pátek 29. listopadu 2013

Receptový speciál

.....který zas tak moc speciální nebude.
.....a vlastně jsou to spíš "recepty" než recepty, extrémně jednoduché a rychlé.
Ale ne, nesmím být tak skromná, jsem totiž strašně úžasná kuchařka hodná Michelinské hvěždy, vlastního pořadu o vaření a tlusté kuchařky. (a tím nemyslím sebe, ale pořádně tlustou knihu). Tak!

středa 27. listopadu 2013

Blondýna versus sport aneb jak teď cvičím

Krásný den!
Vy, co čtete tyhle moje řeči už déle (chudáci!) jistě víte, že když jsem byla ještě doma v Brně, cvičila jsem hodně.
Pořád a pořád.
A asi i víte, že TRX bylo má láska na první pohled a fitbox láska na pohled druhý (ale to jen proto, že mi ze začátku nešly "kolena" a vždycky jsem si ty svoje o totem spálila :D). Do fitka jsem chodila minimálně 5x týdně a skoro vždycky jsem se tam těšila. Konečně jsem zažila ten stav, kdy cvičíte pro radost, protože se chcete zlepšovat, podávat stále lepší výkony, mít lepší fyzičku, kvůli tomu skvělému pocvčícímu pocitu....a ne jen kvůli honbě za dokonalou postavou.
A to je podle mě to nejlepší, k čemu můžete dospět.
Samozřejmě jsem si i já prošla za mlada fází, kdy jsem cvičila z donucení, nechtělo se mi, nebavilo mě to, ale vždycky jsem se donutila a šla se ven trápit běháním, nebo později několikrát týdně na zumbu (ano, i já :D) a do fitka, kde jsem ale cvičila dost neefektivně, protože jsem nevěděla, jak na to (ano, i já :D). 
A to všechno protože jsem přeci byla strašně hnusná, tlustá, špekatá a odporná s velkou prdelí, a chtěla to změnit!
Ve skutečnosti jsem ale strašně hnusná, tlustá, špekatá a odporná s velkou prdelí nebyla, měla jsem sice pár kilo více než teď , ale rozhodně jsem nebyla tlustá. (a jednu to byl spíš naprostý opak, ale to by bylo zase jiné povídání..)
Naštěstí jsem si ale postupem času uvědomila jednu věc, a to, že když budete cvičit jen z donucení a přehnaně řešit jídlo s tím, že ke svému tělu budete chovat neustálou nenávist, nebude to mít smysl. Nebudete z toho mít radost, a pravděpodobně ani nebudete vypadat tak dobře, protože v takových případech často přichází přejídání - což je způsobené jak výčitkami, tak tím, jak je tělo vyhladovělé z neustálého omezování. A to je pak začarovaný kruh.
A velikou část hraje i psychika.
Sport a z větší míry zdravé stravování je samozřejmě důležité, ale myslím že pro každého existuje něco, co ho bude bavit a nebude se do toho muset tolik nutit.
Jasně, je potřeba se k cvičení občas přinutit a jít, i když s vám nechce (mně se ty růžové boty nechtějí nazouvat nikdy:D), ale proč poskakovat doma u televize s Jillian nebo se nudit na aerobiku, když vás to nebaví? Určitě by se našlo něco, co vám bude působit větší radost.

pondělí 25. listopadu 2013

Listopadová všehochuť - od jídla až po oblečení

Krásný den!
Dnešní článek bude opět taková všehochuť, aneb o ničem a o všem.
Úvod ale radši nechám bez zbytečných řečí, těch bude v článku stejně víc než dost a mám obavy, že to zase bude dlouhé jako Mariahilferstrasse. A v tom mi nebrání dokonce ani to, že se mi píše dost špatně, málem jsem si totiž uřízla prst. Krve je tu jako po trojnásobné vraždě a zastavit ji nedokázaly ani 3 náplasti s kočičkami. A za všechno může jen má nenažranost - od rodičů jsem totiž dostala obrovskou kouli nejlepšího italského sýra z Gran Moravie, vážící skoro kilo a půl (což je pro mě vhodné množství :D) a ještě jsem nepřišla na to, jak ho krájet aniž bych si přivodila zranění.

neděle 24. listopadu 2013

Vánoční Vídeň, část 2. - Spittelberg a Kampus

Hezký den!
Tento víkend jsem si užila snad nejvíce za poslední dobu, protancovala střevíce a snědla tolik sushi, kolik předtím snad ani za celý život dohromady. A stejné prasácké množství padlo i koktejlů (ale o tom až příště...a nebo možná radši ne :D). A samozřejmě jsem si užívala i tu krásnou vánoční podobu Vídně a navštívila hned několik trhů, které vám budu postupně představovat, dnes se podíváme na dva z nich, méně známé, ale naprosto kouzelné. 
Nejznámější Vídeňské trhy jsou bezesporu u Rathausu (o těch ale až příště), neboli radnice, budovy, která vypadá jako z pohádky. A obzvlášť teď, v obležení všech těch světýlek a dekorací. Je to sice největší kýč, ale to mi v případě Vánoc nevadí ani trochu, spíše naopak. Tyhle trhy jsou zároveň ale vždy nejvíce přecpané a pár ran do žeber loktem nebo taškou od tlačících se davů ale dokáže i trochu pokazit Vánoční atmosféru.
A proto není od věci zajít si i na trhy o něco menší, ale s atmosférou možná ještě kouzelnější, které nejsou mezi turisty až tak provalené a můžete si být jisti, že tlačenice tady bude o hodně mírnější (i když v adventním období bude obzvlášť o víkendu plno všude).
Jako první vám musím doporučit trhy v malebné ulici Spittelberg. Najdete je tady a buď můžete jít pěšky od Rathausu (který jsem na mapě elegantně vyznačila žlutou :D), vzít to i přes MuseumsQuartier směrem nahoru. A nebo se svézt metrem na stanici Volkstheater.

pátek 22. listopadu 2013

Kam ve Vídni na kávu a cheesecake : Campus Suite

Guten Morgen, Grüss Gott!
Dnes ráno jsem měla budík na 6, abych zjistila, že přednáška, kvůli které jsem do školy šla odpadla.
Mohla bych být nas...štvaná, ale mně to naopak vůbec nevadí. Ranní Vogel jsem tak jako tak, a alespoň jsem si zašla na výbornou snídani do mé oblíbené kavárny, kterou vám představím právě dnes.
Dávala jsem si předsevzetí, že jednou do týdne budu snídat někde ve městě v kavárně. Protože ovesné kaše jsou sice fajn (i po 7 letech), ale nějakému dortíku nebo čerstvému croissantu s pořádným hrnkem kávy se nic nevyrovná, ať si říká kdo chce co chce. Problém v dodržování tohoto předsevzetí je ale v tom, že mám okamžitě po probuzení (a někdy se probudím i kvůli tomu:D) hlad jako smečka vlků, a tak musím okamžitě snídat, Hned, hned!
Takže jediná možnost, kdy to pro mě přichází v úvahu je v pátek, kdy mám školu na osmou a dopravit se před sedmou do města s plačícím panem Žaludkem je ještě docela přijatelné. (i když jsem hladová neskutečně protivná a mám chuť vyvraždit celé metro!)

pondělí 18. listopadu 2013

Obědový recept : Lokše s kozím sýrem

Na víkend jsem přijela ze země císařovny Sisi, Mozartových koulí a Sacher dortů do království, kde (velice svědomitě) kraluje král Miloš.
Vykrmila jsem se na měsíc dopředu, jak se sluší a patří. Vínka jsem si dala tolik, abych se za to nemusela jako pravá Moravačka stydět. Uspokojila jsem svou pečící úchylku a vykouzlila cheesecake. Zašla si zacvičit na mé oblíbené TRX, abych zjistila, že už je ze mě lemra líná. Zašla jsem si na ještě milovanější fit box, abych zjistila, že tak zlé to se mnou zase není. Po dlouhé době jsem viděla vynález jménem televize.
 A westíka. A blonďáka. A prošla všechny obchody, abych mohla zaplakat nad prázdnou peněženkou. A sledovala Deník Dity P. která je mi sympatická čím dál víc a už mi vůbec nevadí její trošku hrubší hlas. Napsala jsem dopis Ježíškovi, ve kterém figuruje i právě Dita. Dostala jsem Adventní kalendář.
A od přítele jsem dostala i časopis Albert (no dobře, nedostala, musela jsem ho zabavit ve prospěch státu), podle kterého jsem připravila dnešní oběd.
A protože to bylo TAK dobré, musím se s vámi podělit ještě dřív, než mě opět odveze žlutý kočár směrem na jih.

pátek 15. listopadu 2013

Střípky z mého stolu

Právě sedím ve své oblíbené kavárně (ale o té až někdy příště), vedle mě stojí capuccino s krásně našlehanou pěnou, které brzy padne za vlast, a ťukám do klávesnice svého malého upatlaného počítače.
 Což znamená, že si automaticky připadám hrozně důležitě, jako nějaká velká spisovatelka.
 Protože všichni velcí spisovatelé psali v kavárnách, že ano. (nebo alespoň Hemingway a Carrie Bradshaw).
A psát o tom, že mám ráda tvaroh a že jsem měla k obědu avokádo je samozřejmě stejné umění jako napsat román, to je jasná věc.
A navíc mám na nose nasazené brýle, což znamená, že vypadám chytře dvojnásob. Ale nemění  to nic na tom, že moje první kroky v Brně budou směřovat do výdejny Uloženky, kde si vyzvednu nové čočky, jelikož můj poslední pár po dlouhém boji padl dnes ráno.
Nosit brýle je totiž v některých situacích značně nepraktické, to pak musí jít vzhled "o 60 bodů vyšší IQ“ stranou.
Třeba když prší, to by se potom hodily stěrače.  A nebo při cvičení, kdy vám na brýle padají kapky potu (já vím, velice elegantní) a sklouzávají z nosu při každém kliku. A náročný vědecký výzkum (který jsem sama provedla:D) dokonce prokázal, že dívky s brýlemi jsou v baru zvány na skleničku v průměru o 78% méně než dívky bez nich. A to už je k zamyšlení!
Takže Otto, díky za ten vynález jménem čočky, za to ti budu vděčná do konce života! 
Ale radši dost o brýlích. Když už jsem ta velká spisovatelka, pustím se do veledíla (za které očekávám Nobelovu cenu za literaturu. A nebo za přínos pro lidstvo.) na téma „Co jsem si nacpala do pusy v poslední době“
Takže….střípky z mého stolu, tradáááá….
(A to, že u stolu nejím téměř nikdy je jen menší detail. Většinou s tím sedím v posteli nebo jím ve škole ze své růžové krabičky. A v nejlepším případě někde ve městě v kavárně.
Ale přeci to nemůžu nazvat “Střípky z mé uválené postele se špinavým povlečením, na které jsem vylila kávu a sojovou omáčku“)

středa 13. listopadu 2013

Vánoční Vídeň - část 1. MuseumsQuartier

Krásný večer!
Nejprve bych chtěla moc moc poděkovat za všechny hlasy, co jste mi posílali do soutěže Blogerka roku, jelikož jsem se díky vám dostala až na krásné 4. místo, jste prostě zlatí! 
(tak, a teď konec přetvářky....ve skutečnosti jste trapní a nesnáším váš, protože jste hlasovali málo! Takže si polibte vy-víte-co!)
Dnešní článek bude oproti tomu minulému na mnohem neutrálnější téma a tentokrát snad nevyvolá žádné vášnivé diskuse o komunistech a doufám, že se to obejde bez i geniálních názorů typu "kdo za sebou netahá kočárek a není na pracáku, nemůže říkat v jaké zemi se dobře žije". 
Ne, dobře, nebudu kopat do vosího hnízda a radši vám ukážu první střípky z předvánoční Vídně. 
Protože právě v předvánočním období je tohle město kouzelné dvojnásob.
A ano, vím že mluvit o Vánocích je ještě brzo (i když prodejci si myslí opak) a na mě samotnou na pravá vánoční nálada přichází až v prosinci, kdy si toho všeho s předvánoční atmosférou spojeného, začnu užívat naplno. Ale "trhy", o kterých chci psát dnes jsou natolik netradiční a vánočně-nevánoční, že to ničemu vadit nebude. A vzhledem k tomu, že v předvánoční Vídni toho bude k vidění tolik, o čem bych chtěla psát a řada z vás se sem vydá třeba už s první Adventní nedělí, začnu už radši dnes. 
A navíc - na punč není nikdy brzo, to si pamatujte, milé děti, lepší radu do života nedostanete!

pátek 8. listopadu 2013

Co mám na Vídni ráda?

Ve Vídni už jsem přes dva měsíce, což ze mě sice ještě nedělá nějakého vševěda, ale......
konečně už nebloudím v metru, vím jak se kam dostanu, vím kudy a kam pěšky v centru, nemám deprese z návštěvy banky, pozdrav Grüss Gott říkám s přízvukem echt rakouským (ehm...ale věřit mi to můžete:D), ráno si v tramvaji a metru čtu noviny a tvářím se že všemu rozumím, radím zmateným turistům, kteří mě považují za Vídeňačku (ale z omylu je vyvedu ihned jak vyslovím první hlásku), vím ve kterých pekárnách mají nejlepší croissanty, kam pro levnou zeleninu a kam naopak pro sladkosti, kam pro levné sushi a kam na Sturm, vím kde koupit nejlepší falafel a taky to, že hummus z Billy je lepší než ze Sparu, znám nazpaměť hlášení z tramvají (a musím se ovládat, abych si to zároveň neříkala nahlas :D), vím jak si půjčit kolo i že do Billy na Pratersternu je kvůli všem pobudům a bezdomovcům lepší nechodit, 
ale hlavně....
znám kódy na záchody ve Starbucksech i Mekáčích, takže čurám zadarmo! (a to jste chtěli vědět)
A tak se s vámi dneska podělím o to, co mám na tomhle dunajském království ráda.
- Centrum - Ani ne tak Kärtner Strasse, která je sice taky fajn, ale na kouzlo přilehlých uliček nemá nemá. Nejradši mám ty, které vedou kolmo od Hofburgu, plné malých butiků i luxusních obchodů. A taky ulici Graben, a celkově celé okolí mezi Schottentorem, Hofburgem a Stephansplatzem, kde se pohybuji přes týden nejčastěji.
Často, když mám mezi přednáškami čas, jdu se sem jen tak projít, na chvíli si sednout na lavičku a pozorovat domy i lidi okolo, co mají na sobě a tak (jsem hroznej čumil :D). A právě tady se to často hemží luxusními kabelkami, Burberry trenčkoty, šátky s tím známým monogramem a sem tam se mihne i nějaká ta červená podrážka.
- Dunaj - o tom, jak parádní cyklostezky po celé Vídni jsou, zejména ty podél vody, už jsem básnila stokrát, to se prostě nikdy neomrzí. A díky tomu, že je řeka rozdělena do několika ramen, je voda hned v řadě městských částí.
Parky. Parky a zeleň. Úplně všude. Na Vídni je skvělé to, že ačkoliv je to rušené hlavní město, je tady zeleně jako nikde jinde. A obzvlášť na podzim je to krása, když se listy zbarví do oranžova. To mi potom ani nevadí, že je šedivo a nevlídno, protože ty barevné listy k tomu dělají zajímavý kontrast. V tom se ráda procházím, nohama šoupu po těch barevných listech a přemýšlím o všem možném i nemožném. A kolikrát mě i napadne tak geniální myšlenka a říkám si, že to musím napsat na blog....Ale neskutečně geniální!
Samozřejmě to ale vždycky zapomenu dřív, než to stihnu zaznamenat, a tak se tu zatím nic geniálního neobjevilo. Jak jste si asi všimli . (ale tak jako tak...jak říká Sheldon Cooper..."I love my mind" :D)
Parky. Tentokrát nemám na mysli stromy, ale ty bundy což je neskutečně trapná slovní hříčka. Všechny Vídeňačky totiž nosí parky, a to se mi hrozně líbí. Obzvlášť ty s koženými rukávy. Jen já jsem bohužel v khaki barvě dost vyblitá (za což barva asi nemůže :D) a tak tu svou, šťastně ulovenou v sekáči, moc neunosím.
- Pekárny - na každé stanici metra a doslova na každém rohu jsou pekárny, vonící čerstvým pečivem. Ať jste kdekoliv, můžete si být jisti, že na nějaký malý obchůdek, odkud budou preclíky volat "sněz mě" narazíte okamžitě. (ale to, že nejlevnější kus pečiva je tak za 70 centů je už věc jiná..)
- Výběr v obchodech - pokaždé když jsem někde v zahraničí, hrozně ráda ochutnávám nové potraviny, co neznám. A to si užívám i tady, pokaždé zkusím něco nového, ať už se jedná o musli, celozrnné sušenky, sýry a nebo klidně jen obyčejný jogurt :D 
Ale musím říct, že to rozhodně není tak, že by tu byl výběr několikanásobně větší než u nás, jak si hodně lidí myslí. Jasně, je tady třeba o pár druhů čokolád víc, ale zase tu nemají řadu potravin, co jsem si tak oblíbila u nás. Malý rozdíl to je, ale ne až tak, že bych z toho padla na zadek. Co se týče výběru jídla, opravdu na tom u nás špatně, jak si pořád tolik lidí stěžuje. (ale o tom radši příště, stojí to za samostatný článek).
- Vánoční trhy a atmosféra - Adventní čas nás sice čeká až za chvíli, ale nemůžu se dočkat, až to přijde! Protože právě v tomhle období je Vídeň nejkouzelnější, miluju ty světýlka, výzdobu, vůni sladkostí...
První malé trhy tu ale už začaly, v MuseumQuartier, což mi ale přijde zbytečně brzo a je škoda takhle "plýtvat" tou jedinečnou atmosférou. Další začnou příští víkend a ty největší u Rathausu s prvním Adventním víkendem. 
Tu pravou vánoční náladu cítím a připouštím si až v prosinci, ale stejně neodolám a na první punč si zajdu už o víkendu. Atmosféra neatmosféa, jak jde o punč, musí jít všechno stranou! 
- Forever 21 - a teď jeden opravdu duchaplný bod :D Ne že bych nakupovala oblečení nějak často, momentálně si to ani dovolit nemůžu, ale tenhle obchod je láska na první pohled. 
A druhý v druhém patře. A třetí ve třetím! Nejradši bych si v těch žlutých taškách odnesla skoro všechno, co na těch regálech visí. A to i přesto, že jednadvacet mi už není.
- Starbucks - Ano, je to komerční. Ano, najde se mnoho míst kde je lepší káva. Ano, ve Vídni jsou stovky kaváren kde bych dostala kvalitní kávu, nezmršenou mlékem. Ale o tom, proč to tu mám ráda a jaký jsem znalec už jsem psala. No a před pár dny se už objevily vánoční speciály, do Gingerbread latté jsem se naprosto zamilovala a do Vánoc už nechci pít nic jiného! Je to přesně kombinace koření, jakou mám ráda, a nádherně voní a úplně se vidím, jak se s tím roztomilým kelímkem procházím po osvětlených večerních ulicích a nasávám tu atmosféru.
 A  jak jsem zmiňovala výše - jinak jsem naštvaná, že je všude vánoční výzdoba tab brzo, štvou mě čokoládoví Mikuláši co jsou v obchodech snad od konce září a přijde mi škoda že to všechno může zevšednět. Ale jak jde o kafe, nemůžu si pomoct (ale uznávám, že Sinatra by u toho teda ještě zpívat nemusel :D)
- Metro - co k tomu dodat, jako holka z Moravy, která jezdila 22 let jen šalinooooo mám cestování tímhle vláčkem prostě ráda, je to rychlé a konečně můžu i říct, že přehledně značené a jednoduché jak facka. 
- Poznávání nových míst i lidí - napsala jsem si seznam, kam všude se tu chci podívat, co poznat a dokonce i kam zajít na kafe nebo na jídlo (nic se nesmí podcenit :D), tak, abych svůj čas tady využila naplno a na konci pobytu mohla říct, že jsem město opravdu poznala. Ale někdy mi přijde, že toho, co bych chtěla vidět je tolik, že mi na to nemůže půl rok stačit a potřebovala bych spíš celý život.
- Město pro život - tím chci říct, že je to tady udělané tak, aby se tu lidem dobře žilo, ne jen přežívalo. Myslím ty parky, lavičky úplně všude, různá posezení, veřejné záchody, pítka na vodu, tisíce možností kde sportovat, kde grilovat i pořádat piknik, jezdit na kole, bavit se. Prostě na co si vzpomenete!
Není náhodou, že se podle jedné studie umístila Vídeň na prvním místě žebříčku měst, kde je nejlepší úroveň žití.
- Ekologie - ne že bych byla nějaká přírodní žena s nemytýma vlasama v kostkovaných kalhotech, ale myslím, že alespoň trošku by se měl o životní prostředí starat každý. A taková maličkost jako je třídění odpadu ještě nikoho nezabila.
A právě na to jsou tady Rakušáci hodně vysazení, dokonce i ve škole jsem viděla místo jednoho odpadkového koše rovnou tři, barevně rozdělené. I obaly některých jogurtů jsou dělané tak, aby se z toho dala etiketa oddělit a vyhodit zvlášť :D
A taky jsou tady všude podél chodníků odpadkové koše a se sáčky na....no víte co...když venčíte pejska. (jenom idiot to nechá na chodníku!)
- Být zmatenou turistkou - tedy, být zmatená a ztracená (což už se mi dlouho nestalo, ťuk ťuk na dřevo) se mi samozřejmě nelíbí, ale co se mi líbí je to, že lidé hned poradí. Stačí na zastávce zmateně koukat do jízdního řádu a hned se někdo zeptá, jestli nepotřebujete pomoct (pokud tam nejsou jen Arabi :D)
A nebo když jsem jednou spadla z kola (ale fakt hodně trapně spadla, převrátila jsem se na bok jak shnilá hruška:D), hned ke mně přiběhly dvě paní, jestli jsem v pořádku. 
Ale na druhou stranu, někdy rakušáci chtějí pomáhat až moc. A proto pro vás mám jedno ponaučení - foťák velký jako kráva nikdy nenoste na krku, ale v tašce, jinak budete vypadat jako zmatené turistky (no dobře, uznávám, že mě možná prozradilo to, že jsem si fotila Billu:D) a Rakušáci vás budou chtít zachraňovat, ukazovat město a zvát na kafe. To tak!
(Pche, prý potkáme se u Opery, jestli teda vím kde je. Ne asi, du Dummkopf!)
V Brně se mi opravdu běžně nestává, že by mě někdo oslovil na ulici nebo v metru, ale tady se mi to stalo už několikrát. (hmmm. že by to bylo tím že metro nemáme?:D)
A nebude to tím, že bych svým příjezdem do Vídně nějakým kouzlem zkrásněla (kéž by!), ale asi to tady berou trošku jinak a mají větší odvahu než Češi. Nebo si o sobě víc myslí. A nebo jsou zvyklí, že jsou tady dámy povolnější a tak si víc troufají? No snad jsem nevypadala jako prostitutka z východního bloku!
Ne ne ne, radši se nebudu pouštět do žádných konspiračních teorií!
Stovky možností - muzea, bary, divadla, kluby, galerie, kavárny, nákupní centra....všechno je to pro mě nové a libí se mi, že mám pořád co poznávat a rozhodně nehrozí, že bych měla čas a nevěděla co s ním. To je na pobytu v cizím městě snad to nejlepší! 
Komisař Rex - o svém milovaném retro seriálu už jsem taky psala. Vždycky jsem nadšená, když vidím místo kde někoho zabili, kde ležela mrtvola nebo kde chytili vraha která znám z obrazovky. 
Kokosové müsli, sushi, usměvavý koláč, celozrnný croissant, jogurt se stévií....Ne počkat, dnes jsem vlastně nechtěla psát o jídle! Omlouvám se!
Škola - většina předmětů, až na výjimky, mi sice žádnou radost nepůsobí a jsem z toho maximálně tak otrávená....ale co se mi moc líbí je to, že některé hodiny mám ve staré historické budově Universität Wien, což budova je neskutečně působivá a už kvůli ní chodím na ty přednášky ráda. A jako bonus stojí přímo v centru města, hned vedle Starbucksu  Rathausu.

Když to nekonečné povídání které vás jistě unudilo k smrti shrnu, mám to tady opravdu moc ráda, a dokážu si představit že bych tu jednou bydlela.
 V nějakém starším domě s točitým schodištěm a vysokými stropy.
 Blízko pekárny, kam bych chodila ráno pro čerstvé pečivo.
A do práce bych jezdila na kole.
A s budločkem chodila na procházky do parků.
Ale tak jako tak, doma jsem v Brně a k tomu městu budu mít vždycky nejblíž a i kdyby se v budoucnu naskytla nějaká příležitost žít v zahraničí, na čas bych ji ráda přijala, ale domů se vždycky vrátím s radostí. Al hlavně - práce v odvětví v jakém bych v budoucnu ráda pracovala a jakým směrem se ubírala (mám trošku naivní sny) je pro mě představitelná spíše jen v rámci ČR s naší krásnou češtinou.

Ale teď už opravdu konec mých řečí, fotky toho stejně řeknou víc.
Tyto jsou foceny z učebny, kde mám v pondělí přednášku o Estetice všedního života, což k tomu padne jak prdel na hrnec krásně pasuje, protože kde jinde se učit o různých pojetích krásy, než právě na takovém místě - na jedné straně výhled na Albertinu, na druhé na Hofburg.
Odraz ve školním okně..

A jeden z mnoha pohledů na Kahlenberh..
A tady pohled z vrcholku na město..

 
Můj oblíbený Donauinsel za krásného počasí...

A podvečer v centru...

A i takhle vypadá podzim ve Vídni :)
Nádvoří nádherné historické budovy Univerzity, v tomhle pojetí mi ten šedý podzim ani nevadí :)
A moje nejoblíbenější místo v centu s pohledem na Hofburg (jo a je tam Tiffany :D)

středa 6. listopadu 2013

Kokosovo-banánové bábovičky aneb po sto letech RECEPT

Krásný večer, Guten Abend, Grüss Gott!
Žádný recept jsem nepřidala už............no dlouho předlouho.
Kromě toho, že jím pořád nudně dokola to stejné (cizrna-kuskus-ovesná kaše-cuketa-cizrna-kuskus-ovesná kaše-cizrna) je důvodem i to, že na kolejích nejsou, co se týče vaření a pečení, pochopitelně zrovna nejlepší podmínky.
A pro někoho, kdo dokáže i při mazání rohlíku zašpinit celou kuchyň až ke stropu a pořezat si všechny prsty, je vytváření nějakých kulinářských kouzel v takovém prostředí téměř nemožné.
Ale válčím jak se dá - těsto na palačinky míchám elegantně ve velkém Starbucks hrníčku, konečně mám i vynález jménem prkýnko, což značně eliminovalo počet mých zranění, pánvička z Ikei za 30 korun je moje nejlepší kamarádka.........a ve svém skromném království jsem konečně přivítala i pomocníky na pečení, o kterých jsem básnila včera - ty nejroztomilejší formičky! 
A jelikož jsem osoba trpící pečící úchylkou a dva měsíce jsem trpěla abstinenčními příznaky, něco mi říká, že teď budu v té smradlavé kuchyňce trávit každý večer (zrovna před chviličkou jsem z trouby vytáhla další dobrotu).
Ale dnes budou hlavními hvězdami večera právě ty bábovičky.
Kromě toho, že jsou roztomilé jsou i tak jednoduché, že k tomu klidně můžete pustit vaši cvičenou opičku (tu má doma běžně hodně lidí, žejo.) A nebo pětiletou sestru. A nebo to klidně přenechte nějaké blondýně, i ta to tentokrát zvládne.

úterý 5. listopadu 2013

Od každého trochu aneb vídeňská všehochuť

Krásný den!
Opět zdravím z Vídně, tentokrát šedivé a upršené, ale to mi zas tak moc nevadí. Ráno jsem si byla zacvičit ve sklepě v kolejní posilovně, skočila na přednášku do školy a teď tu hezky odpočívám s pořádným hrnkem kávy (dnes už třetí, možná bych to mohla omezit...a nebo taky ne :D) a večer se chystám do divadla na muzikál Natürlich Blond, což je něco přesně pro mě!
A protože u popíjení kávy se píše nejlépe, je tu dnes další článek, tentokrát taková všehochuť, prostě od všeho trošku.
Jako správná blogerka jsem ale asi měla napsat do nadpisu RANDOM...sakra, teď jsem to pokazila!

neděle 3. listopadu 2013

Neděle, Warhol, Basquiat a Vídeň z ptačí perspektivy

Dnes je přesně ten den, který jsem chtěla věnovat učení. 
Ten den, kdy nikam nejdete, nic neděláte, s nikým se nepotkáte a nic si nemůžete naplánovat, protože se přeci budete jen učit.
Ten den, kdy večer zjistíte, že kdybyste někam šli a nebyli celý den jen zavření "u učení", v závěru byste toho do školy udělali úplně stejně, jako když jste jen doma - čili nic.
Ten den, kdy jsem na sebe a svou lenost neskutečně naštvaná, ale ne až tak, aby mě to donutilo s tím něco dělat.
Ten den, kdy množství vypité kávy a zkonzumovaného jídla stoupá neskutečnou rychlostí. (kéž by tak rychle stoupalo i množství výpisků).
Ten den, kdy se můj žaludek mění v žaludek Otesánka. Pořád mám jen hlad (což je ve skutečnosti asi spíš záminka pro to abych se každou chvíli zvedla od stolu s učením) a sním toho 4x více než obvykle.
Problém ale nastane, když vyjím všechno ze své bídně zásobené ledničky....a přejídání se zdravým jídlem je stejně nuda a žádný vzrůšo (ale ani to mě neodradí :D).
A další obrovský problém této smutné učící neděle nastává také když dostanu neskutečnou chuť na čokoládu, ale poslední dvě kostičky padly za vlast už ráno. (a musím říct, že vyjídání mini kousků bílé čokolády z krabice s musli už je projev čistého zoufalství :D). 
Jsem holt hrozná a abych se do učení opřela pořádně, potřebuju, aby mi hořelo u prdele, jinak je to se mnou špatné. (a musím zaťukat na dřevo, ale s tímhle přístupem se mi daří proplouvat školní docházkou již mnoho let :D) 
Počítač a všechny tyhle internety jsou zlo, obzvlášť pro nás, majitele vůle slaboučké jako pavučina.
Je to začarovaný kruh - abych si mohla dělat výpisky, potřebuji k tomu prezentace z přednášek. A protože jsou ty prezentace v jazycích, kterými nehovořím až tak dokonale, potřebuji k tomu i překladač pro nějaká ta nezbedná slovíčka. A protože nemám slovník papírový, potřebuji k tomu slovník na Seznamu. No a k tomu potřebuji právě ten internet. 
Chvíli se mi daří pracovat spořádaně, ale pak si řeknu "jenom se na minutku kouknu na facebook/ blog/ mail". No a rázem jsou dvě hodiny pryč a já bohatší o důležité informace jako co měl kdo k obědu, kdo se kde ožral, že česká politika je stále stejná komedie, a že v HMku mají nové svetry.
Sakra Markéto!
Jak se k tomu pořádně donutit, když vím, že to můžu udělat zítra? A nebo o víkendu? A nebo na začátku prosince? A nebo po Vánocích? Hmmmm a co třeba až v lednu před zkouškou?
A tak tady teď sedím - u počítače, který jsem původně otevřela kvůli školním prezentacím, s plným břichem, předávkovaná kofeinem, a vedle mě smutně leží růžový sešit, ve kterém jsem zaplnila sotva pár stránek. 
A proto bude lepší to definitivně vzdát a podělit se alespoň s vámi o to, co zajímavého tu v té krásné Vídni máme.