čtvrtek 30. června 2016

#zeživota sportovec nebo kavárenský povaleč?

Jsem spíš sportovec, nebo kavárenský povaleč? No, naštěstí se to nevylučuje a můžu být naplno obojím. Teda ne teď, když koleno řeklo sportu NE, ale obecně.
A jestli jsem spokojenější mezi hrazdou a činkou, nebo v pohodlném křesílku, se šálkem v jedné ruce a talířkem ve druhé ruce? Těžko říct. Když ležím na gumové podlaze, špinavá od magnézia a koupu se v kaluži vlastního potu (#princezna) po zvládnutém vražedném WOD, mám pocit, že nic lepšího být nemůže. Zvrácený, já vím. 
Ale když sedím v kavárně v měkké sedačce, s milou společností (se kterou můžu všechny nemile zdrbat!), předemnou je hrníček plný kofeinu, pro který platí čím větší-tím lepší a ze stolku se na mě smějě nějaká dobrota, říkám si, že tohle je rozhodně to nejlepší na světě a jen lituju, že mi ještě na LinkedIn nepřišla nabídka hlásající "staňte se naším profesionálním kavárenským povalečem!".
A právě v kavárensko-sportovním duchu se nesl i můj výlet do Prahy.
 
Brno. 6:30. Autobusové nádraží u Grandu. Pár opilých bezdomovců na lavičkách a pár lidí přešlapujících před žlutým autobusem. A blondýna, která se hned cpe dovnitř, aby se mohla klasicky posadit k okýnku a klasicky v přední části autobusu. Protože v zadní části se na kafe a noviny čeká moc dlouho. I když je to kafe hnusný a noviny se blbě čtou, když nemůete pomalu ani hýbat rukama, abyste se nedotkli cizího člověka na sedadle vedle vás.
Po dvou a půl hodinách, jedné proteinové tyčince (skořicová Combat crunch, mimochodem nejlepší na světě!), jednom hnusným kafi, pár poslechnutých písničkách z Regio Jet playlistu, který vlastně vždycky poslouchám jenom proto, že je mi blbý ty sluchátka nerozbalit, když už jsem si o ně řekla, pár přečtených stránkách a 7666 olajkovaných instagramových fotkách jsem vystoupila na Florenci, kde na mě čekala Hanička.
Plán byl jasný. Napřed pořádná snídaně, potom crossfit a jóga v rámci akce Reebok Fitness Sensation.
V té první části jsme měly jasno obě (aneb jídelní lístek kavárny jsem se den předem naučila pomalu nazpaměť!), v té druhé jenom já, protože jsem Haničce pár věcí tak trochu zatajila. Mazaná jak liška, já vím. Skončím v pekle, já vím. 
Vážně jsem psala, že nevím, jestli je lepší být sportovcem nebo kavárenským povalečem? Haha. Stačí se podívat na tyhle francozský toasty z Farm Letná a je hned jasný, že pěkně kecám. Samozřejmě že vím, co je lepší!
Já jako nejdivnější člověk na světě, co nejí jahody, jsem si dala "ošizenou" verzi jen s tvarohovým krémem, a kdybych nebyla před v pondělí na burgeru, bylo by to nejlepší jídlo měsíce!
No a protože tam měli i vitrínu plnou dortů a protože cheesecake s bílou čokoládou vypadal až moc dobře, a protože proč ne, protože můžem, protože YOLO, žijeme len raz, co můžeš udělat dnes neodkládej na zítřek, nikdy nevíš kterej den bude poslední, sny se mají plnit, život je hořký a protože jsme prostě musely ochutnat, daly jsme si ho po toustech ještě napůl. Boží.
Energie tedy byla doplněna kvalitně, tak jsme se vydaly ke klubu SaSaZu, kde vevnitř probíhala akce Reebok Yoga Sensation, a před klubem byla venkovní tělocvična a hrazdy.
Hanička byla do té doby crossfitem nepolíbená (=dlaně jako miminko, klíční kost bez modřin, prostě nádhra!), a tak jsem se samozřejmě musela pokusit o to, stáhnout ji na temnou stranu. No, až někoho budete chtít nalákat na crossfit, nedělejte to v pravé poledne a v den, kdy bude i ve stínu 58 stupňů.
Lekce měla být pro pokročilé, ale naštěstí pro nás obě (já jsem nemusela mít tak černé svědomí, Hanička neumřela) to nakonec byla spíš taková ukázková hodina s přehledem toho, co ke crossfitu patří.
Už po rozcvičce na rozpáleném parkovišti z nás všech valily litry potu. Potom přišlo vysvětlování a učení toes to barů, kippovaných shybů, dipů na kruzích a dalších, pro mě až moc dobře známých cviků, což mi ale nakonec vůbec nevadilo, protože jsem se alespoň mohla flákat. Hešteg sportovec, nojo.
Potom následovalo menší WOD ve dvojici - plank, box jumps, výstupy na bednu s 10kg kotoučem. V tom vedru vyloženě lahůdka.
S Haničkou, která mě pak trošku nesnášela, jsme pak přemýšlely, jestli je možný mít úpal i úžeh najednou, chvilku ležely na zemi jak dvě mrtvoly, protože jak jsem Hanču zasvětila - to k tomu patří, stejně jako pravidlo o sundávání trika, což taky proběhlo.
Na závěr jsme si poslechly krátké povídání Zdeňka Weiga, který celou lekci vedl, o tom, o co jde v crossfitu - aneb necvičíme proto, abychom jen nějak vypadali, ale abychom skutečně něco uměli. A já jsem si jen říkala, jak strašně jsem ráda, že jsem se dostala k tomuhle sportu, k tomu abych si tuhle prostou a přitom tak důležitou myšlenku naplno uvědomila. #klišé #noaco
V SaSaZu probíhal celodenní program Yoga Sensation, kde se střídala jedna lekce za druhou. Tma a klid a vidina nenáročných pomalých pohybů nás v tu chvíli lákaly, a tak jsme si na jednu lekci dovnitř zašly.
S tlumeným barevným osvětlením to tam vypadalo krásně, tak jsme si vybraly volné podložky a šly si sednout/lehnout/snažit se napodobit to, co dělali zkušenější jogíni.
No, opět jsem se přesvědčila, že úplně se uklidnit, kontrolovaně dýchat a soustředit se na každý pomalý pohyb prostě neumím. Stačí mi chvilku být potichu v nějaké pozici, a už bych hned šla dělat něco rychlejšího. Kdy já do toho dospěju?! 
Spirituální jogín co se noří do svého nitra ze mě nebude nikdy, ale trochu zapracovat na tom, abych nebyla pružná asi jako pařez, bych měla. Což říkám dost často, ale tím to končí. #somklasik
Protože proč ne, protože můžem, protože YOLO, žijeme len raz, co můžeš udělat dnes neodkládej na zítřek, nikdy nevíš kterej den bude poslední, sny se mají plnit, život je hořký a protože bylo vedro jsme si i společně s Bláňou, která se k nám přidala na ty pokusy o jogínování, zašly na cider do Cafe Neustadt, která byla tou pravou hipsteřinou. Ledově vychlazenej cider do nás zahučel jak do studny, a to jsme se ještě musely hodně ovládat, abychom to nevypily na ex. A mě pak čekalo další milé setkání.
Tuhle modrovlasou kočku určitě poznáváte. Martinka z blonďatého vesmíru, kterou sleduju snad od dob, co k největší módě patřil potisk Playboye a v rádiích hrála Karma. Bohužel nebyl čas na víc, než jedno kafe v Prosté přítomnosti, ale i za tu chviličku jsme toho stihly probrat víc než dost, a já už se nemůžu dočkat, až mi dneska nebo zítra pošťák přinese její knížku. Protože takhle mladá slečna všem, co stejně jako já, nemají na spoustu věcí koule, umí pořádně ukázat, že všechno jde. A že když něco chcete, tak to máte prostě udělat.....třeba napsat knížku. Za měsíc.
Jsem zastáncem toho, že jídlo má především chutnat, zasytit a dodat energii. A saláty v podobě pár nudných listů s kusem mrtvolně bílýho kuřecího masa a v lepším případě i s hoblinkou parmazánu, za který si v restauracích říkají o nehcutný peníze a slečny si je s vidinou hubené postavy objednávají ostošest, u mě nesplňují ani jedno z toho. Tohle období už mám naštěstí dávno za sebou. Ale saláty z Delmartu se té nudné nálepce "salát" úplně vymykají a bez přehánění by si zasloužily místo v seznamu mých nejboblíbenějších jídel. Je toho pořádná hromada (i když teda mám pocit, že bývaly větší!), spousta přísad, které si vyberete sami, výborná zálivka i na tom nejmenším lístku.
Jo, dobrovolně jsem kvůli tomu jela přes půl města!
A mimochodem, každej, kdo si dá jinou kombinaci než ledový salát a polníček-vlašské ořechy-kapary-tofu-vejce-cizrna-sušená rajčata-avokádo-medovo hořčičná zálivka neví nic o nejlepším salátu světa!
Ale protože všechno musí být v rovnováze, a když byl k večeři salát, chce to ráno něco méně zdravého. Abych nebyla zdravá až přespříliš a nestrašila tu třeba do stotřiceti, to nechcete. Takže trochu tohu cukru, tuku, bílé mouky.....a mrkve. Mrkvový dortík, co jsem ulovila s velikou slevou v Marks and Spencer. Protože hledání žlutých cedulek v Marks and Spencer patří k mým návštěvám Prahy úplně stejně, jako pití toho hnusnýho kafe ve žlutým autobuse.

23 komentářů:

  1. Opět přečteno jedním dechem! <3 To hnusný kafe ve Studentovi (pardoooon, Regiojetovi) piju taky a to jenom proto, ze vetsinou pred cestou kafe nestíhám..a trpím! jógu jsem si poslední dobou naprosto zamilovala a je to pro mě největší relax. A když jsem hodně pohodlná, tak je jóga super výmluva, proč nedělat kliky, angličáky apod. Tělo a mysl přece potřebuje taky někdy odpočívat :D

    OdpovědětVymazat
  2. Kaviarenský povaľač som aj ja ! :D A to poriadny. Ale niečim to treba vykompenzovať to cvičenie. A koláčiky vyzerajú naozaj skvelo :)
    my blog : THE COLORFUL THOUGHTS

    OdpovědětVymazat
  3. Jde vidět, že sis to tam parádně užila! A Delmart je skvělej! už se těším až se tam zase o prázninách dostanu :)

    http://the-biggestfear.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
  4. Kavárny, dobré jídlo..jo to je moje :)
    Ovšem již třetí měsíc mě trápí zraněnění nohy a to si člověk ani to dobré jídlo nevychutná, když ví, že si na to nemůže zacvičit

    Lukáš
    www.ajlaffesn.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jee tak to jsme na tom podobně:( - teda já o něco líp, pořádně necvičím už měsíc a půl....
      Držím palce, ať je to brzo ok!

      Vymazat
  5. Ty tvé spisy se tak krásně čtou :)!

    OdpovědětVymazat
  6. Už dlouho mi vrtá hlavou u tvých článků i fotek na instagramu.. Vždycky píšeš "odřená klíční kost" a tak podobně, prostě v jednotném čísle. Vážně si odíráš a omodřinuješ jen jednu? Nějak mi to prostě nejde do hlavy, že každou chvíli mluvíš o zmasakrovaný klíční kosti a ta druhá pořád vůbec nic :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nooo když ti to dlouho vrtá hlavou, jistě tě napadla i ta nejvíc pravděpodobná možnost - že to prostě píšu blbě:)

      Vymazat
  7. Boží článek (a to pozor - nejen proto, že jsem v něm i já :DD)! S těma jahodama jsi mě teda dostala, to mi ještě vysvětlíš. :D A kafe si vynahradíme vínem a spánkem v Albusovo pelíšku, už BRZY!

    OdpovědětVymazat
  8. Moc jsem se těšila na další článek. Celkem mi chybí, že už nepíšeš tak často :( Stát se profesionálním kavárenským povalečem je asi od teď můj největší sen :D S jógou to mám úplně stejné, prostě nedokážu být delší dobu v klidu :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To mě moc těší, budu se snažit zase psát častěji, moc mě to baví tak bych ráda psala víc!:)

      Vymazat
  9. Já jsem taky pro obě verze, sporovce i povaleče. Proč nebýt všechno? Když můžem být všechno co chceme :D Haničku ti závidím a Marťu sleduju už taky nějaký pátek. Teď ji mám navíc mnohem radši než před lety. Krásný den, V.

    OdpovědětVymazat
  10. Musím se přiznat, že na tvém blogu jsem poprvé, ale hned do nejnovějšího článku jsem se začetla a už ted vím, že tu rozhodně nejsem naposledy:)
    Píšeš krásně, čte se to i takto po ránu jedním dechem, takže se jdu uvelebit na gauči, udělat si kafíčko a trošku tvůj blog projet :)

    Mimochodem mi přijde vtipné, že zrovna v prvním článku, který u tebe čtu, se objevila Marťa, protože přesně přes její blog jsem se k tobě dostala!:) A nejspíš kvůli tomu, že máme stejnou "úchylku" :D :)

    OdpovědětVymazat
  11. Teďka už nejde poznat, že Regio Jet není vlak :D Mi to tak došlo, když si říkám, že vlak nestaví na Florenci.
    Jo a strašně mi na fotkách chybí Albus Bílá Fusekle. Trapné, že? Mopsů není nikdy dost.

    OdpovědětVymazat
  12. Ahoj. Tvůj blog patří mezi cca 5 blogů, které mě baví a pravidelně čtu. Občas přidám do záložek nějaký nový, ale většinou tam zůstane jen pár dnů :D tak mě napadlo, jestli bys nechtěla napsat článek, nebo třeba jen pár tipů tady do odpovědi, na nějaké tvoje oblíbené blogy, ať už zaměřené taky na sport, lifestyle, jídlo, prostě co tě baví. Bylo by to super :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuju, to mě tak těší!!:)
      A nějaké tipy můžu sepsat, určitě jo:)

      Vymazat
  13. Ahoj. Chci se zeptat, jestli si běžně počítáš kalorie/makra? Pokud ne, zajímalo by mě, jestli na sobě sleduješ nějaký rozdíl oproti tomu, kdys třeba počítala :) Díky. Dortíky vypadají všechny krásně =)

    OdpovědětVymazat
  14. Ahoj, jen občas:) Třeba když si celý den všechno vařím, tak to zhruba počítám, ale když jím někde venku nebo na výletě, nebo jdu třeba večer na vínko apod., tak to neřeším vůbec:) Teď jsem něco málo přibrala, řekla bych že tak 2kg, ale to proto že jsem byla 2 měsíce bez crossfitových tréninků a neměla jsem tak veliký výdej, jako jsem bývala zvyklá, takže to tím (ne)počítáním nebude:)

    OdpovědětVymazat