Střípky z kuchyně

Hezký den!

Dnes společně opět nakoukneme do kuchyně.

Tedy kuchyň samotnou vám ukazovat nebudu protože jsem tam ještě ani neumyla nádobí, je maličká, průchozí, nijak moderní, prostě typicky paneláková, taková, jakou mají všichni, co bydlí v králíkárnách, postavených za dob soudruhů. Zdaleka ne podle mých představ.

Ideální kuchyně by podle mě měla být taková, jakou má Dita P. dostatečně prostorná, ve světlých barvách, s menším jídelním stolkem na společné stolování nebo popíjení vínka, s malou knihovničkou plnou kuchařek, a hlavně s dostatkem úložných prostor, abych mohla uspokojovat svou potřebu pořád a pořád nakupovat hrníčky, mističky a talířky. Toho není nikdy dost (obzvlášť když se na mě v obchodě směje něco světle růžového!).

Kromě toho, že bych si moc přála mít svou malou kavárničku plnou nemalých dortíčků bych si taky moc přála mít jednorožce i svou vlastní kolekci hrníčků a mističek. Protože taková mistička nebo talířek, to je veledůležitá věc. Jaké ráno, takový den, a tak si přeci nemůžete dát, i kdyby dobrou, snídani na hnusné nádobí.

Ale zpátky na do (ne tak růžové) reality, jdeme na to, co jsem v předešlých dnech nakládala na talíře (i když ne tak růžové).

Možná jsem to dnes neměla nazývat Střípky z kuchyně, ale spíše Šmakoun, Šmakoun, Šmakoun.

Jakmile si totiž něco oblíbím, jím to potom pořád a pořád. Obliba u mě okamžitě přerůstá v úchylku.

A momentálně jsem úchylná na Šmakouna, kterého mám spotřebu opravdu nehezkou.

To že to chutná mě ale neznamená, že musíte okamžitě běžet do zdravé výživy a taky nakoupit zásoby. Určitě to nebude pro každého, pokud nemáte rádi třeba tofu a podobné věci, pravděpodobně si na prdel nesednete ani ze Šmakouna.

Tady například Šmakoun s příchutí hlívy jako součást jednoho oběda, ve společnosti dalších oblíbených potravin - opečené cizrny s kořením uzená paprika a k tomu cuketa podušená na pánvi.

A znovu.
Šmakoun s příchutí hlívy, bramborové hranolky pečené v troubě a pečená řepa.

A další velký oblíbenec, tohle bych mohla pořád! (což vlastně dělám, a nejradši večer jako odměna po tréninku)

Tvaroh, kešu oříšky a rozpuštěná kostka hořké čokolády, tady zrovna výborné 90% Lindt, kterou jsem dala s 2 lžícemi mléka na pár sekund do mikrovlnky a poté promíchala s tvarohem. 

A tentokrát kešu oříšky jako součást svačiny, spolu s vaničkou tvarohu, brusinkami a sušeným ananasem. (posledním kousíčkem ananasu, Terino!!!)

No dobře, k tomu kulatému se ani vyjadřovat nebudu...........ehm.....tentokrát příchuť Mexiko.

K tomu zbytek uzeného tofu, oboje jsem krátce opekla na pánvi a doplnila rýží s mým nejoblíbenějším kořením, uzenou paprikou.

A jedna výborná večeře - zapečené cukety s mletým hovězím masem (z Lidlu, mají tam půl kila za 75kč a je moc dobré) a sýrem.

A tradiční krabičkování.

Pohankovo-špaldové palačinky s uzeným sýrem a sušenými rajčaty a opečená cizrna. A k tomu ještě menší svačina v podobě Ovofitu.

Ano ano, umím si přečíst složení a vím, že jsou tam umělá sladidla (a prosila bych bez odkazů na články o tom, jak z toho umřu :D), ale nijak mě to netrápí. Samozřejmě si můžu rozmixovat ovoce přímo do tvarohu, což také velice často dělám, ale..........občas je prostě chuť na trochu chemie.

Maso moc často nejím a dokázala bych bez něj být úplně, mnohem častěji mám chuť na jídla bezmasá - třeba s tím tofu, šmakounem......miluju všechny sýry, ale jednou za čas se ze mě masožravec stane. Třeba když mamka přiveze z chaty grilované maso!

Na talíři je ještě spolu s grilovaným sýrem (z nějakého "grilovacího týdne" v Lidlu) a oblíbenou pečenou řepou.

A další (první, zpravidla mívám dvě) večeře - květák, vajíčka, sušená rajčata a sýr.

Další z těch jídel, co se mi snad nikdy nepřejí - domácí hummus z cizrny.

A na žebříčku oblíbenosti se stále drží i knackerbroty Cornies, tady zrovna se sýrem s ricottou z nejlepší sýrárny.

Jedna svačinka - vanička tvarohu, ořechy a javorový sirup. Který padl za vlast rychleji, než jsem čekala. No, nechápu že mě to překvapilo...

Opět uzené tofu, opět pečená řepa.

Míchaná vajíčka a v nich tvarůžky. Když jsem byla malá, připadalo mi nechutný, jak to smrdí, ale teď bych je nejradši jedla pořád, nebýt té vysoké ceny. A takhle teplé jsou ještě mnohem lepší, krásně se roztečou.

A v malé mističce ještě zapečený květák, opět s vajíčkem a sýrem.

Pražená a solená slunečnicová semínka z Lidlu, nesmí chybět v žádném salátu!

A opět klasika - míchaná vajíčka s uzenou paprikou a Šmakoun mexiko. Šéfkuchařka ani nejlepší food bloggerka ze mě asi nebude.

 A na závěr sladká tečka. Makronky. Ty nejlepší makronky, co jsem kdy jedla. Makronky, které přiletěly přímo z Paříže!
Měla jsem malinovou, karamelovou a citronovou (ta někam záhadně zmizela) a olizovala se až za ušima.