ŘÍM, část 2: Architekti s růžovým baťůžkem na Foru Romanu, kouzelná čtvrť Trastevere a 5x pizza

Co vás napadne jako první, když se řekne Řím?

Koloseum? Koloseum a před ním dlouhá fronta japonských turistů, nebo Koloseum a v něm císař nekompromisně ukazující "palec dolů"?

Svatopetrské náměstí a papež mávající tisícům věřících ze svého papamobilu?(což je mimochodem nejlepší slovo na světě:D)

Andělský hrad a Andělé a Démoni od Dana Browna?

Nádherná Audrey Hepburn na Prázdninách v Říme?

Dvě podivná mimina sající mléko vlčice?

Zmrzlina, pizza, těstoviny?

Pro právníky možná římské právo?

Nebo snad Caesar, Asterix a ten, co spadl do lektvaru jako malej?

Sama nevím, co bych odpověděla jako první. Rozhodně ale vím, co bych vám doporučila, kdybyste si mohli vybrat jen jednu jedinou památku, kterou v Římě navštívit.

Forum Romanum!

Centrum veškerého dění ve starém Římě, plné velkolepých budov, honosných chrámů, sídlo římských císařů, kde bývalo všechno - od lázní přes trhy až po politická shromáždění. Nejstarší místo v Římě, který je jednám z nejstarších měst.

Většinu z toho si ani neuvědomujeme, ale ze starého Říma pochází spousta věcí, které bereme dnes jako samozřejmost. Právní systém, beton, noviny, dálnice, řada prvních lékařských nástrojů, mýdlo nebo třeba veřejné lázně, pošta, vodovody....
A proto mi přijde úžasný navštívit místo, které stojí už od počátků toho všeho, kde se v antice děla spousta významných událostí, a které toho přečkalo tolik.

Samozřejmě už jednotlivé stavby zdaleka nejsou v perfektním stavu, některé nejsou už v žádném stavu. Z některých zbyly jenom sloupy, obvodové zdi, z lázní jen nádrž s vodou, ale některé jsou na tom mnohem lépe. Ale na to, že mnohdy pochází z doby ještě před naším letopočtem je úspěch, že se zachovalo vůbec něco.

Samotné kusy kamenů nebo sloupů různě po zemi vám asi nic moc neřeknou, ale jako celek to pořád působí úžasně, obzvlášť když na to koukáte z vyhlídky a zamyslíte se nad tím, jak dlouho už to tam všechno je a jak to asi vypadalo v dobách největší slávy.

Lidí tam bylo poměrně dost, ale tím jak je Forum Romanum rozlehlé to ničemu nevadilo, nikde se nikdo netlačil (a skoro ani na fotkách nepřekážel :D), frontu jsme čekaly asi 2 minuty, takže paráda.

A kdybych uměla kreslit, tak si to taky nakreslím!

A ke vstupu se váže jedna maličká historka.
Se sestrou jsme telata zapomnětlivý, a obě jsme si zapomněly prodloužit ISIC kartu, na kterou platí slevy do spousty muzeí a památek. Vzpomněly jsme si na to samozřejmě až před odjezdem, a tak jsme si sbalily alespoň ušmudlaný papírový potvrzení - kdyby to náhodou prošlo a Italy nějakej papírek v cizím jazyce obměkčil.
A když jsme si chtěly koupit lístky na Forum (dospělý myslím za 13, studentský za 7), zkusila jsem tam podsunout ty naše ušmudlaný potvrzení, abychom ušetřily alespoň pár Euro a nemusely platit plnou cenu. Slečna na pokladně se na to hrozně dlouho mračila, kroutila hlavou, než za ní přišel někdo další, ukázal prstem na to potvrzení, a my jsme najednou měly v ruce vstupy zadarmo.
Zjistily jsme totiž, že studenti architektury mají hodně vstupů zdarma. A protože moje sestra je budoucí architektka, očividně usoudily že i já, se svým ubohým pomačkaným papírem z filozofické fakulty jsem taky.
Kdyby tak jen věděli, že rovnou čáru neumím udělat ani podle pravítka, kružnice s kružítkem se mi nikdy nechtěla spojit, a že mezi mé největší úspěchy v matematice patří to, že jsem se naučila, kolikrát je 7x8!
Takže z toho plyne ponaučení - pokud se někdy vydáte do Říma, půjčte si od někoho potvrzení z architektury. Ušetříte Eura na nějakou tu zmrzlinu navíc!

A jít na Forum Romanum dřív než do Kolosea se vyplatí - platí na to totiž jedna vstupenka, ale zatím co na Forum Romanum jsou fronty jen na pár minut, u Kolosea byste si klidně mohli postát nějakou tu hodinu.

Tady je vidět údajně první bazilika na světě, Maxentiova bazilika, která ale nebyla bazilikou ve smyslu, jako známe dnes, ale byly v ní trhy, různé státní instituce a podobně. A hlavně je to první stavba, kde byla poprvé postavena oblouková klenba bez sloupů. #tojstenevedeli #jatakyne #cool 
Z toho ja obrovský to bylo mi ale málem spadla brada, a neumím si ani představit, že něco tak obrovského a složitého postavili už před tolika lety.

Jak jsem psala v minulém článku, na Římě se mi moc líbilo i to, že nikde nejsou žádné budovy, které by rušily vzhled města. Když koukáte na antické stavby, nemusíte zavírat oči před ošklivým panelákem nebo obřím obchoďákem.

Kdybyste ale přeci jen nechtěli jít "dovnitř", hodně je toho vidět i bez vstupného, když půjdete podél plotu okolo.

Poté, co jsme si Forum Romanum pořádně prohlédly (a hlavně - dostaly hlad a ze slunka málem i úpal:D) jsme se vydaly na druhý břeh řeky Tibery, do čtvrti Trastrevere, která je známá svými kouzelnými starými úzkými uličkami, které připomínají spíše nějaké pobřežní město.

Vypadalo to tam úplně jako v jiném světě, jako by se zastavil čas. Po davech turistů ani památky, žádný hluk projíždějících aut, nic.

A právě v Trastrevere jsme měly i svou první italskou pizzu. První, nejlevnější, a zároveň nejlepší!
Salvatore, majitel našeho hotelu, nám doporučil, kde mají tu údajně nejlepší pizzu. Byla očividně opravdu moc dobrá, protože v té restauraci nebyla jediná volná židle.
A tak jsme si musely vybrat jinou. Nakonec jsme šly hned do první, co jsme uviděly - byla úplně obyčejná, žádný luxus, lákavé nápisy ve stylu "best pizza in town", žádný luxusní interiér. Ale přesvědčilo nás to, že na zahrádce, na těch obyčejných židlích, seděli samí Italové. Jeden děda luštil křížovku a upíjel u toho kávu, další dvě starší dámy čekaly na těstoviny, a u stolu v rohu si pán, jak z reklamy na starý Italy, vychutnával cigaretu. Říkaly jsme si, že kdyby to tam bylo hnusný, tak tam místní nejsou, a zkusily jsme to.
A vyplatilo se. Nejlepší pizza jakou jsem kdy měla! Úplně jednoduchá, jen 3 základní věci - rajčatový základ, mozarella a proscuitto. Žádné složité kombinace, ale ta nejlepší poctivá chuť.
A cena?
Za jednu pizzu a litr vody jsme dohromady zaplatily 10 Euro. I s dýškem!
Bohužel nejsem schopná vyhledat kde to bylo, ale myslím, že když si dáte pizzu kdekoliv v Trastrevere a budete se řídit jednoduchým pravidlem "jsou tady Italové=je to dobrý", nešlápnete vedle.

A na drobečky jsem nalákala i ptáčka. 

A protože pizza je něco, co se dá jíst pořád, ale za poslední dva roky jsem snad neměla jinou, než doma upečenou celozrnnou, chtěla jsem si ji užít do sytosti. I na úkor toho, že ochutnáme méně jiných místních jídel a budeme jíst prakticky pořád to samé.

Duhou pizzu jsme měly v dalším úplně obyčejném podniku, Mamy cafe, kousek od Vatikánu. Vzhledem zdaleka nijak nevybočoval, prostě zahrádka s obyčejnými stoly na ulici, což mám ale ráda, protože ráda sleduju okolní život (zvědavá jak opice!).

Opět úplně jednoduchá, a moc dobrá pizza, opět za sympatickou cenu. Dohromady s litrem a půl vody jsme za pizzu platily myslím nějakých 10-12 Euro.

Třetí den si žádal třetí pizzu. Opět kousíček od Vatikánu, opět na zahrádce, opět dobrota.

Tentokrát v Jet Lag 64, kam jsme se o dva dny později vrátily ještě jednou, na výborné tapas.

Tady jsme ale opět narazily s našimi znalostmi italštiny a italské kuchyně, které jsou.....ehm....žádné.

Měly napsané jaké mají druhy pizzy, ale číšník nevypadal, že by ho nějak lákalo dvěma pro něj asi Ruskám vysvětlovat, co na které pizze je, tak jsme si musely objednat na slepo. Ukázaly jsme prstem v jídelním lístku na název, co nám nic neříkal, a netrpělivě čekaly, to to bude zač.

No, samozřejmě zafungoval zákon schválnosti. Ančovičky byly přesně to, co bychom si nevybraly, ale dobrá byla i tak. V rámci rybích možností.

Čtvrtý den, čtvrtá pizza, a neznalosti italštiny a italské kuchyně opět v akci.

Tentokrát jsme se vydaly do Eataly na doporučení Káji, což je místo plné nejrůznějších dobrot, jen bohužel dost z ruky. Něco jako veliký supermarketna 3 patra, i s restauracemi, s tím, že všechno tam mělo krásné obaly a vypadalo TAK dobře.

Jídlo v regálech vypadalo skvěle, ale z "restaurací" tam jsme nadšené úplně nebyly. Na jednu stranu se to tvářilo jako něco nóbl, když jsme musely čekat než budeme usazeny ke stolu, ale na druhou stranu se tam pilo z papírových kelímků a prostředí vypadalo asi jako v IKEA restauraci.

Opět jsme něco objednaly a čekaly, jaká pizza se před námi objeví. Čekaly jsme klasickou pizzu, ale na stole nám přistála pizza, která byla upečená samotná, jen těsto, a mozarella i proscuitto i rukola na ní byly dány až potom. Bylo to dobrý, moc, ale ještě víc by mi to chutnalo, kdybych věděla co čekat, a nebyla natěšená na klasickou pizzu. (samozřejmě že tenhle druh má i nějakej název, jen já jako neznalec vám ho bohužel nepovím:D)

Výborně tak ale vypadaly i zmrzliny a hromada dalších sladkostí...

Pátá pizza? Samozřejmě!
V boční ulici, rovnoběžně s hlavní, která vedla od Andělského hradu na Svatopetrské náměstí. Ulice vypadala nádherně, žádné davy turistů, a spousta míst na výběr. Sedly jsme si do jedné z prvních restaurací co jsme viděly, poté co jsme zběžně zkontrolovaly vystavený jídelní lístek, a objednaly si pizzu s mletým masem (i když jsme pod pojmem sausages čekaly klobásky) za 10 Euro a litr a půl vody za 3. 
Pizza byla chuťově dobrá, ale bohužel nám zážitek z ní zkazila servírka, která nám naúčtovala jakési nesmyslné poplatky a my tak měly platit místo nějakých 13 Euro 20.
Asi proto, že jsme na jednu pizzu dostaly dva talíře? Nebo tam mají takovou přirážku ke všemu kvůli tomu, v jakém je to místě?
Nevím. Bohužel já ani sestra nejsme typ, co bychom se nějak dohadovaly nebo vyptávaly, a tak jsme potichu zaplatily (ještě s dýškem navíc, jsme fakt blbý:D) a nadávaly až potom. Hrdinové, klasika.
Takže kolikrát je možné, že na tu nejlepší pizzu narazíte na tom nejobyčejnějším místě, kde je větší pravděpodobnost, než ve vyšperkované restauraci, která je jen lákadlem na turisty.
A příští článek bude jenom o jídle!

(další ukázka mé divnosti - fotit si kanály. 

Protože tam byl nápis, kterej jsem znala z Asterixe - senát, a lid římský, a jako malá jsem si kreslila panáčky, jakože Římany, s vlajkama právě s tímhle nápisem. To si tak běžně totiž holčičky kreslí. A vy jste to potřebovali vědět, není zač :D)