sobota 8. října 2016

#somzávodila Don´t Quit Challenge

Minulou sobotu ráno, ještě před snídaní, se mi běželo hodně těžko. To ale nebylo nic proti tomu, jak špatně se mi běželo přesně o týden dřív týdnem. A tenkrát na tom, na rozdíl od té soboty, záleželo.
To se totiž v Ostravě konaly závody Don´t Quit Challenge. Smíšené dvojice. Sportoviště přímo pod vítkovickou pecí. Stovky nazvedaných kilogramů, hromada shybů (ehm v některých případech teda spíš jen pár ubohých kousků), lekce dřevorubectví v podobě osmdesátikolové klády, pot a u někoho samozřejmě i slzy a krev, skvělá atmosféra, pořádně zasloužený pozávodní burger a......a prostě den, na který jsem se tak dlouho těšila.

#kofeinovákrálovna aneb nechtějte vědět, jaká je moje spotřeba!

Nikdy jsem žádný závod nevyhrála #všechnobude #anebotakyne, nikdy jsem si neřekla, že jsem se svým výkonem 100% spokojená, ale tento měsíc už to bude přesně rok od mých úplně prvních. A od té doby vím, že tyhle závodní dny jsou přesně to, co mě baví nejvíc (i když chci samozřejmě vždycky umřít, litovat se, a tak!). Baví mě to úplně všechno - od ranní nervozity, kdy do sebe se strachem z neznámých WOD liju první kafe přes miliony sprostých slov během každého WOD až po to zasloužené jídlo ve společnosti stejně bláznivých, jako jsem já. A vlastně mám svým zvráceným způsobem ráda i to další ráno, kdy se pomalu nemůžu zvednout z postele, cítím svaly, o kterých jsem ani netušila, že je mám (a to je co říct, protože s crossfitem znáte většinu svalových bolestí víc než dobře:D), jsem rozlámaná, jako by mě přejel parní válec a k tomu mám hlad, že bych snědla mámu, tátu i děvečku s trakařem, a našeho mopsíka si dala jako dezert. Zkrátka ten stav, kdy tělo dává jasně najevo, že to stálo za to, že jsem ze sebe dala maximum.
A to všechno měl i tenhle závodní víkend, kdy jsme s parťákem Jardou od nás z CF Destiny vyrazili do Ostravy.
Budík mi zvonil před pátou, což je docela hnus, ale se vstáváním do práce o půl šesté už jsem si na tyhle ranní hodiny docela zvykla. I když je pravda, že v pracovní dny se mi z té postele leze mnohem hůř, než tentokrát, kdy jsem budík ani jednou neposunula a hned běžela do kuchyně pro kafe. A to je co říct, protože v práci mě nikdo nenutí k tak hrozným věcem, jako jsou thrustery, angličáky, nebo nedejbože běh!
Po cestě rozjezdem (pro ne-brňáky: to jsou noční autobusy, kterýma se jezdí z párty. A nebo teda do práce, pokud pracujete ve Fabrice a máte ranní šichtu #atonechceš) mi na mobilu blikla zpráva od Alenky, která byla tak hodná, že s náma jela jako doprovod i v tak nelidskou hodinu. Závodní WOD už byly zveřejněny na Facebooku! A kupodivu se nekonala žádná panika, jako jsem se bála. Žádný kurvavoledoprdelenatoserutamnejdu, žádný utírání slziček, proč tam museli dát jen ty cviky, co mi tak nejdou ani zdešení nad tím, že tam bude něco, co prostě nezvládnu, a budu jen stát a koukat ale bude mi to ladit. Nenene, s WOD jsem byla dost spokojená, Teda v rámci možností, samozřejmě. Zaprvé tam nebylo nic z toho, co jsem si vymodlila, aby nebylo (= těžký front squaty, težký squat cleany, aneb Markéta, dřepovací tragéd), a zadruhé tam byly dokonce věci, co mám vyloženě ráda. Samozřejmě jsem věděla, že zdaleka ještě nejsem tak dobrá, abych tam mohla zazářit natolik, že by to stačilo na nějaký umístění v tak našlapané konkurenci (i elitních závodníků), ale těšila jsem se, že jsou to WOD, co si užiju, nebo spíš "užiju", co mě budou bavit.
Teda, až na dva detaily. Zjištění, že budu muset nosit Jardu na zádech, mě dost vyděsilo. A podruhé  přišla panika znovu, když mi potvrdil, že má přes 90kg. No a s běháním jsem sice počítala, ale svědomí ohledně naběhaných kilometrů, sprintů a fyzičky jsem něměla úplně čistý.  
Jo a ještě mrtvý tahy, u kterých byla napsaná dámská #proprincezny váha 100kg, Pětkrát. 
U toho jsem taky zrovna nejásala, ale věřila jsem, že se to nějak udělá.
Po příjezdu do Ostravy jsem zjistila, že mě měla děsit ještě jedna věc. Zima. STRAŠNÁ ZIMA. Nevím, co se mi honilo tou blonďatou hlavou, když jsem si večer se slovy "...a tyhle dvě tílka si když tak můžu vzít tady k těm šortkám" balila věci do tašky, protože tílečka a kraťásky opravdu nebyly to, co by bylo v 7 ráno ve vymrzlé Ostravě zahalené do mlhy (mlha? hahah,jak hezky jsem to nazvala) potřeba.
Po chvilce mě ale naštěstí zachránila Michelle (moje milá crossfiterka, na kterou jsem se těšila pomalu víc, než na celý závody! <3) v zimní bundě s růžovou chlupatou dekou. No jo, pochází z tohohle drsného kraje, tak ji žádná zima nezaskočí! 
Můj parťák Jarda je správnej crossfiťák tělem i duší, a tak vlastí i e-shop Fitcode.cz se spoustou věcí, co všichni crossfiteři ocení - od legín přes švihadla až po tejpy a rollery. A tak jsem dostala
asi aby mi to líp šlo hahah) pěknou výbavu - superhrdinský ponožkybandáže na kolena (ty pak přišly obzvlášť vhod!)  a růžovoučkej roller na ztuhlý svaly, co nakonec dost ocenily moje záda o den později.
A když už jsme u těch materiálních radostí, přesně včas, dva dny před závodem, mi přišel balíček plný štěstí (když mi v práci z recepce volali, že dole něco mám, málem jsem spadla ze schodů, jak jsem v těch lodičkách spěchala:D) od Reeboku s botkama Combine, což je něco mezi klasickýma crossfitovýma Nano a pevnějšíma a stabilnějšíma vzpěračkama. Takže ideální pro WOD, kde se jinak těžko rozhoduje, co an hody #světovéproblémy. Přemýšlela jsem o nich dost dlouho, a nakonec jsem moc ráda, že jsem si je vybrala - velikou výhodu vidím hlavně teď, když si místo dvou párů tahám v tašce ve všední dny jen jeden. No a ty legíny byly láska na první pohled, stejně tak černý šortky!
#bílájakstěna
WOD 1
100 Double unders (= dvojskoky přes švihadlo)
700m běh
25m buddy carry (=parťák na zádech)
700m běh
25m buddy carry
700m běh
100 Double unders
Double unders? Z těch už žádnou hrůzu nemám, většinou jich dám třeba 50 #sprstemvnose unbroken, i když teda stále zapomínám na takovej menší detail - dýchat u toho. Takže jo, nasekám jich tam spoustu, ale pak mám pocit, že vyplivnu plíce.
Když jsme se s Jardou domlouvali, kdo začne (stovku vždy musel odskákat jen jeden), prosadila jsem si, že půjdu první. Vždyť mi to tak jde! Hahahah. To se pak ukázalo. Místo toho, abych jich tam teda jak frajerka naházela100 s maximálně jednou pauzou, jsem prvních padesát dala bez problému, ale pak už se mi švihadlo motalo všude možně, zakopávala jsem, sprostý slova lítaly stejně jako kamínky z mojí platformy.....a prostě hrůza, byla jsem ráda, když se jich povedlo deset najednou. Až to dopadlo tak, že jsme v našem heatu vybíhali poslední.
Běžet jsme museli spolu, proto byl Jarda dost omezenej tím mým "snažím se, ale jsem fakt lemra pomalá" tempem. Studenej vzduch na plicích, na kterej jsem vůbec nebyla zvyklá (to je jasný, v Brně jsme měli ještě tropy!), panika že jsou všichni daleko před náma kvůli mýmu pitomýmu švihadlu, a ještě k tomu mě začalo pobolívat koleno. Každej z těch sedmi set metrů jsem si nadávala, že jsem netrénovala sprinty víc. Chodit si jen tak zaběhat, kochat se krajinkou, sluníčko, kytičky, barevný botičky, to je sice fajn, ale v téhle situaci mi to bylo přesně na hovno.
Nakonec jsme pár dvojic předběhli, a k mému překvapení jsem i těc 25 metrů s devadesátikilovým "batohem" zvládla. Nakonec jsme celé WOD stihli ještě v časovém limitu, takže jsme se umístili zrhuba v polovině, i když jsem pak ještě nějakou chvíli vůbec nemohla mlvit........a vůbec, za to jsem samozřejmě nemohla já, ale to ostravské ovzduší! Tak!
Pár metrů běhu, pár dvojskoků....a hned se nemůžu zvednout :D
WOD 2
5 opakování, time cap 4 minuty
Holky, princezny, dámy, ženy, kočičky, slečny:  Mrtvý tah - 70, 80, 90, 100kg
Kluci, fešáci, svalovci, sportovci, muži, chlapci: Power clean (přemístění) - 70, 80, 90, 100kg
Z toho jsem měla docela strach, protože moje maximálka na mrtvolku je 105kg, a to navíc s příšernou technikou. Nebo spíš bez techniky. Ale věřila jsem, že to nějak zvládnu. A tím nějak jsem myslela hnusně, odporně, odrovnat si záda, ale hlavně to dát!
V panice, že nebudu mít žádnou energii ani sílu, jsem do sebe těsně před nástupem k čince hodila RAW tyčinku a RedBull. Což o to, kombinace to byla dobrá, ktetá by mi jindy jistě dodala energii.....ale na to by byla potřeba troška času, a ne se HNED potom stáhnout páskem jak nějakým středověkým korzetem natolik, že jsem skoro nemohla dýchat.
Výborně Markéto, výborně!
Celý 4 minuty to pro mě nakonec nebyl jen boj s těžkou činkou, ale hlavně boj o to, abych se tam nepozvracela. Ta těžká váha, opasek a k tomu svačina s bublinkama až v krku? Šílená kombinace. Fakt jsem měla strach, že to nebude "na prasáka" jen v tom smyslu, že ostrouhá technika, ale NA PRASÁKA úplně doslova!
Naštěstí všechno dopadlo dobře a já jsem mohla zůstat princeznou v bílým tričku. Činka byla těžká, ale 90kg jsem 5x zvládla, což pro mě bylo tolikrát úplně poprvé. Jarda stihnul s devadesátkou cleany, ale ke stovce nás časový limit už nepustil. Mrzuté........a nebo ani ne.
Perfektní, i když v šedivej studenej den trochu depresivní, prostředí, - jen co vidím tuhle fotku, je mi zima!
WOD 3
30 shybů
30 toes to bars (špičky k hrazdě)
10 dřepů s kládou
20 chest to bars (hrudník k hrazdě)
20 toes to bars
10 dřepů s kládou
10 muscle ups (k těm už jsme se nedostali, jaká to škoda #anebotakyne :D)
10 toes to bar
10 dřepů s kládou
Na minulých závodech v Ostravě nebyla žádná hrazda. Ani jeden shyb. A to je mám tak ráda (ale oni mě ne!). Proto jsem doufala, že by tentokrát hrazda být mohla. Na poslední chvíli jsem se konečně doučila butterfly, aby ty shyby byly rychlejší a úspornější (kecám, hlavně to líp vypadá! #naefekt), toes to bary už mi konečně taky nedělají takovej problém, a už i ten hrudník k hrazdě nějak (i když ne zrovna elegantně) dostanu. Takže i ty chest to bary.
Když jsem zjistila, že nás čeká WOD kde bude hodně, hodně, hodně hrazdy, těšila jsem se.
Co mě naopak děsilo byly klády. Prostě ohoblovaný kmeny. A najednou jsme s tím měli dřepovat?! V Ostravě asi normální, to je prostě drsný kraj, ale my v Brně jsme zvyklí spíš na činky. Když jsme si to ještě před začátkem závodu s Jardou zkusili, nebyla jsem pomalu anis chopná si to nějak nasadit na rameno, natož se s tím pohnout. Už jsem se viděla, jak jen stojím, smutně koukám střídavě na Jardu a na ostatní závodníky, co si s tím dřepovali jakoby nic.
Ale nakonec to bylo přesně naopak - dřepy s 80kg kládou relativně #sprstemvnose, ale s hrazdou jsem kamarádka tentokrát opravdu nebyla. Strašně mi klouzala, nemohla jsem se pořádně chytnout, protože byla mnohem tlustší, než jak jsou moje hobtí prsty zvyklý....a prostě hnus, hrůza a sprostý slova.
Kdybyste potřebovali složit dříví na zimu...
WOD 4
30 synchro OHS 30/50kg (dřepy s činkou nad hlavou, pro holky 30kg)
10 synchroburpees přes kládu
40 snatchů 35/55kg (trh s 35kg činkou, druhý z týmu musel držet činku nad hlavou)
10 synchro burpees
50 clean jerků 40/60kg (výraz nad hlavu, druhý držel činku na hrudníku - ale k tomu nás časový limit už nepustil)
Na tohle jsem se těšila nejvíc. Dřív jsem snatche nesnášela, teď už je mám ráda (samozřejmě proto, že předtím jsem na ně byla největší tragéd:D). I když teda s těžší váhou neumím jít jen do poweru (podřep), ale hled automaticky padám dolů do dřepu. To není vyloženě špatně, technicky se to hodí kvůli budoucím #užabytobylo větším váhám, ale takhle dělám místo jednoho cviku rovnou dva - snatch a dřep nahoru. A to se úplně nevyplatí, ani silově, ani časově. Ale budu z toho mít dobrej zadek. A přesně to je případ těch 35kg. Ještě nedávno pro mě ale bylo nepředstavitelný s tím odjet workout, tak jsem byla šťastná, že jsem to vůbec dala. Že jsem to dala a s tím, co pro mě bývalo těžký i na tři opakování, a teď jsem naházela víc než 20. A k tomu teda minimálně 20 dřepů. Protože proč si to nekomplikovat, že...
Ale synchro OHS nám šly pěkně, snatche mám teď už nějak ráda, a každá z těch 16 minut mě bavila (a sakra bolela!). Náš Judge si dělal srandu z toho, jak jsem Jardu komandovala "Ještě dva dáš! Ještě dva! A drž!". Prostě blonďatej diktátor. To se mi to taky rozdávaly povely, když mi tohle WOD v rámci možností docela sedlo. Což se o té hrazdě ani běhu zrovna říct nedalo, tam jsme to měli spíš naopak.
Do finále postupovalo 8 týmů, což se nás netýkalo, na nás čekalo až 29 místo ze 42. Žádná sláva, ale taky žádná ostuda, vzhledem k tomu, jak našlapaní všichni byli, spousta z elitní kategorie,  Hrazda mi nesedla tak, jak jsem chtěla, běh....no, prostě běh, a na mrtvých tazích musím ještě pořádně zapracovat. Oproti době před rokem, kdy moje maximálka byla 65kg (nebo jsem si to myslela) a neuměla si ani představit, že jednou tu stovečku zvednu, jsem samozřejmě úplně jinde a jsem za to neskutečně ráda, ale to mi teď nemůže stačit. Teda mohlo by, kdyby mě to tolik nebavilo, ale tím jak jsem do toho zapálená chci víc a víc.
Závodní WOD byly skvělý. A ten pozávodní burger s cibulovýma kroužkama a lavórem plným coleslaw salátu ještě lepší! Úplně nejlepší na tom bylo ale to, že jsem opět mohla trávit čas mezi lidma, co jsou stejně šílení jsou stejně zapálení, někteří MNOHEM, mnohem lepší než já, což mi při sledování finále dodalo spoustu, v poslední době tak potřebné, motivace, a zas a znovu jsem si uvědomila, jak mě tenhle sport naplňuje a kolik radosti mi to dává.
Pořád dává, den co den.
Jasně, je to něco za něco, je to o prioritách, který jsou zase na úkor jiných věcí...ale o tom víc zase příště (což zní jako závěr nekonečnýho seriálu natáčenýho v papírových barrandovských kulisách, já vím!).

7 komentářů:

  1. Jsi skvělá! Zrovna nedávno jsem si říkala, že dlouho nebyl vyloženě CF článek, ale vidím, že ti to jde a baví čím dál víc :D Můžu se zeptat, jaký byly tvoje výkony během prvních pár lekcí CF, když jsi začínala? Třeba u přemístění, OHS nebo toho mrtvýho tahu? Nedávno jsem začala chodit, a vždycky si tam jako začátečník s těma mušíma váhama připadám trošku jako lemplík, tak chci vědět, jestli to je normální :D Jak dlouho jsi vlastně dělala CF, když ses účastnila prvních závodů? a jak často chodíš na lekce? toť vše z mých asi milionu otázek :D Díky :)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuju za chválu!:)
      Začánala jsem s kurzem pro začátečníky, 8 lekcí a na každé se probíralo něco jiného - na jedné stojky a hrazda, na jiné vzpírání. A třeba na ty stojky jsem šla radši třikrát, jak moc to nešlo:D Na tom kurzu jsme všechno dělali jen s osou, a ani potom, když už jsem přešla na lekce pro "velký crossfitáky" jsem tam dlouho neměla ani pětkový kotouče:D A když už jsem s nima konečně začínala cvičit, připadala jsem si jak velká holka:D
      První závody jsem měla po 9 měsících, a na lekce teď chodím asi 3x týdně plus zvlášť vzpírání, občas běh:)
      Kdyby cokoliv, tak se hned ptej! Každopádně za malý váhy se vůbec stydět nemusíš! Já jsem měla třeba po 6 měsících PR na clean jerk 45 kg a snatch se 40kg jsem dala až za 9 měsíců. Ale záleží hodně na trenérech, a já jsem v tomhle ze začátku tolik štěstí neměla, což jsem netušila:( Teď jsem se v jiném gymu posunula za pár měsíců 100X víc, než předtím za rok.

      Smazat
    2. Mohla bys, prosím tě, trochu rozvést, co podle tebe bylo v New Parku špatně?
      Článek samozřejmě skvělý, přečten jedním dechem. Moc tě obdivuju, já si takové váhy nedokážu zatím ani představit. A moc se těším, až budou nějaké závody i v Brně, to se určitě příjdu podívat. :-)

      Smazat
  2. Jéé přesně v takovou odpověď jsem doufala, jsi zlatá :) Musím teda kromě cvičení zapracovat na trpělivosti, a snad přijde zlepšení :D

    OdpovědětSmazat