sobota 19. března 2016

Markéta blogerka?

Uvědomila jsem si, že sem každou chvíli píšu moudra o házení činek nad hlavu, ovesných kaších nebo kafíčkách v kavárnách, ale o sobě a hlavně o psaní tohohle blogu jsem se snad pořádně nerozepsala.
Takže jdeme na to.
Markéta, čtyřiadvacetiletá studentka oboru.....ehm, teda počkat, vlastně už ne! Už jen Markéta, čtyřiadvacetiletá. 
Steve Jobs odešel z vysoké hned po prvním semestru, a jeho parťák Steve Wozniak, se kterým založili Apple pro jistotu nedodělal ani střední. Bill Gates se na to vykašlal po třech letech. Quentin Tarantino chodil místo do školy do kina, a Simona Krainová byla už za mlada tak krásná, že místo školy jela dělat modeling do Paříže.
Jo, nechodit do školy může být docela cool.
.....v případě, že jste Steve Jobs, máte obličej Simony Krainové nebo umíte točit boží filmy jako je Pulp Fiction. To pak můžete dávat jako historku k dobru do rozhovorů, které budou vycházet v prestižních časopisech po celém světě i na béčkových webech s rádoby motivačními články o tom, že vzdělání není všechno.
A pokud jste budoucí rocková hvězda, tak o nějaké yvsoké ani nepřemýšlejte. Pak bude totiž mnohem drsněji znít, když budete do rozhovorů hrubým zastřeným hlasem mladičkým vyplašebým redaktorům v košilích vykládat "jo, mladej - vysral jsem se na školu, místo toho chlastal a fetoval, a kam jsem to dotáhl!"
Ale nechat se ze školy vyhodit jen kvůli tomu, že podceníte počet kreditů, nedáte si rezervu, zapíšete si nepovinnej předmět, u kterýho si myslíte, že napíšete esej s prstem v nose, jako vždy....a najednou to nevyjde? To není ani cool, ani drsný. To je prostě jen blbost. (Kdyby to alespoň byl nějakej těžkej předmět, o kterém kolují hrůzné historky po celé fakultě! Ale nějaká nepovinná filozofická kravina za 3 kredity? Vážně, Markéto?)
Takže před jménem mám sice písmenka Bc., a kdybych nebyla takovej lajdák při zapisování předmětů (a kdyby vůbec na magisterských Interaktivních médiích bylo z čeho vybírat!), za rok a půl bych tam měla s vynaložením minimálního úsilí i Mgr. Do školy bych spíš nechodila než chodila, jednou za čas bych sesmolila nějakou esej nebo se během pár dní naučila na zkoušky, a zbytek času bych si jen užívala výhod bytí studentem bez těch nemilých věcí, jako je placení sociálního a zdravotního a drahých lístků do kina, sakra!.
Teď tam sice dost možná ta písmenka budou taky, ale dost možná z jiného oboru, a v nejlepším případě o rok později.
I když věřím, že škola není všechno, že mnohem důležitější je praxe a hlavně to co umíte (a že to nemusí být zrovna vymýšlení revolučních pořítačů nebo natáčení Pulp Fiction), stejně je jistější ten titul mít. Kdyby náhodou.
Ve skutečnosti ale zas tak o moc nejde. Ztratila jsem jeden rok magisterského studia na škole, která mi kromě vidiny titulu nedávala nic. Absolutně nic praktického, použitelného, využitelného. NIC. Studia na škole, ze které jsem stejně chtěla odejít. Tak proč mi to vlastně vadí? 
Protože jsem největší tvrdohlavec a rozčiluje mě, že to nebylo moje rozhodnutí (to je jako byste dostali padáka v nenáviděné práci dřív, než byste stihli udělat dramatickou odchodovou scénu! Nebo jako byste dostali kopačky od někoho, s kým jste se triumfálně chtěli rozejít sami!). Nemohla jsem si to promyslet, zvážit pro a proti, ani si detailně zjistit, co všechno by to obnášelo. Ale jak se říká, všechno špatné....
Už od malička pořád přemýšlím a sním o tom, co ze mě bude, až budu velká. A to i teď. Jen pořád nechci uvěřit, že velká už jsem! (a to jak věkem, tak co se rozměrů týče:D).
Nevím, jestli jsem někdy vyloženě toužila po tom stát se popelářem, ale to ježdění na stupínku mi každopádně dost boží připadalo. Chtěla jsem být archeoložka jako Indiana Jones, chovatelka koní, malířka...a postupem času mě to čím dál víc táhlo k psaní, k tomu stát se novinářkou.
Dost velký podíl na tom mělo možná i to, že to byla jedna z mála věcí, co mi tak nějak zbyla.
Tam, kde mají v mozku normální lidi část s logickým uvažováním a alespoň základním citem pro čísla, já mám totiž vzduchoprázdno. Matematiku jsem přestala chápat ve chvíli, kde k přestavivosti přestaly stačit jablka, hrušky a dílky pizzy nebo koláče. A o fyzice ani chemii ani nemluvím. Jediným pochopitelným zákonem pro mě asi navěky zůstane těleso ponořené do kapaliny.
Kvůli tomuhle handicapu (ze kterého stále obviňuju mamku, která nějakou dobu nevěděla, jak velké štěstí ji čeká a že už má v břiše ten malý blonďatý zázrak, a tak si na horách na zahřátí objednala grog jako by nic! Kde já jsem jinak mohla být!) se značně omezil i později můj výběr vysokých škol. Ale to nevadilo, chtěla jsem být novinářka a tak byla žurnalistika jasnou volbou. Vždyť jsem ze slohovek dostávala samé jedničky a stránky měla popsané během pár minut, a tak jsem je vítězoslavně nosila k odevzdání v polovině hodiny, za což mě všichni spolužáci, kteří u toho málem vypotili i duši, dost nesnášeli (no co, muslea jsem jim to nějak vrátit za všechny ty matematické testy!).
No, jedničky z dětských slohovek nejsou nic. Překvapivě. Pokud víte, jak vypadají SCIO testy, asi se nebudete divit, že se na tu žurnalistiku někdo s nulovým matematickým cítěním nedostal. Volba tedy padla na Interaktivní média na Filozofické fakultě, což se mi tomu zdálo nejblíž. 
Svého novinářského snu jsem se ale vzdát nechtěla, a tak jsem si sama domluvila praxi v brněnské redakci Mladé Fronty DNES (a ve škole za to navíc dostala 10 kreditů, win-win). K mému překvapení se žádné složité výběrové řízení nekonalo, ale prostě jsme se jen domluvili, kdy nastoupím. Okamžitě jsem běžela koupit slušnou bílou košili a lodičky, protože v mých představách byly novinářky elegantní a stylové ženy s luxusním blokem, drahým perem a diktafonem.
O iluze jsem přišla hned, když jsem v redakci viděla přehlídku mikin, a moje představy se rozplynuly na tiskové konferenci, kde jsem jako jediná neměla lyžařskou bundu.
Celá moje praxe se nesla ve stylu "předstírej, že nejsi tak mimo, jak ve skutečnosti jsi" a všechno jsem se učila až za pochodu. Třeba když jsem hned první den dostala za úkol "napsat nějaký kraťasy", absolutně jsem netušila, o co jde, ale už další den jsem domů pyšně nesla výtisk, kde bylo pár malých šušňů o zvířátkách v ZOO nebo otepolování označených zkratkou (mrz).
Během měsíce jsem domů nosila noviny s články o předních světových problémech a napínavých kauzách ve stylu hlasuje se o jménech medvíďat v ZOO, muži dávají na MDŽ přednost růžím před karafiáty nebo třeba o tom, že hrady zahájily návštěvnickou sezónu.
Investigativní žurnalistika, neasi.
Čím dál víc jsem si ale uvědomovala, že tohle práce pro mě nebude, a že dál než k těm medvíďatům bych se se svou povahou stejně nedostala. Naivně jsem si myslela, že novinařina je hlavně o psaní, ale to, že odněkud se musí ty informace napřed získat, ménu blonďatému mozku jaksi uniklo. 
A na to, abyste z lidí tahali informace, které vám říct nechtějí, neustále vytáčeli telefonní číslo, i když vám dotyčný třikrát položil sluchátko, a nebo pokládali rodičům tragicky zemřelé holčičky otázky "jak se cítíte?", na to musíte mít sakra ostrý lokty. Nebo spíš pořádný koule. A mně někdy přijde, že já ani ty lokty nemám, natož aby byly ostrý.
A po tom, kdy mě kvůli starosta nějakého města kvůli mému jemnému hlásku do telefonu oslovoval kočičko, poté, co jsem se několika lidem omlouvala do telefonu, že je "strašně nerada otravuju, ale"mi došlo, že tohle pro mě bohužel nebude (jak nečekané, když nesnáším i samotný volání sestřičce kvůli preventivní prohlídce :D).
K médiím mě to ale táhlo pořád, a tak jsem si o rok později domluvila další praxi, tentokrát v České televizi, v redakci zpravodajství. I když většina úkolů pro nás stážisty byla samozřejmě to, co se nikomu z ostřílených redaktorů dělat nechtělo (aneb obvolávání všeho možného i nemožného), stejně jsem byla nadšená pokaždé, když jsem mohla jet s kameramanem udělat nějaký kratičký rozhovor (a v televizi pak byl můj palec držící mikrofon:D), nebo když se ve zprávách objevilo něco, co jsem celý den zjišťovala. Ale vzhledem k tomu, že jsem před kamerou nikdy stát nechtěla a ani bych nemohla (R vyslovuju asi tak dobře, jako Václav Havel), pro mě ani ve zpravodajství slibná budoucnost nebyla.
Abych to měla kompletní, další rok jsem si ke škole domluvila dvouměsíční praxi v jedné brněnské PR agentuře. Jasně, i tady to samozřejmě byly úkoly, které ulehčovaly práci ostatním ve stylu hledání kontaktů (třeba na bloggery:D) a informací, ale jednou za čas jsem se i k nějakému tomu PR článku nebo psaní tiskových zpráv dostala, a to mě bavilo nejvíc.
Hned po ukončení praxe jsem získala práci v jiné brněnské marketingové agentuře, na pozici, kterou LinkedIn označuje šlechetným Junior Copywriter, v překladu jde o psaní textů do firemních katalogů nebo na web, od hotelů přes fitka až po výměnu pneumatik, traktory nebo obráběcí stroje. Někdy je to téma větší radost, někdy trochu otrava, ale vesměs jsem spokojená, baví mě to, a na home office si prostě stěžovat nemůžu. No, teď by to ještě chtělo něco podobného na plný úvazek!
A tak teď píšu o solných jeskyních nebo natěračských pracích, o víkendech chodím na brigádu (pro kterou ani ten LinkedIn dobře znějící název nemá, prostě sedím na vrátnici :D), cvičím, a připravuju se....připravuju se na to, že se začnu připravovat na přijímačky. A projíždím pracovní inzeráty, abych si našla ještě další práci, a k tomu sem tam píšu blog.
 Protože právě to spojuje dvě tři věci, co mám nejradši. Psaní, sport a samozřejmě - jídlo. A kdybych teď mohla víc cestovat, byly by to čtyři věci.
I když internet vládne téhle době, jsem stará škola, a mým velkým přáním stále zůstává jednou psát i do něčeho tištěného. Čím si můžete listovat hezky při popíjení kávy nebo položit na stůl při ukrajování dortíku vidličkou. 
EAT RUN LOVE.
No......za to se zrovna po zádech pyšně neplácám. Je to ještě desetkrát horší než zápletka filmu Eat pray love s Julií Roberts v hlavní roli, u kterého mě to napadlo. A to ani nemluvím o tom, že jsem v tomhle roce byla běhat přesně jednou. RUN jak vyšitý, fakt.
Chtěla jsem něco, co bude vystihovat všechno - sport, jídlo i to ostatní,co mám ráda. Ale ani ve snu mě nenapadlo, že mě to bude bavit TAK dlouho, a už vůbec ne, že to bude číst tolik lidí. To bych si to pak sakra promyslela!
A nebo taky ne, vzhledem k tomu jak špatná jsem na vymýšlení jmen i názvů - jeden příklad za všechny je to, že s přítelem sháníme štěňátko mopsíka. Ale nesmí to být fenečka. Musí to být pejsek. Proč? Psí jméno máme vymyšlený, ale vymyslet ještě variantu pro fenečku zkrátka nejsme schopní!
Jako blogerka se ale nikde neprezentuju, pokud to není něco, kde by mi to mohlo vyloženě pomoct. Přijde mi, že bez znalosti širšího kontextu by si pod tím leckdo mohl přestavit akorát tak holku, která si fotí rtěnky a na internetu honí lajky.

- Díky blogu jsem poznala spoustu lidí, se kterými bych se jinak nikdy nesetkala, a v některých jsem našla opravdové kamarádky. Kamarádky pro drby nad kafíčkama, ne jen nějaký virtuální plácání se po zádech.
- Jasně, občas díky blogu dostanu taky nějakou tu materiální radost, ale ještě lepší jsou ty příležitosti, ke kterým mi blog trošku pomaliličku pootevírá dveře - a o té největší se snad dozvíte už brzo,ale zatím nechci nic zakřiknout :)
- Za největší joke své "blogovací kariéry" považuju to, že jsem se před 2 lety umístila na 4. místě Blogerky roku v kategorii Food, přestože se moje "vaření" denně točí okolo kuskusu, tofu a ovesných vloček, a není žádnou výjimkou, že rýži buď rozvařím nebo připálím.
- Samozřejmě, že jsem se za tu dobu i já mnohokrát setkala s hnusnými anonymními komentáři, od sprostých urážek až po detailní rozbor mé, údajně velmi narušené, osobnosti, ale bez toho se to holt neobejde na internetu nikde - od politických diskusí přes videoklipy až po nevinné recepty na dámských webech. Dřív jsem měla potřebu se s dotyčnými anonymy dohadovat, dokazovat jim že mám pravdu a ospravedlňovat se, ale pak jsem konečně pochopila, že to nemám zapotřebí.
Stačí jeden klik, a je klid. Žádná demokracie a svoboda slova tady panovat nebude! Hezky diktatura a totalitní režim, tak!
- Těch pozitivních reakcí je ale naštěstí mnohem, mnohem víc, až tomu kolikrát nemůžu uvěřit. Zní to jako to největší klišé plný jednorožců a duhy, ale u čtení komentářů se kolikrát musím usmívat a z každého mám radost. A úplně neuvěřitelný pro mě stále je, když mi někdo napíše že mu můj článek vykouzlil úsměv nebo dokonce zlepšil den - to pak ten den zlepší pořádně i mně!
- Úplně největší pochvala, kterou jsem kdy dostala je pro mě to, když si někdo přečte moje články i přesto, že jsou na témata, o která se jinak vůbec nezajímá.
- A nebo když můj blog čtou i kluci. To si pak říkám, že snad opravdu nejsem taková slepice!
- Nebo taky když si moje mamka jeden článek přečetla sedmnáctkrát (:D). Nebo když mi kamarádka řekne, že jsem to popsala tak, že si mě úplně umí představit jak to vykládám, se všema svýma výrazama.
- Neskutečně me taky potěšilo, když jsem dostala komentáře nebo maily, že se někdo pro něco rozhodl díky mým článkům - ať už to byl výlet do Budapešti, odhodlání začít s crossfitem nebo třeba jen dobrý cheesecake v Melounovém cukru. To je pro mě pak největší motivace, když vidím, že můj """vliv""" (v milionu uvozovek) může někomu přinést skutečnou radost. A mozoly, pardon!
- Hodně lidí si myslí, že když píšu blog takhle veřejně, tak asi budu extrovert. Někdo, kdo je rád středem pozornosti, bavič každého kolektivu nebo někdo, kdo ani na chvíli pusu nezavře, ale ve skutečnosti je to spíš naopak. Na blog pravidelně chodí zhruba 4 tisíce lidí, ale kdybych měla něco přednášet třeba jen pro setinu z nich, radši bych si zlomila nohu, vypila projímadlo nebo způsobila nějaké zranění, jen abych tam nemusela! Ale přitom sedět u počítače a do klávesnice ťukat to, co mě zrovna napadne, je pro mě jedna z nejoblíbenějších činností.
- Někdy je dost zvláštní, když se potkám s někým, o kom nevím ani jak se jmenuje, ale on o mě už dávno z blogu ví, jak se bude jmenovat můj budoucí mops, kde jsem byla v létě v srpnu nebo jak si dělám svou ranní kaši.
- Často taky přemýšlím o tom, jak psát o tom, o čem chci a zároveň najít tu hranici, o čem psát můžu. Mám spoustu skvělých historek, příběhů k zamyšlení nebo poučení z vlastní i cizí blbosti, ale....některý jsou dobrý jen pro kamarádky nad skleničkou vínka. A některý až po první lahvi!
P.S. Jaká ironie. Píšu tady o psaní, občas ve mě vyloženě zuří Grammar Nazi, a přesto stále píšu čárky prostě tam, kde mi to dobře zní a Jungman i Komenský se v hrobě obrací.
P.S.2 Nechtějte ani vědět, jak dlouho mi trvalo pochopit, že správně je výjimka, že vlevo i vpravo se píše dohromady, nebo že s kopce dolů opravdu není hrubka. Teď jásám pokaždé, když to někde můžu použít......a pak se plácat po zádech, jakej jsem to ale češtinář.
P.S.3 Když už jsem zmiňovala to přání o psaní i do něčeho tištěného #staráškola - za dva měsíce se snad něco menšího objeví! :) (a crossfiťákům asi bude hned jasné, v čem to bude)

102 komentářů:

  1. Marky ta vysoká mě mrzí, protože zasadit tu první "ránu" je lepší! :) Plně tě chápu, protože to bylo jako bych to psala já, akorát já jsem úplně mimo obor, takže k nějakému tomu psaní se nejspíš dostanu jen zázrakem :/ :D

    Sweet Life with Lena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuju!:) A třeba se k tomu taky jednou dostaneš, hlavní je to nevzdávat a dělat to s radostí.)

      Vymazat
  2. patřím k těm, co se na tvůj blog občas ráda vrací, byť třeba zrovna crossfit mi nic neříká a tipy na brněnské restaurace asi nepoužiju (protože se do Brna zatím nechytám). Jen se mi to prostě hezky čte. Tak ať je další etapa krokem vpřed. Ať vyjde nějaká prima práce a dopadnou příjímačky (o čem uvažuješ?)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju!:)
      Přemýšlím o češtině (český jazyk a literatura)

      Vymazat
    2. Pokud by sis chtěla udělat trochu představu, co ten obor obnáší, stav se na Kounicove v antikvariátu (u Boudy, naproti Kontíku). Synátor teď skončil magistra, taky už při práci, pracuje tam. Nejsem si jistá, jestli je to úplně to, co si představuješ. Jinak tvrdil, že magistr už byl vcelku na pohodu proti bakaláři - tam, pokud si pamatuju, bylo dost chuťovek typu staroslověnďtina.

      Vymazat
  3. Market drzim paste, nech ti vyjde vsetko co si prajes! Skola na teba pocka, za ten rok nacerpas kopu novych sil a a snad aj chuti ist este studovat. Nezabudaj ze nic sa nedeje len tak bez priciny ;-)
    V.

    OdpovědětVymazat
  4. Opravdu dekuji za tento clanek a preju mnoho uspechu do dalsiho studia ci zamestnani. Doufam, ze budes blog jeste dlooouho psat a inspirovat ostatni :)

    OdpovědětVymazat
  5. Opět zase skvělý článek, který mě tak nějak "nakopnul". Držím palce do dalších dnů - není sice "každý den posvícení", ale určitě je všechno tak, jak má být! ...btw. jsi skvělá! :))
    FitBlanka.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuju! :)
      Teď už to není tak horký, jsou to cca 2 týdny, takže už to nevidím tak černě a věřím, že se nakonec ukáže, že to tak být mělo:)

      Vymazat
  6. na výjimku měla naše češtinářka pomůcku, kterou si zapamatuje každej a už nikdy nezapomene :-D aneb nejdřív je tvrdej a dlouhej a pak krátkej a měkkej ;)

    OdpovědětVymazat
  7. Článek jsem přečetla se zatajeným dechem ...
    Já sama vejšku s ním spojený titul nemám a myslím si, že to bylo skvělý rozhodnutí. Teda, na VŠ mě nepřijali, ale už jsem nešla na žádnou tu "záchranou" školu pro titul. Prostě jsem šla na pracák a práci našla dost haluzně po dvou měsících. To honění za titulem prostě nechápu. Teda chápu u škol bez zaměření jako je gympl, ale u odborných škol moc ne. Já mám grafickou střední a stejně nejvíc jsem se toho naučila sama a vlastně jsem od grafiky (kterou jsem chtěla dělat nejvíc na světě a hlavně 3D animaci) tak nějak utekla ke kódování webů. Takže tak jako tak, dopadne to dobře!
    Dál bych se ztotožnila s tím, že jsem díky tobě objevila krásu Budapeště a opravdu jsme tam loni v srpnu s přítelem byli. Díky!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju Baru:) a máš pravdu, čím víc o tom přemýšlím, tím míň se mi chce honit nějakej titul (a přece jen, Bc už mám), takže se budu snažit spíš s tou prací - zkušenosti jsou stejně mnohem víc, obzvlášť v oboru co chci:)

      Vymazat
    2. Přesně! Na "kopíka" vzdělání fakt nepotřebuješ :)

      Vymazat
  8. Market, je uplne jedno jak dlouhy clanek napises, ja ho stejne vzdycky musim precist cely! :D s tema SCIO tomu rozumim, matika je pro me taky jak sprosty slovo, nastesti jsem mela materialy a dobreho ucitele, takze jsem to dala dobre (a nakonec to ani nepotrebovala :D).. Takze kdybys mela zajem, materialy porad mam:)) Ps, pojedeme ted s pritelem do Budapesti no a co jsem mu posilala hned jako prvni? Ano, tvoje clanky :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Simi moc děkuju! A Budapest si moc uzijte! (a nezapomente na tu nejlepsi snidani! a nejlepsi hummus!!:D)

      Vymazat
  9. Hodně štěstí při nových přijímačkách :).
    Když má člověk před jménem mgr. je samozřejmě fajn, ale když má navíc pocit, že mu to studium i něco dává je to podle mě snad ještě lepší, tak snad to všechno bude k něčemu dobré :).

    A teď to hlavní: Ano, ano, ano! Čárky by se měly psát tam, kde to zní dobře!!! <3

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. děkuju:)
      to stuidum mi porávě nedávalo nic, tak snad se nakonec ukáže, že to takhle dopadlo dobře.)

      Vymazat
  10. Ty jsi stejně nejlepšíí! A vůbec nemám strach, že ty tu knížku jednou nevydáš.. Protož přesně, jak někdo říkal, tak já taky, aniž bych dělala crossfit vždy tvé články miluji a jsou skvělé! Každopádně novinařinu dělej od srdce a dělej přesně to, co tě nějak naplnuje a poté ti to přinese i tu práci, věř mi :-) Jsi pro mě jedna z top top blogerek a tvoje psání je prostě nejlepší. Jestli nevýjde tvá knížka, tak si půjdu hodit mašlí, opravdu :-). Tvůj humor nezná meze a líbí se mi, jak neustále zůstáváš happy, jak dva grepy a prostě se úplně ztotožnuji s tvým humorem a tvé články stojí prostě za to! :-)

    my-innercare.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. moc moc děkuju, tohle jsou přesně ty komentáře, u kterých se musím usmívat!:)

      Vymazat
  11. ahoj Market,
    to s mopsikem naprosto chapu, ja zase musim poridt mopsici slecnu, protoze jmeno pro kluka bych vymyslet nezvladla :-D
    moc jsem chtela dceru Frantisku ale doma mi to neproslo, takze mame naprosto vsedni a klasickou Terezku a k prvnim narozkam dostane mopsika Fanynku (nebo teoreticky Zoe,nechapu proc se tak dcera nemohla jmenovat :-D)
    no a do te doby jsme jen obcasnymi pestouny mopsika jmenem Bepe, mopsici jsou nejlepsi!
    mej se krasne, Radka

    OdpovědětVymazat
  12. Skvělý článek :)
    Je zajímavé číst o práci žurnalisty :D Ačkoliv jsi neustále představuji ty nafintěné paničky, tak vím, že to tak stejně není :D
    Titul není všechno, navíc, když víš, že ti to nic nedává.
    Názvy blogů jsou zlo :D když si něco vymyslíš, tak za nějakou dobu už to nemusí nic vystihovat :D Stejně strašně ráda čtu tvoje články, ať jsou o čemkoliv!
    A docela by mě zajímalo, kolik chyb jsem v tomhle komentáři naskládala :D čárky jsou zlo.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. "Titul není všechno, navíc, když víš, že ti to nic nedává." - to si v posledních dnech uvědomuju čím dál víc! Moc děkuju:)

      Vymazat
  13. Jelikož jsem taky člověk tvrdohlavý, dokážu si pocit přímo představit! :D
    ..a taky jsem člověk nematematický, takže tento pocit taky moc dobře znám! :D

    Ivet - TheRightMe

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. ne že bych ti to přála, ale.....těší mě, že v tom nejsem sama!!:D

      Vymazat
  14. Tak ať ti to vyjde u přijímaček. ;) Kam se plánuješ hlásit? To samé nebo na tu žurnalistiku? :)
    Jinak když píšeš o tom "vlivu", můžeš za to, že jsem si zamilovala crossfit, a že tam teď straším skoro pořád! :D A taky bych nejradši oběhla všechny brněnské kavárny, abych mohla ochutnávat ty skvělý dortíky. :D

    Welcome to Wonderland

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přemýšlím spíš o češtině, ale zatím vůbec nevím, teď dost přemýšlím i o tom, že školu odložím....hrozný dilema:/
      a s tím crossfitem mě to neskuutečně těší!!

      Vymazat
  15. I kdyz poslední všechno kolem blogoveho světa spíš vypouštím a flakam,k tobě se nemůžu nevracet. A tenhle článek je jako by mi z duse mluvil. Mám o svých srackoidnich (a dobre,i o těch lepších) pocitech zase chuť křičet do světa. A stejně věřím že se k tomu vratim, i kdyz uz trochu jako někdo jiny.... No každopádně to bude kvůli lidem, mezi který ty rozhodně patris.
    S tou skolou mě to mrzí, ani nevíš jak te chapu... Ale je mi jasný, že svým odhodláním a nadsenim si cestu, k tomu co te bude bavit, vyslapnes a dorazis k cili cobydup.
    A teď jen doufám,že kdyz si to cestinarsky eso,tak mi tu mobil při psaní neopravil víc chyb nez bych chtěla na par nesmyslů,abys mi to tu nemusela cervene podskrtat :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vrať se do blogosvěta, okamžitě! U tebe si ráda přečtu o čemkoliv, ať už by to byly makronky v paříži nebo bydlení v domě hrůzy na strahově!!:D

      Vymazat
  16. Marki, super článek! Kolikrát jsem si řikala, jestli teď vlastně studuješ nebo jak to máš, ale ptát se mi přišlo nevhodné. Opravdu věřím, že vše zlé je k něčemu dobré a nová škola bude mnohem lepší! Jinak sny o novinařině se mi taky na škole velice rychle rozplynuly :-D za to by mě ale nikdy nenapadlo, že mě bude bavit vše okolo grafiky (ikdyž jsem schopná stále fotky upravovat v "malování" :-D), práce za kamerou nebo copywriting (já slohovky nesnášela!). Mě osobně blog doslova změnil život. Našla jsem se v tom, co bych chtěla dělat, a ještě jsem objevila ty nejskvělejší přátelé. Ale dost o mě #sobec Přeji ti mnoho štěstí!!! Ať už ve psaní, hledání toho pravého mopsíka, v crossfitu (v praxi i na papíře) a hlavně ti přeji, ať jsi stále ta usměvavá blogerka, kterou tak všichni milujeme :* P.S Díky tvým kulinářským schopnostem jsem začala "vařit" a péct, takže vliv máš vážně velký (bez uvozovek)!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Veru já nejsem student teprve dva týdny, ještě je to novinka - předtím jsem měla normálněn zkouškové (a zkoušky udělala, ajajaj:D)
      A moc moc děkuju, a doufám, že se brzo zase potkáme!:**

      Vymazat
  17. Dobré ránko Markétko, opět úžasný článek. Moc moc podařený:-). Ráda jsem se dozvěděla něco více..Budu se těšit na další článek. PS: s tou výjimkou to mám úplně stejně:)) PS2: A s tou rozvařenou rýží - co zkusit třeba rýžovar? Ten je skvělý:) Suzan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuju!:)
      A shodou okolností jsme rýžovar s přítelem sháněli zrovna o víkendu, bez toho se stěhovat nebudeme!!:D

      Vymazat
  18. Vím, že jsem to tady už někdy psala, ale taky vím, že to potěší i opakovaně :) Zkrátka vždycky, když na mě na FB vyskočí, že máš nový článek, tak si ho jdu hned přečíst. A pokud zrovna nemůžu, tak se na něj aspoň těším. A taky přečtu úplně všechno, co napíšeš, i když třeba jít na crossfit bych neměla nikdy odvahu :) A tu knížku bych taky bez problémů viděla - třeba něco ve stylu PS nebo Kafe a cigárko.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Oli moc děkuju, a opravdu to potěší MOC!:)
      A PS, Kafe a cigárko jsou jedny z nej knížek, co jsem kdy četla:)

      Vymazat
  19. Hrozně super krásný a upřímný článek! Jsem moc ráda, že jsi ho napsala, protože já sama mám svůj malý "novinářský" sen. I když, stejně jako ty, mě taky úplně neláká psaní o medvíďatech a kytkách. Ale stejně, věřím, že si prostě nějak (stejně jako pomalu ty, jak vidím) najdu tu cestu k tomu, co je přesně pro mě. A celkem tě s těma lodičkama a košilí chápu - moje představa o běžné redakci je v podstatě film Ďábel nosí Pradu v kostce. Věřím, že se už budeš mít jenom dobře a budeš dělat jen to, co tě na 100% baví. A taky ti rozumím s tím, jaký jsi vlastně tak trochu introvert. Já mám taky blog a stejně nemám potřebu sdílet ho všude na fb nebo to sdělovat každému druhému. A kdyby mě někdo zastavil na ulici, tak bych se asi počůrala. A tebe jsem taky několikrát (nojo Brno je malý) viděla, ale vůbec nevím, co bych ti řekla, tak ti ten blog chválím aspoň přes ty komentáře! :)
    Young, wild and free

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. moc děkuju!
      ale příště za mnou klidně přijď, budu moc ráda! A to že se na ulici často mračí nic neznamená, to je můj normální přemýšlecí výraz, bohužel:DD

      Vymazat
  20. Perfektní článek jako vždycky :) věřím, že najdeš skvělou práci(kdybych měla nakladatelství, hned bych začala vydávat tvé články v tištěné podobě, tvůj styl psaní je jedinečný a hrozně mě baví!), která tě bude bavit a za rok ty příjimačky zvládneš. já jsem momentálně ve čtvrťáku na gympl a zuby nehty se snažím i přes SCIO testy na vysokou školu dostat(což je pro mě dost velký problém vzhledem k mým znalostem z matematiky a logickém uvažování, které taky nemám). Žurnalistika byla vždy můj sen, ale vypadá to, že díky SCIO to neklapne, tak jsem zvolila český jazyk a literaturu na pedagogické fakultě, snad to vyjde alespoň tam...

    OdpovědětVymazat
  21. Hrozně jsem se musela usmívat při čtení o radosti z komentářů a pochval, protože přesně v půlce článku jsem si říkala, že pak dolů musím napsat jak je to super si takhle počíst u dopoledního kafíčka :) Nemluvě o inspiracích na cesty :) se školou držím palce ať to vyjde, nemluvě o všem ostatním :)

    OdpovědětVymazat
  22. krásny článok! držím palce v praxi, novinárčina je krásna no často ťažká :D ale predsa to ťukanie aj tak milujeme :)

    OdpovědětVymazat
  23. Moc krásný článek :)
    O žurnalistice taky přemýšlím, i když jsem zatím v prváku na gymplu :D Přeji hodně štěstí co se týče školy,cvičení atd. a taky hlavně ať vyberete dobré jméno pro pejska ;)
    Lucie

    OdpovědětVymazat
  24. Skvělý článek. Jako bych některé části psala já. Z té školy si nic nedělej... Já jsem sice (zatím, ťuk ťuk) VŠ neměnila, ale protože jsem po střední nevěděla, jakým směrem se vlastně mám ubrat, co mám dělat, co CHCI dělat, "ztratila" jsem rok na jazykovce. Když se na to koukám zpětně, asi to bylo dobře, protože bůhví, kde bych jinak byla. Teď jsem, myslím si, na správném místě a když to dobře půjde a budu mít štěstí, mohla bych se věnovat tomu, co mě baví :)
    S tím matematickým necítěním jsme na tom stejně :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju! Nakonec jsem asi i ráda, sama bych neměla odvahu toho nechat a takhle se to vyřešilo:)

      Vymazat
  25. Markét, výbornej článek!:)) S tou školou mě to mrzí, ale na druhou stranu... co když je to znamení se na to vybodnout a investovat energii jinam?:) Tituly jsou obecně dost přeceňovaný a to, že si bez toho nenajdeš práci, je volovina (pokud nechceš být doktorka, právnička, a tak, tam je to jasný). Na mě jsou rodiče pořád trochu nasr..naštvaný, že jsem nepokračovala na Mgr, přítel nemá ani toho bakaláře a oba si vyděláme víc, než naši známí s padesáti tituly. Hlavně si říkám - já vím, že takovou práci, kde se hledí na titul víc než na to, co umíš a jaká jsi jako osobnost, nebudu chtít dělat. Nikdy. A myslím si, že ty jsi úplně stejná:) taky očividně dlabeš na to, co tě nebaví a v čem nevidíš budoucnost, a radši jdeš dál, takže si tě fakt nedokážu představit, že někde sedíš v kanclu a děláš asistentku řediteli. Spíš tě vidím jako slavnou a HOT crossfitovou trenérku ;D pac a pusu!:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Martinko děkuju!!:*** (a nejen za tenhle komentář!:)

      Vymazat
  26. Musim se naprosti ztotoznit s tim nazorem,ze od tebe strasne rada ctu clanky uplne na jakykoliv tema,i kdyz mi zrovna neni blizky.Pises fakt krasne ctive a hlavne vtipne,takze se vzdycky i nasmeju:) Myslim,ze by si byla fakt dobra novinarka.Hon za titulem trochu chapu,ja studuju prava,porad si nejsem jista jak moc me to jednou bude bavit,predstavu o svym zivote bych mela asi trochu jinou,ale je to proste takv zivotni jistota.Drzim palce at si najdes neco co te bude co nejvic bavit!:)

    OdpovědětVymazat
  27. Ráda jsem se dozvěděla něco o mojí oblíbený blogerce :) Já jsem sice na bakaláři, ale pořád tak nějak tápu, protože nemůžu říct, že mě to nějak naplňuje, avšak věřím, že jednou mi ten titul a znalosti k něčemu budou a taky ten dobrý pocit z překonané matiky, kterou tenhle semestr mám :D Myslím, že si zrovna v tomhle můžeme podat ruce, naprostý antitalent :D Jinak já chci zase mopsí slečnu a bude to Daisy, tak hodně štěstí s hledáním mopsíka :)

    OdpovědětVymazat
  28. Jé Markét to jsem netušil, že nejsi student! No na jednu stranu blbý, na druhou stranu - já čím sjem starší, tím víc věřim na karmu (proto taky doufám, že se někdy konečně poznáme, a to přesně v pravý čas :D) a prostě pokud jsi na tý škole stejně zas tak moc nechtěla být, tak možná dobře, že ti to nevyšlo .. já si myslim, že ty se neztratíš ve světě :D <3

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju Hani, a fakt doufám, že to kafe-dortík-cokoliv bude co nejdřív!!:)
      Student nejsem tak dva týdny, je to teprve novinka!:D

      Vymazat
  29. Já osobně si myslím, že VŠ není všechno - znám hromadu vysokoškoláků, kteří stejně nesehnali práci v oboru nebo zjistili, že je to vůbec vlastně nebaví. Podle mě je nejdůležitější v životě snaha něčeho docílit a dokázat, že na to mám i bez VŠ.

    Jinak vím, jaké to je ukončit školu :D Já měla problém s angličtinářkou, protože jsem si dovolila nechodit na něktěré její přednášky, když jsem zrovna neměla záskok v práci (měla jsem dálkové studium a veškeré testy, seminární práce a zkoušky jsem měla na výbornou :D :D)

    Držím palce, ať ti vše výjde :) :)

    INKA blog

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Máš pravdu, ty zkušenosti a co člověk umí jsou stejně vždycky víc:)
      děkuju!

      Vymazat
  30. Miluju tvoje články, jako fakt! :D Na každý se moc těším a vůbec by mi nevadilo číst je denně #prokrastinace #státnice
    S tou školou to naštve, chápu proč, ale uvidíš, že časem za to ještě budeš ráda, třeba by ses jinak ani nedokopala skončit školu, co tě nebaví a zbytečně studovala a ted máš šanci zkusit něco, co tě opravdu bude bavit ;)
    Možná bys měla i jen tak pro jistotu zkusit ty scia na žurnu, kdo ví, třeba to dobře natipuješ, usměje se na tebe štěstí a budeš tam ;) Někdy stačí i jen podat odvolání, i když si miliontá pod čarou..znám dost lidí,co se takto dostali na vysněnou školu ;)
    tak hodně štěstí a víc článků prosím:D Kristý:))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc moc děkuju! A držím palce u státnic! :)
      a máš pravdu, už teď jsem docela ráda že tam nejsem, protože sama bych se asi bála to ukončit, ale takhle se to vyřešilo:)
      Ale na tu žurnalistiku už nechci, nebo rozhodně ne na bakalářské studium, když už tam Mgr., ale tam už jsou ty přijímačky zase úplně jiné...

      Vymazat
  31. Markétko kdybys věděla.. kolikrát vykouzlil tvůj článek mě úsměv na rtech.. :-) fakt píšeš skvěle a mě to baví už roky..! A ty tvoje stáže a praxe jsem popravdě dost obdivovala a chtěla jsem být jako ty! :-D Blogerka jsi skvělá a moc se těším, až ti něco tištěného vyjde, klidně ať to je o crossfitu, i tak si to moc ráda přečtu! :-D Jinak s tou školou chápu, že tě to štve, hlavně, že sis to nemohla rozhodnout sama jestli odejdeš, ale ber to jako příležitost, teď se můžeš přihlásit na něco, co tě bude bavit a zajímat mnohem víc a určitě v tom budeš skvělá! :-) Přeju ti jen to nejlepší, ty se určitě neztratíš! :-) A už se moc těším až nám budeš psát historky o Albusovi! :-D

    OdpovědětVymazat
  32. Market, opět moc hezký článek.
    Nic v životě se asi neděje náhodou. Možná kdyby ses na tu žurnalistiku dostala, tak bys třeba dnes litovala stejně jako na fildě. Poznatky ze stáže jsou opravdu zajímavé, ona žurnalistika v reálu opravdu není taková, jak je prezentována v amerických filmech. A možná ten rok, který jsi získala díky nedostatku kreditů, Ti pomůže se zastavit, vnitřně si probrat, co vlastně chceš dělat a vyrazit někam dál.
    Sama za sebe bych Ti doporučila si VŠ titul dodělat. V zahraničí je mezi rozdíl mezi středoškolským a vysokoškolským vzděláním vnímán jako propastný a zahraniční firmy k potenciálním kandidátům tak přistupují. Já jsem si nakonec po všech peripetiích dodělávala VŠ dálkově a dodnes jsem tomu ráda.
    Mám Tvé články ráda, na blog nakukuji téměř denně. Když srovnám naše životy, tak si občas připadám jako ve filmu, kdy z toho Tvého do toho mého přeskočí scéna s titulkem "20 years before".
    Přeji hodně štěstí, vypadá to, že rok 2016 bude pro Tebe hodně zlomový (jako pro mě 1996).
    http://radinsen.blog.cz/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ráďo moc děkuju, tvoje komentáře vždycky moc ráda čtu:)
      S tou VŠ pořád váhám a mám teď dost dilema, jestli do toho jít, nebo se zaměřit víc na práci a získávat zkušenosti, které mi nakonec v dalším pracovním životě dají dost možná víc, než ten titul....je to těžký rozhodování. Ale školu si chci dát alespoň jako takovou pijistku, záchranu, kdyby náhodou žádná práce nevyšla...a kdyby ne teď, tak během pár let určitě alespoň dálkově:)

      Vymazat
  33. Markét, škola je možná důležitá, ale na druhou stranu to není nejdůležitější. A pokud Tě nijak nenaplňovala, tak opravdu nemá cenu nad tím příliš přemýšlet. chápu, pocit, že jsi s tím sama sekla je lepší, ale... třeba to byl jen důkaz toho, že to nebylo pro tebe :)
    A Tvé články miluju, i když se točí někdy okolo věcí, kterým přímo nerozumím nebo nejsem jejich součástí :) Jsi skvělá, miluju Tvé fotky, slova, jaká volíš, styl, jakým píšeš :) Blog máš super, myslím, že jsi přesně tam, kde bys měla být :) !

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju! Čím dál víc si uvědomuju, že na té škole teď až tolik nezáleželo - bakaláře mám, magisterský obor mi nedával NIC, a tak se pokusím zaměřit co nejvíc na práci, a školu si dám jako záchranu a takovou pojistku:)

      Vymazat
  34. Jé, Markět, je to, jako bys mi mluvila z duše (i když je to strašný klišé :D). Jsem na žurnalistice v Praze, kam jsem to prostě zkusila, protože jsem nevěděla co jiného. A představa psaní za peníze? Joo! No, a teď jsem tu a zjišťuju, že nemám potřebnou odvahu, průbojnost a vůbec jsem furt stejná :D Nejsem nadšená z toho, že musím telefonovat a psát se na tisíc otázek cizích lidí (zato jsem z nervozity lehce koktavá :D) a celkově přicházím na to, že, ačkoli se mi představa investigativní žurnalistiky hrozně líbí, nikdy bych to dělat nemohla.
    Chtěla bych psát něco, z čeho mají lidi radost, co jim tu radost udělá, a ne ji zkazí. Zní to asi děsně idealisticky (a hloupě), no, taky to nikomu nevyprávím na potkání, ale politické komentáře a ekonomické analýzy prostě fakt nejsou pro mě.
    Prostě a jednoduše jsem jenom chtěla říct, že, ať se rozhodneš dělat a studovat cokoli, budu ti držet palce, protože Tvůj blog je jeden z mála, který opravdu čtu. Včetně článků o crossfitu, a kdybych nebyla ten nejvíc nesportovní typ, co se nedonutí ani běhat, už bych tam chodila :D
    A nakonec přeju hodně štěstí :D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuju za komentář!:)
      a jsem ráda, že se stejnými pocity nejsem sama... i když ne že bych ti to přála:D
      Naštěstí ale exituje spousta časopisů nebo i rubrik v novinách (mně se vždycky líbil Magazín MF DNES), kde jde psát o zajímavých a zároveň milých tématech, tak třeba jednou... :)

      Vymazat
  35. Market ja bych te chtěla podpořit v tom ať tu zurnu ještě zkusis. Podle me se scia dají natrenovat, znam lidi, co se pripravovanim posunuli třeba o 20-30 percentilovych bodu. Podle me je zurnalistika v Brně fakt super, studium je přínosné a praktické a člověk získá spoustu kontaktu. Muzes to tam zkusit i na Mgr. ale to tam už podle me tak dobre není-naopak hodně teoretické,ale to vím jen z doslechu. Ale ono u novinaru ten Bc.fakt staci z jakékoliv školy, ale se zurnou je člověk proste víc pripravenej. Ja na praxi v novinách taky koukala jak to v reálu vypadá,ale zenske redakce jsou zas trosku jim i když jako v Ďábel nosi Pradu porad ne 😄 Budu ti držet palce, ať vyjde to, co si prejes a najdeš práci, která te bude bavit.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju Veru!
      Joo, koukám že Ďábel nosí Pradu se vybaví spoustě lidem:D

      Já už právě na dalšího bakaláře jít nechci (přece jen bych to dokončila nejdřív ve 28 letech) a vyloženě novinářka už být nechci, teď mě láká spíš copywriting apod. - to částečně dělám už teď, což si myslím že bych mohla dělat i v jiné firmě bez konkrétního vzdělání (a časem si třeba dopnit nějaké kurzy PPC kampaní, SEO apod), ale pořád váhám s tím titulem - teď třeba Mgr. nepotřebuju, ale kdo ví, jestli ho nebudu potřebovat třeba za 10 let:/

      (jo a na Mgr. na žurnalistiku jsem to zkoušela taky, ale to bylo tak hrozný, že jsem tomu radši nevěnovala ani odstavec:D)

      Vymazat
    2. Jo, to chapu, je fakt, ze pak se to vsechno dost protahne, ale zas zivot je dlouhej :D Ja jsem prave taky zjistila, ze uplne jako klasicka novinarka byt nechci, takze se venuju v klidu externe tomu jidlu, kdy napisu neco do Instinktu jen kdyz se mi chce, coz je pro me ideal. No, o prijimackach a Mgr.zurnu jsem slysela kde co :DD Ale hlavne to pry fakt o nicem moc neni...
      Je fakt, ze ten titul se proste nekdy hodit muze, ale zase jsou to jen dva roky, ktery se daji mnohdy dodelat i dalkove, takze to rozhodne neni nijak ztraceno :)

      Vymazat
  36. Ahoj Markét,
    blogu sleduji jen pár, volný čas je drahocený a není ho bohužel moc, ale tvůj blog sleduji a baví mě a jsem za tenhle článek tak moc rád :) Je to příjemný způsob jak se představit a zblížit se čtenářem. I když jsou i ty naše blogy rozdílné, dost se ve spoustech věcěch vidím :).

    K Indianovi..já chtěl být od mala paleontologem, nakonec jsem si udělal však Mgr. z archeologie, ale pracuji úplně v něčem jiném. Je to tak daleko od Jonese jak to jen může být, ale ty vědmosti co člověk studiem a zejména pak tou archeologií získá, jsou k nezaplacení :) Přehled skrz několik tisíc let o lidstvu a tak, je to hodně zajímavý a k zamyšlění..

    Článek supr, je to zajímavé nahlédnutí zase do něčeho jiného/ jiného světa a na matematiku jsem taky levý jak to jen jde a stejně stále znovu a znovu nechápu proč se některé věci na základní/střední škole vůbec vyučují.. i ve svých 29 letech jsem je dosud nikdy nepoužil..

    Lukáš
    www.ajlaffesn.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Lukáši moc děkuju, a opravdu mě těší, že se sem vracíš!:)

      To je skvělý, paleontologie musela být hodně zajímavá (a tak náročná, že si to ani neumím představit! :D)

      Vymazat
  37. Úžasný článok ! Takisto po škole (ale to je ešte ďaleko keďže som v polovici strednej :D) sa plánujem venovať niečomu ako je žurnalistika. Neskutočne ma to k tomu ťahá a asi aj preto píšem blog. Baví ma písanie a dúfam, že sa nám to obom podarí ! :) O tom, že síce píšem dosť veľa na blog, vôbec nie som extrovert. Radšej som iba v kruhu pár ľudí, pretože keby mám pred publikom niečo povedať, asi by som zamdlievala :D Tvoje články ma vždy pobavia a veľmi rada sa k tebe vraciam na blog :) Len tak ďalej ! :)

    My blog : THE COLORFUL THOUGHTS

    OdpovědětVymazat
  38. Markét s tou školou mě to mrzí, takový věci se stávají lajdákům, jako jsem já a ne poctivcům jako ty! Zas na druhou stranu ten rok uteče jako voda! Taky mě neskutečně štvaly ty neudělaný státnice, ale než jsem se rozkoukala, bylo o půl roku později a šla jsem znovu! Spíš promyslet, jestli tomu chceš věnovat tu energii a čas, protože praxe máš habaděj a říkám si, že zrovna v tom tvým oboru je to určitě přednější, než nějaký fancy písměnka před jménem. Talent na psaní určitě máš, takže nějakej diplom tě přeci nemůže zastavit!

    Jediná věc, které si říkám, že je škoda, je vzdát ty SCIA, ta matika tam není tak hrozná, právě většina z toho jsou ty pizzy a hrušky a jablíčka, nejtěžší věc co tam je, je snad obvod kruhu. Kdyby si se rozhodla do toho jít a chtěla pomoct, dej vědět, jak psala Verča, není výjimkou povyskočit o 20-30 percentilních bodů, když ti to někdo vysvětlí po lopatě a já to děsně ráda vysvětluju, když má někdo zájem!:D

    Vztek jsi doufám využila v boxu, ostatně ten první muscle up mluví za vše! Teď už ti nic nebrání v kariéře crossfitové princezny...a ano, tento titul bych si dala na Linked in!!!:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hned to přepíšu! Markéta, crossfitová princezna! :D
      A moc děkuju!:)

      Vymazat
  39. Ahoj MArkét =) Nevím, jestli jsem to dobře pochopila, ale ty jsi nechala magisterského studia?
    Já studuji češtinu a také jsem byla na praxi v novinách a na jeden den jsem byla šéfredaktorkou MF Dnes. Česká televize mě taky láká, ale ubytování v Praze kvůli praxi by asi nebylo nic moc.
    Držím ti moc palce s dream jobem. Protože crossfit je super koníček, ale co si budeme povídat, z toho pana mopse nenakrmíš =D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to tak, na Mgr teď nechodím:)
      A moc děkuju!:)

      Vymazat
  40. Já třeba ukončila školu po prvním semestru a vůbec toho nelituju. :) Naopak ze mě spadla obrovská tíha a konečně si žiju tak, jak je mi fajn. :) Našla jsem i hned po ukončení školy super brigádu, o půl roku později i fajn práci, takže nakonec jsem ráda, kde jsem. :)

    Days of Daysy
    :)

    OdpovědětVymazat
  41. Jinak ještě dodám - můj spolužák, který dělal maturitu napodruhé a na výšku nešel vůbec teď třeba pracuje v MaryKay (jestli to píšu dobře?) a lítá si pracovně každou chvilku do USA. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Naštěstí je to tak, kolikrát mnohem víc záleží na schopnostech, ne na titulu!:)

      Vymazat
  42. Ahoj Markét.
    Tvůj """vlil"""? No, já třeba díky tobě studuju vysokou. Tolik let jsem nad tím jen přemýšlela, ale nikdy jsem neudělala ten krok a nepodala přihlášku. Pak jsem natrefila na tvůj blog. Namotivovala jsi mě a přesvědčila o tom, že to mám zkusit. A pak se uvidí, co bude dál. Když nic nezkusíš, nic nezkazíš. Ale taky nic nového nepoznáš a ze života se stane stereotyp. (Ano, to všechno jsem našla na tvém blogu, i když možná ne doslovně:-)) Je mi 34 let. Při práci studuju vysokou ekonomickou školu a jsem ve druhém semestru. V prvním jsem udělala všechny zkoušky na první pokus. Průměr 1,71. Nechlubim se. To ti jen děkuju za tvůj blog a tvojí chuť neustále něco nového zkoušet a poznávat. Tobě přeju, abys našla vysněnou práci. A nebo úplně jinou práci, z které se ta vysněná stane teprve, až ji líp poznáš.:-) Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je tak skvělý, moc děkuju!!:)
      Držím palce, ať se ti daří, jak ve škole, práci, tak i ve všem ostatním!:)

      Vymazat
  43. Ahoj, za tohle jsem moc ráda! Přesně tento typ článků - upřímně, narovinu a s humorem, mi u tebe učaroval a jsem ráda, že si můžu další takový přečíst. Hodně štěstí do budoucna a na to „něco“ tištěného jsem zvědavá! :)

    Michaelatravels

    OdpovědětVymazat
  44. Ahoj Marketo, skoda te skoly, ale nejspis to tak melo byt?:) S titulem z zurnalistiky nebo bez - pises skvele! Mit penize, tak tebe a Karolinu z FPT blogu poverim cestou okolo sveta za ucelem napsani cestopisu ve stylu, v jakym to umite jen vy dve:) drzim pesti, at najdes smysluplnejsi skolu nez byla ta predchozi! Lenka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Haha to je milý, díky moc! I Káju to určitě potěší!:)

      Vymazat
  45. Ty jsi super, čtu tě snad co blogový svět znám a to vždy moc ráda, ať se ten článek týká čehokoliv. Blog je jiný svět a já jsem tak ráda, že jsem tam! S tou školou si nic nedělej, dělej to co máš ráda a co chceš dělat. #whocares jakou školu máš, když umíš něco dobře dělat :)

    OdpovědětVymazat
  46. Kočko, je fakt zvláštní náhoda, že tenhle článek přišel ve (pro mě) správnou dobu. Loni jsem dokončila Bc., teď se rozhoduju, jestli jít dál studovat nebo si najít práci a.. nevím. Prostě nevím :D Jaksi jsem si zatím nevšimla, že jsem už vyrostla, jsem dospělá a velká a dospělácké věci se ode mě i očekávají. Nevím, jestli mám na to trýznit další dva roky mozkovou hmotu, na druhou stranu ve svých skoro 24 letech ani nevím, co bych chtěla dělat za práci. Ať se rozhodnu tak či tak, oboje pro mě bude spojené s velkým životním krokem - přestěhováním se a zároveň bydlením s přítelem. Poslední dobou jsem ze všeho mírně zoufalá, vyplašená, mám strach, co vlastně bude :D Při čtení článku jsem se usmívala, naplnil mě vnitřní klid (haha) a tak nějak mě to nakoplo. Ne k tomu, že najednou vím, co přesně dělat a jak se rozhodnout, ale minimálně k tomu, že nemám zbytečně hysterčit :D Takže za to ti mockrát děkuju :)

    Je mi líto, žes zbytečně ztratila rok studia, který nikam nevedl, ale věřím, že každá zkušenost je dobrá, a že ti to přesto něco přineslo :) Přeju ti hodně štěstí s každou další volbou, a posílám podpůrné poplácání po ramínku z Pálavy :)

    PS: Dneska si dám o dvojku bílého víc, aj na tvoje! ;)

    OdpovědětVymazat
  47. Skvělý článek :) Děkuji za něj :)

    Naprosto chápu, jak si se na škole, která ti nic nedává musela cítit. Také na jedné takové jsem a nemůžu se dočkat až ji zdárně (alespoň doufám) dokončím. Přeji hodně štěstí při volbě školy no. 2 ;)
    A děkuji za skvělý článek, který mě opět posunul o kousíček dál :*

    OdpovědětVymazat
  48. Hrozně zajímavý článek. Inspirující. Až tak, že mě přiměl realizovat myšlenku, kterou nosím v hlavě už notnou chvilku. A sice si založit vlastní blog. Takže pokud se chceš podívat, co jsi zapříčinila ( :D ) můžeš kliknout na link :))

    http://lifeofblond.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
  49. Ahoj,

    za me asi Tvuj nejlepsi a nejinspirativnejsi clanek na blogu. Jak uz Ti tu holky psaly, skola je dulezita, ale zkusenostem se nevyrovna a treba Ti to usetrilo opravdu cas, ktery lepe vyuzijes jinde. Co nataceni videi, do by Te nelakalo? Treba nejake vlogy jako doplneni k blogu?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. děkuju!:)

      Nene, videa určitě ne, to mě nikdy nelákalo a 100% ani lákat nebude:)

      Vymazat
  50. S matikou jsem na tom koukám dost podobně - já skončila když začaly zlomky, protože zlomky nedávaj smysl :D
    A o trenérskym kurzu si nepřemýšlela? Přes den bys trénovala a po večerech psala články (Lukáši promiň, tobě se bude věnovat o víkendech.. pokud nebudete mít toho mopse teda.)
    S výjimkou a čárkama s tebou taky soucítím, ještě mi přijde divný třeba "samozřejmě" a "oranžová" :D a čárky taky vim kde maj bejt, ale píšu je jenom tam kde dobře zní (viz zde :D)
    Jinak teda stále doufám, že někdy budu patřit k těm kamarádům, co si je poznala díky blogu. Protože propagovat na FB běžeckou akci v Praze a pak sem ani nepřijet není fér!

    OdpovědětVymazat
  51. Jo a s tím food blogem dost podraz, já tě vždycky nominuju v lifestyle! Pro příště budu tedy moudřejší a jdeme pro první místo! (navař ještě pár kuskusů, ať to pojistíme)

    OdpovědětVymazat