Óda na sekáče

Když jsem byla úplně maličká, s blonďatým mikádem pod uši a ofinou ustřiženou podle hrnce (do teď nevím, jestli je takhle vzpomínka uměle vytvořená nebo jestli mi ten hrnec na hlavu cpali doopravdy), dostala jsem pár triček ze sekáče. A nesnášela jsem je. Byly na nich nějaký divný ženský a prostě mi připadaly ošklivý. Chtěla jsem spíš něco se 101 dalmatiny.

Když jsem potom byla starší, sekáče šly už úplně mimo mě. Na základce letělo značkový oblečení, podle kterýho se posuzovalo, jak velkej frajer kdo je.

A když říkám značkový, v té době to pro nás byla Terranova, New Yorker....a největší pecka Kenvelo! A když měl někdo náhodou tepláky s třema proužkama nebo tenisky s pumou, tak to byl skoro bůh.

Takže by mě pochopitelně ani nenapadlo si něco koupit v sekáči. 

A pak přišel gympl a s ním moje hip hopová/ skejťácká éra, kdy jsem nosila volný pánský rifle (smaozřejmě z New Yorkeru!), pánský trička s nějakým hodně drsným nápisem a kšiltovku, která mi vůbec neslušela. Naštěstí jsem se ale na skateboardu nebyla schopná naučit ani jeden trik, pořádně si odřela kolena, a tak to díky bohu skončilo.

Pak to bylo ale jak z bláta do louže. Leopardí tílečka, riflový minisukně, šaty s flitrama, čím lesklejší tím lepší, a k tomu tříčtvrteční průhledný legíny. Ty jsem nosila dokonce i pod šortky. New Yorker a Terranova pro mě stále byly královstvím zaslíbeným. A koupit si něco v sekáči by mě nenapadlo ani v tom nejčeřnějším snu. Vždyť by to bylo nevkusný (ahahahah), ošuntělý a beztak to nosil někdo, kdo měl vši, blechy a svrab. A nebo to dokonce stáhli z mrtvoly! Tak!

.......a pak, o pár let později, jsem začala číst módní blogy, úplně první byla myslím Joll Burr, přes kterou jsem se dostala k dalším a dalším, a tím se mi tak nějak sekáče dostaly znovu do povědomí. 

Už jsem naštěstí měla dávno za sebou tu fázi, kdy bych řešila co je na cedulce. 

A o nějaký ten rok později jsem konečně objevila i sekáčovou královnu Téru, které jsem vždycky záviděla jak krásně a levně se dokáže ze sekáčů obléknout. A mimo jiné mě i naučila, že co stojí víc než 30 korun, to je prostě drahý! (nebo to bylo ještě méně?:D)

A tak jsem do sekáčů začala chodit i já. Začalo to podzimní parkou a pokračuje to tak, že úlovky ze sekáče tvoří velkou část mého šatníku.

Občas jste se mě ptali, jestli neznám nějaké dobré sekáče v Brně. Původně jsem chtěla dělat mrtvýho brouka, chodit tam sama a vykoupit tak všechny svetry světa, ale ve skutečnosti o žádné tajné informace nejde, vzhledem k tomu, že většina sekáčů kam chodím je na těch nejhlavnějších ulicích. 

A to je ta parka. Mám ji dva roky, od podzimu, kdy jsem nějakou parku dlouho sháněla, ale žádná buď nebyla podle mých představ, a nebo byla nehezky drahá. 

Objevila jsem ji náhodou, v sekáči hned u Filosofické fakulty na ulici Grohova (jmenuje se myslím Tralala) za nějakých 130 korun. Prostě osud!

V tohle sekáči jsem potom byla ještě mnohokrát při cestách z přednášek, ale už nikdy jsem tam nic nesehnala, vesměs si tam vyberou spíš dámy nad 60 let a 90 kilo, ale tak je to skoro všude, chce to hodně trpělivosti.

Minulé léto měl přítel brigádu v sekáči na Cejlu, u zastávky Tkalcovská, a tak jsem ho tam občas šla navštívit a tak se dostala i k dalším pěkným a levným kouskům.

Brňáci moc dobře ví co je Cejl zač (a kdo může, ten se mu vyhýbá). Přezdívá se mu ghetto nebo brněnský Bronx a není to zrovna ulice, kde byste se chtěli jen tak procházet.

Nemyslím to teď nějak rasisticky, ale......typická obyvatelka Cejlu vkusem zrovna neoplývá. Tradiční uniformou bývají tepláky se svítivým nápisem Boxusa, kabelka luj vitonová k tomu sešlapané lodičky, ideálně o 3 čísla menší nebo větší a nějaké pořádně uplé a krátké tílečko, aby celý svět mohl obdivovat ta pořádná madla lásky. 

A že je tam lásky asi dost, když musí mít děti už v patnácti.

A to byla velká výhoda toho sekáče - nevkusné třpytivé halenky a kraťasy s havajskými vzory mizely rychlostí blesku, ale o ty lepší věci tam nikdo ani okem nezavadil.

A tak mám parádní trenčkot (původně je z HM a vypadá že ho nikdo ani nenosil) za necelou stovku, nebo třeba tohle krátké tričko (neboli crop top), které nosím k sukni s vyšším pasem, asi za 40.

Miluju námořnické proužky, a tenhle svetr ještě víc, protože je námořnický dvojnásob, díky těm zlatým knoflíkům s kotvou!

Je ze sekáče, kam chodím v brně nejčastěji, z Genesis, který má několik poboček - na Masaryčce, na Josefské a u zadního vchodu do Letma. Nejlepší výběr je ale podle mě na Josefské, Masaryčka bývá až moc přecpaná. 

A super je, že tam mají všechno za 50 korun.

Ze stejného sekáče mám i tento béžový delší cardigan na knoflíky, taktéž za 50 korun.

Tyhle volné delší svetříky mám nejradši, jsou moc pohodlné a vypadají dobře skoro ke všemu.

Stejného střihu je i tmavě modrý teplejší, původně z HMka.

Ten jsem si přivezla z Letohradu (Pardubický kraj) kde mám babičku a dědu. Byl za 80 korun a kdyby to někoho čistě náhodou zajímalo, je to ten sekáč až nahoře za náměstím, když se jde směrem na Spořilov.

A další svetry, asi už bych si do konce života nemusela žádný koupit, ale....

Ten růžový mám z Vídně, takže vám takhle informace asi k ničemu nebude (ale alespoň vidíte, že trpělivost se vyplácí všude :D), ale kdyby náhodou, koupila jsem ho v sekáči na Lange Gasse, přímo naproti východu z kampusu. Za 3 eura, ale radost k nezaplacení!

Ten v malinové barvě (musím nějak odlišit tolik růžových:D) s cedulkou Tara, ehm asi jako že rádoby Zara, je opět z Genesis na Josefské v Brně.

A ten druhý a čtvrtý? To jsou nejnovější přírustky, které jsem si přivezla z Břeclavi, když jsme jeli na výlet do Lednice. Najdete ho na ulici Dlouhá, hned vedle zverimexu "U Žofky" a je to asi sekáč s nejlepším výběrem, kde jsem kdy byla. Mají to tam na váhu a cena se liší podle dnů v týdnu, v pondělí zaplatíte za kilo nejvíc, v sobotu úplně nejméně. A já jsem tam shodou okolností byla dvakrát, a vždy v sobotu. Na druhou stranu ale v pondělí vždycky přivezou nové zboží, takže je nejlepší výběr.

Líbilo se mi tam i plno věcí, které jsem si nekoupila, protože mi neseděla velikost - třeba mikina Abrecrombie&Fitch, a mají tam i velký výběr jednobarevných triček Marks&Spencer.

A abych nezapomněla - za ty dva svetříky jsem dala dohromady 30 korun.

Ze stejného břeclavského sekáče je i tento tmavší zelený volný svetr (tyhle střihy mám stejně nejradši, a dobře to vypadá s úzkými kalhotami a výrazným náhrdelníkem), původně z FF, opět nenošený protože měl i visačku, za 38 korun.

Ten druhý, světlejší ze sekáče není, ale vzhledem k tomu, že stál 49 korun se sem hodí. Koupila jsem ho úplně neplánovaně a navíc v Kiku. Minulý týden jsem totiž měla brigádu jako hosteska při otevírání jednoho obchoďáku, ale bylo to venku a byla mi hrozná zima a foukal studený vítr, takže mi ani křivák nestačil (typický červen...), a tak jsem rychle zaběhla do Kiku hned vedle, popadla první svetr co mi přišel pod ruku a běžela zpátky.

A kupodivu jsem si ho hned oblíbila a budu ho nosit často (vypadá dobře třeba s bílou košilí s límečkem), s čímž jsem vůbec nepočítala, chtěla jsem jen nezmrznout.

A na závěr nějaké ty rady od sekáčové královny

1) Chce to především trpělivost. Nepočítejte s tím, že vejdete do prvního sekáče a odejdete s taškou plnou krásných kousků za hubičku. Ve skutečnosti tam vkročíte a budete se muset přebrat regály plnými hnusu, nevkusu a hnusu. 99,9% věcí tam jsou prostě ošklivý hadry, tak je to všude. 99,9% oblečení tam vypadá tak, že by to bylo i na natáčení Horečky sobotní noci staromódní. 

S trochou štěstí ale můžete najít i pěkné a navíc často i nenošené věci, jako já. Skoro všechno, co jsem si koupila je nenošené, nebo jen minimálně, žádné ošuntělé věci bych pochopitelně nebrala.

2) Čím menší město, tím větší šance že seženete něco hezkého. Nechci samozřejmě říct že v malých městech jsou všichni burani bez vkusu, jasně že i tady jsou tací, co se oblékají krásně, ale platí rovnice že čím více obyvatel, tím stoupá i počet lidí, zajímajících se o módu = větší sekáčová konkurence :D

3) Nikdy tam nechoďte s j99,9%snou představou, co byste si rádi odnesli. Nenašli byste to. 

4) Musíte to umět nosit. Nakupovat v sekáči neznamená vypadat jako největší vágus a bezdomovec v ošuntělých hadrech s nemytýma vlasama. Občas mi někdo něco z toho pochválí a pak je vždycky překvapí, když řeknu kolik to stálo, nikoho by nenapadlo, že jsem za to dala maximálně 50 korun. (a teď už to všichni víte, sakra :D)

A co vy a sekáče? Nakupujete tam, nebo se jim vyhýbáte protože to měla na sobě mrtvola ? Co nejlepšího jste tam kdy sehnali?

P.S. Já pořád tajně doufám, že tam na mě někde čeká trenčkot Burberry!