Holandsko, část 1.

Holandsko, Nizozemsko, Nederland? 

Země, o které jsem toho dřív moc nevěděla. Podle fotek jsem sice správně tušila že je tam krásně, ale jinak jsem o téhle zemi věděla asi tolik, že by se to dalo shrnout na jeden řádek.

Tulipány. Sýr. Větrné mlýny. Voda, voda všude. Amsterdam = tráva. Holandština=chrochtání. Vafle.

Ale ani moje omezené stereotypní znalosti neznamenaly, že bych se tam nechtěla podívat.

Nejradši bych totiž cestovala pořád a pořád, a i Holandsko a zejména Amsterdam bylo na mém pomyslném seznamu cestovatelských přání už dlouho.

A když mě Karolína (kterou možná znáte i z jejího starého blogu Plum Foolery, to byla tenkrát velká sláva!:D), která momentálně pracuje i studuje v Tilburgu, pozvala na návštěvu, nebylo proč váhat. Navíc, když zpáteční letenka z Brna vyjde na 1600kč.

Teda pokud jste dostatečně lakomí na to, abyste letěli jen s příručním zavazadlem a ušetřili tak za kufr.

Což já jsem. A tak jsem si ve čtvrtek sbalila kabelku (což byl nezvyk, protože i na běžný den, kdy jdu ráno na crossfit a pak do práce a školy nosím větší tašku:D) a v pátek ráno vyrazila na brněnské letiště.

A o pár hodin později mě už Kája vyzvedla na letišti v Eindhovenu, nasedly jsme na autobus do centra, a tím začal jeden z nejlepších víkendů. 

A za ten víkend jsem si mimo jiné trošku rozšířila vědomosti o Holandsku.

I když...stereotypní jsou asi tak stejně, jako ty v tom řádku.

Třeba, že....

- Všichni Holanďani vypadají stejně. Fakt. Vypadají přesně tak, jako jsem si je ve svých stereotypních představách představovala. Tak holandsky! Bledý obličej, světlejší hnědé vlasy sčesané (nebo ošlehané větrem?:D) dozadu. A pořádně připlácnuté gelem.

- Holanďani totiž milují gel na vlasy!

- A taky milují tousty. Normální chleba, jako známe u nás, tam moc nefrčí. Ale tousty? V každém supermarketu je veliké oddělení jenom s tousty. A když na ulici nevidíte najednou minimálně 5 Holanďanů vezoucích si na kole v košíku tousty, je něco špatně. 

- A na ty tousty si dávají posypku, jako se dává na cupcaky. Vedle oddělení s tousty je v každém supermarketu i oddělení cukrových posypek. Všech barev i tvarů. Jo, jsou to gurmáni.

- A taky milujou lékořici. Klidně i v té posypce. A nebo v čokoládě. A ano, vedle oddělení posypek a toustů bývá oddělení lékořice.

- Nejsou to zrovna džentlmeni a dobré víly. Když do někoho vrazíte na ulici v Anglii, ještě se vám dvakrát omluví. Když do vás někdo vrazí v Holandsku, omluvu nečekejte a dejte pozor, během půl minuty do vás vrazí 5 dalších.

- Holanďani milují zahrádky u restaurací a kaváren. I když je zima a fouká ten nejstudenější vítr, oni sedí u stolečku venku, krčí se, je jim zima, někteří se dokonce balí do deky, ale dovnitř si prostě nesednou. Tolik zahrádek není k vidění snad ani u nás, během toho nejteplejšího léta. 

- Naše servírky i prodavačky jsou oproti těm Holandským nejsluníčkovější a nejmilejší. 

- Když se zavírá v 6, nelezte do obchodu už ani o půl. Všechny kavárny i obchody a bistra tam zavírají v 6. Ale už o půl šesté se vytírá podlaha a židle jsou na stolech. A když si dokonce dovolíte někam dojít v tak nekřesťanskou hodinu jako je třeba 17:15, bude vám okamžitě řečeno, že "za chviličku zavíráme", tónem, ze kterého hned pochopíte, že už nejste zrovna vítáni.

- Kola, kola a kola. Nemít kolo znamená nebýt Holanďan.

- Pravděpodobnost, že uvidíte větrný mlýn je 100x menší, než že vás někdo srazí na kole. Mlýn jsem viděla přesně jeden, ale o život jsem málem přišla stokrát.

- Je to snad ta nejplacatější země na světě, a ulice tam jsou krásně upravené a čisté.

- VŠECHNY domy vypadají jako z nějaké pohlednice. Krásné, cihlové, s lemovanými okny. Zkrátka potěšení pro oko i objektiv fotoaparátu.

- A prostě je tam krásně! 

Hned po příjezdu do centra Eindhovenu jsme usoudily, že už je čas oběda. Milé to zjištění!

A tak mě Kája zavedla do kavárny, která byla sympatická už od pohledu. Se skvělým názvem a ještě lepší myšlenkou.

Brownies&Downies.To proto, že tam pracují lidé s Downovým syndromem. 

Obsluhují, pečou brownies a dortíky, připravují sendviče, zkrátka jsou začleněni do normální práce, do společnosti. Bylo moc milý, jak se slečna u pokladny strašně snažila, aby řekla slovo cap cae cappe cappuccino správně, jak dávají pozor, aby všechno donesli v pořádku, aby to hezky podali na stůl...

Interiér je krásně barevný, ale co je nejlepší je ten mini kousek brownies, co automaticky dostanete ke kafi!

A taky n e j l e p š í sendvič.
V nabídce toho měli plno, ale jak jsem viděla že mají uzeného lososa, nemělo smysl číst dál.

Po nejlepším obědě jsme se šly projít do centra Eindhovenu...

A taky do pár obchodů, včetně Primarku.

Tentokrát jsem si ale nekoupila vůbec nic - zaprvé nebyla trpělivost na prohrabování těch nekonečných hromad, a zadruhé hlavně proto, že jsem s sebou měla jen tu jednu tašku a neměla bych to jak přepravit domů.

Což jsem si pak celý víkend pořád vyčítala, když jsem všude viděla tolik krásných věcí, co jsem strašně potřebovala! Třeba jako.....mopsí povlečení, buldočí hrneček, mopsí ponožky nebo pyžamo.

Ta moje úchylka!

Ale na tyhle věci je Primark prostě nejlepší, na roztomilosti jako kosmetické taštičky, levné náhrdelníky a náušnice za hubičku, nebo třeba jednoduchá tílka a trička.

Ale v házení hromad nekvalitního oblečení do obří tašky jenom proto že je to levný, a v závěru zaplatit víc, než za pár dražších kvalitních věcí, v tom smysl jaksi nevidím.

Ale sakra ty kosmetický taštičky! 

Příště už nebudu tak lakomá a těch pár stovek za kufr do letadla zaplatím.

#pouceni

A potom jsme se procházely dál a dál, po hezky upravených ulicích, kde jsme sem tam narazily i na nějakou tu divnost.
Jako třeba automat na hamburgery.

A z Eindhovenu jsme se k večeru přesunuly vlakem do Tilburgu, kde jsem opět byla nadšená ze všeho. Z každého cihlového domečku, z každého kola, a foťák mi cvakal ostošest.

A docela mi to tam připomínalo Anglii...

A hezkých míst, kde si dát něco dobrého by se taky našlo víc než dost...

My jsme ale měly jasno. Kája vybrala kavárnu Locals, přesně v tom stylu, co mám nejradši.
Veliké okno, takže můžete pozorovat lidi na ulici (hlavně Holanďany vozící si ty tousty na kole:D), domácí dortíky, velká tabule s denní a nabídkou...

A tak padla volba padla na cheesecake.
Tedy podle popisu to měl být cheesecake s bílou čokoládou, ve skutečnosti to chutnalo spíš jako nějaký tvarohový koláč, ale za to, že to byla tak neskutečná dobrota jim odpustím všechno. A k tomu ještě voňavé a sladké chai latte pro mě, a pro Káju latté se sušenkovou příchutí.

A jak je vidět, i Kája byla z dortíku a kafe šťastná! :D

Už se ale blížila šestá hodina, servírky začínaly uklízet, my jsme už měly stejně dojedeno, a tak jsme se vydaly pryč, ještě na krátkou procházku.

A po cestě jsme potkávaly další a další sympatické kavárny...

A nebo třeba tuhle sochu. Prý je to dědeček, který si nese karafu s močí, protože kdysi se prý ta moč používala ve fabrikách na......no, už nevím na co, tahle část tohohle funfactu mi nějak vypadla.
A podobně....ehm...zvláštních fotek jsme potom viděly víc. Třeba čurající chlapeček, čurající holčička, nebo muž se lžicí na hlavě.

Jak jsem psala, spoušť foťáku jsem musela mačkat neustále, tak fotogenické ulice jsem snad ještě neviděla.

A potom už jsme dorazily ke studentským bytům, kde bydlí i Kája, odložily si věci a ještě šly koupit něco do Albetra. Po hodině, kdy jsem musela zvědavě očumovat každý regál, od čokolád až po oříšková másla protože zrovna-takový-u-nás-nemáme jsme konečně vybraly i saláty k lehčí večeři, a pak pozdě do noci probraly tolik drbů, že mi ta škodolibost snad zkazí karmu!

A v sobotu nás čekal výlet hned do dvou měst, nejlepší cupcake v životě, bloudění podél amsterdamských kanálů, nejlepší scones, kofein nám koloval v žilách místo krve.....ale o tom zase příště.

Brzo příště.