsem slyšela už mnohokrát, ale k návštěvě mě přesvědčila hlavně sestra Terka.
A así i vás napadne, že mě přesvědčila hlavně ódou na nějakou tu sladkost.
Popisovala mi, v jakém je to stylu, že to vypadá spíš jako u někoho doma. A že je to strašně retro. A že tam mají každý hrníček, skleničku i konvičku jinou. A že nábytek taky někde sesbírali.
A tak jsem to stejné říkala i mému muži, s tím, že tam musíme jít.
Dělal si srandu, že to bude něco strašně alternativního. Nějaké doupě, kde budeme pít ze zavařovacích sklenic...

....vešli jsme dovnitř, a ty zavařovací sklenice tam vážně byly.
Místo lamp :D
První co mi proběhlo hlavou bylo "proboha, co to je za doupě hipsterů? Co tady budeme dělat?!"
Protože já ani můj blonďák opravdu nejsme zrovna typy, co by na první pohled zapadli do takového intelektuálně-alternativně-hipstersko-nezávislého prostředí.
Ale i přesto jsme se posadili ke stolku. Starému, pravděpodobně někde u babičky na půdě nalezenému. Každý na židli úplně jiného vzhledu, jistě toho měly už hodně za sebou.
A objednali jsme si.
Já latté a Lukáš pivo.
Dostala jsem výbornou kávu, samozřejmě i s vodou (v retro skleničce, jak od soudruhů) a k tomu domácí sušenku.
A jak mi někdo dá sušenku, hned si mě získá!
Takže od té doby jsme tam byli pětkrát. Během dvou týdnů.
Celou nabídku mají Ocásci napsanou na černé tabuli, a pár položek už jsme už i vyzkoušeli.
O pivě vám nepovím, ale prý bylo dobré.
O cideru vám ale říct dokážu, ten byl nejlepší! Mají jablečný a hruškový Prager. Jablečný je na mě dost málo sladký (jak jde o cider, jsem na ty největší slaďárny typu Sommersby), ale hruškový byl tak akorát. Ani ne přeslazený, ani ne hořký. Tak akorát. A prostě....aaaaaaaa vypila bych jim všechny zásoby!
A víno, konkrétně Pálava, bylo snad nejlepší, co jsem kdy měla. A nadšená jsem byla i z karafy a opět retro skleničky, ve které mi to bylo naservírováno.
A po celou dobu mi na stůl pravidelně přistávaly zásoby vody, aniž bych si o to musela říct.
Pět bodů pro Nebelvír  Ocásky!

 A vyzkoušeli jsme i nakládaný hermelín (teda hermoš:D) za velmi sympatickou cenu, který byl opět na jedničku.
A já jsem si včera dala k obědu nakládané tofu, s kořením, sušenými rajčaty, a k tomu domácí kváskový chleba.
Snad ten nejlepší chleba, co jsem kdy měla!

Chleba tu mají poctivý, domácí, a více druhů. Někdy tmavý, někdy bílý kváskový, ale vždycky výborný. (ach jo, zase mi ujela ruka a píšu tady zamilovaně o chlebu:D)

 Ale samozřejmě nemůžu vynechat to nejdůležitější......Sladkosti!

Nabídka není stálá, ale pokaždé vás může překvapit něco jiného. (všimněte si Chai Latté cupcaků!)
Někdy třeba makronky, někdy cupcaky...
A vše opět velice lákavé. I pro peněženku. Dortík za 30 korun? Sem s tím!
A pochutnat si mohou i vegani, na které tu také berou ohledy a v nabídce se pro ně vždy něco najde. A stejně tak tu mají do kávy i ovesné mléko!

Měla jsem tu čest ochutnat cupcake s krémem z arašídového másla. (no mohla jsem říct ne?!) a veganský kakaový dortík.
To jsme si totiž k Ocáskům zašli jednou večer, po shlédnutí Vlka z Wallstreet. Dali jsme si ten nejlepší cider. A vínko.
A já jsem pořád mlsně pošilhávala po vitríně s těmihle fešáky.
Ale protože je má vůle pevná jako ocel (když se mi to hodí :D) a dortíky v 10 večer tak úplně běžně nejím, koupil mi je můj drahý s sebou. Na další den k snídani.
Dobře jsem si vybrala. (muže i ty dortíky)
Je totiž nejlepší, jednou si ho vezmu a budeme spolu mít kupu dětí. (Ne, kecám...nemám ráda děti. A už vůbec ne kupu.)

Dobré byly oba dva kousky, ale krém u cupcaku na můj vkus možná až moc sladký.

A hlavně - takový cupcake, to je sice něco tak krásně fotogenického....ale taky extrémně nepraktického!

Jak to jíst? Sníst napřed krém a pak mít jen suché těsto? Nebo to jíst vidličkou a celé rozpatlat? Nebo to položit na talíř a buransky se v tom hrabat? Prosím o objasnění tohoto světového problému!

A veganský dortík taky nebyl špatný, ale ta bílá hmota (nebo jak to jen říct?) byla docela bez chuti. Já jsem prostě spíš na ty cheesecaky!

A včera jsme tam byli znovu. A znovu mi byla zakoupena snídaně!
Veganský dortík s jablečným želé a krustou z ovesných vloček.
Vypadal tak krásně, ale bohužel chutnal o trochu hůře, než vypadal.
První vrstva byla ale dokonalá, tak akorát sladká, s oříškama. A hezky křupavá. Jablečné želé taky chutnalo dobře, ale navrchu bylo opět to bílé tuhé cosi. Nesladké a bez chuti.
Mnohem víc by mi tam chutnal nějaký tvarohový krém, ale to by potom zase ztrácelo svůj veganský smysl :D
Ale mrkvový dort byl perfektní. S výborným krémem. A roztomilou ňuňu mrkvičkou z marcipánu.
Zkrátka musím doporučit! (ale nechoďte na něj všichni, ať na mě něco zbyde!)

Při prvním vkročení dovnitř možná můžete být trochu v rozpacích. A žádné supermoderní vybavení tu taky není. Od flekatého stropu visí prázdné lahve, židle vržou.........ale možná i proto to má své kouzlo!
Každý hrníček má svůj příběh. Každý dortík byl s láskou upečen (a nebo ne, ale působí to tak na mě:D) a pokaždé si sem jdu sednout ráda. A vy byste měli taky.
P.S. Ne, nebyla jsem podplacena. Ani ciderem, ani dortíkem. Bohužel. 
P.S.2. Nezapomeňte si v úterý o půl 6 naladit Radio R a Letem Blogosvětem, budu totiž strašně slavná!
Původně jsem se toho docela bála a napoprvé pozvání s těžkým srdcem odmítla (no co, každá hvězda přeci musí dělat drahoty!), ale teď už se dokonce těším! Moc to s tím sice nesouvisí, ale asi to bude tím, že teď na praxi denně volám s tolika cizími lidmi, občas jsem i více či méně slušně poslána do prdele, a tak je mi už tak nějak jedno, kdo a kdy mě uslyší :D