Letní radosti

Léto (a je úplně jedno, co říká kalendář) je pro mě to, když můžu jít ven jen v šatech. 

A když můžu jít běhat třeba v 9 večer, protože je stále světlo (i když se svým běhacím zjevem bych nemusela mít obavy ani za černé noci, že by mě někdo chtěl...ehm....přepadnout).

A každoroční tradice spálených zad. Přeci se na tu chvilku nebudu mazat! 

A otrava s tím, že si musím pořád holit nožky.

Nebo koupání v přehradě. Letos poněkud zelené.

Nebo první koktejl či vínko na zahrádce. 

První zmrzlina.

Sledování levných letenek a projíždění stránky booking.com.

Procházky po Brně, které je s každým létem a každou novou zahrádkou hezčí a hezčí.

A nebo taky téměř každodenní utrpení ve fitku bez klimatizace. V podkroví. Jak v rozpáleným skleníku. 

To všechno pro mě znamená léto. A hlavně radost. S hezčím počasím totiž vždycky přijde i lepší nálada.

A těch radostí bylo i v předešlých dnech a týdnech dost. A pan Nikon byl u toho.

Začneme kavárenským povalováním, protože tato bohulibá činnost mi působí radost největší.

V Brně nedávno otevřeli Bistro Soul, které je přesně v tom stylu, v jakém mám kavárny a bistra nejradši. Jednoduchý interiér, nic přeplácaného, ale přesto zajímavého. A ta školní tabule nemá chybu!

Mým velkým, i když zatím dost nereálným snem je mít jednou svou vlastní kavárnu. A v těch snech vypadá nějak takhle!

Zatím jsem tu byla jen na kávě s makronkou, i když nevím proč, když tu mají každý den jinou a tak lákavou nabídku jídel (pravidelně to očumuju na facebooku:D). Třeba plněné batáty, cuketové placky, saláty a domácí grissini, fritatta s fetou..........a hlavně dortíky. Plno dortíků!
Jo, je to jasný, musím to napravit.

Na facebooku jsem viděla, že si dost lidí stěžovalo na kávu. 

To já neposoudím, jak asi víte, odborník nejsem a chutná mi všechno, kde je dost mléka a hezká pěna. A hlavně mám ráda veeeelké hrníčky (ať žije Fratelli!), ale tady bylo capuccino spíše menší........ale........no dobře, nebudu se zase projevovat jako nenasytnej buran.

V centru Brna je sice kaváren a různých podniků spousta (a proto mám tohle město tak ráda!), ale to nemění nic na tom, že když se objeví nějaký nový a zajímavý, zákazníky si hned najde. Stejně jako Soul.

Dalším z míst, které jsem si v poslední době oblíbila je Cafe Atlas. Ty obrázkové tapety prostě nemají chybu, obsluha příjemná, capuccino velké výborné......a to jídlo? Ódy na výborný hummus s teplým pita chlebem a norskou snídani jsem pěla už minule. A budu zase, protože co nejdřív si tam musím zajít na oběd znovu.

Jo a mají tam mopse! 

A do třetice všeho dobrého, což platí v tomhle případě dvojnásob.
Minulý týden jsem v Brně opět měla nejmilejší blonďatou návštěvu, což si žádalo i nejlepší víno, takže cesta za pálavou do Melounového cukru byla jasná.
Téra si dala i makovou zmrzlinu která byla výborná, ale ten nejlepší makový cheesecake neměli. No nevadí, tak jsme ten žal zapily.

Léto si pochopitelně žádá i zmrzlinu. Můj největší favorit je už dlouhá léta sice Míša (ten klasický s čokoládou, ne ty výmysly s ovocem!), ale nepohrdnu ani zrmzlinou domácí. Na způsob Míši.

Tentokrát jsem tvarohovou klasiku ozvláštnila kokosovým mlékem - stačilo jen smíchat tvaroh, malou plechovku kokosového mléka, 2 lžíce javorového sirupu a kousky hořké čokolády.

A co je další velkou radostí? Přeci oblečení! A hlavně šaty!
Nedávno mi do prázdné skříně přibyly hned dvoje, nečekaně opět z HMka. A nečekaně opět za cenu víc než sympatickou - šedé maxi šaty za 350, žluté kratší za 300.
Celkově se mi zdá, že teď je všude výběr šatů dobrý. Na první pohled. Na ten druhý je to často horší. Když už se mi nějaké jiné líbily, tak byl vždycky někde háček. Třeba že mi z nich lezl zadek. Nebo byly průhledné jak záclona, a já nejsem zrovna Chytrá horákyně, abych chodila oblečená neoblečená.
A nebo se mi moc líbí i s šaty s úplně holými zády, ale těžko by se do nich schovala podprsenka - a ukazovat, na kolik háčků ji mám zapnutou by bylo módní peklo jak vyšití. Když jsou z pevnějšího materiálu, tak by se to dalo nosit naostro, ale většina je z tak tenké látky, že by bylo vidět víc, než je potřeba. A pod tak tenkou látkou by byla vidět i taková ta nalepovací podprsenka. Vypadala bych jako kdybych měla na hrudníku přilepený dvě mušle!

Nenapadá mě, jak navázat k další fotce.

Přeci jen prsa, šaty a westík se spojují těžko.

Takže prostě....westík na židli. Na židli, kterou vyrobila Terka, má šikovná sestra. Což bohužel po mě nemá.

No co, nemůžeme být doma zruční všichni.....já umím třeba.....no.....ehm......dobrý loupáčky.

Westík mi působí radost bezpochyby.

Ale nákupy ve slevách ještě víc! (a neříkejte to Adélce)

Třeba náušnice z HMka, celé jedno platíčko s 12 páry jen za 15 korun!

Tenhle typ náušnic unosím nejvíc, ale taky se nejvíc ztrácí. Pravidelně si je vždycky kupuju v Primarku, ale ty z posledních nákupů už se mi (ZASE!) poztrácely, a tak slevy v HM na doplňky přišly vhod.

A vy, co sledujete i můj instagram určitě i víte o další velké (a sakra roztomilé!) radosti.

Na pár dní máme doma na hlídání to nejsrandovnější zvíře na světě, mopsíka Frankieho.

A asi víte i to, že pro mopsíky a buldočky mám největší slabost, a tak jsem teď doslova nesnesitelná. 

Pořád šišlám, dělám ňuňuňu a házím plyšový prase. 

Jen naše psí slečna z téhle návštěvy nebyla zrovna nadšená...Už je to dáma v letech.
A tak radši odjela na víkend pryč na chatu.

A pro mě to byla i ideální příležitost vytáhnout mopsí (ehm....jedno z mnoha) tričko.

Byla jsem přesvědčená, že si jednou pořídím buldočka, ale takhle chrochrací návštěva mi trochu kazí plány a teď si nejsem jistá, jestli nechci mopsíka.
I když se přes to chrápání (jak 5 dřevorubců, fakt!) dá v noci těžko spát. A přes to chrochtání není ani slyšet zprávy v televizi.
Tohle plemeno je ale nejmilejší, mají strašně rádi pozornost a společnost a nejste s nimi ani chviličku sami. Frankie mě vítal, i když jsem jen šla na záchod nebo vynést koš :D