pondělí 28. dubna 2014

Z nákupního košíku

Z nákupního košíku? To jako vážně Markéto?!
Nadpisy a názvy článků mi nikdy nešly. A tento berte opět s rezervou.
Žádná z věcí které vám ukážu se totiž snad ani v žádném košíku nenesla. Já si totiž zásadně košíky ani vozíky na nákupech neberu. Přeci nebudu ztrácet čas tím, abych vtáhla peněženku, vyndala z ní pětikorunu a vzala si vozík a všechno si do něj pohodlně naskládala. To radši budu pobíhat po obchodě s plnýma rukama, všechno mi bude padat a já pak budu nenápadně krást krabice od banánů nebo jogurtů, abych v tom vůbec mohla dopravit svůj nákup k pokladně.
Pět bodů pro Nebelvír za logiku!
Kdysi dávno jsem často přidávala články Přihoďte do nákupního košíku s tipy na jídla, co jsem vyzkoušela a zaujaly mě. Teď už tady ale pěkně dlouho nic takového nebylo - holt se to dělá těžko, když má někdo takovou úchylku, že nakupuje pořád dokola to samé. (cizrna? hořká čokoláda z Lidlu? flap jacky? sem s tím!)

sobota 26. dubna 2014

Sebestředný článek aneb 50 (zbytečných) faktů

Hezký večer!
Dneska jsem měla v plánu trošku jiný článek, ale pan Nikon odjel na víkend pryč, a tak si musím vystačit jen s klávesnicí.
Takovýto článek už jsem viděla u hodně slečen, naposledy třeba u Vaci nebo Míši, a tak jsem si řekla, že by nebylo úplně na škodu vás pro tentokrát otravovat s naprosto zbytečnými a nesmyslnými informacemi (které můžete prodat do bulváru až jednou budu strašně slavná) o mé blonďaté maličkosti.
Původně jsem chtěla článek udělat extrémně sebestředný a od první věty až po tu poslední ho zaplnit svými selfíííčkyfotkami, ale to neudělám, protože.....

středa 23. dubna 2014

Ruské lívance Bliny

Minulý týden na přednášce Teorie literatury, když nám zrovna profesor vykládal o knize Všecky krásy světa od Jaroslava Seiferta :
"...a víte vlastně, co jsou to ty bliny? No to jsou ruský lívance. A víte, co je důležitý? Že se zapíjí vodkou!"

úterý 22. dubna 2014

Kavárenské povalování a výletování

Hezký den!
Původně to měl být článek s názvem Střípky ze života. Různé fotky, co se mi za poslední dobu nastřádaly ve foťáku i na instagramu. O tom, co mě zaujalo na televizní obrazovce a ve výstavních sálech. O cvičení. A tak dále.
Jenže pak jsem si představila, jak dlouhé by to asi bylo a kolik lidí bych tím unudila k smrti, a tak bude rozumnější to rozdělit na dvě části.
A stejně, když jsem si fotky prohlížela, podezřele moc jich bylo pořízených v prostorách různých kaváren (které vám musím doporučit!), takže dnes to bude takové malé nahlédnutí do života jednoho kavárenského povaleče.
Minulý víkend bylo krásné počasí, a tak jsme se s Terkou rozhodly, že se půjdeme projít do města (no dobře, nešlo ani tak o procházku, jako o jídlo :D) a vezmeme s sebou i Adélku, aby nemusela být doma.
Bylo to za celých devět let úplně poprvé, co jsme ji vzaly na procházku takhle do města šalinou, jindy chodíme jen v okolí našeho domu, po polích, k rybníku a lesu. Jediné cestování s psíkem v MHD bývá jednou za čtvrt roku, kdy se chodí stříhat, parádnice jedna. Náhubek si vždycky packou sundá během pár sekund (a tváří se jako největší blbeček), ale jinak cestování zvládala dobře a ani se nebála, jak bych od ní očekávala.

pondělí 21. dubna 2014

Parmazánové grissini a dobroty k vínu

Sklenička vína denně prospívá zdraví. Vědecky prokázáno.
Jenže znáte to. Občas prostě není buď čas a nebo nálada na to, sednout si ke zdravotní sklence.
Ale zahrávat si se zdravím by se nemuselo vyplatit, a tak je potřeba si jednou za čas večer sednout, otevřít si lahvinku a dohnat všechny sklenky za uplynulý týden. A preventivně i na pár dní dopředu. 
Zdraví, nezapomínejte.
O cideru taková studie zatím provedena nebyla, pokud vím.....ale jsem si jistá, že jeho účinky jsou stejné.

pátek 18. dubna 2014

Celozrnný mazanec + velikonoční pečení

Hezký den! 
Blíží se Velikonoce, a to si žádá nějakou tu dobrotu. Ideálně tradiční. Nebo ve tvaru beránka. Nebo cokoliv, jen k tomu přidejte slovo velikonoční, a bude.
Recept na mazanec i jidáše je z části z celozrnné mouky, ale samozřejmě jde stejně tak dobře použít i tu obyčejnou, a nestane se nic. A pro změnu fešáci beránci jsou úplně klasičtí.

středa 16. dubna 2014

Košík plný zdravých dobrot

....tedy košík jen pomyslný, virtuální.
To ale nic nemění na tom, že jsem při jeho plnění byla opět nerozhodná, tak jako vždy. Divím se, že nejsem znamením váhy. (i když ta lví tvrdohlavost na mě sedí, pravda :D)
Obchody se zdravou výživou jsou pro mě jako ráj, dokázala bych v nich vybírat hodiny a hodiny a nejradši bych tam pokaždé nechala všechny úspory (což by ale momentálně, při pohledu na účet a do peněženky, nebyla žádná velká částka :D). Tolik nových dobrot, tolik lákavých potravin, co bych chtěla vyzkoušet!
A jinak tomu není ani v e-shopu Biosféra, při prohlížení pomyslných regálů. I tam bych dokázala vybírat hodiny a hodiny, skládat věci do košíku a po chvíli je zase vyndávat s tím, že je vyměním za něco ještě lepšího.
.....ehm, to jsem ale vlastně udělala.
A pak netrpělivě očekávala pošťáka, s nadšením velkým skoro jako kdyby se blížily Vánoce.

čtvrtek 10. dubna 2014

Střípky z kuchyně

Hezký večer!
Maminka s Terkou se vždycky, při pohledu na naši kuchyň, vypadající jako po útoku teroristů, smějou, jak je možné že všechno vyfotím tak úhledně, jako by nikde okolo žádný bordel nebyl. A jako bych uměla vařit.
A takových fotek se mi zase nastřádalo víc než dost, což si říká o jediné - Sřípky z naší rozbombardované kuchyně!

úterý 8. dubna 2014

Jablečný dort s celozrnnými piškoty

Hezký den!
Minule jsem si trošku zanadávala (a vám moc děkuju za všechny reakce i vaše historky, vždycky mi to udělá radost!), ale dneska si na nic stěžovat nebudu (protivná budu zase příště, hohoo).
Dneska to bude jen mírumilovný recept.
Miloučký dortíček. 
Na růžovoučkém talířku.
Ňuňuňu. A tak.

sobota 5. dubna 2014

Sobotní sloupek : Jeden úsměv s mlékem bez cukru, prosím!

Jelikož jsem stále děvče studující, mnohokrát jsem se už ocitla v situaci, kdy jsem si musela shánět brigádu. A jedna z to-bych-dělala-docela-ráda možností bývala vždy práce v nějaké kavárně.
Když procházím městem nebo nákupním centrem, sem tam zahlédnu na skle inzerát "přijmeme servírku", to samé na různých webech s inzeráty či na facebooku jednodlivých podníků.
Pokaždé tam je však jedno ALE.
Praxe.
Bezpodmínečně a jedině. V každém případě.
Podle toho by se tedy mohlo zdát, že všechny servírky i číšníci jsou vždy vyškolení a naprosto profesionální. Nejlépe přímo s hotelovou školou. A bohatou praxí.
Ale pak se stane, že přijdete do kavárny, chcete si odpočinout, užít si odpoledne a dát si něco dobrého....a najednou tam na vás obsluha čumí jako byste měli na hlavě hovno.
A když si chcete objednat, zasloužíte si opovržlivý pohled jako byste právě zavraždili deset štěňátek.
A pak vám teda někdo mrskne na stůl tu kávu, samozřejmě beze slov.
A voda z kohoutku? Trhněte si nohou, v nabídce je předražená Bonaqua za 30!
Vysolte bohaté dýško a zmizte, tak!
Odkud že mám tyhle nemilé zkušenosti?
To je právě ono. Ani nevím. Kdybych měla vyjmenovat všechny podniky, kde se obsluha tváří, že jste obtížný hmyz, musela bych vypsat polovinu brněnských adres.
Ale kdybych měla vyjmenovat kde na mě byli tak milí, že mi to zlepšilo den, věděla bych hned. Dost smutné, že si musíme vážit toho, že jsou na nás někde příjemní, ale nad tím, kde jsou arogantní už ani nemá cenu se pozastavovat, protože je to tak běžné, jako zácpy na D1. (Nebo jako prázdná sklenice od máslíčka u nás doma. Nebo....no dobře, dost trapných přirovnání.)

U nás máme hodně takových podniků, kde si, alespoň podle cen, hrají na něco extra, ale aby byla i extra milá obsluha, to ne. Na černou listinu musím napsat například Tripoli, kde jsem byla asi 4x, vždy na přání kamarádek (protože asi bývalo cool tam chodit), ale pokaždé platila rovnice jak drahý kafe, tak protivná obsluha. A korunu tomu nasadil večer, kdy jsme si šly s kamarádkou
sednout na skleničku.
"Jednou lambrusco, prosím"
"Hmmmm pfff"
...a za několik dlouhých minut mi na stole přistála celá lahev.
Chápu, asi vypadám, že si spíš dám víc než míň, ale aby mi rovnou přistála na stole flaška? To je jako objednat si hovězí tatarák a dostat celou mrtvou krávu.
Samozřejmě že jsem byla ta nejhorší na světě, když jsem si dovolila říct, že jsem vážně nechtěla rovnou celou lahev, protože pan číšník mi ji už milostivě otevřel, a co jako teď bude dělat s otevřenou flaškou?!
Takže když to shrnu, je mi úplně, ale úplně jedno, kdo má vystudovanou hotelovou školu (naopak, to že mě obsluhuje někdo kdo studuje vysokou mě nijak nepohoršuje :D) a léta praxe, je mi úplně ukradený, jestli mi příbor přistane z prava nebo z leva a jestli dostanu ubrousek správně složenej. Jediný, co mě zajímá je jestli je ten člověk milej, což se očividně na hotelových školách neučí.
Nečekám, že když si objednám kafe za 50 korun tak že mi za to musí leštit boty a pod nohy pokládat červenej koberec, ale úsměv a slova jako "hezký den" ještě nikoho nezabily.
Samozřejmě chápu, že každý den není posvícení, každý má právo být unavený, smutný, bez nálady a myslet na své vlastní problémy, ale je rozdíl mezi tím vypadat unaveně a netvářit se jako sluníčko a mezi tím, čumět jak na zdechlinu.
Sama moc dobře vím, co to je práce s lidmi (otrava!), jaké to je, když vám není dobře, jste unavení, ale musíte s někým komunikovat a lidi vás serou. Často v takové dny vypadám dost sklesle (včera i dneska jsem byla dokonce tak zmrzlá, až mi z toho zfialověly rty i prsty), nechce se mi s níkým mluvit, ale nikdy by mě nenapadlo být na někoho protivná a tvářit se jak kyselá prdel.
A ono se to vyplácí, s milým přístupem utíká i ta sebehorší práce mnohem lépe.
A přitom stačí tak sakra málo!
P.S. A kdyby někdo chtěl použít oblíbený argument "no jo, protivní Češi", můžu vás uklidnit že pomalu vynadáno za objednávku jsem dostala i ve Vídni nebo Londýně:D
P.S. 2. Běžte do Melounového cukru nebo ke Třem ocáskům!
P.S. 3. Stejně jsme pak šly do Tesca, koupily si flašku lambrusca za 60 a vypily ji na kašně.

čtvrtek 3. dubna 2014

Snídaňový speciál + domácí máslové croissanty

Snídaně, nejlepší jídlo dne. 
Nikdy bych se ráno neošidila a nikdy bych si neodepřela pořádnou a dobrou snídani. Protože jaké ráno, takový den. A přeci nebudu mít hnusnej den.
Nechápu lidi, co nesnídají a NEMAJÍ na to čas - taková škoda, ochudit se o hezké ráno. A navíc ráno má čas každý, záleží jen na tom, kdy vstanete. A vstát o 15 minut dřív za to stojí.
Já vstávám pokaždé s předstihem, většinou minimálně o hodinu dříve, než musím odcházet - abych si mohla v klidu umýt vlasy, namalovat se (pokud nejdu cvičit), postávat před skříní s tím že nemám co na sebe, vychutnat si snídani a u toho koukat na zprávy nebo Dobré ráno.
A ne, vážně nejsem Šípková Růženka co by vyspávala do 10. Mnohdy mi zvoní budík před 6 a ovesná kaše mi chutná klidně i v 5.
Takže milé dámy, radši si přivstaňte, hezky se upravte, dejte si nějakou dobrotu, a vyražte s úsměvem.
Vaše okolí to ocení víc, než když se přiřítíte s mastnýma vlasama, nasraným výrazem a všechny seřvete, že nestíháte. 
Tak!
A abych nezapomněla, jediné moudro z dámských časopisů, které jsem schopna akceptovat je to, že lidé, kteří snídají jsou štíhlejší.
Však znáte to moje pravidlo o tom, že ráno se může cokoliv a ničemu to neuškodí - naopak. Souhlasit s tím nemusíte, ale když budete, budete mít i hezčí rána. A to se vyplatí! (a co tam máš dál, Horste?).
Večer si dortík a nějakou tu dobrotu klidně bez problému (ehm....většinou bez problému) odepřu, ale ráno? Proč bych to dělala? Sem s tím!

středa 2. dubna 2014

Obědové tipy : Cuketa na 3 způsoby

3 obědy s cuketou?
A ani jednou se tu neobjeví můj tradiční kuskus! Sama tomu nemůžu uvěřit! A vy taky ne!
Abych se přiznala, ne pokaždé se mi chce k obědu něco vařit - častokrát nepohrdnu ani nějakou tou (tmavou) bagetkou, houstičkou nebo krajícem, nejlépe domácího nebo lidláckého slunečnicového, chleba. A dát si k obědu kus pečiva mě nijak neuráží (spíš naopak, nejradši bych vyjedla celou pekárnu!). 
No, jsem to ale grumán a zdroj inspirace!
A když neobědvám doma, což je většinu času, nosím si s sebou buď nějaké to pečivo, nebo růžovou krabičku. A nejčastěji se v ní skrývají palačinky na slano, z rozemletcýh ovesných vloček, plněné šunkou a sýry všeho druhu. 
A nebo, velmi originálně, ten zmiňovaný kuskus. 
A ne, nepřejedlo se mi ani jedno a jsem si jistá, že kuskusovému království budu vládnout ještě dlouho.
Ale když už si doma oběd vařím, měl by splňovat tři základní faktory.
- aby to bylo rychle. Rychle! 
- aby to bylo zdravé
- aby to bylo tak dobré, že se budu plácat po zádech a olizovat až za ušima
- aby to zasytilo, ale ne až tak, abych se potom nemohla ani hnout 
- aby v tom byla cuketa
....Ne dobře, poslední bod samozřejmě není nutnost, ale snažím se si ke každému obědu nebo večeři dávat alespoň nějakou zeleninu - a abych byla upřímná, z mísy plné lupení radostí do stropu zrovna neskáču, a tohle je pro mě ta nejlepší forma, jak do sebe dostat POŘÁDNOU porci zeleniny. (zelenina od slova zelená. A zelená je cuketa. Takže všechno v pořádku!).