Holandsko, část 3. - MAASTRICHT

Můj třetí den v Holandsku patřil dalšímu městu, v pořadí už pátému. A volba padla na Maastricht, což je údajně nejstarší nizozemské město. Leží až u hranic s Belgií a podle Káji prý i jako v Belgii vypadá. Takže si prý můžu na seznamu odškrtnout další zemi. 

Dobře. Škrt. 

Podepsána tady byla Maastrichtská smlouva o Evropské Unii. A taky tu mají nejstarší most z celého Holandska. A taky jedno z nejhezčích knihkupectví na světě. Prostě jedna významnost vedle druhé! 

Ale nebojte, jsem i trošku ignorant, takže ani bez chvalozpěvů na kavárenské povalování a nakupování to nebude.

Den začal opět ovesnou kaší. Protože kaše je dobrá volba vždycky, a při pohledu z okna na šedivé holandské počasí bylo něco teplého do žaludku potřeba. 

(a tu puntíkovanou misku potřebuju zase já!)

Hned po cestě od vlaku jsem věděla, že i tady se mi bude líbit. Maastricht vypadá úplně jinak než třeba Amsterdam, kde jsme byly o den dříve, žádné vodní kanály ani křivé domky, ale krásné to tam je tak jako tak.

A i tady byly ulice tak fotogenické!

 A samozřejmě nechyběla ani nějaká ta zajímavá socha, protože ty mají Holanďané očividně rádi...

 A během procházky městem jsme narazily na DOSLOVA boží knihkupectví s kavárnou.
Něco takového jsem ještě nikdy neviděla, ale musím říct, že nápad je to perfektní - bylo to totiž ve starém dominikánském kostele (lepší fotky najdete třeba tady). Vypadalo to perfektně a atmosféra byla kouzelná, takže nás to samozřejmě hned lákalo k posezení. A o to víc, když jsme s všimly pěkné nabídky dortíků.
Ale bohužel bylo zrovna plno.
A po cestě zpátky jsme zase byly plné my. Achjo.

A protože už jsme byly hladové a přišel čas oběda, bylo potřeba najít něco, kde doplnit energii.
A čím jiným doplnit energii lépe, než pořádnou dávkou cukru? (rýži s tofu můžu jíst doma!:D)
Kája měla vytipovaných několik míst, a podle TripAdvisoru měla jedno z nejlepších hodnocení kavárna Taart, tak jsme se nechaly zlákat.
No, ale i mistr tesař se někdy utne, a ani TripAdvisor není svatý...

 Interiér vypadal mile (servírky ne, ale to už jsme si nebraly osobně:D), cupcaky i dortíky lákavě, i když docela draze. A to i na Holandsko, které je drahé už tak dost.

Ale touha po dortíku byla větší, než po Eurech v peněžence, a tak jsem si objednala mrkvový dortík. Hezký. Za nehezkých 5,5 Euro.

Naše natěšenost i nadšení byly obrovské. Až se mi chtělo tančit oslavný taneček.
Vypadalo to krásně, kafe bylo dobré, a ještě k tomu jsme dostaly výbornou máslovou sušenku.
Miluju sušenky ke kafi. Dejte mi ke kafi sušenku a budu vás milovat do konce života!

Jenže......jakmile jsem do dortíku zakrojila vidličkou, zjistila jsem, že nechutná ani z poloviny tak dobře, jako vypadá.
Mrkvové dorty miluju, a už jsem jich měla všude možně víc než dost. Ale že by někdo dal místo polevy z krémového sýra polevu ze šlehačky? Neskutečně přeslazené a hnusné šlehačky, kde cukr skřípal mezi zubama? Hnus, hnus a hnus. 
Tu hrůzu jsem musela oddělat, abych se dostala k těstu, které bylo docela fajn, ale dobroučký mrkvový dortík, jako jsem zvyklá, to prostě nebyl.
A ta stejná šlehačková hrůza byla i v Red Velvet Caku, co si dala Kája, takže stejná smůla.
Prostě dort, co je dobrej maximálně tak na to, abyste sklízeli úrodu lajčíků na Instagramu.

Trošku zklamané, ale alespoň nabité energií díky přijatému cukru jsme se vydaly na další procházení městem...

A samozřejmě focení...

A chodba téhle katedrály mi připomínala Bradavice! A ta orlice kromě jiné, zlé orlice zase znak Havraspáru. 

Chyběl už jen Nimbus 2000 a máslový ležák do ruky.

A teď to bude vypadat že jsme zase jenom jedly, ale opravdu mezi tím byla nějaká ta hodina rozestupu.
A i kdyby ne, tomuhle by odolat nešlo!
Název Piece of Cake mluví za vše, a uvnitř to vypadalo tak hezky, že jsme se tam musely okamžitě usadit.

Veliký lustr, barevné zdi a židle a různé ozdoby, že mi to tam trošku připadalo jako salonek v nějakém paláci. Nebo v království dortíků!

A stejně jako v Amsterdamu, i tady jsme dostaly chuť na scones.

Asi nová úchylka.

A bylo to úplně N E J L E P Š Í. Krásně čerstvé a teplé scones, marmeláda a clotted cream, což je taková anglická hutná smetana. A k tomu jsem si dala další kávu, tentokrát jsem k ní dostala i malou roztomilou skleničku s vaječným likérem a šlehačkou.

Takže jsme si zpravily chuť po nepovedeném dortu (navíc za mnohem méně peněz - za 2 scones jsme každá platily myslím 3,5 Euro) a Maastricht jsme okamžitě prohlásily za nejlepší Holandské město.

Povšimněte si nejroztomilejšího srno-polšáře :D

Pak jsme ještě nakoukly do pár obchodů, a k večeru vyrazily zpátky na vlak, směrem do Tilburgu.

Přijely jsme ke Karolíně domů, v Tilburgu totiž bydlí ve "student dorm", takových lepších kolejích, kde sdílí kuchyňku s dalšími studenty. A právě se spolubydlícím Nicolasem z Kolumbie (teda doufám, že jsem to nespletla!:D) domluvila, že nám připraví guacamole, protože tím je prý známý na celém patře. A tortilly s kuřecím masem.

A jo, opravdu na tom něco bude, bylo to výborný, stokrát lepší, než bych si udělala sama! Takže sláva byla oprávněná.

Musela jsem se hlídat, abych všechno guacamole nesežrala ještě během příprav, ale naštěstí toho bylo tolik, že se moje nenápadné ujídání ztratilo.

Plná jsem byla už po prvním kousku, ale říkala jsem si "Markéto, Kolumbijci ti takový dobroty nevaří denně, tak jez!". A tak jsem vesele jedla kolumbijskou dobrotu dál. 

A že jsem strašně plná jsem říkala, i když Kája vytáhla z trouby banánový chlebíček (kterým je na celém patře známá pro změnu ona:D), ale i tohle za to stálo a byl to snad nejlepší chlebíček, co jsem kdy měla.

(sakra, tohle slovní spojení už bych měla omezovat, ale nemůžu si pomoct, když je všechno nejlepší:D)

A věřte nevěřte - chutnal líp než vypadal, chudák mrzák!

A na závěr ještě malá ukázka, co mi v obchodech upadlo do košíku.
(nesuďte mě - ty tyčinky byly levný! :D)
Čokoláda Tony´s s nejhezčím obalem a kousky marshmallow byla pro rodinku (ale ne že bych pak kousek neuloupla:D), stejně tak wafle a Snelle jelle, což je takový kořeněný sladký chlebíček na způsob perníku, a Holanďani to mají hodně rádi.
Tyčinky NAKD jsem viděla už i u nás v Brně ve zdravé výživě, ale tady byly docela drahé a v Maastrichtu je měli v jedné drogerii/zdravé výživě za 60 centů, tak jsem je konečně ochutnala. Jsou vyrobené jen z ořechů a ovoce, bez přidaného cukru, a je to velká dobrota.
Pak jsem zkusila jednu proteinovou tyčinku, ta byla hnusná jak prdel a taky jsem učinila největší objev - ČOKOLÁDA BEZ CUKRU EXISTUJE. A kupodivu taková, že chutná skoro jako Milka, ne nějakej hnus s light ocasem. Navíc opět za 60 centů, takže jsem si je prostě vzít musela. A okamžitě se cítím štíhlounká.
A od značky Atkins (to je ten pán, co vymyslel tu děsivou masovou dietu:D) jsem vyzkoušela i kakao, opět bez cukru a kupodivu opět sladké a dobré. Za Euro to bylo fajn.

A ochutnat jsem musela i sojovo-kokosový jogurt, protože jsem byla hrozně zvědavá. Jak opice.

Ten ve slevě sice nebyl, 500g kelímek byl asi za 2,5 Eura, ale chutnal mi moc.

Tady v ČR si drahé věci od Alpra nekupuju, ale v zahraničí vždycky něco ráda zkusím. Asi to v těch Eurech bolí míň :D

A z Hemy jsem přivezla alespoň pár roztomilých lepítek a sešit pro Terku, a v růžovém provedení pro mě.

Hema je totiž království všech roztomilostí a krásných věcí, od papírnictví až po věci do kuchyně. A navíc je to tam docela levné a v Holandsku najdete Hemu opravdu na každém kroku.
Jen si opět musím postěžovat, že jsem neletěla s kufrem.

A další den, hodně brzy ráno, následovalo už jen rychlé Koffie na cestu...

Snídaně na letišti (aaaa jak já miluju pletenec s javorovým sirupem!) a honem zpátky domů, do školy, do práce, za crossfitem a rýží s tofu. #smutek