neděle 24. dubna 2016

Pražské radosti (radost = jídlo, samozřejmě!)

Stereotyp nemusí nutně znanenat něco negativního. A dalo by se říct, že já mám stereotyp svým způsobem hodně ráda. Každé ráno se moc těším na ten stejný (teda nikdy vyloženě stejný, ale stejný sport, stejné místo, stejný trenér) trénink se stejnými lidmi, ráda si vařím dokola ta stejná jídla (protože když je to dobrý, proč to měnit), jsem schopná si třeba 10x za sebou den co den pouštět stejnou písničku, za což mě moje sestra dost nesnáší, nedělá mi problém mít třeba 6x do týdne stejnou snídani, když jít do města na kafe, tak ideálně do jedné z pár (a pár jsou dvě) nejoblíbenějších kaváren...
Prostě jsou věci, který jsou tak dobrý, že není třeba je měnit.
V poslední době jsem ale už měla všeho dost. A to jak fyzicky, tak psychicky. Psát texty do práce mi šlo hodně ztuha a kolikrát jsem nekonečně dlouho zírala do prázdné stránky, než jsem napsala první ušmudlanou větu, psát na blog mi nešlo už vůbec, měla jsem miliony různých věcí, co by bylo potřeba udělat, ale místo toho abych se na to vrhla a postupně si všechno úkol za úkolem splnila (od návštěvy pojišťovny až po nákup nových matrací) jsem se jen stresovala tím, kolik různých věcí to je, a klasicky neudělala nic. 
Kuskus, těstoviny, rajčatovej protlak, tofu a vločky jsem už nechtěla pomalu ani vidět, jako skoro-vegetarián jsem měla pořád hlad a neskutečnou chuť na maso že nechybělo moc a klidně bych si okousala ruku, ale největší boj pro mě v posledních dnech byly tréninky.
Jak se blížily závody, snažila jsem se zabrat ještě víc než obvykle, protože jsem věděla, že mám asi tak milion nedostatků, co je potřeba dopilovat. Něco se mi povedlo (zrychlila jsem angličáky, toes to bars už jsou konečně kámoš!), něco zůstalo stále bídný (já a front squaty = neverending story). Tréninky zpravidla 2x denně, k tomu ještě občas běh, abych nahnala fyzičku na Spartan Race, a prostě jsem to všechno přepálila. Tělo to zvládalo v rámci možností dobře, ale horší bylo, když jsem si uvědomila, že přesto jak se snažím, dávám do toho všechno a pořád dřu, se v některých věcech nezlepšuju skoro vůbec (jo jo, ty snatche). Připadala jsem si jako ten nejnešikovnější člověk na světě, tvářila jsem se jak hromádka neštěstí (nebo kyselá prdel, vyberte si) a už jsem přestávala věřit, že se to jednou zase zlomí a bude ze mě snatchová královna se mi zase dařit. Byly zkrátka dny, kdy jsem osu ani hrazdu nechtěla už ani vidět. 
A kdo mě zná, moc dobře ví, že když UŽ I JÁ ztrácím motivaci a chuť k tréninkům, tak to je opravdu co říct!
.....a zrhuba o 72 hodin později už mám zase strašnou chuť trénovat, těším se na tu svoji klasickou svačinu i večeři a mám dobrou náladu i přesto, že jsem se vrátila domů skoro za východu slunce.
Jak se to stalo?
Recept je hodně jednoduchý: výlet. burger. dortíky. 
Ve zkratce.
A v trošku delší verzi? O tom bude dnešní článek - tedy o tom, jaký byl náš výlet do Prahy, kam jsme jeli hlavně kvůli závodu Spartan Race (o tom příště), ale přijeli jsme o den dříve a využili to k tomu, abychom si z toho udělali hezký den.

Někdy pomůže všechno zlepšit minimálně o 200% i taková zdánlivá maličkost, jako krátký výlet. Udělat si od všeho pauzu, navštívit nová místa, ochutnat nová jídla, a všechno si to pořádně užít.
A tak jsme i udělali. Žlutý kočár nás už v 6 ráno vezl po dálnici, a kolem 9 už jsme seděli na Vinohradech v kavárně Marthy´s Kitchen (moc děkuju za doporučení na facebooku). 
Na tuhle kavárnu jsem si dělala zálusk už dlouho, když na mě každou chvíli na Instagramu vyskočila fotka nějaké lákavé snídaně nebo dortíku právě odtud. Podle množství fotek, co jsem viděla, jsem si nějakým nelogickým způsobem odvodila, že úměrná bude i velikost kavárny. Ale opak byl pravdou, je to ve skutečnosti úplně mini-pidi místečko, a kdybchom došli jen o 3 minuty později, neměli bychom si kam sednout (což by byl katastrofální scénář, protože už v tu chvíli jsem byla z hladu miloučká asi jako vlk co 4 dny nežral).
Nabídka dobrot byla docela bohatá, a hodně mě lákala francouszká snídaně s čersvým pečivem a různými sýry nebo vejce benedikt s lososem. Ale bohužel, snídat naslano jsem si ještě nezvykla, a můj mozek i tělo jenom volaly CUKR, CUKR, CUKR! A tak jsem si dala lívanečky s javorovým sirupem, ke kterým měla být původně ještě slanina. Tu jsem jako ten skoro-vegetarián (hlavně, že o 3 hodiny později do mě zapadl burger rychlostí blesku #logika :D) s těžkým srdcem odmítla.
Dobrý, ale jako Otesánek bych tam klidně poslala dvakrát tolik. Nebo ještě čerstvej croissant, kterýho jsem si na pultu všimla až u odchodu (smutný příběh, já vím). Můj muž si dal anglickou snídani, a byl tak šťastnej, že mě ani nevnímal a soustředit se jen na ten talíř plný radosti, a tak jsem si povídala sama....
Potom jsme si udělali menší procházku přes Vinohrady (kdybych bydlela v Praze, muselo by to být právě tam!) a na Vyšehrad. Je docela ostuda, že jsem v Praze byla asi tak petstotisíckrát, je to jedno z nejznámějších míst, neodmyslitelně patří k české historii (ale Staré pověsti české jsem jako povinnou četbu TAK nenáviděla!), ale poprvé jsem tam byla až teď, ve skoro pětadvaceti letech.
Tak jako tak, hned to řadím vysoko na žebříček nejhezčích pražských míst!
Pravý důvod procházky samozřejmě byl "udělat si hlad", teda spíš v případě mého muže, já jsem byla hladová už ve chvíli, kdy zmizel poslední lívaneček. 
A pak konečně přišlo to, na to jsme se TAK dlouho těšili - burger ve vyhlášeném Dish!
Už jsem na ty burgery četla i slyšela tak moc chvály, že jsme si to prostě nemohli nechat ujít. Ale zároveň jsme byli zvědaví, jestli bude "nejlepší burger v Praze" zároveň i lepší, než ten, co nám nejvíc chutnal v Brně.
A byl. Chvála je víc než oprávněná.
Teď docela marně hledám slova, protože jediný, co mě k tomu napadá, jsou hodně primitivní citoslovce jako OMG! aaaaaa! oooooo! bože mňam! a podobně.
Ty batátový hranolky byly N E S K U T E Č N Ý.
a TA houska! To maso! Ten dip!
Kdybych měla sepsat seznam nejlepších věcí světa, tenhle burger by tam svoje místo měl. A ty batátový hranolky by snad byly i v první desítce! 
Tenhle burger byl prostě Ryan Gosling mezi chlapama. Aston Martin mezi autama. Louis Vuitton mezi kabelkama!
Další z položek na mém pomyslném (divím se, že to ještě nemám na růžovým lístečku!) až-budu-v-Praze seznamu byla kavárna My Raw Café, protože se nedá ani spočítat, kolikrát jsem slintala nad nějakou fotkou lákavě vypadajícího raw dortíku.
RAW Míša dort byl super, káva s kešu-mandlovým mlékem taky, ale není to nic, o čem se mi bude v noci zdát. Ochutnáno, splněno, ale příště klidně zase vyzkouším dortík i jinde.
Pak už byl čas na ubytování - vybrala jsem apartmán na Vinohradech (protože ty kavárny:D). Super místo, nově zařízený, s výhledem do dvoru, s krásnou kuchyní i koupelnou, takže spokojenost.
A dřevěné parkety!
Sweet and pepper days.
Místo, o kterém můj muž básní už od doby, kdy jsme tam byli asi před 2 lety poprvé a dal si tam ten, podle jeho slov, nejlepší hot dog v životě. Teda dva.
A tak mě tam pod podlou záminkou "pojď,půjdeme na kafe, ať nejseš unavená" vlákal, aby si ten hot dog mohl dát znovu. Ale kafe já beru vždycky, a navíc jsem mu to ujídala, tak mě to ani neurazilo.
"a otoč to! a hezky zblízka! ať je vidět, jak se leskne!"
Salát. Slovo, které je pro mě synonymem nudy.
Obědvat nudné listy salátu (=nic s ničím) s nadějí, že pak budu děsně štíhlá a krásná? To už mám naštěstí dávno za sebou.
A dávat si v restauracích talíř s pár zelenými listy a kouskem kuřecího masa za cenu normálního a mnohem lepšího jídla, a hladově koukat do protejšího talíře? To už naštěstí taky nedělám.
Zkrátka když se řekne salát, ani sama sebe bych nepřesvědčila o tom, že je to jídlo, který mě fakt láká.
Pokud to ovšem není salát z Delmartu!
Nevěřila bych, že zrovna já se budu TAK těšit na salát. A že budu o něčem jako salát psát ódy a pomalu zpívat chvalozpěvy.
Ale saláty z Delmartu jsou tak boží, že by si to pomalu zasloužilo jinej název, než prostě jen salát.
Vyberete si základ z různých druhů salátových listů, 6 položek z bohaté nabídky (a dlaší za příplatek) a k tomu zálivku. Díky tomu, že se všechno naseká až najednou a díky tomu se pořádně promísí zálivka s lískty, a díky tomu, že si tam můžete vybrat hromadu dobrot a ne jen nudu v podobě rajče-kukuřice-okurka, je výsledkem neskutečná dobrota.
Pro mě je ta nej nej nej kombinace římský a ledový salát, medovo-hořčičná zálivka, avokádo, sušená rajčata, vlašské ořechy, cizrna, tofu, vejce a slunečnicová semínka. Bylo to tak dobrý, že jsem si úplně to stejný dala jak k večeři, tak další den k obědu!
Cider nebo vínko. Teplý letni večer. Výhled na vodu i Hradčany. Ledově vychlazený cider. Prostě pohoda.
.....a tak to přesně nebylo.
Kosa, že mi ani dva svetry nepomohly, občas zafoukal studený vítr, ledově vychlazený cider v tu chvíli nebyl úplně nutností.......ale Náplavka je prostě tradice, kterou jsme si nemohli odpustit, i když by to ještě pár stupňů na teploměru chtělo.
Pak už nebyla síla na nic jiného, než se vrátit do toho vinohradského bytu s parketami, a okamžitě usnout. Protože další den nás čekalo výstaviště v Holešovicích, pár kilometrů, o dost víc angličáků a nějaké to bláto. A o tom to bude hned příště:)

31 komentářů:

  1. Děkuji za inspiraci kam ve Vinohradech :D bydlela jsem tak rok a nikde jsem nebyla (styď se Jenny)! :D Krásně jste si to užily.

    OdpovědětVymazat
  2. Zas a opět skvělý článek :)) ...já nasávám motivaci celý tento víkend, který ještě ani neskončil a já už mám energii, že bych přenášela hory :D Zítra teda cvičení, učení, běhání, milion povinností...a na všechno se děsně těším! :)
    FitBlanka

    OdpovědětVymazat
  3. no páni, tak to je boží! ♥ závidím úplně vše, už chci taky nějký jídelní výlet :D

    OdpovědětVymazat
  4. Super fotky i článek, jako vždycky :) Občas je fakt potřeba se sebrat a vypadnout od všeho :)
    preciosa

    OdpovědětVymazat
  5. Pěkný článek :)
    Naprosto Tě chápu, někdy je prostě potřeba vypnout a odreagovat se dobrým jídlem, jiným prostředím. Praha je taková ideální, protože ..je to Praha :D Ne, je fakt, že taky čtu kde tu ódy na všechny ty kavárny a restaurace, že...prostě asi si taky vyjedu :D
    Těším se na článek o Spartanu :)

    OdpovědětVymazat
  6. Konečně další článek! =D To mi hned zlepšilo večer. Jo, stereotyp, z toho mě asi vytáhne blízké zkouškové. Do Marthy's kitchen taky musím!!! Je to na mém seznamu, co ochutnat v Praze. Ještě bych chtěla yam yam, sisters, le burger ... je toho hodně. Musím říct, že jsem ráda, že se tu objevil i nějaký "necrossfitový článek". Ráda sic přečtu, o sportu, který tě baví. Ale musím přiznat, že si i ráda přečtu takový téměř fejetonový článek alá Markéta.
    Pokud se můžu zeptat, kde teď pracuješ?
    Jinak super počtení ;) =)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju!!:)
      Píšu texty pro jednu brněnskou agenturu, hlavně je to do firemního katalogu, občas nějaké PR články:)

      Vymazat
  7. Super clanek, v posledni dobe jsem to mela uplne stejne - skola,prace,treninky a do toho treninky na half marathon..kazdopadne vylet,v mem pripade za kamaradkou do Berlina, hodne pomohl :) jinak Berlin muzu jako zavislak na sladkem a kave jenom doporucit :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. děkuju moc!
      V Berlíně jsem byla 2x, ale hned bych jela zase!:)

      Vymazat
    2. A napises článek o Berlíně?:)

      Vymazat
  8. Zrovna sedim na letišti v New Yorku a čekám na velkej modrej kočár do Londýna a pak do Prahy, a díky tomuhle se o něco míň netěšim domu :D kdybych měla říct nějaký podniky, který mámm oblibený, tak jsou to právě tyhle! A Vinohrady na bydlení taky schvaluju ^^ a příště si vyberte jinej termín, konkrétně až tam budu, abych se přidala :D (od Marthy's bydlim doslova za rohem!)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Už to musí vyjít!!!
      A na tvoje NYC články se moc těším:)

      Vymazat
  9. asi bych si měla udělat výlet do Prahy.. za jídlem samozřejmně :D Anet

    OdpovědětVymazat
  10. Veronika Divacka26. dubna 2016 13:25

    Na Dish Burger se chystám strašně dlouho, takže obrovská závist :D Příště zkuste If café, to je dortíkový nebe ❤️😀

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Byl nejvíc boží!!:)
      To musíme, vypadá to na fotkách nádherně!

      Vymazat
  11. To vypadá na parádní den :) Fotky jsou úžasné a díky za cestovatelský tip :)

    INKA blog – focení, líčení a cestování
    sleduj blog na facebooku

    OdpovědětVymazat
  12. Docela jsem se těšila na článek, který nebude jen o crossfitu :) Ani v jednom zmiňovaném podniku jsem ještě nebyla, tak snad to brzo napravím :D Lívanečky totiž vypadají naprosto božsky. A už se těším na spartan race článek.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To chápu, ráda bych jich psala víc jiných, ale bohužel jsem teď skoro nic jiného neměla/nedělala :(

      Vymazat
  13. Krásný výlet, děláš mi chutě :D Snad při příští návštěvě Prahy se mi podaří něco z tvých tipů zkusit :)
    Můžu se jen zeptat k tvému úvodu? Jak stíháš a hlavně fyzicky zvládáš 2 tréninky denně? Vždyť to musí být dost záhul, zvlášť když to jsou posilovací tréninky (pokud to tak chápu). A pokud s přítelem bydlíte spolu, to každý jíte jiné věci, nebo si vaříte stejně? To občas totiž řeším s přítelem, když jsme spolu, který necvičí, protože já nechci jíst někdy tak kalorické věci, ale je mi blbý si vařit něco jiného a hlavně se mi to zdá nepraktické.
    Děkuju a přeju hodně štěstí v životě ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuju!!:)
      Zvládat se to dá, bývají to různé typy - jedenm třeba víc na kondici, druhý na sílu nebo techniku, ale záhul to je tak jako tak....taky pak vždycky jednou za čas odpadnu, ale nemůžu si pomoct :D
      A s přítelem ještě nebydlíme, to až za chviličku - každopádně on hodně miluje maso, já ho moc nejím, tak budu dělat třeba stejnou přílohu a pro něj maso, pro mě tofu. Jinak ale jíme podobně, on hodně sportuje, jí víceméně zdravě, takže to bude OK:)

      Vymazat
  14. Někdy mám pocit, že mimopražští mají o těch podnicích větší přehled než já, která bydlím v Praze už půl století (jéžiš to je děsný to takhle napsat ;-)). Já z těch podniků neznám ani jeden, dokonce ani na té náplavce jsem nebyla. Akorát na Vyšehradě jo :-) (tam zas teda mockrát - jak v dětství, tak i nedávno)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To znám, sama jsem toho v Brně taky zdaleka nenavštívila tolik,kolik bych chtěla!:)

      Vymazat
  15. Krásný článek.. na Náměstí míru se hodlám už dlouho s fotákem, abych si tam ty krásně tulipánky taky vyfotila.. jsem tam každý den, ale to vždy chvátám z práce, nebo do práce an a fotky nějak nemám čas, tak snad bude krásně o víkendu :)
    Lovies 47

    GIVEAWAY o kosmetiku SOAPHORIA

    OdpovědětVymazat
  16. No tě musím úplně zklamat! :-D Nejlepší burger v Praze určitě není v Dish(i). Příště zkuste Café Palanda a ještě líp Meat and greet -> mnohem mnohem lepší burgery ;-)

    OdpovědětVymazat