9 důvodů, proč mám tak ráda crossfit

Když jsem si někdy ke konci minulého roku po nějakých těch hodinách mezi jednoručkama ve fitku, kterýma jsem se snažila nahonit svá kostnatá ramínka, stovkách hodin fitboxu a ještě víc hodinách TRX říkala, že by neuškodila menší změna, a že teda zkusím něco novýho, ani náhodou jsem netušila, jak velká změna to bude.
A to jsem ještě zdaleka netušila, že to něco novýho se mi zaryje pod kůži tak hluboko (doslova, od dlaní až po holeně:D), že se z toho stane nedílná součást života, největší závislost i zdroj radosti, a že se o pár měsíců budu chystat na první závody.
A protože už je to tři čtvrtě roku, co se skoro denně dobrovolně týrám, denně si nadávám proč to všechno dělám, neustále se slovy "tak tohle už nikdy" končím s crossfitem a další ráno stejně nadšeně běžím na další trénink, sepsala jsem několik důvodů PROČ.

1) Hned na začátek největší klišé. Ale pravdivý. Protože crossfit je hlavně o lidech a o komunitě.
Všechny ty WOD, technika vzpírání i učení nových cviků by zdaleka nepřinášely tolik radosti a nadšení, kdybyste to neměli s kým sdílet. A právě crossfit mi dal spoustu nových kamarádů, kteří mají velký podíl na tom, proč se na tréninky tak těším. A ještě větší důvod jsou ty společný zasloužený snídaně!
Nejlepší je, když po vraženým WOD padnete na zem na podlahu špinavou od křídy, podíváte se vedle sebe, a kolem vás leží z každé strany 5 dalších mrtvol, stejně zničených a zároveň spokojených, tak jako vy.
Samozřejmě že i na crossfitu je to stejný, jako všude jinde a i na takovým tréninku můžete potkat někoho, kdo se bude chovat tak namyšleně, že byste mu nejradši dali kettlebellem po hlavě. Ale nejčatsěji to bývá tak, že se spolu na lekcích baví všichni, bez rozdílu jak dlouho kdo chodí nebo co si nakládá za závaží.

2) Protože je tam každej sám za sebe, a zároveň v kolektivu. Na jednu stranu je v tom soutěživost, na druhou stranu se všichni podporují, fandí si a nejvíc podpory nakonec patří tomu poslednímu, kdo ještě maká, když už to mají ostatní za sebou.
Po každém WOD si píšeme výsledky na tabuli (které bohužel často říkám tabule hanby), ať už je to počet opakování nebo čas. A pak je vždycky dáno černé na bílém, kdo byl nejlepší. A nikdo nikdy nechce, aby u jeho jména bylo to nejhorší skóre. Určitá soutěživost je i v tom, že když se někomu něco povede, přeju mu to, říkám si, jak je dobrej......ale zároveň v tom tu mrchu nechci nechat a musím to dát taky! :D

3) Protože v tom nikdy nebudu dost dobrá. Trochu depresivní, ale ještě víc motivační. A čím déle se tomu věnuju, tím víc zjišťuju, co všechno neumím. Pokaždé je kam se posouvat, a pokaždé je největší radost a oslavný taneček, když se něco dalšího podaří. Ať už je to chvíle, kdy si poprvé na osu naložíte kotouče co nevypadají jako z mateřské školky, uděláte první shyb nebo klik ve stojce, nebo se vám povede WOD v čase, za kterej byste se nejradši poplácali po upocených zádech.

4) Se třetím bodem souvisí i to, že nikdy nehrozí stereotyp. Pod crossfit patří VŠECHNO, od vzpírání s těžkýma činkama přes běh nebo veslování až po více či méně děsivé cviky z gymnastiky, jako jsou kliky ve stojce, chůze po rukou nebo muscle upy na kruzích. Dříve či později se nevyhnete ničemu, a tak jsem se i já po 23 letech života s fóbií že "když budu hlavou dolů tak spadnu a umřu" naučila kliky ve stojce.
Crossfit vás zkrátka donutí dělat i to, co nesnášíte a nejde vám to - a nakonec z toho budete mít radost.

4) Protože je to funkční cvičení, ne jen cvičení k nahonění svalů a ega. Svalovci co denně zvedají před zrcadlem činky, aby měli co největší bicepsy nebo ramena a slečny, které dělají po ránu kardio na lačno, aby byly co nejhubenější? Proč ne, když jim to vyhovuje.
Když má ale někdo velký bicepsy, tak je to pro něj asi fajn. Ale když jsou ty bicepy jen k tomu, aby prostě byly, ale nedá se s nima ani udělat pořádnej shyb nebo vyšplhat na laně, a při pokusu o stojku následuje shnilá hruška?
A nebo když má nějaká kráska 0,07% tuku, pěkný břicho a hezkej zadek, ale omdlela by vyčerpáním hned při náročnější rozcvičce?
To při crossfitu nehrozí. Na crossfitových závodech možná neuvdíte tak obří svaly jako na kulturistických soutěžích, ale alespoň uvidíte jak vypadá, když někdo ty svaly opravdu umí používat.

5) Protože vzhled není na prvním místě. Jasně, nikomu není jedno jak vypadá a asi každej chce mít míň tuku, víc svalů a hezkou souměrnou postavu, ale není to ten největší důvod, proč většina crossfiterů trénuje.
Není to žádný "dneska jedu nohy" a další den zase "dneska trénink ramen a bicepsu".
Děláme prostě wallbally, snatche, shyby, cleany, angličáky a další hnusy. A nikdo při tom tolik neřeší, jakej sval se mu právě zapojil při osmdesátým angličáku nebo s naložením těžšího kotouče na snatch.
Když se s kamarádkou domlouváme, co půjdeme trénovat, nedomluvíme se na dřepy proto, že z toho budeme mít dobrej zadek (což stejně budeme, haha!), ale proto, že je to naše slabina, na které chceme pracovat.

6) Protože to ze mě udělalo o trošku menší dámičku. Když si vzpomenu, jak jsem ještě před pár měsícema ve fitku pečlivě omotávala osu na dřepy ručníkem, aby mě to náhodou nedejbože netlačilo do mých křehkých zádiček, musím se usmívat.
Když začnete s crossfitem, se vším pak budete dělat mnohem menší vědu. Řízli jste se do prstu? Spálili si ruku o hrnec? To nic není, vždyť sedřený dlaně nebo rozseknutá holeň bolí mnohem víc!

7) Protože s crossfitem máte takovej výdej energie, že klidně můžete sníst mámu, tátu, bábu i s trakařem a k tomu celou vesnici, a stejně moc nestane.
Dřív by pro mě bylo naprosto nepředstavitelný jít hned po cvičení do kavárny a dát si tam ten nejsladší marcipánovej croissant. Protože bych tím všechno to úsilí pokazila. Teď se na společnou potréninkovou snídani vždycky neskutečně těším a dám si na co mám chuť. Zaprvé proto, že prostě můžu, zadruhé proto, že mi to dost změnilo pohled na sport, postavu i cíle celkově, a proto, že jídlo je prostě kámoš. A to je hodně osvobozující.

8) Protože se s každým tréninkem dostávám na hranici svých možností. I když už nemůžu a myslím si, že každou chvíli omdlím/umřu/pozvracím se, nakonec se nestane ani jedno, nakonec mi stejně nezbude nic jiného, než to se zbytkem všech sil dokončit. A k něčemu takovýmu bych se nikdy sama nedokázala donutit. N I K D Y.

9) Protože crossfit = spousta fešáků bez trička. A to úplně neurazí. Lukčo neboj, dělám si srandu!

Reebok od hlavy až k patě! #juhuuu

Crossfit je pro mě ten nejvěští koníček, největší radost a něco, v čem jsem se našla a naplňuje mě to. Ale to ani náhodou neznamená, že to tak musí být pro každého. Naproto chápu, že někomu může mnohem víc vyhovovat klidná jóga, moderní tanec nebo třeba box, a tak je to taky v pořádku. Ale když si najdete něco, co vám bude dělat alespoň z poloviny takovou radost jako mně crossfit, bude váš život hned hezčí. A je úplně jedno, jestli je to běhání, pěstování kaktusů, kreslení nebo třeba sbírání známek a vyrábění zvířátek z kaštanů.