neděle 22. února 2015

Únor

Když jsem byla malá, znala jsem ke každému měsíci nějaké pořekadlo. Únor bílý, pole sílí. Březen, za kamna vlezem. Duben, ještě tam budem...
Ale nebojte, recitovat vám tady nebudu. 
A nebudu ani básnit o tom, co se děje v únoru na polích.
Teď, když se řekne únor, okamžitě se mi vybaví Valentýn.
I přesto, že se začátkem měsíce okamžitě nezačnu skupovat všechno, co jen trochu připomíná srdce, šuplíky plnit červeným krajkovým spodním prádlem a nejezdím do IKEA nakoupit hromadu růžových svíček. 
Nikdy jsme to nijak neslavili, což ale neznamená, že bych ráda nedostávala květiny a čokoládky ve tvaru srdíček (no dobře, je jasný, že čokoládu mám ráda ve všech tvarech...). Jen to červený spodní prádlo bych nechtěla. Nemám ráda červenou. Ve spojením s mým bledým obličejem a světlýma vlasama je to.....no....ne, prostě mi nesluší.
Tento rok jsme spolu s přítelem ten den ani nebyli, ale na dortík jsme si zašli alespoň v týdnu.
Protože jak se říká, láska prochází žaludkem. A o to líp, když tím žaludkem projde i kokosovej cheesecake!
A samozřejmě, že jak jde o Valentýn, je to na prvním místě marketing, pak dlouho nic, a až potom nějaká láska. A samozřejmě bychom si všichni měli najevo to, že se máme rádi, každý den, různými maličkostmi. Ale ne každý to dělá tak úplně denně, a tak neuškodí si to jednou za čas připomenout, i kdyby to měla na svědomí nějaká fialová flekatá kráva v reklamě a nebo leták v Lidlu, kde prodávali v srdíčkovém obalu i uzeného lososa (a já jsem doteď tak trošku uražená, že jsem takovou romantiku nedostala!:D).
A v posledních 4 letech je pro mě únor i měsícem, kdy si zvykám na nový režim. Začíná totiž nový semestr, a tak si musím po dlouhých dvou měsících bez školy opět zvyknout na to, že tam občas i musím zajít. A pokud možno si i zapamatovat, ve který den a kterou hodinu. Což v praxi vypadá tak, že zhruba do dubna stejně koukám několikrát denně do diáře, kam jsem si neohrabaně naškrábala rozvrh. A jen co si ho začnu trošku pamatovat, je tady zkouškové, a tím návštěvy přednášek končí.

Minulý i předminulý rok pro mě byl únor i měsícem nových pracovních zkušeností.
Neplánovaně, ale vždycky to tak vyplynulo.
Minulý rok jsem nastoupila jako poskok  stážistka do zpravodajské redakce České televize, a rok předtím jsem se hlásila do telefonu se slovy "....Mladá fronta Brno, prosím!".
A shodou okolností jsem byla minulý týden na pohovoru a příští týden možná budu mít nějaký další, tak kdo ví, třeba to stejně dopadne i letos. A já si pak zase budu nadávat, proč to dělám.
A zrovna před pár dny jsem si uvědomila, že až skončí únor, budou to oficiálně jen dva měsíce, které mám na napsání bakalářky. Jedno velký doprdele! 
Minulý týden jsem byla na konzultaci u svého vedoucího, abych mu ukázala dvě kapitoly, co jsem napsala, a jsem z toho tak akorát zmatená. Nedozvěděla jsem se skoro nic, ale bylo mi řečeno, že z toho může být hezká práce.
Což by mi udělalo velkou radost.
Kdyby mi 5 minut předtím nepřiznal, že to skoro nečetl.

A únor taky znamená to, že už je zima sakra dlouho. No nepovídej!
Na podzim se celá třepu na to, až se budu motat do velikých šál, nosit huňaté teplé svetry, kabát s kožíškovou kapucí, těším se na to, až si k sukním a šatům obuju kožené kozačky, které k tomu vypadají dobře, a vždycky si říkám, že zima je na módu dost dobrá.
Nemůžu se dočkat, až konečně bude taková zima, že si na svetr natáhnu i kožešinovou vestičku. Třeba jako loni, kdy jsem se tak těšila, až jsem v té vestičce pobíhala i doma, zamotaná do šály.
S kloboukem na hlavě.
.....a takové nadšení mi vydrží asi tak týden, maximálně dva.
Potom už mě začne kabát nudit, uvědomím si, že mi čepice fakt nesluší, a pořád se zamotávat do šály je taky otrava. A jako bonus k tomu ještě to, že při čekání na zastávce je mi zima i v několika vrstvách, a při nastoupení do šaliny jsem během dvou sekund upocená jak to prase a vedro je mi skoro na omdlení.
A teď už je to období kabátů a šál tak dlouho, že jsem na všechno úplně rezignovala. Je mi jedno, že jsem v černé čepici, kabátu, kalhotách i botách jako jedna černá můra. A pořád dokola taky nosím jen ty stejný svetry, než abych se otravovala s nějakýma šatama, ve kterých by mi pak byla stejně akorát zima (holt nejsem fashion bloggerka, tam mají ty smysly posunutý asi trošku jinak, aneb "je pod nulou, ale v lodičkách nebo converskách s holýma kotníkama mi fakt není zima, nenene!").
No, jak ze stránky módního časopisu teď zrovna nejsem.
A dneska, při procházení Vaňkovky jsem si uvědomila, že únor je dost nahovnoměsíc i pro nakupování oblečení. 
Na jarní je ještě moc brzo, protože kdo má mít to srdce, koukat třeba měsíc na novou jarní bundičku a nemoct ji z toho ramínka sundat, žejo. A na zimní je zase už moc pozdě, protože se přeci určitě začne oteplovat. (i když tohle jsme si všichni říkali před 2 lety až do Velikonoc, kdy nasněžilo).
Našla jsem totiž parku, která byla přesně podle mých představ. Přesně takovou, jakou jsem si přála celou zimu. Hodně teplou, s kožíškem i teplou kapucí. S koženkovými rukávy. Ve slevě z původních (a na New Yorker pořádně nechutných) 1700 na směšných 550. A v mojí velikosti.
Čekala tam na mě.
Osud.
A já jsem udělala co?
No, řekla si "ale neee, stejně by mi teď akorát ležela minimálně 8 měsíců ve skříni". A šla jsem pryč.
A přesně za těch 8 měsíců si budu nadávat, že jsem si ji tehdy nekoupila, když teď za podobnou budu muset dát dva tisíce.
Klasika.
I když....možná, že únor není ani co se nakupování týče tak úplně nahovnoměsíc.
Možná je ta chyba trošku jinde. Někde mezi tou parkou na věšáku a kabátem, co mám na sobě.
A samozřejmě, ne že by bylo v zimě všechno špatné a že by byly všechny dny v daném měsíci stejně šedivé, jako to počasí, ale příjemné jaro a ještě lepší léto to prostě není. Ale na rozdíl od ledna už je to víc na dohled. Zrovna dneska už jsem to jaro cítila i ve vzduchu, a uvědomila si, že už se to po malých krůčcích blíží. A já se strašně těším. Až poprvé vytáhnu křivák. Až si obuju leopardí boty. A šaty s balerínkama. A...
(a omrzí mě to stejně tak rychle, jako ten zimní kabát, já vím...)
A nejlepší je na tom i to těšení. Hrozně se těším, až zase na jaře nebo v létě pojedeme někam na výlet.
Vlakem!
S takovouhle snídaní!

26 komentářů:

  1. Máš pravdu. Ta zima je uz tak strašně dlouhá.... Já jí akceptuju jenom v Prosinci (protoze jsou Vánoce přece!) :D ale věřím ze jaro uz přijde brzo....včera jsem ho uz cítila ze vzduchu :)

    OdpovědětVymazat
  2. Tak jestli jsi mi něco vytrhla skutečně z úst, tak je to mimo jiné především to "jedno velké doprdele" s bakalářkou =) Já jaro také miluji, ale popravdě, zima je rok od roku horší, spíš žádná a to mě strašně * štve! Chybí mi úplně ty vánice, ukpy sněhu bílo, mrát , jinovatka, náledí..a nic z toho nebylo,takže bych pořádnou krutou dobu ledovou klidně ještě uvítala:D A jaro at je pěkně na jaře, jak má být:)
    Mimochodem, co že máš za téma na BP?:)

    OdpovědětVymazat
  3. S tím nakupováním. já jsem našla nádhernou bundu na lyže, ale dost roztomiloou s růřičkama.. a tak mě z ní bolí srdce.. :) a le také jsem už viděla spoustu jarních věcí na které je strašná zima a taky jsou dost drahé :D

    OdpovědětVymazat
  4. podľa mňa sa oplatí kupovať tieto zimné kúsky vo výpredajoch :D môžeš ich nosiť budúcu zimu a tešiť sa z toho za akú cenu si ich ulovila.. a v týchto dňoch je ešte stále zima, takže by sa dali využiť aj teraz. :D inak sa na jar už tiež veľmi teším, kožená bunda konečne!
    http://bonesincouture.blogspot.sk

    OdpovědětVymazat
  5. Úplně vystihuješ mé pocity! Na podzim se člověk těší na dlouhé huňaté svetry a teplé kožešinky, ale prostě po týdnu je jejich kouzlo pryč. Natožpak po tolika měsících! Jediné plus února je, že je tak krátký a že poslední dny opravdu jsou jakési jarnější - sluníčko prokukuje a slýchávám zpívat i ptáky :) Takže snad brzo!!

    worldaroundmissnothing.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
  6. dvě věci - nenávidim ty přechody ze zimy do tepla, v zimě peru desetkrát častěji, protože jakmile jde člověk něka z venku, je okamžitě orosený :D a to souvisí s nákupy - kdo se á vymotávat v každé kabince z těch 50 vrstev, :D a druhá - bakalářka. Hahaha :D potřebuju rozhovory s poslankyněma, odpověděly mi zatim dvě, a rozhovorů potřebuju pět -- takže až se oteplí, budu stát před sněmovnou a škemrat o rozhovor - aneb těžký život studentstva :D držím pěsti, ať ti to jde líp !!! :)

    OdpovědětVymazat
  7. S tou bakalářkou jsme na tom úplně stejně. A taky jsem byla minulý týden u své vedoucí, na dohodnutém termínu konzultace a říkám jí: Já vám nesu další část a ona: A vy už jste mi něco nesla? Já to asi ztratila ve vlaku! (málem jsem omdlela). Takže je to docela síla. A do toho ještě přijímačky a státnice, fuj!!! Takže na jednu stranu se strašně těším, až zima skončí a zpěváčkové začnou ptáčkovat, ale na druhou stranu mě vcelku dost děsí, jak moc to letí :/
    A jinak takovou snídani bych si nechala líbit, nejen ve vlaku! :-D

    OdpovědětVymazat
  8. Ty uděláš takové obyčejné téma, jako je únor, neobyčejným Markét! :-)

    OdpovědětVymazat
  9. Snídaně na závěr mě dostala (forever hungry...) Opět neobyčejný článek, miluju tvůj styl psaní! :)

    OdpovědětVymazat
  10. Přiznám se, že na jaro se také moc těším! :-)
    Zimu mám svým způsobem ráda. Miluju ty hromady sněhu a pořádný mráz, který maluje obrázky na okna. Jenomže taková zima teď není, takže mě ani nebaví.
    Léto moc v oblibě nemám kvůli tomu vedru, které nesnáším. :D Člověk se furt potí, je ulepení a funí (nebo aspoň já :D....). Ale takové jaro/podzim, to jsou bezva měsíce. :-)
    Stážistka v ČT? To musí být zajímavé. Co tam třeba děláš?

    OdpovědětVymazat
  11. Já už chci jaro moc a moc! a u blogerek co nenosí silonky, protože je už přece teplo se vždycky zasměju, a u článku o pár dní později taky, když píší, že dostaly chřipku apod.taky, kdo ví proč?!:D

    OdpovědětVymazat
  12. tak to já se na zimu netěším nikdy.. nebýt vánoc, tak bych nejradši odjela na ty 3 úmorné měsíce do afriky a slunila se celé dny. :D teď už mi zbývá jen se těšit na jaro.. a na ten křívák.. a balerínky ohohooo♥

    OdpovědětVymazat
  13. já jezdím vlakem na "výlet" denně do školy, jupíjej :D
    a parku taky sháním a 2000 se mi za ní dávat nechce, takže kroutim hlavou nad tvým rozhodnutím, nedat za ní 500!!!! :D

    OdpovědětVymazat
  14. tie fashionbloggerky! presne môj názor :D podľa mňa niekde trénujú ako nezamrznúť v zime.
    a makrónky a kokosový cheesecake!!!

    OdpovědětVymazat
  15. Obdivuji jak se dokážeš o obyčejném únoru neobyčejně rozkecat :)) S oblečením jsme na tom stejně atéž obdivuji slečny, které mají odhalené nohy a ještě jim je snad teplo. Já nosím nejlépe ponožky po kolena, kozačky... Krásné fotky :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju!
      Ale já ty slečny rozhodně neobdivuju, přijde mi to srandovní:)

      Vymazat
  16. Cítím to stejně. Únor je sakra blbý měsíc, ze všech 12ti ho mám ráda asi ze všech nejmíň, venku je pořád zima, smog a tma (a od listopadu už je to sakra dlouhá doba). Šatník se smrsknul na asi dvoje kalhoty, několik triček s dlouhým rukávem a asi tři šály, poněvadž víc se mi toho ráno na sebe oblíkat nechce a stejně je to tak akorát, aby mi neujel autobus do práce.

    Bakalářku jsem začínala kdysi taky psát až někdy v únoru a prvního dubna jsem ji odevzdávala hotovou. Ale je fakt, že já psala jen přehledovou práci, žádný výzkum, takže se to dalo stíhat. Stejný postup jsem aplikovala i u diplomové práce a pak jsem si kvůli ní odsouvala státnice až na podzim. Co se týče vedoucích, málokterý to na těch konzultacích má načteno. Ten můj tu diplomovou dal opravit jeho podřízené, které v tu dobu zkritizovali její vlastní práci na jiné univerzitě a ta mi ve výsledku podrhla v té práci snad i háčky a čárky nad písmeny :P.

    Valentýna jsme nikdy neslavili a asi ani slavit nebudeme, ale letos jsme si v tomto čase pořídili novou obývací sestavu do bytu, takže by se to možná dalo považovat za valentýnský dárek :).
    Tamara

    OdpovědětVymazat
  17. Leden a unor pro me byly vzdycky uplne zabity mesice. Nedalo se nic delat, hnusne, clovek ma ty zimy vazne uz po krk! Letos jsem se rozhodla to cekani na jaro nejak vyuzit, takze jsem nalezla skoro furt v kine a divadle. Pamatuju si ale naprosto presne tu paniku s bakalarkou a opravdu nezavidim ani trochu. Dikybohu, ze tohle uz mam za sebou a drzim palce, at je vsechno ok.

    OdpovědětVymazat
  18. Tvoje články jsou fakt geniální :D
    Já zimu nenáviděla od začátku, v průběhu a nenávidím ji doteď. Zima je opruz.

    OdpovědětVymazat
  19. Já ty tvoje články miluju! :D vždy dokážeš člověka tak pobavit :) a tu bundičku za 550 bych teda brala! :D ve středu jedo do Brna, třeba tě uvidím!:D budu hledat blondýnku v kabátu a omotanou šálou,ok?:D

    OdpovědětVymazat
  20. Fajn článek :) Já únor taky nemám moc ráda, Valentýn neslavím a ta zima je už k nevydržení. Hrozně se těším na letní bundičky a botičky a tak nějak věřím, že mě to nemůže tak rychle omrzet. Přeci jen...křivák, sáčka, balerínky, conversky....co víc si přát :) Navíc bude mnohem příznivější počasí na běhání a celkově doufám, že mi sluníčko dodá víc energie :D Už aby bylo jaro! A držím palce s prací i bakalářkou!

    OdpovědětVymazat
  21. Hrozně mě baví ty tvoje články ohledně měsíců.. :)) S tím oblečením to mám stejně - těším se na podzim na změnu v oblékání - trenčkoty, kardigany, lehké šály atd. Na zimu se v tomhle ohledu teda už moc netěším, protože přesně vím, jak to dopadne. Tak jak píšeš. :D Jeden kabát, dvoje kalhoty a furt se balit do šály. Nuda. Ale myslim, že už to brzo skončí! :)
    Hezký (únorový) den přeji! :) K.

    LadyKerstyn blog
    Soutěž o knihu Jak se stát Pařížankou

    OdpovědětVymazat
  22. Únor je pro mě (asi jako leden) takový ... nijaký, nezáživný měsíc. Valentýna neslavím, mám k tomu trochu odpor díky tomu, jak je to komerční svátek (nebo jsem jen zahořklá, že nemám s kým slavit :D), jarňáky bývají až v březnu, venku pořád tma jak v pytli a vlastně se nic zajímavého neděje. Už se děsně těším na takové ty dny, jak začne světla přibývat, začne se oteplovat, vyleze první sluníčko... to je nejkrásnější - jak se příroda probouzí :)

    OdpovědětVymazat
  23. To je snad ten nejkrasnejsi clanek o unoru, ktery jsem kdy cetla! Marieta *

    OdpovědětVymazat