neděle 15. května 2016

Albus

Ze starého bytu po dědovi je byt víceméně nový (až na ty prastarý skříně v ložnici, přes který by se možná dalo dostat i do Narnie), až na pár výjimek to tu už vypadá opravdu jako místo na bydlení a ne jako staveniště nebo výkup sběrných surovin, všechny životně důležité věci jako moka konvička, modem, rýžovar nebo srdíčkový waflovač už mají své místo, holé bílé zdi postupně plním plakáty Andyho Warhola, ze spíže se pomalu ale jistě stává království oříškových másel a čokolád, já do mrazáku nosím zmrzliny a Lukáš zase maso, protože mrazáky by prostě neměly být prázdný, na okně dozrávají avokáda, ve váze (no dobře, vázy ještě nemáme, je to sklenička) jsou první růžové tulipány, už si skoro pamatuju jízdní řád šalin na nejbližší zastávce, a dokonce jsme tu měli návštěvu, která nám jen tak mimochodem zapojila televizi (díky, Martine!), o které jsme si mysleli že ji ani nebudeme nikdy potřebovat, a teď jede pomalu nonstop.
No, kromě toho, že takhle dlouhý souvětí nepíšou snad ani KKRD boys nebo Hrabal, jsem tím úvodem chtěla říct, že teď už je všechno zase v klidnějších kolejích. Těšila jsem se, jak se zase vrhnu do psaní článků, kterých mám teď v plánu až až - od rozepsaného souhrnu poslední doby plného kavlitních fotek jak z National Geographic a sdělení na úrovni 40 minut Zpravodajství na ČT24 mobilových fotek v k pláči kvalitě přes sportovní plány až po články o stěhování a hlavně o bydlení, nebo něco ze čtenářského koutku, ale......copak můžu psát ódy na to, kde mají v Brně nejlepší burgery, o tom jak (ne)běhám nebo o tom, jak bych asi nevyhrála cenu za hospodyňku roku když jsem i sporák se zabudovaným křesadlem zapalovala sirkama, když mi pod nohama leží TOHLE?
Seznamte se, tohle je Albus. Idol vašich fen a postrach vašich psů.
Naše mimino a jedno z mých největších (doslova, čekali jsme ho drobnějšího) splněných přání.
Mopsíka jsem si přála už několik let. Mám doma milion mopsích věcí, od ponožek až po termosku, a pokaždé, když jsem nějakého potkala na ulici, se můj hlas okamžitě změnil do příšernýho pištění a zdrobnělin. Proto bylo jasno, že dřív nebo později vlastního prostě mít MUSÍM. A protože jsem tím nakazila i svého muže, byli jsme rozhodnutí, že až to bude jen trochu možné, mopsíka si pořídíme.
Jasně, možná by bylo rozumnější nějakou dobu počkat až se všechno pořádně ustálí, až budeme mít byt vybavený se vším všudy (nebo až si ověříme, že spolu fakt vydržíme bydlet :D), a nepořizovat si štěně v situaci, kdy ještě nemáme ani pořádnou postel a spíme na matraci, ale.......proč bychom byli rozumní, když místo toho můžeme mít mini mopse!
Asi před dvěma týdny jsem začala pořádně projíždět inzeráty a hledat mopsí miminka. Ideální by to bylo v Brně nebo alespoň na Moravě, ale na nic takového jsme nenarazili. Našla jsem jeden inzerát, zavolala, a už jsem měla v mailu fotky mopsí princezny. Hned jsme přemýšleli, jestli se bude jmenovat Leia, jak jsem prosazovala já, nebo Vanilka jako můj další návrh, na což přistoupil i přítel. A sestra se mě stále snažila přesvědčit, že nejlepší jméno bude Rozinka.
Výběr jména pro mopsí slečnu byl nakonec ale úplně jedno. S majitelkou byla tak zmatená a špatná domluva, že jsme nakonec do Jindřichova Hradce vůbec nejeli, a tak jsem musela zamáčknout slzu hledat znovu.
"....a kdyby se ptali, jak se bude jmenovat, tak řekneme že nevíme, jo? Jinak by si to taky mohli rozmyslet, že nejsme normální!"

Při hledání jsem na stránce s tak hrozným názvem, že se to pomalu stydím napsat - Bazoš.cz - narazila na inzerát s největším mopsím fešákem. Byl už trošku starší, a hlavně jen jeden! V tu chvíli přišel domů přítel, ani jsem ho nenechala převléknout, a už jsem ho nutila, ať tam zavolá (jsem jediná, kdo nenávidí volání cizím lidem? :D). Pán se smál, že tam ten inzerát zveřejnil sotva před dvaceti minutama, ale všechno šlo opět až podezřele hladce. Po dvou minutách už jsme měli domluvenou cestu do Rokycan. Ale vzhledem k tomu, že nám to už jednou nevyšlo (říkala jsem tomu, že už jsme jednou potratili....ahahah....ok, není to vtipný) a taky proto, že mám vždycky strach se na něco až moc těšit, jsem z toho nebyla nijak nadšená.
A rodiče na víkend potřebovali auto, což pro nás znamenalo jediné. 9 hodin ve vlaku.

"....až ho poprvé uvidíš, tak hlavně nesmíš pištět tak, jako obvykle! Jinak by je ještě mohlo napadlout smlouvat o ceně, když by viděli, jak moc ho chceš a že dáme cokoliv!"

Ale všechno se vždycky dá udělat hezký. A vlaky mám stejně ráda. A obzvlášť se svým pravidlem vlak = výlet, výlet = pořádně sladká snídaně a kyblík kafe.
A tak jsme v sobotu před sedmou ráno stáli na nástupišti - v jedné ruce vanilkový croissanty, ve druhé káva a přes rameno psí taška.
Čím víc se blížily Rokycany, tím víc jsme byli nervózní. A když jsme najednou stáli před brankou a čekali kdo nám otevře, byla jsem snad víc vynervovaná než když jsem přesně před rokem čekala na školní chodbě a snažila si na poslední chvíli opakovat státnicové otázky.
Přece jen to byl dost risk. A jasně, možná jsme měli i víc štěstí než rozumu. Neznali jsme nic víc než adresu, tři mopsí fotky a věk 13 týdnů. Adresu jsme si teda našli přes Google Street View, abychom získali okouzlující informaci......jo, dům tam stojí. 
Ale jak je vidět podle fotek, všechno dopadlo víc než dobře, na cestě zpátky už jsme si v tašce vezli maličkej vystrašenej uzlíček. Cestou z Rokycan do Prahy se ani nepohnul, po cestě z Prahy do Brna už začínal vymýšlet kraviny a kousal mi vlasy, což se potom dělo i v noci. 
Ano.....hned tu první noc. Plány o tom, jak bude mít vstup do postele přísně zakázán samozřejmě byly, ale naše výchova selhala ještě dřív, než jsem čekala.
A tak máme teď o zábavu postaráno. Já už se pomalu začínám učit, že když můj muž něco říká, s největší pravděpodobností to není na mě, lednička je plná Lipánků (který jsou o dost lepší než můj nízkotučnej tvaroh, asi brzo skončí na waflích!), po kapsách nosíme piškoty, ze zverimexu nosíme psí čokolády, šišláme jak pitomí a jméno Albus tu lítá víc, než ve všech 7 potterovských knížkách dohromady.
To je prostě náš Albus. Původně prý Marek, s bílou nožičkou, kvůli které mám podezření, jestli náhodou není trošku šmrncnutej buldočím plemenem - podle toho, co vyběhlo ze dvěří. 
Ale tak co, placatej čumák je placatej čumák.
P.S. Je bez papírů.
P.S.2. Ne, články o množírnách mi posílat nemusíte. Jako svéprávní dospělí jsme se, stejně jako spousta lidí z okolí, prostě rozhodli pořídit psa bez papírů, s přijmutím všech možných rizik. Tak to buď respektujte, nebo o tom debatujte v jedné z mnoha skupin nebo diskusí - ale ne tady.

34 komentářů:

  1. jeee, bobek malej :) Ať vám dělá radost!

    OdpovědětVymazat
  2. Moc hezký článek ! A krásný pejsek, i když já jsem spíš na ty větší hafany! Ale Albus je hlavně naprosto geniální jméno!!! :)

    OdpovědětVymazat
  3. Jeeee! Naše miminko se má narodit příští týden a pak ještě dva měsíce čekání, ale snad už jakoby máme jistotu, že bude pak holčička naše. A už se nemůžeme dočkat, i když ten výlet za ní bude pro nás trošku delší, protože si pro ni jedeme do Česka, takže kolik, 2000km? Zatím vymýšlíme jméno, chtěli jsme nějaké vtipné, ale že to bude taková naše princezna, tak teď hledáme nějaké víc nóbl, zatím Matylda nebo Francesca :) A nemůžu se dočkat, až ji založím Instagram :D :D

    OdpovědětVymazat
  4. Je prostě boží! <3 Už se těším až ho taky někdy uvidíme! :)

    Jo a taky nesnáším volání cizím lidem... když můžu, tak píšu SMSky, maily nebo smutnýma očima prosím Martina #asocial

    OdpovědětVymazat
  5. Je nádhernej! Chceme s přítelem taky mopse (hlavně já, on si zvykl že na ně venku takhle pištím taky a přijde mu to roztomilé :D). Taky hodně přemýšlím nad tím zda s PP nebo bez. Je to těžké rozhodnutí. Nejraději bych dala domov nějakému pejskovi z útulku, ale tam se mopsí prcek jentak nedostane :(

    OdpovědětVymazat
  6. Je fakt k sezrani :)) Doufam, ze az dostuduju a odstehuju se, udelam uplne stejne rozhodnuti jako vy :) Mopsiky naprosto miluju, takze chapu tvoje reakce na ulici :D Uz se tesim na zaspamovanej instagram a blog mopsikem, ale i na dalsi clanky o bydleni a tak :)

    OdpovědětVymazat
  7. Ježíši, ten je rozkošný! A strašně mi tahle tvá zkušenost připomíná tu naši, když jsme si jeli pro naše štěňátko jezevčíka - nalezeno též na Bazoš.cz, moc informací tam také nebylo, i když domluva přes telefon ok, cesta z domova o něco delší a když jsme hledali místo bydliště té paní, docela jsme se báli, že jsme dostali špatnou adresu, že to místo nenajdeme a že jsme jeli zbytečně. Hrozně smíšené pocity, jednu chvíli jsme to už pomalu vzdali. Paní majitelka se nakonec objevila a štěně nám předala. Jen tedy na rozdíl od toho vašeho lehce odrostlého prcka byl ten náš hrozně maličký a rozhodně měl ještě ty čtyři týdny pobýt u mámy. Ale zvládlo se to. Jen nám nakonec z avizovaného trpasličího jezevčíka vyrostl pěkný obr (na poměry jezevčíka, samozřejmě). :D A malý ďábel jménem Lord. (Podle Lorda Voldemorta, Voldemorta mi ale nikdo nechtěl odsouhlasit a jiné jméno z Harryho Pottera mi taky nedovolili, takže aspoň toho Lorda jsem si vydupala. :D) Ale jinak naprostý miláček a radost největší. Když jsem přes semestr mimo domov, upřímně se mi nejvíc stýská po něm. :D

    OdpovědětVymazat
  8. Je krásný! :) Doufám, že bude více článků o tom, jak s ním všechno zvládáte, do půl roku si plánuju taky pořídit malé štěstí a tak budu ráda za jakoukoliv inspiraci na téma pejsek v bytě :) ráda čtu tvé články, jen tak dál! ;)

    OdpovědětVymazat
  9. Je nádherný :D a takový výlet pro hafíka by se mi taky líbil :D ačkoliv já plánuji, že budu mít mega psa - jednou, v budoucnosti- až budu žít v obrovský vile :D

    OdpovědětVymazat
  10. Tak ten je boží! Já sama bych pak taky chtěla mopse, přítel o tom nechce ani slyšet (zatím)... ale od té doby co jsme byli v únoru se známými v Caprunu a oni tam měli štěňátko a ještě se jmenoval Frank (Muži v černém, jasná páka), tak to byla láska na první pohled! :) Takže moc moc závidím a už teď se těším na další skvělé fotky a články, zejména o něm že jo :D Jakože třeba ta fotka u zrcadla je fakt skvělá :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. děkujeme!:)
      Jee a jednoho Franka taky znám, kdysi se tu i objevil, občas ho hlídám!:)

      Vymazat
  11. Tak od teď doufám ještě víc v to, že tě někde po Brně potkám! :D Mopsíka si také jednou pořídím, zatím s ním mám asi jen petstotisíc věcí od ponožek po tašku, ale živý mi stále chybí. Článek skvělý, pobavila jsem se. :) Tyjoooo, Markétkooo, budeme kamarádky? :D Vezmu tě na dortík! :D U nás u baráku jsem jednou potkala mopsí princeznu, ovládala jsem se jak to jen šlo, ale přitroublý výraz nešel zastavit... pán na mě divně koukal.. odpoledne jsem ho potkala znova <3 stejná situace, pána pozdravím, něco zamumlá a od té doby asi mopse chodí venčit jinam... :( :D :D Když jsme byli prohlížet byty, jeden byl příšerný, ale jak poblíž baráku prošel mops, hned dostal body navíc. :D Nebo tuhle jsem šla do Lidlu na Pionýrské a před ním uvázaný mops (mops+Lidl, to je sen! :D) no nemohla jsem se od něho odtrhnout, dobrých 10 minut jsem se tam nad tím rozplývala a modlila se ať to nevidí páníček co se bude vracet z nákupu. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. hahahah ty jsi boží, můj člověk!!! :D
      a tyhle mopsí příhody naprosto chápu! a kombinaci mops plus lidl stejně tak!! :D

      Vymazat
  12. To je cukrouš =D Ale tyhle plemena jsou náchylná na choroby jako epilepsie a v létě přímo umírají. Sestra má také mopsíka a už je mu 10 let a měl několik epileptických záchvatů a ještě kvůli těm vypouklým očím párkrát měl infekci a jednou mu museli jedno oko na nějakou dobu zašít (skoro o něj chuděrka přišel). Ale jsou opravdu rozkošní. Akorát jsou možná tak přešlechtění, že bohužel trpí na takové neduhy.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jojo, o tom riziku vím........ale prostě jsme ho MUSELI mít...

      Vymazat
  13. Je krásnej. :-) Taky poslední dobou přemýšlím o pořízení pejska, ale přítel se na to (zatím :-) ) moc netváří. Hlavně mě se líbí velcí hafani a to chce spoustu pohybu venku a co nejvíc času s pejskem takže stále taky zvažuju časovou náročnost. Jinak já bych pejska chtěla z útulku. To je pro mě nejhezčí!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. děkujeme!!:) taky bych jinak brala pejska z útulku, kdybych neměla tu úchylku na mopsy a musela mít jen a jen tohle plemeno:/

      Vymazat
  14. To je ťutínek :) Věř že to byl jeden z tvých nejlepších kroků. Psí láska je ta největší. Jsou to zlatíčka, mazlíci a nejlepší společníci. Tak ať se Vám spolu dobře žije :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. moc děkujeme Veru! Pořád nemůžu uvěřit, že je fakt náš!:)

      Vymazat
  15. U čtení článku jsem se pěkne křenila :-D Je boží a jméno je opravdu originální. Co ale závidím ještě více, je nový byteček! Už se těším i na moje návštěvy Ikei :-D

    OdpovědětVymazat
  16. Mopslíky miluji úplně stejně a taky na všechny pištím a když nějakého potkám, všichni kolem si musí myslet, že jsem retardovaná. A telefonování cizím lidem nesnáším (buď posílám sms, e-maily nebo prosím přítele, který s tím nemá problém :o)

    OdpovědětVymazat
  17. Je krásnej! <3 Článek jsem musela přečíst přítelovi a smál se..protože u nás byl průběh dost podobný :D našla jsem na netu vysněnou britskou lilu ve Strakonicích, takže přítel ihned po příchodu z práce pánovi volal a za pár dní byla naše :D Je to naše láska a pořád ji vykládám, jak jsem se do ní zamilovala na první pohléd :D

    OdpovědětVymazat
  18. Je krásnej! Já mám doma mopsí princeznu a uvažuju, že si pořídíme jeste jednoho mopsíčka, i když nevím jestli bych dva zvládla :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. dva mopsy? proboha! to bych nepřežila!! :D
      (haha jsou boží a rozkošní, ale to mimino mi fakt dává zabrat:D)

      Vymazat
  19. Brumbál! Je boží :D taky se těším, až si pořídím vlastního psíka, zatím to moc kvůli škole a cestování není možné :(

    Michaelatravelz

    OdpovědětVymazat
  20. Asi trošku mimo vzhledem k obsahu článku ale - úplně koukám kolik lidí nesnáší volání cizím lidem a otravují s tím přítele apod. :D Vždycky jsem si myslela, že tak divná jsem jen já! :D

    OdpovědětVymazat
  21. Ten je naprosto úžasnovelkolepej! Takovej malej roztomilouš :)
    CATAMOUNT Giveaway

    OdpovědětVymazat