sobota 28. ledna 2017

#LIVIGNO část I.

Ještě na začátku prosince jsem si říkala, jaká je škoda, že se zase nepodívám nikam na hory. Že mi to zase nevyjde.
A teď se mi najednou v ložnici suší snowboardová výbava a za sebou mám 4 dny, kdy jsem se měla vyloženě jako princezna (i když jsem tak s tím rudým omrzlým obličejem, upocenýma vlasama a přimrzlou nudlí u nosu nevypadala ani náhodou).
Ty 4 dny byly v Itálii, v krásným horským Livignu. A vůbec bych se nebála říct, že je to jedno z nejkrásnějších italských míst, což by ale ode mě neznělo zrovna věrohodně, vzhledem k tomu, že z Itálie znám osobně jinak jen Řím (a že ten je teda taky nádhernej!). 
Ze všech stran hory, krásné stavby s dřevěnými balkony, z každého hotelu i penzionu výhled na kopce, protože jinak to tam snad ani nejde. Dlouhá nákupní třída která je večer krásně osvětlená, všude spousta světýlek, až to vypadá jako nějaká vánoční vesnička. Na každém kroku pizzerie nebo restaurace, bary plný prossecca a Aperolů a v létě i nádherně modrý jezero. A k tomu desítky kilometrů upravených sjezdovek se všemi druhy lanovek, ze kterých jsou ty nejkrásnější výhledy.
Oblíbit si Livigno zkrátka vůbec nebylo těžký.
Že si to tam zamiluju jsem věděla prakticky hned, když jsem poprvé  večer při cestě k hotelu uviděla ty nádherný hory...a do ruky mi přistála první sklenička prosseca.
Některý dny jsou lepší, některý horší….a někdy si prostě musíte jen a jen říkat, jak je ten život boží.  A to jsem si říkala s každým pohledem na ty zasněžený hory, s každým plátkem prosscuitta (a že jich bylo jak roční zásoba pro celý horský město! No co, kdyby  mě náhodou zasypala lavina, musela jsem mít zásoby na přežití!) a s každým dalším croissantem a cappuccinem.
Nebyla jsem tam na dovolené s rodinou nebo partou kamarádů, jak by se možná mohlo zdát. Přestože jsem si to všechno užívala, jako by to tak bylo. Byl to presstrip pro novináře a redaktory z celé Evropy, kteří píší rubriky o cestování. Ne jako propagace nějakého konkrétního hotelu, cestovky nebo společnosti, ale celého města jako takového. Aby se co nejvíc lidí dozvědělo, jak je tam krásně. (Jasně, uplatili mě. Bombardinem, Dortíkama. Prosseccem. Prosscuittem. Ale stejně bych dala ruku do ohně....nebo radši do mascarpone za to, že to tak je.)
No, asi je jasný, že já novinář zrovna nejsem, a že moje „novinářská kariéra“ začala a zároveň skončila praxí v Mladé Frontě, kde jsem jako malý stydlivý kuře šudlila pidi mini odstavečky o malých medvíďatech v ZOO a vinařských slavnostech.
A o to víc jsem vděčnější, že se tam našlo místo zrovna pro mě. Pořád jsem tomu nemohla uvěřit - ani když jsem si před odjezdem četla nabitej program, kterej byl tak lákavej, že jsem skoro záviděla sama sobě.
V pondělí jsem spala přesně tři hodiny. A když jsem o půl čtvrté zamykala dveře bytu, chudák Albus vůbec nechápal, co se děje a co v takovou šílenou hodinu vymýšlím. A řeknu vám, že k brněnskýmu nádraží ve 4 ráno se nehodí nic jinýho víc, než hešteg #TONECHCEŠ. 
Ano, caps lockem.
Napřed mě čekala cesta do Prahy, kde jsem se potkala s naší českou skupinkou, a poté jsme vyrazili na osmihodinovou cestu. Ta byla sice sakra dlouhá, ale stála za to (a hlavně není  nic, co by pár kafí a pár redbullů nespravilo!).
A ještě než vám povím, co jsme ty 4 dny dělali, je tu pár zcela nesouvisejících italských poznatků.
  • Nechápu, jak je to možný, ale Italky jsou pořádně štíhlý a veselý. Teda, to proč jsou veselý chápu. Sluníčko, krásný prostředí, nádherný hory a TO JÍDLO! Ale že jsou tak štíhlý, když TO JÍDLO je tak výborný a klasická večeře tam má 4 chody?
  • Italové jsou strašně milí. Pochválí vám úplně všechno. Že se jmenujete jako ta nejlepší pizza. Že si umíte vybrat (při objednávce kombinace prosseco&cappuccino) nebo že vám to sluší (i v situaci, kdy vypadáte jako pytel odpadků).
  • Ze 4 dnů jsme měli 4 dny nádherně slunečno. A asi se není co divit, v Livignu svítí slunce údajně 300 dní v roce. 
  • Když si nejste jistí na prkně ani úplně za střízliva, opravdu se to Aperolem na svahu nespraví. #nonepovídej
  • Ale....je lepší nejezdit zrovna jako profík, a mít k tomu Aperol, než nejezdit jako profík a ještě k tomu ani nemít ten Aperol.
  • Ne, ani to, že se 466799x denně namažete hutným krémem vám v té zimě (cca -14) nezaručí, že po návratu nebudete v obličeji vypadat, jako loupající se mumie.
  • Livigno je na hranicích se Švýcarskem. To znamená dvě věci. Zaprvé, díky tomu tam jsou místní Italové docela organizovaní a přesní jak švýcarský hodinky. Nikdy se nestalo, že bychom museli na někoho čekat. Ehm....spíš oni na nás #stanese. A za druhé? Můžete si tam v obchodě nakoupit hromady výborné švýcarské čokolády a vůbec vám to nemusí být blbý! #jensitoomluv
  • Nevěřte nikomu, kdo vám bude  tvrdit, že je to s jízdou na snowboardu jako s jízdou na kole. Že se to nezapomíná.
  • A taky nevěřte blondýnám v pestrobarevných snowboardových bundách, že to jsou hodný slušný holky. Ve skutečnosti jsou sprostý jak dlaždič pokaždé, jen co se jim jen maličko kousne hrana. A když jim to podjede úplně, lítají tam princeznovský výrazy hned v několika jazycích. Kurvadoprdeleserunato! Scheisse! Fuckshit! 
  • Nejlepší sýry a nejlepší mléko nebo syrovátku mají přímo tam, kde se vyrábí. V případě Livigna v místní Latterii, kde si můžete dát parádní snídani s tím nejlepším výhledem.
  • Pokud přijdete v Itálii někam na večeři a před vámi se objeví stůl plný těch nejlákavějších dobrot, nenaberte si na talířek porci jako 4 dřevorubci po šichtě. S největší pravděpodobností to je totiž JEN předkrm. Před třemi chody. Vyzkoušeno za vás. Třikrát. Důkaz místo slibů. A tím myslím svoje břicho.
  • Livigno je poslední bezcelní zóna v Evropě, a tak se tam vyplatí i nákupy. Věřím, že u luxusního oblečení nebo parfémů je ten rozdíl zdát, ale to jsem tolik (znám svoji peněženku i kartu:D) nezkoumala. Čeho si ale nešlo nevšimnout byl mnohem levnější alkohol. Kdybych pak nemusela táhnout 3 zavazadla vlakem až do Brna a kdyby tam neměli limit na vývoz 1 litr tvrdého a 2 litry alkoholu do 15% na osobu, stala by se ze mě Aperolová baronka z oranžového království.
  • I ve výšce 2460 metrů nad mořem si můžete dát krevety. A jak výborný!
  • V roce 2016 se Livigno umístilo na 2. místě nejlepších lyžařských center Evropy. A já se nedivím ani trochu. Dva protilehlé svaly Mottolino a Carossello (můj favorit!) a 110km upravených sjezdovek? Největší nádhera.
  • Vyfasovat čelovku na večerní výšlap a šátek na krk, aby nebyla zima? Ok, to potěší. Vyfasovat před freeridem batůžek s airbagem, pípákem a lopatkou pro případ laviny? To nejednoho trochu znejistí.
....a příště to bude podrobně o tom, co prostě MUSÍTE zažít v Livignu! :)

4 komentáře:

  1. Krásné místo, záviděla jsem ti to s kažou fotkou na instagramu :D :*

    OdpovědětVymazat
  2. Znie to krásne! A fotky parádne, ako z rozprávky :)

    dazzlera.blogspot.sk

    OdpovědětVymazat