neděle 26. října 2014

Pondělí

Bezpochyby nejméně oblíbený den v týdnu. Nenáviděný, přesněji řečeno.
Říkaly statusy na facebooku. Fňukající fotky na instagramu. Hate-mondays trička v obchodech. Naštvané dámy v šalině. 
"No jo, to víš, pondělí." 
"Kdo by mohl mít dobrou náladu - v pondělí, a ještě k tomu takhle ráno, doprdele."
"Bože, ať už je pátek!"
Kolikrát z toho mám podle těch řečí pocit, že všichni snad čekají každé pondělí nějakou pohromu. Katastrofu.
Přílet Voldemorta i s armádou Mozkomorů. 7 Egyptských ran. Místo vody krev. Hrůzu jako ve filmu Den poté, nebo tak něco.
A přitom je to jen jeden ze sedmi dnů v týdnu. No bože. 
Ale jak říká tenhle můj oblíbený citát, problém je trošku někde jinde, než v kalendáři.

sobota 25. října 2014

Nenechat se ovlivnit?

Opět jeden z těch dnů, kdy jsem se měla pořádně učit. Od rána do večera.
Což znamená jeden z těch dnů, kdy dělám všechno možné, jen abych ještě o chviličku odložila učení.
A když jsem se ze sedačky zvedala už po třetí, abych si zašla do spíže pro třetí čokoládový bonbon, napadla mě jedna taková úvaha pro dnešní článek.
Takže dnes to bude jen takový, možná lehce zmatený, tok myšlenek. (zatím jen myšlenek, ale možná za chvíli poteče i něco jiného, v ledničce se na mě smála nějaká lahvinka :D).
Tím, že sama píšu blog, kde se (někdy více, někdy méně) věnuji i sportu a zdravé stravě, mám docela přehled i o ostatních blozích s podobnými tématy a celou řadu jich sleduji pravidelně.
Některé proto, že se mi prostě líbí a články mě baví. 
Některé proto, že k nim mám neutrální postoj, ale ráda jsem v obraze,
Některé proto, že se mi vyloženě nelíbí. No co, jsem prostě typická ženská a ráda si v duchu zanadávám.
A některé čistě jen proto, abych oddálila čas těch nepříjemných povinností.zdroj

úterý 21. října 2014

Proteinové království

Hezký den!
Nedávno jsem ve své skleněné dóze, kam jsem elegantně přesypala čokoládový protein, spatřila dno. Smutné to zjištění. 
Ale o pár dní později už jsem zase seděla u počítače, pročítala recenze a vybírala protein nový, tentokrát z e-shopu fitnessprotebe.cz
Jak už jsem psala dříve, protein rozhodně není něco, bez čeho byste nemohli žít, a to ani v případě, že dost posilujete. Nejdůležitější je mít dostatek bílkovin, a je prakticky jedno, jestli to bude z masa, tvarohu, tofu a nebo třeba právě z proteinu. Není to tak, že byste nemohli budovat svalovou hmotu a nebo hubnout, aniž byste dvakrát denně zběsile třásli šejkrem.
ALE rozhodně je to dobrý pomocník, protože podporuje udržování svalové hmoty, ale i její růst a regeneraci. A navíc jsou bílkoviny v této podobě rychle a snadno stravitelné.
Já mám protein moc ráda jako takové zpestření jídelníčku - největší milovník masa zrovna nejsem, stačí mi tak jednou, dvakrát do měsíce, a tak mám bílkoviny převážně z tvarohu (a moje spotřeba je skoro až neslušná!), jogurtu, sýrů, tofu, šmakouna, cizrny, pohanky a jiných luštěnin, občas z vajec....no a někdy se stane, že ani na ten milovaný tvaroh nebo jogurt nemám ani pomyšlení, a s radostí sáhnu radši po proteinu.
A nebo si ho dávám po tréninku, jako menší svačinu, a nebo naopak jako druhou večeři - večer mám často chuť na sladké (ehm...kdyby jen večer...) a tak mi tohle přijde vhod.

neděle 19. října 2014

Proč mám tak ráda Vídeň?

Hezký den!
O víkendu jsem byla ve Vídni. Zase. A v prosinci tam plánuji jet znovu a vypít všechny zásoby vánočních punčů. 
Jak asi víte, od minulého září do letošního ledna byla Vídeň díky Erasmus programu mým duhým domovem, moc jsem si to tam oblíbila, a proto se tam moc ráda a často vracím.
A dneska vám řeknu proč. Proč to tam mám tak ráda.

pátek 10. října 2014

Střípky z kuchyně + Vím, co jím

Krásný večer!
Dnes to budou opět po delší době Střípky z kuchyně, a zároveň i pár slov k iniciativě Vím, co jím, kterou bych vám ráda představila.
A tím rovnou začneme, i když hodně z vás už určitě ví, o co jde.
Vím, co jím je nezisková organizace, která potravinám nezávisle, na základě složení a prověření v laboratoři, uděluje logo se stejnojmenným nápisem, které říká, že danou potravinu můžete s klidným svědomím zařadit do zdravého a rozumného jídelníčku.
Logo tak poté může sloužit jako takový rádce při nákupu potravin, protože takhle budete mít jistotu, že potravina splnila daná kritéria, co se obsahu cukru, sodíku, trans mastných kyselin a nasycených mastných kyselin týče, a u některých kategorií záleží i na obsahu vlákniny a celkové energie. 
No prostě že to není žádná prasárna.
Hodí se to samozřejmě hlavně lidem, kteří nejsou ve výživě nijak zběhlí a ve složení se moc nevyznají. A do regálů koukají zmateně jako tady slečna Adéla...

Recept: Ovesné sušenky

Ovesné sušenky mám obecně moc ráda, hlavně ty od Emca nebo s Havlíčkem na obalu (:D), ale upéct si je doma je přitom tak jednoduché a rychlé. A všechno, co si připravíte doma je vždy zdravější než kupovaná varianta....akorát bych vám doporučila upéct dvojnásobné množství, z toho, co mám v receptu jich bylo přibližně 18, a všechny během dvou dnů padly za vlast. (kdo za to asi může?:D)
Na cca 18 menších sušenek (hrnek=šálek o obsahu 240ml)
půl hrnku pomletých ovesných vloček (nebo Emco jemné)
půl hrnku mouky (dala jsem bílou napůl s celozrnnou)
čtvrt hrnku najemno nasekaných mandlí (ale když dáte víc, bude to jedině dobře:D)
50g másla (dalo by se použít i arašídové, ale toho mi bylo líto, jelikož mám už JEN dvě sklenice!)
3 lžíce datlového nebo agáve sirupu (pokud nemáte, tak více medu )
2-3 lžíce medu
2 lžíce vody
půl lžičky prášku do pečiva
kapku vanilkového aroma
lžička chia semínek ( nemusí být )
Máslo je potřeba rozpustit s medem a sirupem, a poté už jen všechno promíchat a lžičkou (nebo rukou jako já...velice elegantní způsob) tvořit sušenky na plechu s pečícím papírem a dát péct na 15 minut, 150 stupňů.

středa 8. října 2014

Dýňový dortík

Původně jsem se měla učit měl být dneska článek o cvičení.
Jenže pak jsem upekla dortík.
A snědla dortík.
A kdo má s nacpaným břichem psát o nějakým cvičení, že.
Takže proto je tu další recept.
Zdravý recept.
Protože je tam dýně. A dýně je zelenina. Takže zdravá.
A celozrnná mouka. Takže vláknina. A ta je taky zdravá.
A tvaroh. Celá vanička tvarohu. Takže bílkoviny. Takže svaly.
A skořice. Ta prý zlepšuje metabolismus.
A rozinky. Ty jsou z hroznů. A hrozny jsou ovoce. A ovoce je zdravé.
A.......a třtinový cukr. Ten je dobrý pro funkci mozku. A tomu já ráda věřím!

úterý 7. října 2014

Francouzské briošky

Šedivý podzim je ideální záminkou pro to, proč si upéct něco dobrého - na zlepšení nálady!
A proto tu je dnes další recept, další výborné pečivo. 
Tentokrát roztomilé francouzské máslové briošky (a radši jsem se žádných Francouzů neptala, co na to říkají.), z venku křupavé, uvnitř měkoučké, po másle voňavé.
S nimi je totiž každé podzimní ráno hned hezčí - a klidně to může být i pondělí a vstávání za tmy!

sobota 4. října 2014

10 knih

Hezký den!
Na facebooku a instagramu jsem v poslední době zahlédla v něco, co se mi líbí o trochu víc, než polévání vodou nebo pití piva na ex - 10 knih, které vám určitým způsobem ovlivnily život. Kolovalo to tam tak, že napíšete seznam knih a k tomu nominujete několik přátel, aby v řetězci pokračovali. 
A článek na stejné téma jsem četla i v magazínu MF Dnes, kde se ptali známých osobností.
Jelikož mě ale na fejzbůčku nikdo nenominoval (a víc....ehm... "přátel" tam je stejně spíš na to polévání vodou) a z Mladé fronty mi taky nikdo nevolal (což je dost zvlášní...), rozhodla jsem se to nacpat alespoň sem (oooo jsem tak mazaná!) a zároveň se zamyslet, které knihy pro mě byly nějak významné, hodně mě bavily a nebo donutily k zamyšlení.
Ale abych pravdu řekla, nejsem zrovna největší čtenář, ačkoliv máme doma knih asi tolik, jako v menší okresní knihovně.
Přesněji řečeno čtu.....sakra málo! A radost ze sebe vůbec nemám, číst bych měla i chtěla mnohem víc a víc, ale bohužel často převládá lenost a tupé zírání do počítače. A taky jsem hodně vybíravá a nezaujme mě jen tak něco, stejně tak mě nebaví jen tak nějaké téma - třeba knížky, kde je moc nadpřirozeného mě nelákají radši mám ty více reálné.
A bez upírů, prosím!

pátek 3. října 2014

Materiální radosti

Světový mír. Vymýcení eboly. Odchod Putina do politického důchodu. Více deštných pralesů a méně korupce. Konec psích množíren, Stop lovu slonů pro kly. Žádné spory s příslušníky islámského náboženství. Silnější koruna a méně nesmyslných poplatků v bankách. A mnoho dalšího.
To všechno, a spousta dalších věcí.
To všechno by udělalo náš svět bezesporu hned o trochu lepším.
Ale....no....nebudu lhát. 
Můj svět udělají občas lepším i věci trochu jiné. Třeba veledůležitosti jako nové oblečení. Nová barva na vlasy. Laky na nehty. Růžovoučké sešity a sladce vonící sprchové gely. Podzimní klobouk a hřejivá šála. Růžové polštáře na posteli s květovaým povlečením...
A přesně v tomto duchu se ponese dnešní článek. O volbách do senátu to bude samozřejmě příště, hohoo!
A první z radostí je nové cvičící tričko.
Mám ho z e-shopu OF.CZ, který nabízí možnost vlastního obrázku téměř na cokoliv - od krytů na mobil přes hrníčky, kalhotky a trička až po polštářky a psí oblečky (co na to říká westík?:D).
Pro mě bylo ale sportovní tričko hned jasnou volbou. Už mám od Terky jedno s nápisem running sucks, ve kterém nevesele běhám, a tak to chtělo i něco na hodiny do fitka.
A nic jiného by mě nevystihlo lépe než tohle!
Angličáky neboli burpees, jeden z nejhorších cviků vůbec (a zdravím Adama!:D).
Obzvlášť, když je děláme třeba v několika sériích, až se počty počítají v řádech desítek - to už pak skoro ležím na zemi jako velryba a mám pocit, že už se nahoru neodrazím ani jednou. Fuj!
A tak se teď budu moct s pomocí nápisu alespoň uklidňovat, že ta nenávist je vzájemná. I když mám trošku obavy, abych si tím spíš nevysloužila několik sérií angličáků navíc :D
Text na tričko jsem si vyrobila jednoduše v Photo Filteru, ale dá se to udělat jakkoliv, nebo klidně i použít nějaký stažený obrázek z internetu, co se vám líbí. A jsem nadšená i z moc příjemného materiálu. není to obyčejná bavlna, ale vyloženě sportovní materiál (achjo, to je zase odborný výraz!:D) který saje pot. Ale jinak jsou v nabídce i trička klasická, mikiny, a nebo třeba tohle speciálně na běhání.
A druhou z věcí ze zmiňovaného e-shopu je polštářek, opět s vlastním potiskem.
Hrozně dlouho jsem přemýšlela, co si vybrat a hlavou se mi honila hromada nápadů - od obrázku mopse na růžově puntíkovaném pozadí až po fotku Vídně nebo ilustraci burákového másla. No zkrátka jeden nápad vkusnější než druhý! 
Nakonec jsem se ale trochu uklidnila a vymyslela motiv o něco jednodušší. 
Neboli westík-westík-westík motiv.
Sama ale nejsem zrovna graficky nadaná. Moje sestra ale (bohužel pro ni :D) ano, a tak jsem ji poprosila, jestli by mi mohla navrhnout siluetu westíka. 
A pak jsem ji strašně dlouho otravovala. Napřed se mi nelíbil ocásek, pak se mi ten westík zdál zase moc hubenej, pak moc vysokej, potom jsem si všimla že má moc vykrojený čelíčko.....a pořád něco. Než dostal podobu, se kterou jsem byla spokojená. (a nevím, kde Terka vzala tu trpělivost :D)
A myslím, že zrovna tohle může být i ideálním dárkem, je to přeci jen o něco osobnější, než jen tak něco popadnout v supermarketu.
Ale prosím - nedopouštějte se zločinu proti vkusu a nedávejte tam fotky svých rádoby roztomilých minim ve vaně nebo u moře. Ne a ne a ne!
Ehm.....a teď úplně zapomeňte, že jsem psala něco o vkusu. A že je mi 23 let.
Ale když už jsem u těch polštářků, musím vám ukázat i tenhle z Tesca.
Prý, že se štěstí nedá koupit. To ale není pravda, já jsem ho koupila za 120 korun, a tolik radosti z takového kýče si snad ani neumíte představit! 
A je mi úplně jedno, že se nám to do bytu nehodí ani trochu. Vlastně bych asi ani nechtěla vidět byt, do kterého by se tohle hodilo...
Moje mopsí a buldočí úchylka se prostě nedá ovládnout.
Teď se ale radši zase vrátíme ke sportovním oblečkům. Radši. Víc mopsů s korunkou už nemám. Vážně ne!
Zdá se mi, že v Lidlu mají sportovní oblečení v nabídce čím dál častěji. A já čím dál častěji koukám jako důchodkyně do letáku a vybírám, co nutně potřebuju. 
Jako třeba tohle růžové tričko s dlouhým rukávem, na podzimní běh úplně ideální, z příjemného funkčního materiálu a za ještě příjemnější dvě stovky.
A k tomu jsem přihodila i tejpovací pásky na zápěstí.
Protože zápěstí mě zlobilo už sakra dlouho a na TRX mě při hodně cvicích (různé verze kliků, cviků ve vzporu apod.) bolelo snad měsíc nebo dva.
A ne, neptejte se, proč jsem ty cviky stále cvičila i přes bolest nebo proč jsem to neřešila s doktorem. Svědomitost není zrovna mé druhé jméno. 
Tvrdohlavost to je.
Ale chtěla jsem říct, že olepení zápěstí těmito páskami mi vážně pomohlo. Snad po měsíci jsem konečně klikovala bez bolesti. Nevím, jestli je to jen placebo efekt (protože zrovna tímhle se docela ovlivnit nechám) a nebo jestli je to vážně tak účinné, ale na tom vlastně nezáleží.
Ale třeba koleno, rameno nebo cokoliv jiného bych si sama olepit netroufla, na to už je vážně potřeba fyzioterapeuta nebo někoho, kdo přesně ví, jak to udělat, aby to nenadělalo víc škody než užitku.
A u cvičení ještě zůstaneme.
Po dvou letech nepřetržitého nošení mých růžových a pořádně ošoupaných Adidasek jsem usoudila, že už si zasloužím nové. A sama sobě se divím, jak jsem dokázala vybrat jinou barvu, než růžovou!
Rozhodla jsem se pro Nike Free z brněnského A3 Sportu. Zaprvé proto, že jsem prostě typická ženská a musely být hezký na pohled. Ale samozřejmě jsem potřebovala aby byly i lehoučké a pohodlné, což splňují.
Jak mi ale bylo řečeno už v prodejně, na běhání po venku nejsou, na to mají moc tenkou podrážku. Takže jedině do fitka a nebo na pás. Ale vzhledem k tomu, že ve fitku jsem tak 5x týdně a běhat jdu tak jednou za týden nebo dva když se zadaří, mi to nijak nevadilo.
Ale na sto procent spokojená s nimi nejsem - jsou sice lehoučké jako papír, ale špičky při určitých cvicích někdy kloužou, což by boty určené přímo dovnitř do fitka dělat neměly. 
A k nim jsem si z Vídně dovezla nejlepší sportovní UnderArmour kraťasy. Jsou z obchodu Sport Direct, který je na Mariahilferstrasse v nákupním centru, a pak ještě jeden těsně za West Bahnhof, opět na Mariahilfer. Je to outlet, kde je sportovní oblečení se slevou kolem 30%, a občas i mnohem levnější. A já bych to nejradši vykoupila všechno!
A se sportem nepřímo souvisí i tohle. Ty nejvoňavější sprchové gely!
Original Source mám ze všech nejradši a předčí i mé milované navoněné sprcháče od Balea.
Nejradši mám malinovo-vanilkový, který voní TAK sladce, že bych to nejradši vypila. Připomíná mi bonbóny Vexta od JoJo, které jsem jako malá milovala. A nebo takové ty gumové bonbóny s příchutí jogurtu. 
A dokonce jsou veganské, takže máte jistotu, že nebyly testovány na zvířatech.
Mají je snad ve všech drogeriích, já jsem je pořídila dokonce v akci 1 plus 1 v Rossmanu.
A pozadu nezůstává opět ani Lidl. Tam jsem sehnala tenhle, opět sladce vonící, sprchový gel za srandovních 30 korun/500ml.
Pro všechno sladké mám slabost - a to dokonce i když to nemůžu vypít, ale jen se v tom koupat.
A protože růžové není nikdy dost, musím ji mít i na věcech do školy!
Aneb začátek školního roku = milion předsevzetí, jak se začnu učit a všechno si psát. To mi sice nikdy moc nevydrží, ale záminka, proč si nakoupit hezké sešity se hodí vždycky. 
Moc hezké a za dobrou cenu mají v Tescu. A ptáčko-složku mám pro změnu z obchodu Tiger.
A začátek školního roku znamená začátek podzimu. A to znamená i nutnost nového podzimního oblečení!
Konečně jsem sehnala křivák přesně podle svých představ. Jednoduchý, hladký, se zlatými detaily.
Ehm tedy....Téra sehnala a sobě koupila.
A protože jsem největší opice co se opičí, musela jsem si ho koupit hned taky.
A protože jsem na Terce viděla i to nejlepší pončo, jako opice dvojnásobná jsem si ho koupila taky.
Ale nešlo odolat, navíc když jsem za obě dvě věci dohromady zaplatila jen necelou tisícovku. Juhuuu!
A na podzim jsem si pořídila i svůj první klobouk (překvapivě z Terranovy)
U kterého si nejsem tak úplně jistá, jestli mi sluší, ale musela jsem ho mít.
A kožešinovou vestu z CA.
U které si nejsem tak úplně jistá, jestli mi sluší, ale musela jsem ji mít.
A šálu přesně podle mých představ, která na mě čekala v sekáči za směšnou cenu. Zase osud.
U té si jsem  jistá, že mi sluší.
Já vím, já vím. S tímhle jsem otravovala už na Facebooku.
Ale kdyby se vám můj blog náhodou líbil natolik, že byste mi chtěli dát hlas v soutěži Blogerka roku a poslat mě tak do finále, byla bych nesmírně potěšena.
P.S. A kdyby ne.....tak na vás pošlu westíka! A rozcupuje vás jak plastovou flašku!
P.S.2 A nebo bych mohla rozdávat koblihy. To se teď tak dělá. 
A ano, bude líp. 
Říkaly ty koblihy.